na Blog.cz

V zoufalství je nejhorší ten pocit, že už nic nemůžete změnit. Je to něco, co nás nutí vidět pouze to nejhorší. Vytvoří z nás ty nejhorší pesimisty. Protože nikdo se nemůže neustále smát na celý svět, i přestože bysme sebevíc chtěli.

Zoufalství nás přepadne ve chvíli, kdy se cítí sami. Zranitelní. Je to sžíraví pocit uvnitř nás. Ale je to pocit pro pesimisty. Optimista se tomu postaví. Protože možná ne hned, ale vždycky se dá najít nějaké východisko. Vždycky se dá najít něco dobrého nebo najít alespoň něco jiného, lepšího, co by nám mohlo zvednout náladu.

Jsou to takové ty typické zimní dny, kdy se nic nedaří. Nechce se nám ani vylézt ven a kontakt se světem je minimální. Je to jako být uzavřená sama ve své temné a smutné bublině, kam odmítáme kohokoliv pustit. Ale musí se najít cesta ven. Vždycky se najde...

Možná nejhůře dopadnout ti lidé, kteří všemu věří a snaží se neustále doufat, že to nejhorší se nestane. Ale občas se to stává. Občas na to nejvíce doplatí ti, co mají naděje a sny. Ti, co věří v pohádky. Ale jestli chceme věřit v pohádky, musíme si také nějaké vytvořit a žít podle nich. Nemůžeme si vybrat pouze štastný konec. Musíme bojovat a být stateční a být se tím nespravedlivým životem až do konce. A potom si můžeme zasloužit náš štastný konec. Možná na pohádkách něco bude. Možná nás učí to, co hromada lidí nevidí. Možná všichni vidí jen ten špatný a zkažený svět. A už nevidí to dobré. Možná je toho krásného méně, ale snad proto bychom si toho měli vážit více. Nejenom toužit po něčem. Ale taky za to bojovat.

Protože jsem nikdy neviděla, že by tou zoufal pohádková postava vzdala. Možná pocítila pocit zoufalství, ale nevzdala to.

Zoufalství je na nic, ale když ho budeme správně vnímat. Možná nám pomůže dostat se dál. Až do štastného konce bez zoufalství... Tam, kde nebudeme svých činů litovat, ale vážit si jich. Protože až tam nás dovedlo zoufalství...

Picture from wallpapers

Já chci z obou světů to nejlepší! Protože jestli se budu snažit vybírat si, vždycky budu mít pocit, že je něco lepšího. Protože když si to tady člověk neužije a nenechá sám sebe, aby se choval podle toho, co má v sobě, tak netuším, proč bych měla dělat vůbec cokoliv.

Tak by to mělo být? Správně? Správně!!!

Ted abych šla své nové rozvířené já uklidnit na tchaj-ti.(Podivný, že zrovna to mě znervóznuje, že tam musím jít poprví.)

Dokumentární

USA, 2009, 92 min

Režie:Louie Psihoyos

Hrají: Isabel Lucas, Richard O´Barry, Hayden Panettiere, Louie Psihoyos, Paul Watson

(Picture a anotace z csfd)

Anotace:

The Cove. Tak tohle je jeden z filmů, co člověka tak trošku vyděsí. Děje se to jenom na jednom místě. A děje se to každý rok. Děje se to pořád. Největší vyvraždování delfínů na světě. Možná to není pro slabé povahy. ALe na druhou stranu tam není zase tolik záběrů, co by člověka mohli vyděsit. Celý ten dokument je prostě skvělý. Zábavný a chytlavý. Přitom pravdivě vypovídá o té situaci a dokládá jí.

Nejhorší na tom mi přijde, že právě teď je v zajetí tolik delfínů a vlastně i ostatních zvířat a to jenom kvůli tomu, že to chce člověk. Protože ho těší, koukat se na ta zavřená a uvězněná zvířata. Už vidím sama sebe, jak v aquaparku mávám nadšeně delfínům a užívám si ten pohled. Ale když si potom uvědomíte, že jsou vytržení ze svého prostředí a že jsou tam uvězněni a trpí, tak je to horší pohled. Tenhle snímek se ale soustředí hlavně na to, kde vyvražďují delfíny. Pro maso, které by se ani nemělo prodávat. A nikdo s tím nic neuděláme. Podle mě celkem kvalitní a hlavně dojemný snímek. Jako milovníka zvířat mě to zasáhlo. Napadlo mě i na chvíli,že bych nejspíš neměla jíst ani maso. Protože zvířata trpí kvůli lidem. Ale asi mi zase nikdy nebude tolik líto kapra jako delfína. Protože delfín je tak inteligentní zvíře! Všechna zvířata která jsou tak inteligentní, aby si uvědomovala sami sebe bych prostě nejedla. Budu se nad sebou muset zamyslet.

A vy byste měli taky. Myslím, že když se na to podíváte, tak vám to pomůže.

Stát se vegeteriány a nebo vám to jenom odhalí kus světa o kterém nic nevíme. Protože na světě se nejspíš budou dít i horší věci. Ale to už bych se z toho musela zbláznit. Jsem takový malý nevinný tvor, že už tohle mě sebralo. Některé to možná vezme více než jiné, ale stejně.

Nahlédněte do života někoho jiného. Nebo jiného druhu. Není to hezká podívaná. Ale co bychom se divili. Vždyt lidé nejsou hodní ani jeden na druhého.

Nejsou zvířata v pár věcech lepší než lidé? Nejsou tak krutí.

Swallow

Drama / Sci-Fi

USA, 2007, 87 min

Režie: Richard Schenkman

Hrají: David Lee Smith, Annika Peterson, Richard Riehle

Většinou mě moc věcí nepřekvapí. Ale tenhle objev mě trochu šokoval. A přitom to děláme skoro všichni. Seděla jsem ve třídě a poslouchala ten dialog. Čistě a jednoduše z toho vyplynulu, že ani jedna se nebude učit. A znělo to tak, že se nebude učit díky tomu, že ta druhá taky ne. A fráze "Ty ses učila?!" mi dnes přijde podivně sarkastická a uražená. Protože takový my jsme.

Snažíme se předstírat, že jsme lepší než ve skutečnosti jsme. Že se nemusíme učit. Ale přitom většina z nás běží domů a vážně se naučí. Ale prostě není in, když někdo přizná, že to ve skutečnosti udělal. Protože v téhle době, jsem já za šprta. To naprosto neodpovídá skutečnosti. Znám jenom věci, co mě baví. A už to ze mě dělá šprta. A stejně jako příteli odpovíte vždy stejně na to, jestli mu to sluší, tak stejně spolužakovi odpovíte, že jste se neučili. Lžeme a přijde nám, že to je naše jediná obrana. PRotože bychom nemuseli vypadat dobře, kdyby se zjistila, že jsme se učili.

Říct někomu, že jsem celý den strávila nad seminárkou na dějepis, tak by mě mohli ze společenského žebříčku rovnou vyškrnout. Ale to, že to musíme dělat všichni, to víme.

Jsme prostě naprosto přirozeně ulhaná generace.

Jediné, co nás trápí, jsme my. Tady neexistují větší věci než my. Protože jsme ta nezkažená, ničím neposkvrněná generace, která si může užívat. Může se celé dny soustředit jenom na sebe.

Včera jsem koukala na Pýchu a předsudek. A všimla jsem si věcí, kterých předtím ne. Třeba to, že celou jejich náplň dne, tvořila procházka po pokoji, čtení knih, hra na piano a společenská konverzace. A ples! Panečku, to byla obrovská společenská událost. Někdy mě překvapuje, že z toho jsme vznikli i my.

Chtěla bych se jednou probudit a vidět ve světě ty nejdůležitější věci. ALe nezáleží to na každém z nás? Já například považuji za jednu z důležitých věcích to, že si budu moci číst. Takže bych se neztratila po vynálezu knihtisku.

ALe zkuste si toho někdy všimnou. Jak dnes nevypadá dobře, když je někdo připravený a chytrý. Že vypadá líp, když je někdo chytrý sám od sebe. A i tak po něm hromada lidí může hloupě koukat. Není to nespravedlivé? Když už jste jednou inteligentní, neměli byste být oceňováni? V téhle době nejspíš ne ... Protože přetvářka vládne světu.

Lentilka