close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./MILUJ, TRP A ODPOUŠTĚJ 1.část

15. ledna 2007 v 19:18 | Lentilka |  Něco jako tma
S křikem jsem se zprudka posadila,cítila jsem bolest v krku jak jsem ho měla vyschlí a jak jsem ječela. Vyděšeně jsem poulila oči do tmy a trhaně dýchala,znovu to přišlo,znovu jsem viděla ten oheň,slyšela ten křik a viděla obličeje objetí přes velké plameny ohně. Dotkla jsem se rozpálené mokré tváře a roztřeseně se sesunula zpátky do postele. Pokrčila jsem nohy,hlavu zabořila do rukou a šeptala "Už ne,už ne,prosím nenuťte mě to znovu vidět" Podařilo se mi znovu usnout,znovu jsem viděla ty tváře,ale tentokrát už jsem se s křikem neprobudila,tentokrát jsem mohla ječet dokud mě nezradil hlas a potom se to opakovalo znovu a znovu,dokud mě sny nepropustili a já s úlevou otevřela mokré napuchlé oči. Sedla jsem si na okno s hrníčkem mátového čaje,pozorovala jsem ranní svítání,všude bylo ještě šero,všichni ještě spali,les na který sem koukala byl ponořené v temnotě.

Viděla jsem jak venku fičí vítr,sesunula jsem se ke knížce a i když jsem měla mátožné unavené oči přesto jsem si nelehla,už jsem nemohla vidět znovu ty tváře. Pohled do zrcadla mě málem vyděsil,měla jsem temné kruhy pod očima,napuchlé oči a odsouzený výraz. Sedla jsem si do křesla,rozsvítila světlo a upřela celou svou mysl na knížku,abych nemusela přemýšlet sama. Pomohlo to,trochu. Maličko. Šla jsem si dát sprchu,uklidila pokoj a sešla dolů. Nápad na to,že bych udělala oběd mě v osm ráno nelákal. Ani jsem neměla hlad,hodila jsem na sebe bundu a vydala se bloudit ulicemi. Kde je ta radost z toho že je Alex se mnou? Jeho náruč,jeho pevné objetí,jeho rty,jeho slova… Kde jsou když potřebuju sakra obejmout? Moje víčka naříkala když se do nich opíral studený vítr. Po nekonečném bloudění jsem se vrátila domů s hlavou skoro ještě těžší než předtím,ale už jsem věděla co bych měla udělat,bylo to jako spatřit v pekle veselého motýlka,jako lék na bolest,nevím jestli to pomůže,ale můžu to zkusit,zničím tu zmiji Madlein a jejího kamarádíčka. Možná když zmizí oni dva,zmizí i zlé sny. Doma jsem se pustila do mechanického dělání oběda,udělala jsem přírodní řízky,kaši a nějakou polévku,na tom se nedalo nic zkazit. Připravila jsem jídlo i kočkám a pejskovi,kteří mě věrně sledovali po domě,tatík byl překvapený že dělám oběd tak brzo ale nic nenamítal. Zmizela jsem zpátky nahoru kde jsem se s dekou schoulila u topení s očima otevřenýma dokořán aby mě nepřemohl spánek. Pořád dokola jsem poslouchala písničky z muzikálu Romeo a Julie,které mi vháněli slzy do očí. S úlevou jsem zjistila,že už je skoro čas,abych se připravila,včera jsem se s Alexem dohodla,že za ním přijdu někdy kolem oběda. Oblékla jsem si bílé tričko s připnutými proužkovanými rukávy,obyčejné džíny a vrhla se na obličej,to bude nejhorší.
Na černou tužku jsem ani nešáhla,ale pod oči jsem si nejdříve položila ledovou lžičku,oči už naštěstí nebyli opuchlé,jenom měli pod sebou temné kruhy. Rozmazala jsem si na temné kruhy korektor,trochu pudru a zjistila,že jsou téměř normální,nepatrné. Přejela si bledou pusu rtěnkou,nasadila umělí usměv a s tím jsem vyrazila z domu. Nálada se mi lepšila jak jsem se přibližovala blíž a blíž k vysokému paneláku,kde už na mě dozajista čeká Alex. Jenom jsem se strachovala jestli ho znovu políbím a znovu pocítím všechny jeho pocity,jestli to může i on protože jsem pochybovala,že bych schovala ten strach,nenávist a únavu.
Zazvonila jsem a téměř ihned se rozdrnčeli dveře,vyšla jsem schody,vešla do otevřených dveří a málem vykřikla když se přede mnou vynořil Alex s širokým úsměvem,vzal mě do náruče,zatočil se mnou ve vzduchu,potom mě pomalu nechal znovu sklouznout na nohy,pomalu mě políbil na nos,čelo,obě víčka a pomalu přejel na rty. Všechno zmizelo,moje starosti se rozplynuli,byli tu vůbec nějaké? Za nic na světe jsem si je nemohla vybavit.
Vešli jsme do obýváku kde jsem se zabořila do protějšího úzkého křesla jako vždycky,Alex se objevil hned za mnou,ale zamračil se na mě když mě viděl. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem sebe,když jsem nic nespatřila šáhla jsem si na obličej jestli něco nenajdu,ale všechno bylo v pořádku,Alex stejně stál přede mnou a mračil se na mě. Když ale viděl moje počínání koutky se mu nepatrně zvedli,asi pochopil,že já nechápu proč se naštval,pomalu se ke mně sklonil,chytil moje ruce,vyzvedl mě něžně z křesla a sesunul se na protější rozložitější křeslo kam mě stáhnul sebou. Teď jsem se začela pobaveně smát když mi to došlo,jak mě tak objímal vedle sebe už se nemračil,cítila jsem jednu jeho ruku jak mě hladí ve vlasech a druhá držela mojí ruku.
"Kde je Sam?"zeptala jsem se po chvíli,když se nikdy neobjevila její blond kštice ani jsem odnikud nezaslechla její hlas.
"Odešla si něco zařídit ohledně práce,chce si něco najít dokud tu bude"usmál se na mě a políbil mě na špičku nosu. Přitáhla jsem si jeho hlavu a lehce ho políbila,znovu tu byl ten pocit jako včera,propadnout se do temnoty,zatočit se světem,přetéci všemožnými touhami,zřetelně jsem cítila každý jeho dotek,jako bych byla nabitá elektřinou. Vysíleně jsem se od něj odtáhla a položila mu hlavu na rameno. Trhaně jsem se nadechla,jestli všechno bude tak strašně vysilující tak nevím. Musím se to naučit ovládat a ne že budu na zhroucení po jednom krátkém polibku. To je šílené. Alex mi něžně vzal hlavu do dlaní,pozvedl mou tvář k sobě a pohlédl mi do očí. "Co to je?" Chápala jsem přesně na co se ptá. Muselo ho zajímat proč když mě políbí můžu se pokaždé zhroutit,libá dobře to se musí uznat,ale z toho to nebude,aspoň z většiny. Je to z toho blbince co ovládám. Nebylo by pro vás vysilující sdílet dvě osobnosti naplněné touhami,láskou,něžností a další hromady pocitů najednou? Nevím jak ostatní,ale mě to teda vysiluje. "Alexi"usmála jsem se na něj smutně, "Já nevím,je to jako by si vyplnil celou mojí osobnost do poslední kapky a já tebe,jako bych věděla přesně co cítíš,co chceš a já to nedovedu ovládnout"řekla jsem potichu provinilým tonem. Pořád jsem se na něj smutně usmívala,pořád držel mojí hlavu ve svých rukou a prstem mi kroužil po tvářích,kolem čelisti. "Já to cítím,že je to silnější,ale nic víc"řekl vážně. Přitáhl si mou tvář k sobě,potom zaváhal a řekl "Můžu?" Slabě jsem přikývla a nechala ho ať mě znovu políbí. Tenhle polibek byl plný touhy,zřetelně jsem jí cítila,jako bych si na ní mohla šáhnout,ta touha smetla moje myšlení,moje ovládání,pohltila mě. Nedalo se jí uniknout,jediné co jsem cítila byla touha a … chtíč. Rukama jsem si přitáhla blíž Alexovu hlavu,to už na mě ale bylo moc,propadala jsem se moc hluboko,tak moc,že jsem se bála,že omdlím. Cítila jsem jeho ruce na sobě,svoje ruce na něm,ztrácela jsem se,pořád jsem se ocitala zmatená v jeho pocitech a ztracená v těch svých. Nemohla jsem popadnout dech,prudce jsem se odtrhla,pomalu se zvedla z gauče,točila se mi hlava,zachytila jsem se stolku abych neupadla,to už mě zachytili Alexovi ruce,sesunula jsem se k němu do náruče a pohlédla do jeho ustaraných očích. Zachvátil mě pocit provinění,proč se musel zamilovat zrovna do mě? Vždyť mě nemůže ani políbit abych se nehroutila! Sakra,sakra! Opřela jsem se o jeho hruď,hlava se vrátila do normálu,pořád ještě jsem cítila brnění v prstech,moc emocí najednou,přeplněnou hlavu,ale už jsem byla schopna souvislého myšlení.
"Promiň"řekla jsem omluvně. Přitom jsem se mu dívala do těch jeho pohádkových očích,které mě pořád ustaraně pozorovali,cítila jeho ruce obtočené kolem mě,aby mě přede vším chránili. "Za co se mi omlouváš prosím tě?"řekl a odhrnul mi z tváře pramen vlasů. "To ty promiň mě,nechal jsem se unést"řekl provinile. "Ty za nic nemůžeš,to já"trvala jsem na svém. Usmál se na mě stylem "Ale prosím tě já vím své" Nesouhlasně jsem se na něj zamračila,políbil mě na spodní ret,potom na horní,pokračoval na oční víčka,potom zase sjel dolů na bradu a dolů na krk.
"Tohle ti vadí?"řekl když se ode mě odtáhl. Přitom mě zkoumavě pozoroval očima. "Ne nevadí,ani tamto jenom mě to … jak to říct… když je toho moc tak mě to ovládá,pohlcuje"snažila jsem se mu přiblížit svoje pocity. "Kéž bych ti to mohla nějak ukázat abys pochopil co přesně cítím"usmála jsem se na něj smutně a vzala jeho ruce do svých. "Můžeme to zkusit,ne?"usmál se na mě a pozvedl mi hlavu k sobě. Povzdechla jsem si,ale přikývla. Sednul si přede mě,zavřel oči a pořád držel moje dlaně ve svých. Zavřela jsem podle něho oči,snažila se uvolnit svou mysl a za chvíli tu byl ten samí pocit spojení jako vždycky. Ocitla jsem se u Alexe,to ale nechci,snažila jsem se mu otevřít svou mysl a tu jeho k sobě lákala a přitahovala. Potom jsem se k němu pomalu přiblížila,třeba když k sobě připojíme obě mysli a potom ho políbím bude schopen cítit to co já. Pomalu jsem ho políbila,znovu jsem se začela propadat do temnoty,svět se točil,ale nebylo to tak hrozné jako před chvíli,něco z toho bylo pryč,malá část z toho byla pryč. Znovu mě ovládala touha,pustila jsem Alexovi ruce,zajela mu jednou rukou de jeho vlasů,druhou jsem se k němu přitáhla a ač jsem se snažila nemohla jsem se ovládat. Znovu jsem byla pohlcená a měla jsem velice špatné tušení,že jsem do toho Alexe zatáhla sebou,protože jeho ruce mě k sobě přitáhli,teď už jsem mu seděla na klíně,přivinul mě k sobě a já se ztratila úplně,zmizeli i malé a chabé pokusy ubránit se tomu. Cítila jsem každý jeho pohyb,jeho ruce co mi sklouzli k tričku a pomalu ho vyhrnovali. Cítila jsem jak se hlava začíná nekontrolovatelně točit,ruce mi malátněli a já znovu byla plná až po okraj. Alex mě pustil,jeho ruce sjeli z mého trička dolů,odtáhl se ode mě,rychle vstal,trochu se zamotal,potom jen stál a s šokovaným pohledem opakoval "Panebože,kruci,ježiši"pořád dokola. Vysíleně jsem si opřela hlavu o pohovku z hluboka dýchala,koutkem oka jsem ho pozorovala jestli neuteče pryč nebo se nezhroutí. Pomalu si ke mně přisedl,vzal mojí ruku do svojí a chvíli na ní koukal. Potom se na mě podíval a pomalu chraptivě promluvit "myslím,že se to povedlo,to bylo …úžasný,ale tak … ovládající,tohle ty cítíš pokaždé když tě políbím?" Pořád hledal vhodná slova a upíral na mě oči které čekali až odpovím. "No něco podobného,teď jsem měla pocit jako by část toho byla pryč,takže něco takového cítím když mě políbíš" řekla jsem mu pomalu s odvráceným zrakem,pořád jsem čekala kdy uteče. "Takže to co jsem cítil byla jenom část?"vydechl šokovaný a nervózně si projel rukou vlasy. Šokovaná jsem na něj hleděla a čekala,kdy udělá něco naprosto logického jako třeba že mi řekne ať odejdu,že je konec nebo něco podobného. Všiml si toho a zeptal se "Čeho se bojíš?" Sakra on mě má prokouklou,to já mu vidím do hlavy ne on mě,tak proč vždycky uhádne na co myslím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 15. ledna 2007 v 20:10 | Reagovat

Moc díky, díky. Naprosto úžasný, seznační, skvělý, nádherný, kouzelný..... Prosím, prosím, kdy bude pokračování, že bude zase zítra, že jo?

2 Lentilka Lentilka | 15. ledna 2007 v 20:18 | Reagovat

Zuzka:jj bude je sem dávat každý den dokud budu mít co protože zásoby se mi pořád tenčí a tenčí:(

3 Zuzka Zuzka | 15. ledna 2007 v 20:22 | Reagovat

A na jak dlouho ti zásoby vystačí? Achich, potom to bude příšerný.

4 Lentilka Lentilka | 15. ledna 2007 v 20:30 | Reagovat

ted jsem sem vložila přibližně 50 stránek a ted píšu někdo kolem 90 takže ještě chvíli jo ale musím psát jinak to bude rychle:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama