Podívala jsem se nahoru kdo mě to vůbec nakopl. Možná jsem otevřela v úžasu pusu,protože se na mě seshora šklebila půvabná žena. Jak se říkalo žena vamp,měla krvavě rudé rty,temné oči a krásné prstýnky ve vlasech černých jako uhel. Byla půvabná ,ale vypadala sakra nebezpečně. Oblečení měla až bolestně normální k jejímu atraktivnímu vzhledu,měla džíny,takový co se už dlouho snažím sehnat! Oprané a na kolenech díry,možná,ale je nekoupila v takovém stavu,ale to se jí budu těžko ptát,měla na sobě krátkou šedou bundu.
Hodila po mě zářivý úsměv a přistoupila blíž. V tom úsměvu jsem si všimla zvýrazněných špičáků,v mém vidění nebo co to je jsem neviděla útočníka,ale bude to ona. Možná jsem se neměla bezhlavě vrhat pod ránu vrahounovi,teda vražedkyni,ale v čem by byla ta sranda? O čem by byl svět,o čem by se psalo v historii kdyby nebyli blbý ale odvážný lidi? Třeba teď umřu,ale mohla bych jí požádat aby někomu řekla ať o mě napíše příběh. To by bylo super,ale nepředstavuji si to pod pojmem "MRTVOLA V ULIČCE UKLIZENA,BYLA NALEZENA MRTVÁ PO ÚTOKU NEOBYČEJNĚ MASOCHISTYCKÉ ŽENY,PROČ JÍ LEZLA AŽ DO HUBY NEVÍME,ALE ANI TO NEHODLÁME ŘEŠIT" Ne tohle jsem opravdu nechtěla,ale stejně jsem to udělala. Ležela jsem tady a koukala se jak se ke mně pomalu blíží žena co mě chce zabít. V něčem jsem někdy třeba měla pravdu,dějiny nepíšou slova,ale činy a taky se mi líbí "Štěstí přeje odvážným!" Tomu jsem teď fandila nejvíc protože jsem se nehodlala vzdát bez boje,ani nevím kde se to vzalo ale měla jsem chuť jí nakopat a poslat do řádných končin!
Potom mi problesklo hlavou jestli na to mám? Co když mě zabije? Chci žít? Obyčejná otázka,ale pro obyčejného člověka znamená tolik. Posadila jsem se a trpce se na ní usmála. Trochu se zastavila,asi jí zarazil můj výraz,možná nebyla zvyklá na odpor,tak to se má na co těšit. Šla ke mně pomalým krokem,pořád blíž a blíž,pořád na tváři ten zářivý úsměv. Pomalu jsem se postavila,byla jsem málem o hlavu menší než ona. Byli jsme jen několik centimetrů od sebe. Ani jsem si nevšimla že mi položila ruku pod krk ,ale v okamžiku jsem byla namáčknutá na stěnu. Zalapala jsem po dechu,na moment jsem ztratila svojí jistotu,ale ta se mi zase vrátila. Rukou jsem jí praštila do kloubní jamky,sevření povolilo,obtočila jsem se kolem její ruky,popadla jí za ty její nádherné prstýnky a kopla. Udělala jsem to tak rychle,že nestihla nijak zareagovat,teď o krok poodstoupila a zakymácela se. potom zvedla hlavu a ze mě vyprchala ta jistota co jsem měla předtím,nedívala se nijak ublíženě ,ale spíše pobaveně.
Co tu mrchu mohlo pobavit? Měla jsem nůž ve strategické poloze připravený k použití,ale schovaný za zády. Pomalu jsem se k ní přiblížila,studený vzduch mě už studil na tvářích. Vyfoukla jsem oblak kouře a s pobavením koukala jak se nese vzduchem. Potom jsem se na ní mile usmála,vypadalo to jako by jí moje chování zaskočilo.
"Jak?"řekla jsem potichu,ale dost hlasitě aby to slyšela. Zatvářila se trochu zmateně,jak tak pozoruji jí zmate snad i sekaná na talíři.
"Jak dlouho to bude trvat než se odkráglujem navzájem?"pronesla jsem pomalu jako když poučujete malé dítě o důležitosti používání hajzlíků. Znovu ten zářivý úsměv,vypadá to že jsem jí pobavila,ale neodpověděla mi. Přistoupila jsem k ní blíž,chtěla jsem jí jednu natáhnout opravdu že jo,ale nejednou jako by mě něco ovládlo,stála jsem a přestože jsem chtěla pohnout nohou ani jsem se nehnula. Zmateně jsem se dívala jsem se ke mně přibližuje a já jsem se nemohla ani hnout. Co to má znamenat? Teď už jsem se začela bát. Moje strnulost,ale brzy přestala,rozhýbala mě jedna rána do břicha,vyrazila mi dech,ustoupila jsem o krok dozadu a potom už jsem jen ucítila jak mi mizí zem pod nohama. Málem jsem se nabodla na svůj nůž,ale včas jsem vystrčila ruku zpoza zad jenže nožík vyletěl a dopadl kousek ode mě. Podtrhla jsem jí nohu,chtěla jsem rychle zase vstát,protože zem nesmírně studila a přeci jen začíná zima. Jenže jaksi se mi jí nepovedlo dostat na zem,přiklekla si ke mně,vlastně si na mě sedla a jednu mi vrazila,znovu,přímo do huby,jako by toho pro dnešek nebylo dost. Potom ještě jednu. Nenechám do sebe přece mlátit nějakou děvkou ne?
Použila jsem stejnou techniku jako s Alexem abych jí dostala ze sebe,teď už jsem jí očividně opravdu překvapila,vrazila jsem jí jednu,druhou a třetí za to koleno hned na začátku. Jenže jsem si kapku nevšimla jak popadla můj nožík když jsem do ní bušila,takže po mě sekla až jsem ucítila bolest ne zápěstí,vyskočila jsem z ní a koukla jak mi z ruky odkapává krev. Mžiku byla taky na nohou a s mým půvabným nožíkem u mého krku. Je sakra rychlá. S rozzářeným úsměvem mi ho přitlačila víc na krk,zaslechla skučícího kluka u popelnice zběžně se ohlédla,ale to mi stačilo na to podkopnout jí nohy,vykloubit palec až jí z něho můj nožík vypadl a nabrat jí nohou. Hbitě jsem zachytila nožík,vrazila jí jednu a divila jsem se jak hladce jí nožík zajel do těla. Překvapeně na mě zamžikala,zajela jsem ještě hloub jak nejvíce to šlo a potom … Byla pryč,nožík dopadl na zem,ale ona zmizela,na zem dopadl poprašek šedého prachu a jinak nic. Zmateně jsem na to zírala. Tak tohle se s nimi stává.
Uslyšela jsem další zanaříkání,rychle jsem se sehnula ke klukovi a pozorovala jak pomalu otevírá oči. Užasle na mě zíral,trochu vyděšeně a potom oči znovu zavřel. Lehce jsem ho poplácala ztuhlou dlaní po tváři. Za chvilku se probral k vědomí a s mojí pomocí se dobelhal až ke klubu,tam jsem počkala dokavaď si nezjednal odvoz a potom jsem zmizela na WC. Při pohledu do zrcadla jsem zjistila že škody nejsou tak velké,znovu mi teklo z huby,měla jsem prasklý ret a ruku jsem si obvázala toaleťákem,opláchla jsem si tváře a vrátila se do klubu za Katy říci jí,že odjíždím domů. Teď už jsme se ani moc nebála jet sama nocí,proč taky? Co by se dneska ještě mohlo stát? O tom jsem neměla ani tušení, ale nebála jsem se to zkusit.
Když jsem jela autobusem domů,zapřemýšlela jsem se,možná bych měla upadnout do šoku. Protože bylo normální aby jste odkrouhli upíra? Ne,ale horší by asi bylo kdybych se i po tom vrátila do klubu tancovat. To už bych se vážně musela pozastavit nad mými myšlenkovými chody. Každý máme něco,někdo má problémy s alkoholem a někdo skáče do osudu. Ale co když ty lidi stejně umřou? Viděli jste ten film kde měli umřít,někdo tomu zabránil a potom po tom člověku stejně šla ta smrt dokud ho nedostala. Nejsem v žádným filmu,ne,nejsem. Takže já mám moc ovlivňovat osud,ale to má každý ne? Vždycky je víc cest,co kdybych viděla,že někdo umře a nechala to tak? Tak umře,ale já tomu zabráním. Nebo kdybych měla tedy zachránit někoho,ale řekla si že na to peču a zabila se? tak je nezachráním a jejich život bude mít jiný směr. Proto možná vidím ty záblesky chvilku předtím než se to stane. Vidím to až po tom kdy se ten dotyčný rozhodne že tam půjde nebo něco na ten způsob.
