close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3./SÍLA1.část

8. ledna 2007 v 19:07 | Lentilka |  Něco jako tma
Když jsem se kupodivu čile probudila s naprosto svěžími víčky a pohlédla na hodiny málem jsem zasténala,7:30. Nehodlám vstávat,znovu jsem se zavrtěla do těch nebeských peřin a usnula. další probuzení přišlo kolem jedenácté,to už jsem brala jako docela přijatelný čas ke vstávání o prázdninách. Popadla jsem knížku a znovu se začetla. Ve dvanáct mi začínalo kručet v břiše,seběhla jsem dolu a snědla pár dní starý rohlík se sýrem. Znovu jsem se přesunula ke knížce,byla napínavá,dlouhá a i romantická. Všechno co jsem chtěla,ale v půl druhé mě nějaký neovladatelný pocit donutil zvednout od ní hlavu. Nevěděla jsem něco o čem jsem věděla že bych to měla vědět. Zmateně jsem se rozhlédla po pokoji,přejela jsem po válející se kočce na sedačce,Fyzika ležel s nohami do vzduchu na koberci,na okně se kupila hromada papírků,na stole ležela kupa nádobí a všude se povalovali různé hadry. Pořád mi to nedocvaklo. Znuděně jsem se tedy začetla znovu. Byli prázdniny,všude pohoda,nikam nemusím spěchat,nic jsem si přece nedomluvila. Když jsem si to všechno tak přehrála pro sebe nevědomě jsem se usmála. Asi po půl hodince už mě šíleně začela brnět ruka,přesunula jsem se na břicho,položila hlavu na polštář a znovu se začetla.

