Navolím si číslo na Andy,zazvoní to poprvé,podruhé,když to konečně zvedne na osmé zazvonění,dozvím se,že odjíždějí k příbuzným. Ujistím ,že mi to nevadí,že je to naprosto v pohodě,ale není. Jsem naštvaná,pořádně. Proč mi nejezdíme k příbuzným? Jasně,vím proč. Radši tam ani nechci,tatík by byl rád kdybych za nimi víc jezdila,ale já nechci. Všichni se ke mně chovají jak z cukru,to by se dalo při velké vůli přežít,ale to,že začnou vzpomínat na staré časy,kdy tady byla maminka,to mě rozhodí. Vždycky a pořádně. Taky tam nikdo nechápe můj humor. Opravdu ne. Mám vypěstovaný skvělý černý humor,ale ten u pár lidí nemůžu používat.