Domů jsem došla jako ve snách,pod kopcem jsem si řekla,že nemám náladu ho vyšlapat,ale najednou jsem byla nahoře. Prostě jsem to přešla ani si to neuvědomila. Přesto nebo možná protože jsem předtím zničila tu děvku nebo co to bylo jsem se zatřásla když jsem hledala klíče,slabě pršelo a foukal vítr. Nenávidím tohle počasí,nenávidím! Odemkla jsem a zahučela dovnitř jako fretka,až moc dobře jsem věděla jak moc jsem zranitelná,protože zatím mi k tomu že žiji pomohlo vždycky štěstí. Uvědomila jsem si že dotyčný nožík jsem si znovu schovala do boty. Jen jsem si pro sebe zakroutila nevěřícně hlavou na co v takových situacích myslím. Slyšela jsem z obýváku tatíka jak na mě volá ať za ním přijdu.
"Hned"houkla jsem a vypálila bleskově nahoru k sobě do pokoje a ještě jsem si zouvala botu,když jsem ale skočila na první schod bota se vysmekla a já sebou praštila o schod. Sakra! Au! Byla to ohlušující rána,cítila jsem jak jsem se uhodila do stehna a jak moje pravá ruka pleskla o schod a zbrzdila můj dopad. Tohle se mi stává často. Vyskočila jsem,vyběhla do pokoje sice trochu belhavým ale přeci jenom během a strhala ze sebe oblečení chvilkami od kapek krve nebo od bláta. Vlítla jsem do své koupelny opláchla si obličej,hmátla po krému a snažila se aby stopy po zápasu na tváři nebyli vidět. Potom jsem popadla voňavku,navonila se od kotníků až po vlasy,hodila na sebe tepláky a starý svetr a zase klusala dolů za tatíkem. Při cestě jsem si natahovala tlusté vlněné ponožky protože mě dlaždice studili do bosích nohou. Chtěla jsem si seskočit schody po dvou,ale díky vlněným ponožkám mi to podjelo,nohy vystřelili do vzduchu a já tentokrát přistála na zadku,až to zadunělo. Sjela jsem ještě dva tři schody stylem lady potom jsem vyskočila a šouravě se dopotácela omlácená do obýváku kde si tatík pročítal nějakou knížku.
"Jsem zpátky" zazubila jsem se vesele na tatíka. Schoulila jsem se do nejtemnějšího křesla,aby si nevšiml ne moc dobře zakrytého prasklého rtu. Taky jsem si ovázala tu ruku,ale nebylo to nic vážného,prostě jen trošku hlubší škrábanec,ale bolelo to jako svině. Taky to za to schytala. Haha. Už jsem viděla jak otvírá pusu k tomu aby něco řekla,ale moje mysl byla bystřejší rychle jsem vypálila "Zejtra máme prázdniny a já jsem dneska opravdu unavená tak si půjdu lehnout jo?" Vyskočila jsem a skoro zbaběle vypálila pryč. V kuchyni jsem si namazala tlustý krajíc chleba a vyběhla s ním nahoru. Znovu jsem se pokusila zkulturnit se,skočila jsem pod sprchu,všechny škrábance a podobně jsem vydezinfikovala a jen se smutkem v očích pohlédla na všechny modřiny na těle. Zalezla jsem si do postele s knížkou a ještě si hodnou chvilku četla,když jsem uslyšela šramot na schodech bleskově jsem zhasla a položila hlavu na polštář. Nasadila slastný výraz nemluvněte a počkala dokud se neotevřeli dveře a potom tiché kroky zpátky dolů. Když jsem si byla jistá,že je pryč,znovu jsem rozsvítila a začetla se do napínavého románu.