Něco mě nesnesitelně bodalo do krku,co to ksakru je? Vytáhla jsem řetízek na jejímž konci se houpal kříž. Zmateně jsem na něj pohlédla a všechno mi to došlo. Jako by do mě někdo praštil jsem vyskočila z postele,natáhla na sebe první kalhoty nebo vlastně ty druhé,zelené které mi slušeli víc a hodila na sebe šedé tílko v velkými výkroji na zádech. Hodila na sebe mikču,zběsile doběhla dolů a za neustálého štěkání se obula a vyběhla z domu. Díky modřinám jsem chvílemi běžela jako raněná srna,ale doopravdy jsem za asi minutu nebo dvě doběhla k Alexovi před dům. Skočila jsem k vchodovým dveřím,našla v kapse rtěnku a přejela si s ní rty,naštěstí jsem si vzala tašku s věcmi na kterou jsem málem zapomněla. Když jsem zvonila ještě jsem si rukou pročísala vlasy a hluboce se vydýchávala. Po schodech nahoru jsem si ještě rychle do pusu hodila žvýkačku a hejbala hubou až mi skoro začeli vrzat panty.
Pořád jsme si pročísala vlasy a žvýkala jak o život před jeho dveřmi,když mi prudce otevřel a smál se od ucha k uchu polila mě vlna červeně. Tak trochu jsem zapomněla že má kukátko. Když mi uvolnil cestu a zašel dovnitř do bytu,rychle jsem vytáhla žvejku a nalepila mu jí na štítek se jménem. Dětinskost ale přece jen mě zahřálo na dušičce. Haha kreténe. Pomyslela si moje zlá část.
Teď už s úsměvem jsem nakráčela do bytu a rovnou zaplula do koupelny jako vždycky. Zavřela jsem dveře a rovnou jsem stáhla tričko,když jsem se s ním v ruce otočila a chtěla si věci položit na vanu došlo mi proč jsem Alexe neviděla v obýváku,sice jsem to přisuzovala tomu,že je jinde,ale mohla jsem se kouknout dovnitř koupelny než jsem se svlékla. Teď jsem se mu zašklebila do obličeje,přestože jsem byla v pokušení utéci rovnou do obýváku a nestát tu takhle před ním,ale jedna moje část si užívala jeho roztěkaný pohled když si mě všiml. Takže jsem se na něj sladce uculila a řekla "Ty tu zůstaneš?" To že zrozpačitěl ještě víc mě potěšilo a potom jsem už jen viděla jak se kolem mě prosmýkl a zmizel v obýváku.
Roztřesenýma rukama jsem se dopřevlékla,vyšla do obýváku a když ho tam nespatřila pokračovala jsem dál do temné tělocvičny. Už seděl na zemi a protahoval se,teď jsem si nebyla jistá jestli to že jsem ho předtím provokovala byl dobrý nápad. Byl to skvělý bojovník a my bojovali naživo,ne že by jsme se přitom zabili ale věřila jsem,že kdyby to znamenalo abych se něco přiučila bez obtíží by mi zlomil nebo vykloubil jakoukoli část mého těla. To mě děsilo. Měl mě zaučit na boj na přežití,šla jsem do toho dobrovolně tak nemůžu kňourat. Nikdy jsem nepochopila proč na tréninku když jsme dělali něco namáhavého tak proč si stěžovali na trenéra nebo na modřiny z toho,vždyť nikdo je to nenutil dělat ne? Ten sport si vybrali dobrovolně a taky tam dobrovolně chodí tak proč si stěžují? Ale zabírat se věcmi co nechápu mě nebaví,radši jsem se taky rychle protáhla,zjistila jsem že už bez větších obtížích udělám třeba i provaz a most. Byla jsem z toho nadšená,ale jen chvilku,dokud jsem se mučila sama šlo to,ale tendle trénink měl být obzvlášť namáhaví a já jsem věděla o čem mluvím když jsem řekla že mi bez výčitek způsobí bolest. A stejně jsem do toho šla,stejně jsem se před něj postavila a počkala.
Nejdřív jsme na sebe navzájem házeli rány,kopy prostě všechno ale pořád to bylo v duchu fair-play. Byla jsem už vyčerpaná a čekala kdy řekne konec,byl to takový čistý souboj kdy jsem se naučila to či ono. Ale to jsem netušila,že to byla jenom rozcvička,možná bych si potom více šetřila síly. Když totiž odstoupil asi po hodině mučení a já čekala,že řekne to slastné slovo "Konec" byla jsem asi opravdu pošetilá. Protože řekl pouze "Skvělý,lepšíš se,teď jedem znovu,ale je dovoleno naprosto cokoliv a sviňárny jsou přednější"
Nechápavě jsem se na něj podívala jestli to myslí vážně,ale to už ke mně skočil,drapl mě za ruku,že jsem zamžikala očima nad tou rychlostí. Otočil se mnou dvakrát do kola až se mi zatočila hlava a potom mi podrazil nohy. Kdybych věděla co dělá bylo by to něco jako tanec,zachytil mě když jsem padala,nechal mě zaklonit,potom se mnou švihnul zpátky a já najednou zase mohla stát rovně. Rozkoukala jsem se kolem sebe,ještě pořád se všechno točilo a potom to přišlo. Znovu mi podkosil nohy,ale opravdu sviňským způsobem. Cítila jsem jak moje nohy vylétli do vzduchu a já jsem div neudělala kotrmelec. Ležela jsem na zemi a sbírala dech.
To snad není možný? Na moment jsem počkala jestli přijde další útok,když ale nepřišel,měla jsem alespoň moment pořádně se vzpamatovat. Došlo mi,že budu muset máknou a improvizovat,hodně improvizovat. Vyskočila jsem na nohy stylem vyšvihnutí a vrátila Alexovi úšklebem s jakým se na mě podíval. Hodlala jsem mu to všechno vrátit. Oko za oko,zub za zub.
Nenápadně jsem si protáhla rameno které mě bolelo jak jsem na jeho část přistála po letu. Teď jsem šla k němu poklidným rozvážným krokem. Když jsem byla přímo před ním skočila jsem k zemi a nohami ho krásně poslala k zemi. Ladně jsem si stoupla,popadla mu ruku a ne moc šetrným způsobem s ním švihla na břicho. Zkroutila mu ruku za záda a počkala co udělá na toto.
Cítila jsem se jako král,vlastně královna,protože jsem ho tak rychle poslala k zemi,jen mě trochu vytáčelo že mě málem nebere jako holku,švihá se mnou o zem jak s kusem hadru,chová se odměřeně až na to že si myslí,že jsem dost neschopná. Asi mu je divný jak k sobě dokážu přitáhnout tolik neštěstí za pár dní. Někdy se tomu sama divím,byla jsem tak krásně obyčejná dokud jsem nezjistila že můj tatík loví upíry a zacvičuje hříšně hezkého kluka. Jak jsem se tak zapřemýšlela,zapomněla jsem že zrovna toho kluka držím pod sebou. Můj stisk povolil a já zapomněla že přeci jenom jsem holka,slabá holka. Byl to zvláštní pocit držet ruku pořád tam kde jsem ho před sekundou držela a teď už tam jen prstíky hmatali do prázdna a mě došlo,že ruka je pryč,on je volný a já v průšvihu. Jak krásně jsem si to uvědomila,duchapřítomná jako vždy. Díky můj rychlí postřehu.
Teď už neležel na břiše,ale zádech a musel se začít smát když viděl můj vyjukaný výraz. Strčil do mě jednou rukou a já jsem z něj přepadla přímo na zem. Rozplácla jsem se tam jako neforemný balík. Zaprskala jsem uraženě jako kočka a se sténáním vstala. Už mě to přestává bavit,možná by bylo lepší kdybych se na to vykvákla a když už po mě někdo půjde nechám se odkráglovat. To by šlo,tak strašný to nebude nebo snad jo?
Když jsem se na něj koukla věděla jsem že mám vyhráno,byl konec tohohle mučení,konec třískání o zem,jupí aspoň pro dnešek. Modřiny přijdou. Odbelhala jsem se do koupelny převléknout. Byla jsem už převlečená,ale s rukou na klice jsem pořád váhala,bojovat byla jedna věc,to mě bavilo,teda jak kdy,ale věděla jsem co můžu a nemůžu,ale jestli to bude jako minule zase se dozvím něco dejme tomu,že třeba tajuplného,ale já to krucinál nechci vědět,ne všechno,třesu se na to zvědavostí,ale v druhém směru taky ne. Chápejte mě,byla jsem ta duše která si ráda čte sci-fi,sní že se jí něco neuvěřitelného stane a potom… nikdy jsme neměla potřebu být úplně normální ani jsem necítila že bych chtěla aby bylo všechno dokonalé,perfektní. Byla jsem spokojená zatím se vším co jsem měla,byla jsem s tím smířená,proto mě zjištění že pár hlavních jistot v mém životě není pravda trochu vyvedlo z míry. Sice jenom kapku ,ale stejně. Co by dělala třeba taková Katy na mém místě? Neuměla jsem si to vybavit,ale jak jsem nad tím tak přemýšlela dokázala bych si v mojí pozici nebo v něčem podobném představit Isu. To by na ní sedělo aspoň tolik jak je to možné. Prsty nad klikou mě začínali svědit od toho jak jsem je nad ní pořád držela. Prudce jsme otevřela s pocitem staň se,co má se stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 8. ledna 2007 v 20:54 | Reagovat

