close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 1.část

5. února 2007 v 14:16 | Lentilka |  Něco jako tma
Jeden celý měsíc je v háji.
Otráveně na sebe natáhnu tričko,svážu vlasy do pevného uzlu a smutně se na sebe podívám do zrcadla. Pod ním leží moje nová voňavka,hromada kosmetiky,ale k čemu to? Na co se fintit? Pod očima se mi rýsují temné kruhy,moje oči jsou takové bez jiskry,vodaté,jakoby nežili. Sakra co se to se mnou děje?

Jasně,všechno se změnilo od té jedné noci,jedna jediná noc. Myslela jsem,že to budu brát úplně jinak,ale asi to bude horší než jsem myslela. Kde je ta Erika která věřila,že všechno zvládne? Někde ve mně bude,ale nechce se jí ven,je otrávená z téhle nové protivné a silně robotické holky. Už je nový rok,už je po Vánocích. Tatík mi jenom řekne,že se stěhujeme a najednou jako by tohle všechno uplynulo jako voda. Schovala jsem se,před vším. Moje známky krásně vyšplihaly nahoru,ale nikdo z nich neměl radost ani já sama ne. Protože učení se stalo jediná náplň celého mého života,moje strategie měla potrestat tatíka,nikoli mít špatný známky,ale vzít mu mojí konverzaci,úsměvy,spiklenecké tajemství,tohle všechno mu vzít na důkaz vzdoru a ublíženosti. On se mnou taky nemluvil když kupoval novej barák,mluvil s .
Sarah je milá,hodná a veselá,někdy trochu praštěná,ale já s ní nechci bejt kamarádka. Asi jsem sobecká,ale já chci bejt sobecká,ale jsem pěkně sebedestruktivní,tohle nejsem já. Všechno ze mě je pryč,vždyt jsem sekla i se svými koníčky,moje váha rapidně vzrostla,moje fyzička je v háji a co víc jsem ztratila? Už je to přesně měsíc co jem neviděla kámoše Deimose a taky jeho. Všechno začne bejt perfektní,ale já sama potom všechno zničím. To,že se stěhuju neznamená,že musím všechno zničit. Ale když mě Alex hledal,volal mi co se mnou je,tak jsem to nevydržela. Měla jsem na všechny vztek,hlavně na sebe. Když mi další den po tom co mi tatík oznámil tu novinu volal a ptal se jestli jsem v pořádku byla jsem příkrá a protivná,ale nikdy si neodpustím co jsem udělala. Možná to tak pro něj bude lepší. Pro mě ne,ale pro něj třeba ano. Všechny ty slova co jsem mu řekla,za ty se nenávidím. "Eriko,řekni mi co s tebou je?"naléhal na mě v telefonu pozdě odpoledne. "Alexi,prosím tě,nech mě chvíli,já potřebuju bejt nějaký čas sama,chápeš?"řekla jsem tvrdě a chladně. Nikdy nepochopím jak jsem to mohla takhle říci,ale znělo to téměř jako výčitka. "Já..."pokračoval smutně,ale nedopověděl to a mě se málem rozskočilo srdce bolestí. "Můžu za to já,že jo? Všechno to moje blbá práce,já nechci abys byla v nebezpečí,promiň." říkal smutným provinilým tonem. "Jasně,ty za to můžeš!"rozvzlykala jsem se a vztekle se na něj obořila,potom jsem rychle zavěsila. Ještě jsem se mu od té doby neozvala,ne že bych nechtěla,ale jen jsem se styděla,strašně,za svojí hloupost a krutost a mělo by to vůbec smysl? Byla jsem zoufalá,beznadějná a nadně,že se budu s nimi muset rozloučit,že zmizí moje toulky s Izabelou,spiklenecké kamaradství s Katy a Andy, a taky zmizí on. Opustím všechno,co jsem dosuď znala. Vždyt tady jsem se narodila,v tomhle městě jsem přišla o rodinu,celý můj život se odehrává hlavně tady,celý můj život je tady. Ale ne. S tím je teď konec. Stěhujeme se,už mám i zařízenou školu,dneska se do ní jdu poprvé podívat,pcha. Taky se musím jít podívat poprvé,podotýkám poprvé,podívat do našeho domu,zařídit si pokoj,v mém už jsou pouze krabice,která tam dneska odstěhuju. Koupili mi tam nový nábytek,sakra, budu si muset zvykat říkat oni,už to není tatík,ale oni,on a ona.
"Eriko!"slyšela jsem zazdola křik tatíka. Cukla jsem sebou jako bych se probudila z tranzu. Hodila jsem přes sebe bundu a sešla schody.
"Netvař se jak kopyto,prosím tě,měla by jsi chtít zapůsobit"vyčte mi dole tatík,když uvidí můj znuděný a nezúčastněný výraz. "Riko,nech toho prosím tě,já vím,že jsi na mě naštvaná,ale sama víš jaká byla tvoje reakce když jsem ti to řekl poprvé,nechal jsem to vyšumět,ale to byla chyba,měl jsem to s tebou víc probrat"začel znenadání tatík,který se ocitl za mnou. Pevně jsem k sobě přivřela víčka abych zadržela příval prudkých emocí. "To jsi teda měl"zasyčela jsem slabě. "Pochop mě,chtěl jsem pro tebe i sebe všechno nejlepší,už mě ničilo to všechno a ty jsi se mi začela ztrácet,nechci tě ztratit,jenom chci znovu nový začát,novou šanci žít normální život,můžeš mi ho dopřát? Mě i sobě?" zaútočil provinilým tonem na moje city. Pevně jsem sevřela pěsti až jsem ucítila bolest od nehtů,které se mi zarývali do dlaně.
"Ty jsi mě zradil"zašeptala jsem ublíženě.
"Já vím a je mi to líto,strašlivě líto,ale je to tak zřejmě lepší"
"Dobře,můžeme zkusit znovu žít,pokusím se nedělat vám to těžší,pokusím se"zvedla jsem varovně prst a pokusila se o chabý úsměv. Vděčně mě pohladil po vlasech,zašeptal s vřelým úsměvem "Děkuji" a odešel na mě počkat ven. Zírala jsem jak se za ním pomalu zavírají dveře a odhodlala se, že tedy zkusím znovu žít. "Netušíš,ale co všechno jsem zvorala"zašeptala jsem si pro sebe a zběsile zamrkala abych zahnala slzy. Možná,bych to ještě mohla zkusit napravit,možná,aspoň pro sebe,ne,pro sebe ne,spíš pro něj, pro Alexe...
Otřepala jsem se jako bych ze sebe chtěla něco shodit. Vyšla jsem z domu s umělým úsměvem an rtech. Zabořila jsem se do zadní sedačky našeho autíčka a pokusila se vesele pozdravit Sarah na předním sedadle. Ta se na mě překvapeně usmála a tatík si spokojeně něco zamručel. Rychle jsem pustila rádio,abych přerušila případnou konverzaci,nemohla jsem ještě zvládnout všechno a tenhle pokus a milost byl pro mě za celý měsíc skoro první,takže pro mě byl velice,ale velice těžký.
Dojedeme před překrásný dům,který obepíná zelená rostlina,je bílý takovou tou starodávnou barvou,má překrásná velká okna,červenou střechu a táhne se kolem něj zarostlá zahrada. Zatají se mi nad tou krásou dech. Okouzleně prolezu dveřmi,otevřu branku a se zvláštní něhou pohladím popínavou rostlinu na stěně u dveří. Pomalu se otočím a všimnu si radostného tatíkova pohledu.
Představí mi celý dům,u obrovského pokoje,který mě naprosto okouzlí mi oznámí,že to je můj pokoj. Překvapeně vydechnu a přesunu se k oknu,které vede do zahrady. "Tatí?"otočím se na něj ve dveřích. Překvapeně na mě pohlédne a s nejistotou zvedne obočí. "Díky"usměju se na něj zářivě.
Po hodině odnosíme všechny moje krabice do mého nového příbytku. Spokojeně vydechnu a svalím se do nového měkoučkého křesla. "tak co jakou tomu dáš barvu?" objeví se znenadání ve dveřích tatík a poklepe na stěnu. Zamyšleně si promnu bradu a rozhlédnu se po pokoji. "Oranžovou"vydechnu spokojeně. "Tak vís co,připrav se pojedeš se kouknout do školy"mrkne na mě tatík a odplouží se pryč. Můj spokojený úsměv mi zmrzne na rtech a přemění se v kyselý škleb. Blíží se konec ledna,už jenom pár dní,po novém pololotí přestupuji,vzali to šupem.
Otevřu se zaskčípáním okno a nechám se ovát krásným čerstvým vzduchem,nacházíme se v období zimi,ale zima není. Je téměř jaro. Projedu si rukou vlasy a sejdu po dlouhém točitém schodišti ze dřeva do dolního patra. Tenhle dům je doopravdy fascinující,na to,že jsem se kvůli němu čertila měsíc,si mě získal velice rychle.
"Okey,můžem razit jsem připravená."rozpřáhla jsem vesele ruce a zaklepala nohou o dřevěnou zem. Sarah se na mě překvapeně otočila,ze začátku neměla čas mě poznat a potom jsem se jí vyhýbala a vlastně jsem byla pořád nudná,snutná a protivná,takže se asi bude divit kdo jsem,no co,tak ať.
Měla jsem na sobě přiléhavé džíny s dírami na kolenou a trochu opraným zadkem a stehna,k tomu botičky na vyším podpatku,trička s polodlouhými rukávi a jedním ustřihlím ramenem. Byla jsem se sebou nadmíru spokojená,to že jsem si došla do koupelny a podtrhla oči černou tužkou,přetřela pusu leskem jsem se nevracela.
Znovu mě posadili do auta,oba se mi urputně snažili vysvětlit jak se dostanu do školy,ale mě už se předem zmocňovala hysterie,protože já a cestování jsem pojem sám o sobě. Zastavili jsme před velkou kamenou budovou,vypadalo to na starou stavbu,bylo to elegantní,starobylé a vyzořoval z toho jakýsi pocit bezpečí,tepla. Vylezla jsem z auta a přikrčená za tatíkem jsem ho sledovala dovnitřku budovi a následně po dlouhé chodbě až ke dveřím s nápisem Ředitelna. Povzbudivě na mě mrkl a než jsem ho stačila zastavit zaklepal. Zevnitř se ozalo strohé dále,po célém těle mi přejel chlad,vyděšeně jsem mokrou dlaní sevřela kliku a vešla dovnitř.
"Brý den"špitla jsem vyschlým hrdlem. Hned za mnou vešel tatík. Posadila jsem se na židli kterou mi ředitel ukázal,byl to zavalitý,baculatý chlapík s červenýma tvářičkama,podal mi baculatou ručku,pevně stiskl a přívětivě se usmál se slovy "Vítám vás u nás slečno Irisová,já jsem pan ředitel Reynolds" Vděčně jsem se na něj usmála. "Tak ti přivedeme někoho kdo tě tu provede"usmál se na mě spiklenecky. Úlevně jsem se zabořila do měkého koženého křesla. Řída něco zakvákal do telefonu a po chvíli na dvaře někdo zaklepal. Dovnitř vešla blonďatá hnědooká dívka,střední postavy,skoro stejně velká jako já,ale možná o něco menší,měla téměř hubenou postavu,ale jenom nepatrně zaoblené boky,nesla se ve vysokých značkových botech,přiléhavých džínech a zářivém červeném tílku. Měla silnou vrstvu řasenky a červené rťěnky. Sjela mě hodnotícím pohledem a ušklíbla se. Zatnula jsem pěsti a otevřela se mi kudla v kapse. Vrr,to bude mrcha. "tak Eriko,tady Carol tě provede"pokynul mi řída a věnoval se dál tatíkovi.
Naštvaně jsem se zvedla a šla pomalu za Carol,která sebou kroutila jako by byla had a nešla po zaprášené místnosti,ale po modním molu. Měla jsem chuť jí kopnout,praštit nebo prostě jenom něco udělat,ten její nadhled nade mnou s kterým na mě shlížela mě vytáčel. Upřímně věřila,že ona je něco víc než já. Chvíli jsme šli mlčky po chodbě,potom jsme z ničeho nic vešli na volné prostranství. Byli tam kamené stoly a lavičky.
Carol si je všechny pečlivě prohlédla a potom na té zřejmě nejčistčí usedla,vytáhla z kabelky malou sadu manikury a začela si upravovat nehty. Šokovaně jsem na ní zírala. CO si to o sobě myslí,sakra? Bojovně jsem si založila ruce v bok a stoupla si před ní,tahle holka mě začíná docela dost vytáčet. Ironicky ke mně pozvedla přelíčené oči a s úšklebkem na rtech čekala co udělám. Půvabně jsem na ní zamrkala a jak nejvíce jsem mohla jsem jí řekla nasládlým hláskem "Ca-roo-l" protáhla jsem její jméno jako by měla o pár hlásek více a znělo to skoro jak když se mluví na psa a pokračovala "Neměla jsi mě provést po škole Ca-roo-lkoo?" usmála jsem se na ní ironicky. Popuzeně zamrkala řasami až jsem málem cítila na tváři slabý větřík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 5. února 2007 v 17:26 | Reagovat

Ááá, prosím pokračování. (Upřímně se divím, že se Erika všeho vzdala a vlastně to vůbec nechápu...měla bojovat, a ne se tomu poddat, to přece není ta Erika, kterou známe)

2 Lentilka Lentilka | 5. února 2007 v 19:19 | Reagovat

Zuzka:no co by proti tomu vzmohla?je ještě moc mladá na to aby někde bydlela sama,musí dostudovat a čeho vlastně by dosáhla kdyby se vzpouzela?

3 Zuzka Zuzka | 5. února 2007 v 21:03 | Reagovat

No to jo, ale aspoň nějakej malej (hrozně velkej) výbuch by taky nebyl na škodu. Hele, a bude tam Alex a Daimos?

4 Lentilka Lentilka | 5. února 2007 v 21:08 | Reagovat

jj budou tam:) ted vastně v týhle kapitole Deimos ještě neni ale ještě tam určitě bude a Alex v týhle kapitole ještě bude:) a bude tu už i konečně rvačka!!:D

5 Anna Anna | 5. února 2007 v 21:11 | Reagovat

Mně se líbí, že nepíšeš předvídatelně, já si vždycky vytvořím nějakou teorii, jak to bude dál a pak vždycky jen koukám, jak je všechno jinak :-) a to mě moc baví!

6 Lentilka Lentilka | 5. února 2007 v 21:14 | Reagovat

wau a jakou máš zatím teorii?:) to mě zajímá:D já to ale často měním...mám třeba jeden konec a potom to poupravím...:)

7 Anna Anna | 6. února 2007 v 13:16 | Reagovat

Já pořád čekám, kdy dojde k setkání Alex, Deimos a Erika...ale vzhledem k tomu, že mám ráda, jak postavu Deimose, tak Alexe, to možná není zrovna dobrý nápad :-)

8 Lentilka Lentilka | 6. února 2007 v 14:12 | Reagovat

no Alex s Deimem by se měli setkat u konce, ale že by to bylo pěkný setkání vám nemůžu tvrdit:Dmožná bych mohla říct že jeden z nich z toho vyvázne dost krutě...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama