10. ledna 2007 v 20:21 | Lentilka
|
Otevřela jsem v němém úžasu pusu a znovu jí zaklapla,tohle už ně mě začínalo bejt moc. Tatík má novou přítelkyni? To mi nešlo na mozek,můj tatík je sice fešák s profesí lovce se ani nedivím,ale tohle mě nikdy nenapadlo. V hlavě jsme měla jako vygumováno.
"Dobře"řekla jsem klidně. Tatík na chvíli zalapal po dechu a nevěřícně na mě zíral. Bývala jsem dost temperamentní dítě a teď jistě čekal scény.
"Ty se nezlobíš?" vydechl překvapeně. "Zítra půjdeme společně na oběd" řekl rychle dokavaď si myslel že jsem v klidu.
"Dobře,nezlobím se,ne teď,počkej až zejtra to mi to teprve dojde"ušklíbla jsem se na něj a jako mylady odcupitala nahoru kde jsem se zahrabala do peřin,pustila písničky a nemohla za nic na světě usnout i když jsem byla vyčerpaná až bída.
Pomalu jsem otevřela oči,zamrkla jsem a podívala se na modrou oblohu,potom se můj zrak pomalu stočil na budík. Bylo už skoro dvanáct odpoledne. Rozespale jsem chvíli mžourala očima,protáhla se pod peřinou a vystrčila ruku,zase jsem s ní rychle zajela zpátky když jsem na ní pocítila ledový závan vzduchu pokoje. Zakryla jsem si obličej peřinou a snažila se ještě usnout.
Nešlo to,moje mysli mi odhalila všechno na co bych nejradši zapomněla. Všechno se hroutí. Kde jsou ty časy kdy jsem se ničím netrápila? Odhodila jsem deku vyskočila jsem do studeného pokoje a otřásla se chladem. Podívala jsem se na svoje oči pod kterými se rýsovali temné kruhy,připadala jsem si celkově bledší ale když jsem si zblízka prohlédla svoje ruce byli pořád stejné,pořád stejně opálené,jen s pár modřinami.
Došla jsem si dát sprchu,před tím jsem ale spustila topení abych v pokoji nevymrzla. Dala jsem si horkou sprchu,na vanu jsem neměla náladu,vešla jsem do vymrzlého pokojíku,nandala na sebe svetr,tepláky a fusky. Zapnula jsem počítač a mrkla na nový zprávy. Mám takový prapodivný mobil,skoro pořád je vypnutý protože stejně nevydrží dlouho zapnutej,všichni už si na to zvykli a já mám ráda emaily takže mi všichni píšou tam. Najdu tam pár nových,všeho všudy jen tak píšou známí lidičky jestli chci na nějaký sraz a potom taky Katy,že dneska odjíždí někam k babi ale že zítra něco velkolepého podnikneme. Super.
Z brouzdání po netu mě vyruší kručení břicha. Naštvaně se plížím dolů,když mi bleskne že je pátek takže tatík bude v práci uleví se mi. Dole doopravdy nikdo není,udělám si rychlou snídani,naházím jí do sebe a plánuji se jít nahoru kousat nudou. Už si to štráduji nahoru když zazvoní telefon. Otráveně se k němu vrátím,zvednu ho a pronesu velice okázale a znuděně "Halo?" Ihned poznám tatíkův hlas.
"Riko,včera jsem mluvil o tom obědu,pamatuješ?" Jak bych na to mohla zapomenout? Haha,tak blbou paměť nemám i když tudle informaci bych klidně vypustila strašně ráda.
"Hm"Brouknu otráveně a pozoruji svoje temně nalakované nehty,už by to potřebovalo změnu.
"Takže sraz je za půl hodiny,stíháš to? Dobře. Tak se sejdeme před tou mexickou restaurací,jo? Tak pa." Vybafne na mě rychle a už jen slyším prázdné sluchátku. Loví to upíry,ale takhle to vypadá že má strach z vlastní dcery,uchichtnu se nad tím faktem a vyrazím nahoru převléknout se abych to stihla.
Vezmu si na sebe béžové kalhoty z volné látky protože v pokoji mrznu,ale venku je teploučko. Červené tílko,mikinu a pustím se do odlakování nehtů. Odepíšu na pár zpráv a všimnu si že už jsem tam měla být. Zákeřně se ušklíbnu a pomalu sejdu dolů,kde se obuji a vyrazím na autobus. Však oni to přežijí,co bych z toho měla kdybych si hrála na hodnou holčičku?
Dorazím k restauraci a ani mě nepřekvapí,že už na mě nečekají. Vlezu dovnitř,objevím v zadní části přímo u proskleného okna které vede do ulici tatíka i se Sarah. Sesunu se do proutěného křesílka a ani mě nepřekvapí,že přede mnou stojí jablečný džus s minerálkou,to si dávám vždycky když nejím doma. Ani nevím proč. Zvědavě si oba prohlídnu a tatík už očividně není tak roztěkaný jako včera,bude bitka,nechte mě ať si to vyřídím s tatíkem a potom může na řadu přijít třeba Alex. Stačí třeba tak dvě kola v ringu víc ne.
Téměř v úplném tichu sedíme u stolu,až mám chuť se zase vypařit jako pára nad hrncem,dneska jsem se moc dobře nevyspala. Nad tím že já bych zahájila nenucenou konverzaci ani nepřemýšlím. Když si mě sem dotáhli ať se starají.
"Tak Eriko nebo ti mám radši říkat Riko? Co škola?"usměje se na mě vlídně Sarah. Páne na nebi. Co je to za otázku? Mohla jsem čekat,že jí povolí nervy první,ale ptát se na školu? Dá mi dost velkou práci abych si hlasitě neodfrkla.
"Rika, škola super"zazubím se na ní stylem "Víc neřeknu" Hodí bezmocný pohled po tatíkovi který začne něco mlít,ani ho neposlouchám. Myšlenky se mi honí jinde,pozoruji ruch ulice a přemýšlím jestli bych neměla prchnout. Mám nemám?
"omluvte mě" vstanu rychle a zamířím do uličky kde tuším WC. Vejdu na dámy,prohlédnu to tam,ale nenajdu žádné okénko,kterým by se dalo prolézt. Zmučeně vylezu,opřu se o dveře a vzdychnu. "Když už tolik námahy tak proč to hned vzdávat?" řeknu si v duchu při pohledu na mužské toalety. Nenápadně otevřu a hned jsem vevnitř.
"Halo?" zeptám se opatrně,když nikoho nespatřím. Že bych měla takové štěstí? Spatřím malé okénku kousek od umyvadla a málem vypísknu radostí. Rychle k němu přiběhnu,vyhoupnu se na umyvadlo,jedním pohybem ruky ho otevřu a kouknu se kde vylezu. Je trochu úzké,ale to bude v pohodě. Prosmýknu hlavu,rukama se popotahuji dál a dál,když v tom uslyším něco cvaknout,na chvilku se zarazím,ale potom chci nerušeně prolézt dál,když se za mnou ozve "E ehm." Zaseknu se,popotáhnu se zpátky a nakouknu za sebe. Stojí tam muž středního věku a nechápavě na mě hledí.
"Za chvilku budu pryč"zazubím se na něj a znovu se chci věnovat okénku. Pán zmateně odejde a já se znovu snažím protáhnout okénkem. Budu to muset udělat šikovně,možná bych to mohla nejdřív zkusit po předu a když to nevyjde tak nohami napřed,konečně procpu půlku těla ven,ale znovu mě vyruší hlas "Promiňte slečno?"
Teď už doopravdy otráveně se znovu vrátím okénkem zpátky a nechápavě za sebe pohlédnu. Stojí tam číšník,zírá na mě a asi moc nechápe proč stojím na umyvadle a cpu se do okénka k tomu na mužských záchodech. Opatrně seskočím na zem,prosmýknu se kolem něj a jen na něj zavrčím "No jo vždyť už du"
Rychle vyklouznu z pánského WC a pokořená dojdu zpátky ke stolu,kde se ti dva něčemu smějí a můj příchod je ani moc nevyruší. Mám už tam jídlo,s chutí se do něj pustím a zbaštím ho skoro celé. Možná bych měla napsat stížnost na restaurace proč tu nemají žádné únikové východy nebo aspoň širší okénka.
Otráveně jsem je oba pozorovala,víc otrávená jsem snad nikdy nebyla,moje hrdost mi nedovolovala je poslouchat nebo se aktivně zapojit. Blbá hrdost! Blbý okýnko! Sarah se zvedne s omluvou že jde na záchod,nepřijde mi moc jako typ který by chtěl utéct okýnkem a ona by se stejně neprotáhla,má pěknou postavu,ale trošku zakulacenou,takže by musela najít jiný východ než já. Kéž by,zapřála jsem si vroucně a napadlo mě že bych jí ho mohla jít pomoci hledat ať se neřekne že jsem puritán. Když zmizela za rohem pustila jsem se do táty,protože jsem musela využít chvilku soukromý.
"Ví to?"vystřelila jsem na něj příkře,ale tak potichu aby to nikdo nezaslechl.
"Cože? Jo tohle,Riko to je moje věc,ale ne neví,proto zaučuji Alexe,já s tím skončím,už brzo,kvůli tobě,jí a už na to ani nemám tak správný věc" vysvětlil mi potichoučku. Při zmínce o Alexovi se mi zatmělo před očima. On chce skončit? Super objeví se nějaká cuchta a chce skončit,vroucný to důkaz lásky. Kluk který se mi líbí musí bejt zrovna učeň mého tatíka. Fakt děkuji! Možná bych mohla zkusit přeci jen najít jiný východ!
"Tati já odcházím!"řekla jsem s povzdechem,protože už jsem neměla náladu burcovat číšníky kvůli mému lezení do oken.
"Eriko zůstaneš!"řekl mrzutě tatík. Jen jsem se na něj zašklebila a zůstala sedět na místě. Sarah se konečně vrátila,když nás tam tak viděla trochu se zaškaredila a přisedla si. Asi nám chtěla nechat chvilku soukromý a myslela,že se vrátí do pohody,jak naivní to pokus. Jen co se dotkla židle a pořádně dosedla já jsem se vymrštila ze sedačky.
"Od-chá-zím" řekla jsem jim vyhláskovaně aby to oba správně pochopili,vylétla z restaurace,až se po mě pár hostů podívalo a zmizela v ulicích. Co teď? Domů nejdu,na všechno je moc brzy a všichni jsou skoro v keli. Neříkal někdo že by něco plánoval?
Vzpomněla jsem si na Izu,psala mi ráno něco o tom,že včera to bylo naprosto skvělí a kam jsem se jí ztratila,potom mám pocit,že se zmínila,že půjde s někým do kavárny,ať se přidám jestli budu hnít doma. Proč ne? Zamířila jsem do nejbližší kavárny v které jsem doufala,že bude. Taky jsem prosila ať už je tam teď. Vrazila jsem do dveří,vešla elegantně dovnitř a u posledního boxu spatřila živou černou hřívu ve vysoko postaveném culíku. S úsměvem od ucha k uchu jsem k nim zamířila. Přece jsem nebyla vytočená tím,že má tatík novou přítelkyni,nebyla,možná jen drobet,takže vlastně jsem se divila,že jsem jim tam neztropila scénu,to přijde,dejte mi čas a mě to pořádně dojde. Potom odkliďte všechno rozbitný,schovejte se do krytů a počkejte až se uklidním.
Zasedla jsem vedle Izabely ,uvítala jí veselým "Ahoj" a mrkla na její společnost. Byl tam nějaký kluk,kterého jsem už znala,jen jsem neznala jeho jméno,kapku problém,ale komu o vadí. Hlučně jsem přivítala i jeho a jeho kamaráda u kterého mi nedělalo problém ihned se seznámit. Člověk si na mě zvykne,obvykle.
Objednala jsem si nějaký koktejl,nechala Izu ať vesele tlachá dál a usrkávala koktejl,který mi za okamžik číšník přinesl i s roztomilým cukrblikem div mě nesvlékl očima. Táta má novou přítelkyni,Alex je na mě naštvaný a všechno se hroutí,tak hrozný to možná nebude,ale začíná se mi to docela vymykat. Kdeže je ten klid v duši? Dobře,jsem tady abych se odreagovala,tak do toho se vztyčenou hlavou,chtělo by to oběť zasmála jsem se v duchu. Konec sebe litování.
Co to říkala Iza za poslední věc? Páni to je ale kořen,ten by stál za hřích.
"Cože?"otočila jsem se na ní s úsměvem. Nechápala jsem kam kouká,co jí to najednou popadlo protože před chvíli říkala něco o večírku na který dneska plánuje jít a zvala kluky,tímhle si je asi moc nenakloní. Jak jsem to ale vyslovila místo aby ukázala koho myslí za kořena řekla znovu že chce jít na večírek. Musím se asi vyjádřit jasně dneska jí to jak vidím moc nepálí.
"Dobrý,ale komu jsi říkala kořen?"zašklebila jsem se na ní ve snaze,že konečně zjistím o koho jde. Její výraz vypadal zaskočeně,trochu se zarazila ,ale potom nadzvedla obočí a řekla "Já něco takovýho říkala?" Sakra,zmateně jsem se zadívala na kluky,ale ty se jen šklebili,už jsem jí chtěla říct že to musela říct ,ale potom mi to došlo. Sakra,myšlenky. Rychle jsem se vrátila ke koktejlu a pronesla systematickou poznámku o večírku. Moje otázka byla smetena a oni hořekovali nad tím jestli půjdou nebo ne.
Nenápadně jsem se natočila ven a rozhlédla se po kavárně,tamhleten páreček nemohla myslet,toho taky ne,ne,tendle možná,ale spíš ne. Zmateně jsem přejížděla po místnosti a hledala objekt jejího zájmu. Trochu jsem se nahnula,abych viděla z její perspektivy,mrkla po ní párkrát a všimla si že její oko bloudí pořád k baru,tam ale myslím nikdo není.
Ajaj. Zbledla jsem,koktejl mi zaskočil a já jsem se zběsile rozkašlala,až se kluci hroutili smíchy a Iza mi starostlivě praštila do zad. Nevědomky jsem se v lavici přikrčila a už jsem přesně věděla koho Izabelka pokládá za kořena,byl to kořen,nikdo hezčí tu nebyl a pochybuju,že hodně takových chodí po ulici. Neznám moc lidí co by byli jako Alex!
Třeba si mě nevšiml,možná. Málem jsem ani nestihla odpovídat na otázky kterými mě u stolu zahrnovali. Pořád jsem zalétávala pohledem k baru. Taky mě trochu dostalo do šoku to že jsem slyšela jen tak Izabelinu myšlenku,sice jsem se na ní soustředila,ale prostě jinak než se povedlo. Když jsem se,ale zaměřila na její pohled tak taky nemohla od baru odtrhnout oči,byla ale lepší herečka než já. Ona mi taky nelezla do hlavy co?
Pomalu vstala s tím,že zamíří na záchod,ctihodně jsem jí uhnula,abych ale nebyla moc vidět. Znovu jsem zahučela na místo a rádoby bezstarostně se bavila s kluky. Za chvilku jsem uviděla Izabel jak jde ze záchodů s kterými jsem já sama měla dneska krásný počínání,jenže nezamířila k nám,ale k baru,hodila zářivý úsměv k barmanovi,chvilku s ním rozmlouvala a potom rádoby svůdně se natočila k Alexovi a něco mu řekla. Ten vypadal že si jí všiml teprve teď,ale taky ho nenapadlo,že by jí odbil. Bavili se tam spolu,drahá Izabelka si dokonce přisedla vedle něj. Málem jsem slyšela jak mi bublá krev,křečovitě jsem se na kluky smála,přikyvovala a přitom každou chvilku upřeně civěla k baru. Kluci tam neviděli byli tam skoro zády,takže jim to ušlo,ale já teď měla skoro přímí pohled. Křečovitě jsem svírala skleničku až jsem skoro cítila jak praskne. Rychle jsem jí pustila,sevřela ruku do pěsti až mi klouby zběleli a znovu na něco klukům kývla. Vypadali upřímně potěšení že jsem si jich tak všímala.
Možná si nevšimli,že hypnotizovaná koukám skrz ně. Dneska měl ještě lepší účes než minule,krátký vlasy pořád jen tak rozhozený na volno,očima se smál a chvilkami něco prohodil a oba se s Izabelkou zasmáli. Kluci se na mě divně koukli když jsem jim v půli jejich vyprávění do toho zavrčela jak vzteklý pes. Jen jsem to odmávla a oni pokračovali,jejich inteligence mě dojímá,IQ bublajícího bahna,vážně.
Nemohla jsem Izabele nic vyčítat,možná jen to,že si musela za oběť vybrat jeho! Ale zase pochybuju že by se dal na roli oběti to on mi nedávno nakopal zadek. Haha. Znala jsem Izu dobře,znala jsem její triky,byla jsem u toho už párkrát když někoho pokoušela,někdy jsem jí pomáhala,v jednotě je síla ne? Takže když jsem viděla jak si hraje s vlasy,nenápadně natáčí svůdně hlavu a další podobný kraviny měla jsem problém nemrštit po ní tu skleničky před sebou,byla jsem si jistá,že bych neminula. Moje muška není nejhorší.
Nech toho Eriko uklidňoval mě můj vnitřní hlas. Nenech se vyvést z míry,dneska už je to tak dost bledý ještě aby tě naštvalo tohle. Pamatuješ snad na posledně ne! Pamatovala jsem si to jasně,byla jsem naštvaná,doma jsem bejt nechtěla,tak jsem vyrazila ven s kámošem a vztek udělal své. Domu mi zakázal jít takže jsem přespala u něj na pohovce,ale až po tom co jsem od něj z mobilu napsala domů tátovi,že spím u Katy. To bylo vážně úžasný,tohle se mi stává často. Nesmím se naštvat,jinak bych se musela zavřít domu a sama vím že bych to nedokázala. Jsem nebezpečná sama pro sebe co víc si můžu přát?
Už mě začela bolet pusa od křečovitého úsměvu s kterým jsem klukům kývala. Trochu jsem ho povolila,odpoutala oči od baru,párkrát zamrkala,napočítala do deseti na uklidněnou a doopravdy se snažila soustředit co ti kluci říkají,ale nešlo to. Málem jsem měla na jazyku jestli by konečně mohli zmlknout,ale ovládla jsem se. Zkusila jsem se na Izu zaměřit,ale nic jsem neslyšela,dál vesele klábosila s Alexem,házela po něm zářivé úsměvy a já nevěděla co zamýšlí.
Sklonila jsem hlavu,usrkla z prázdného koktejlu,povolila pěsti a civěla upřeně na prostředek stolu,po chvilce jsem zvedla zrak a položila klukům náhodnou otázku co zamýšlej další dny,to je rozkecá a mě to zařídí čas. Vypadali evidentně nadšení,že se zajímám o jejich program,musela jsem je ale chudáky brzy zklamat protože oni mě za mák nezajímají.
Málem jsem si nafackovala,že jsem se tam koukla,ale zaujal mě pohled na to jak se k nám Iza natočila ukázala k nám ke stolu a něco mu řekla. To pro mě byl signál zajet pod stůl jako lasička. Popadla jsem botu ve snaze dělat,že si zavazuji kaničku,kluci zmlkli a čekali až se znovu objevím. Vrhla jsem se zběsile na druhou nohu.
Proč? Ona ho ještě zavede k nám ke stolu,no to je vrchol! Má někdo takovou smůlu jako já? Co kdybych pod tím stolem zůstala dokud mi někdo neřekne že se zavírá a všichni jsou pryč? To se mi zdálo jako relativně dobrý nápad. Takže nevylezu,prostě ne. Co takhle se tomu postavit čelem a vyrovnat se s tím? Ne,zůstanu pod stolem.
"Riko?"zaslechla jsem Izin sladký hlásek,chtěla jsem vystrčit hlavu,ale jaksi jsem se praštila hlavou o stůl,až celý poskočil. Třela jsem si postižené místo a pomaličku vytáhla hlavu z pod stolu. Doufej,třeba tu není,třeba …Zvedla jsem k ní zrak a ona tam překvapivě stála sama. Zamrkala jsem jestli se mi to nezdá,opravdu tam stála sama. Oddechla jsem si. Mám to ale štígro. Stálo mě to ale pěknou bouli na hlavě,ale co,ta se prostě přidá ke zbytku co tam mám.
"Kde si vězela tak dlouho?" usmála jsem se na ní úlevně jako bych vůbec nevěděla kde byla. Možná jsem pocítila osten zklamání,že se mu nepodívám zpříma do očí,ale když si vzpomenu na naše poslední setkání,přeběhne mi po zádech mráz.
Zasedne vedle mě,odsouzeně se dá s kluky do řeči a já se konečně můžu pořádně nadechnout. Možná reaguji přehnaně citlivě,ale je tu to ale. Přece na něj nemám žádný právo,jenom mě trénuje nic víc,stejně se nevyhnu úlevnému pocitu,když jí vidím vedle sebe a ne vedle něj. Znovu zajedu pohledem k baru a překvapí mě,že tam Alex pořád je,znovu ne sám,sedí tam vedle něj rozjařené blondýnka. Má zářivý úsměv,těkavé veselé oči a hlučné vyjadřování. Kdybych seděla o kousek blíž možná bych i zaslechla o čem se baví. Prevít nechutnej! Ne že by měl pokoj od Izabelky,ale jemu tam hned naběhne nová. Uklidnilo by mě kdybych mohla říct aspoň ošklivá,ale to bych musela být naprosto slepá! Ještě si tak skvěle rozumí! Takže odměřenej je jenom a jenom ke mně!
Nasupeně se zvednu,zamířím si to na záchod kde chvilku hladově pozoruji okénko,ale potom když si uvědomím že moje taška pořád leží na sedačce v boxu odevzdaně vyjdu ven. Snažím se jít přímo zpátky na místo,urputně zírám do země,hlavně se tam nedívej! Od čeho by jsem si pořád opakovala nedívej se tam kdybych se tam opravdu nepodívala? Rychle zvednu zrak,přejedu s ním k baru a setkám se s Alexovým pohledem. Připoutá mě k sobě,teď totiž není tak ledový,moje napětí roztaje jako sníh v létě. Když na mě kývne ať přijdu k němu,jako omámená tam jdu. Je dobře že je tu všude rovný povrch jinak bych si jisto jistě rozbila hubu.
Senzace! Prosím, prosím, že sem co nejdřív (nejlépe ještě dnes v tom nejhorším případu zítra) dáš pokráčo, že jo?