11. ledna 2007 v 16:00 | Lentilka
|
"Ahoj Riko" pozdraví mě bez úsměvu Alex.
"Ahoj"hlesnu tiše,vymaním se z jeho pohledu a prohlédnu si tu holku pořádně. Oči jsou zelené,má světlou pleť,blond vlasy které jí spadají do obličeje jak jsou rozházené kolem hlavy a v nich náznak červených pramínků. Vrr potvora. Popíjí mochito,houpe ve vzduchu nohami a přejíždí mě šibalským úsměvem. Když mezi námi pořád vládne ticho,mrkne na mě a řekne "Já jsem Sam,Alex je trochu nevychovanec,viď?"strčí do něj přátelsky a podá mi ruku.
"Erika" prohlásím,přijmu její ruku a zářivě se na ní usměji. Spíš mám náladu jí s tou rukou škubnout a mrsknout s ní o zem. Rychle jí tedy zase pustím,aby tu myšlenku mozek nebral za povel. Jeho holka či ne asi by mi Alex nepoděkoval pakliže by mě rovnou neprohodil třeba výlohou. Proč mě vůbec zdravil? To se tu chce s tou fuchtlí vytahovat nebo co? Vrr,že já mu ten život zachraňovala!
"To ty jsi TA Rika?"usměje se na mě mile ve snaze pokračovat dál v konverzaci. Na chvilku na ní vyjukaně zírám,jak to řekla? TA Rika? To zní jako by mě znala,jako by jí o mě někdo něco říkal! Nasupeně se obrátím na Alexe s přáním umět zabíjet očima.
"Nevím kolik zná Alex Erik ,ale o mě se určitě moc nezmiňuje" odpovím jí ironickým tonem s pohledem čekajícím od Alexe vysvětlení. Ten se ale nemá ke slovu,zarytě kouká na skleničku a točí s ní dokola.
"Jestli dobře vím tak Eriku zná jenom tebe"usměje se na mě zálibně Sam.Postavím se k ní čelem nasadím přátelský úsměv a odpovím "Vážně? A co Alexík povídal?" Při tom nenápadně zvednu nohu a dotyčného provinilce načutnu nohou až poskočí. Otočí se na mě a tiše řekne "No co?" až se znovu radši podívám na Sam,protože u ní je touha praštit jí o něco menší než u něj. Sam si naší menší potyčky všimne,zvědavě zvedne obočí a s upřeným pohledem na svého miláčka nebo co jsou mi to dopovídá.
"Jen se o tobě párkrát zmínil tak jsem byla zvědavá jaká si a hlavně tě ráda poznávám" Párkrát zmínil? "Znám jedno strašlivý střevo s kterým se musím ve volných chvílích mučit" takhle se zmínil? No ještě aby svojí roztomilý holčičce nevysvětlil s kým se to tahá po odpoledních. Proč jsem sem chodila? Rychle se otočím k našemu stolu co se tam děje a všimnu si jak Iza zběsile gestikuluje "Co?" a mává na mě rukama ať k nim přijdu. Odmávnu jí rukou a otočím se zpátky na roztomilý páreček.
"Sedni si k nám" řekne po chvíli Sam a nekompromisně mě stáhne na židli vedle sebe. Ještě si všimnu jak po ní Alex hodí naštvaný pohled. Otočí se na mě,klučinu nechá za sebou a div že si na mě neposvítí baterkou.
"Znáš ho dobře?" usměje se na mě tím jejím uklidňujícím zářivým úsměvem. Jasně jeho holka a žárlí. Tohle bych si mohla užít,nakloním se blíž k ní aby mě ten hajzl neslyšel dobře a tlumeným hlasem povídám "No trochu,zatím jsem ho neměla moc čas poznat,ale plánuju to"
Pokývá hlavou jako by souhlasila,mrkne rychle na Ala a znovu se ke mně vrátí.
"Tak si ho někdy moc nevšímej,on sám neví co chce,chápeš ne? Chlapy! Nic není jak se zdá být a obzvlášť v jeho případě"přidá se k mému tlumenému tonu a důvěrně se ke mně nahne. Přestože jeho holka v tuhle chvíli mě k ní zaplaví vlna sympatie. Před chvilkou bych jí nejradši jednu vrazila a teď se chová skoro jako moje kamarádka. Divná to holka.
"Bez obav,už vím,že jeho musím brát pořád s rezervou,je to takový …"zarazím se u posledních slov,pakliže je to jeho holka asi by se neslušelo říct namyšlený hovado co? Rychle se snažím vymyslet jiné vystihující slovo a Sam už zvědavě pozvedne obočí,rychle to odmávnu rukou a doufám že nebude vyzvídat.
"Tak já vás nebudu rušit ne?"řeknu když uvidím že otevírá pusu na další otázku,vyskočím a chci zmizet z jejich dosahu jak nejrychleji to bude možné.
"Né Riko to je fajn,budu mít na Alexe ještě hromadu času. Stejně teď u něj budu pár dní bydlet,jen tu zůstaň"zastaví mě rychle Sam,chytne mě za paži a přitáhne zpátky. První věta by byla v pořádku a já bych se vyvlékla s díky odmítla,vytratila se ke stolu a dělala mrtvého brouka. Takhle ztuhnu nechám se přitáhnout a šokovaná na ní zírám. Mohla jsem to čekat,ale tohle je plná palba. Maličko zavrávorám nad ztracenou rovnováhou až mě oba pobaveně přichytí.
Sam vyskočí ze židle,posadí mě na ní a s tím že si odběhne na záchod,ať jí ho hlídám odskáče-směr WC. Trochu se oklepu,nasadím rádoby ležérní výraz se zbytky šoku a usadím se pohodlněji do barových židliček.
"Já opravdu nechci rušit!"syknu podrážděně na Alexe. Kam jsem se to zase navezla? Otráveně si povzdychnu.
"Sam si s tebou ale chce popovídat neslyšela si?"řekne teď už pobavený. Zvedli se mu koutky úst,v očích mu zářili malé jiskřičky pobavení s náznakem vyčkávání s čím zase přijdu.
"Ty jí o mě můžeš sám poreferovat vlastní obrázek,to jí bude stačit ne?"řeknu uštěpačně. Jeho výraz ztuhne,pobavení zmizí a zase je otravně nudný.
"Já tě neznám tak dobře"řekne vážně. Zase má ty tvrdé nic neříkající rysy,proč to vždycky tak rychle zkazím? Chvilku vypadá pobaveně a pak zase jak bůžek pomsty.
"To samý můžu říct já o tobě! A nechci váš zamilovanej páreček rušit svýma bezduchýma kecama!"zavrčím na něj podrážděně. Člověk by nevěřil jak rychle mění tváře. Na jeho neutrální tváři se objeví šok,potom takové něžné pobavení s kterým se kouká na hrající štěňátko které chce něco rozkousat,ale nemá zuby.
"Tak co Riko? Nedělala si něco zábavnýho co jsem byla pryč že ne?"objeví se vedle mě jako duch Sam. "Ne,ale už opravdu půjdu"řeknu jí bez úsměvu připravená k okamžitému odchodu. Uvolním její místo,otočím se k nim zády a po prvním kroku zaslechnu podrážděnou Sam jak na Alexe vrčí "Cos jí proved brácha?"
Ač nechci zarazím,takže oni dva nejsou …? Do prdele! Zmateně se otočím na Alexe,který se doopravdy baví nad mým šokovaným výrazem. Pakliže mě neprokoukl dřív že se mi líbí tak teď už mu to musí bejt určitě jasný,ježiš takhle se znemožnit! Nafackovat bych potřebovala! Nebo aby se mnou někdo mrdnul o zem! Proč,proč jen mám tak prořízlou hubu,za to bych zasloužila metál.
Rádoby nenápadně se otočím jakože nic jsem neslyšela,neviděla. Po druhém pomalém kroku mě zarazí Samanty hlas "Riki nebuď puritán,vrať se k nám,když už ne kvůli Alexovi tak aspoň kvůli mně"
Možná bych si k nim mohla znovu sednout,možná,ne! Už takhle jsem se dost znemožnila a ON o mě nestojí,jeho ségra která mě zná pár minut mě tu chce,ale on neřekne ani slovo. Pomalu se otočím a vyčkávavě na něj pohlédnu. Kdyby byl ve vesmíru třesk mohla bych ho směla přirovnat k tomuhle,možná mu to nedojde,jestli ne budu vědět,že jsem mohla odejít. Kdybych si k nim ale sedla mohla bych se s ním potom domluvit na trénování,bez něj budu ztracená,ač nerada tak vím že bez jeho pomoci si mě kdejakej upír bude moct podat a bude po mě. Kapoto finto. Přivru víčka a s úkosem čekám co z něj vyleze. Mohla bych ještě zkusit něco jak zjistit co si myslí,uvolním ruce,ve zlomku vteřiny se na něj zaměřím,uvolním svou mysl a ta narazí do té jeho. Jak jsem mohla napoprvé přehlédnout ten pocit splynutí,který mě teď zachvátil?
"Eriko nech toho"zaslechla jsem jeho pobavený hlas,jako by mi mluvil do hlavy,jako by byl v mé hlavě,otřásla jsem se v pocitu té blízkosti. "Jak to že tě slyším?" napadlo mě,než jsem tu myšlenku stačila zarazit jako by odcestovala k němu do dáli. Takže to poslouchání má i své stinné stránky. Na to si budu muset dávat pozor. "Protože ti to dovolím,nevěřil jsem že by ses mi pokoušela znovu lézt do hlavy,ale jak vidím jsi nenapravitelná"uchichtl se při těch slovech,na mysl mi vytane vzpomínka na naše poslední spojení kdy jsem mu vlezla do hlavy,na to když byl tak nepředstavitelně chladný,vždyť já jsem za to ani tak nemohla,jo mohla ale jak jsem měla vědět že hned tak vylítne? Nejsem bůh jen čtu myšlenky,učím se bojovat,někdy vidím kdy a jak kdo zdechne ale jinak jsem pořád jenom člověk!
"Chci abys sis k nám sedla Kittie Corpse" řekne po chvíli ticha v mé hlavě. Ne že bych nepřemýšlela jenom jsem se hlídala co mu odpovím a nepouštěla ven žádné mé myšlenky. Otevřela jsem oči,kývla a pomalu zasedla vedle Sam. Až teď jsem si všimla,že na nás zírala. Moc pozdě mi došlo že jsme na sebe jen upřeně zírali a ostatní nic neslyšeli,museli jsme tedy vypadat poněkud zvláštně,ještě k tomu když jsem po chvíli beze slova svolila s tím,že si k nim přisednu a to čistě dobrovolně aniž by Alex něco řekl,teda řekl nahlas.
"Omluvte mě"vyskočila jsem znovu ze židle aniž bych si pořádně sedla,oba na mě překvapeně pohlédli,asi už mě měli dost,myslí si že jim tu hraji schválně divadlo,moje akce byla tak blesková že už jsem stála u mého předchozího stolu kde seděla Izabel už jen s jedním klukem,vida ten druhej zmizel a já si toho ani nevšimla. Teď to ale bude obtížnější,rychle jsem popadla svojí tašku a s tím že zase zmizím chtěla odcupitat,jenže jsem až moc dobře věděla,že u Izabel mi to takhle lehce neprojde. Jen co jsem se ocitla u stolu nestihla jsem se ani po tašce natáhnou už se ptala.
"Ty je znáš? Kdo je ta holka? Co si tam dělala tak dlouho?" jako bych se jí na tohle neptala já sama předtím,jak jen je ten osud vrtkaví. Popadla jsem svojí tašku,hodila si jí přes rameno a nadechla se připravená vydat ze sebe vyčerpávající monolog.
"Je to kamarád a to holka je Sam,pozvali mě k sobě ať si tam přisednu tady už se to stejně rozpouští jak koukám tak já jdu. Nazdárek" usmála jsem se na ní provinile,doufám že mě za to v příštích letech nebude nenávidět. Jen jsem podvědomě věděla že otvírá pusu aby se mě ještě na něco zeptala zrychlila jsem krok.
Dosedla jsem na barovou židličku konečně v klidu,usalašila se na ní pohodlně,přehodila nohu přes nohu a objednala si jableční džus. Sam se na mě s úsměvem natočila a brášku nechala za sebou. Jak hezky to zní když to můžu takhle vyslovit,mohlo mi to bejt jasný hned,ale jak jsem to měla vědět? Viděla jsem je spolu jen pár minut a to jsem nemohla hned říct že jsou sourozenci. Asi jsem taky trochu bestie když jsem Izabel neřekla že je to jeho ségra,ale bylo to důležité? Potom se můžu omlouvat tím,že já ho znám lépe než ona a taky jsem si to musela vytrpět. Až jí příště uvidím tak jí s tím určitě obeznámím abych tak aspoň trochu očistila svědomí.
"Už si jim utekla?"zasmála se pobaveně Sam,ani nečekala na odpověď a pokračovala dál "Přijela jsem teď navštívit brášku na pár dní,byla jsem cestovat různě po světě,dělám hlavně do novinařiny,ale když se nic nenaskytne jsem všeuměl. Takže konečně to tvůj otec mi zaučuje Alexe? Ani jsem nečekala že bych tě mohla někdy potkat a hle hned první noc,v tom něco bude co myslíš?"mrkne na mě pobaveně. "Al říkal že si vážně nadaná a že ti pomáhá zdokonalovat se,doufám že si mu aspoň párkrát pořádně nakopala zadek protože už se to nikomu dlouho nepovedlo a on někdy potřebuje"pokračuje pobaveně.
Cože? Ona to ví? S každým jejím slovem blednu víc a víc. Zděšeně zalapám po dechu,vytřeštěně na ní zírám,hodím nechápavý pohled na Alexe,zatřepu hlavou ve snaze dostat za sebe ten šok. Dnes to vypadá na samé překvapení. Nejistě se na Sam usměji. Proboha co všechno ví? Ona ví o všem,o mým tátovi,o tom trénování i o mě samotný. Do pytle!
Sam pobaveně zvedne obočí nad mým šokem,potom omluvně našpulí pusu a řekne "Promiň ty jsi nevěděla že to všechno vím že ano?" Radši jenom nechápavě zakroutím hlavou. Radši změní téma a teď už nám obou živě vypráví cestu sem. Poslouchám jí jen na půl ucha,to je moje prokletí nebo dar,jak se to vezme. Dokážu sedět vedle bandy ukecaných lidí a přitom vypnout sluch abych mohla v klidu přemýšlet a nebo na ně vlítnu no.
Pobaveně poslouchám všemožné zážitky,chvilkami přispěji svojí troškou do mlýna a za chvilku už se Sam klábosím jak kdybychom se znali roky. Co chvilku vybuchnu smíchy,ukrutně se vyhýbám tématu o Alexovi,upírech a podobně ale jinak nezávazně konverzujeme až Alex někdy nesouhlasně zabručí abychom na něj nezapomínali. Všimnu si že jsem tu zůstala déle než jsem předpokládala tak se pomalu rozloučím a Sam usoudí,že už je stejně utahaná a půjdou taky.
Všichni se zvedneme,zaplatíme a zamíříme do chladné noci. Studený vítr mě praští do obličeje jako facka. Chvilku jdeme společně,potom se mnou zamíří na zastávku kde se mnou počkají na bus. Když už ho spatříme přijíždět skočí mi Sam spontánně kolem krku a se slovy,že spolu někdy někam musíme určitě jít se rozloučí. Alex se ještě rychle přitočí a řekne mi "Zejtra odpoledne přijdeš?" Ani nečeká na odpověď,zamíří za Sam která mi zběsile mává a já skočím do autobusu,rychle pozvednu ruku a rozloučím se s oběma pohledem. Sam zběsile mávala a smála se a Alex mi jen pokynul hlavou a úsměvem.
Roztřeseně dopadnu na sedačku a vstřebávám ten pocit z dnešního dne. Nakonec to tak hezky dopadlo,začátek hrůza,ale proč odsuzovat nový den hned na počátku když se z něj může vyklubat ještě něco hezkého. Takže zejtra znovu cvičit,není na mě naštvaný a ani nemá holku! Tak málo stačí člověku ke štěstí,ale tohle má pro mě obrovskou hodnotu.
Vyskočím z autobusu,po cestě domů si pobrukuji neznámou melodii co se mi vynořila v hlavě. Možná všechno nebude tak strašný jak jsem si představovala ráno,tatík s tou Sarah přeci nechodí moc dlouho ne? Zahnu směrem k domu,vyštrachám klíče,odemknu a vyskáču schody,odemknu si zadní vchod a sundám si boty. Pomalu jdu do kuchyně v které se svítí,tuším v ní tatíka. Vejdu do ní,už otevírám pusu k pozdravu,ale on a Sarah u kafe mě přibijí k zemi. Zase jí zavřu,sjedu je pohledem "Co to má znamenat?" To se k nám chce nastěhovat nebo co? Zajímalo by mě co chtějí to jim nestačí jak mě naštvali při obědě? Oni mě budou pronásledovat pořád? Založím si bojovně ruce v bok a čekám. Tatík nejspíš pochopí že už něco musí říct tak začne.
"Eriko nevyšiluj prosím tě,potřebujeme ti něco říct,chtěl jsem ti to říct už při obědě,ale ty jsi utekla."zamračí se na mě. On se na mě bude mračit! Moje černá nálada se ještě prohloubí. Zabodnu do něj vyčkávavě oči.
"Posaď se"řekne smířlivým tonem a ukáže na židli před sebou. Ani se nepohnu,natož abych si sedala. Nenápadně se zhoupnu na nohách v kterých by měl poznat gesto že jsem napnutá jak kšandy. Nervozně si promne bradu,hodí omlouvající se pohled po Sarah jako by se jí omlouval za moje chování. Vrr.
"Riko Sarah se k nám zřejmě za nějakou dobu nastěhuje,doufám že ti to nevadí"řekne s pohledem někam mimo mě. Když spatří můj výraz po těch slovech nahne se jako by chtěl vyskočit a obejmout mě,když se,ale vzpamatuji a můj šokovaný výraz přeteče na nenávistný znovu pevně dosedne a připraví se na bouřku.
"Stěhovat?Stěhovat!!Ty si ze mě děláš prdel ne!"zaječím na něj nepříčetně. Co mi to udělal?
"Važ slova Eriko!" řekne vážně,možná trochu naštvaně.
"Já?Já! To ty! Ať se sem nastěhuje třeba hned,protože JÁ jdu pryč!"vyštěknu na něj. Jeho obličej zbrunátní,to se stává jen ve výjimečných případech. Postaví se a zařve jako medvěd "Eriko Irisová ani se nehneš!" Na chvilku ztuhnu,potom se ušklíbnu a řekne ironickým tonem "Vsadíš se?"
Vyběhnu z kuchyně rychlostí blesku,popadnu za běhu bundu,skočím do bot a vyběhnu ven do tmy,ještě rychle hmátnu po klíčích a už oběhnu barák,skočím přes plot a jen za sebou slyším tatíka jak řve od předních dveří ať se hned vrátím. Jen se ušklíbnu,zaběhnu za roh,zavážu si boty,zapnu kabát a pokračuji v běhu dál do noci.
Něčekání zvrat, super! Těším se na pokračování.