Moc hezký, jen tak mimochodem, kolik plánuješ kapitol? A obligátní otázka: Bude zítra pokráčo?

2 Lentilka Lentilka | 8. ledna 2007 v 22:06 | Reagovat

No zatím mám napsaných asi 8.kapitol ale pořád píšu takže jich bude tak 15 tipla bych:) zejtra sem hodím zase další kousek:)

3 vesper vesper | 8. ledna 2007 v 22:46 | Reagovat

Řadím tě k mým nejoblíbenějším autorům na internetu, protože asi jako jediná přidáváš kapitoly pravidelně. :-)Jak se koukám, tak má Erika pořádně tuhej kořínek.

4 Lentilka Lentilka | 8. ledna 2007 v 23:08 | Reagovat

vesper:mám stálej přístup k internetu takže jde už jenom o to kdy jsem doma:)musím venku sbírat inspiraci:)jenom v poslední době moc nepíšu takže mi možná brzo dojdou kapitoly a nebudu sem mít co dávat...:(

5 Zuzka Zuzka | 8. ledna 2007 v 23:11 | Reagovat

Jen to ne! Prosím, piš. Je to šíleně napínavé(třeba kdy se dá dohromady Alex a Erika,no a jak + takový ty drobný narážky, co tam jsou)

6 vesper vesper | 9. ledna 2007 v 17:06 | Reagovat

Souhlasím se Zuzkou. Kdy sem dáš pokračování? Začín totiž být na tvém bloku trochu závislá. :)

7 markéta markéta | 9. ledna 2007 v 18:03 | Reagovat

je to moc pěkný kdy sem dáš další?už se těšim:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama