Vyskočila jsem z auta, vešla do nového domečku a málem vrazila do Sarah, která nás šla přivítat. Pořád se ke mně chovala zdrženlivě,ale byla milá. "Tak co Eriko, jak bylo ve škole?" pokusila se o nezávaznou konverzaci. "No víš.."začela jsem otráveně, ale to už se za mnou oběvil tatík a zaslechl její otázku, takže odpověděl za mě. "Rice se tam mooc líbilo, je z té školy nadšená, musel jsem jí odtamtud odtáhnout a hned se tam seznámila se sympatickou maldou dívčinou"začel se rozpovídávat spiklenecky tatík. Do tohohle chlapa byste vážně neřekli, že byl lovec. To je prostě golá nemožnost, on a někomu ublížit? Chacha, teď když jsem se na něj dívala jak se snaží lžičkou co našel na sedačce rozbalit krabici a přitom si přilepit k tý krabici prst, mluvit o tom o mých nepravých pocitech, jsem doopravdy věřila ,že jsem si to s ním a lovcem namluvila. Musela jsem ale přiznat, že od té doby co chodí se Sarah je jako vyměněný, takhle roztržitého a hlavně štastného jsem ho neviděla strašlivě dlouho.
Zaslechla jsem pronikavé zazvonění jako bývá ve starých domech, takové to dm,dm,vrr,dm,dm jako by tam nebly zvonek elektrický ale normální zvoneček třeba v kostele. No vypadá to zajímavě. "Riko otevři prosím tě!"křikl na mě tatík,když se snažil odlepit svojí ruku od krabice. Otrávěně jsem otevřela dveře a úlekem vykřikla ,když se na mě vrhl obrovský černý pes,který když vyskočil na zadní nohy olízl mi tvář. Opřel se mi tlapami do ramen a já se zřitila k zemi. Tvrdě jsem dopadla na zadek až prkno pode mnou zaskřípalo. "Žito,slez z ní,prosím tě!"slyšela jsem nad sebou . Dala jsem před sebe ruce v ochraném gestu abych předešla další sliné dávce. Ten pes po mě hamtal a olizoval mi každičký centimetr mého obličeje.
Konečně ze mě slezl,otřela jsem si rukou obličej a podívala se nad sebe. Zaraženě jsem zírala do obličeje svítivých modrých očích asi sedmdesáti leté stařenky. Zaraženě jsem koukala jak její oči působí mladě oproti její tváři na které už byl znatelně vidět věk a zmateně jsem se zahleděla na vrásčitou ruku kterou ke mně natahovala. "Ehm,ne,to je dobré, děkuji" řekla jsem strnula a pomalu se vysoukala na nohy.
"Moc se tady za Žito omlouvám,je to ještě štěně"řekla omluvně babička a láskyplně pohladila asi metrovému psovi hlavu. Nevěřícně jsem čuměla jak mu z tlamy padá obří slina a potom jen nevěřícně zavrtěla hlavou ve smyslu "Když to říká." Pomalu jsem uvolnila dveře, nasadila svůj nejmilejší a pro mě nebezpečný úsměv, při kterém se pokaždý a hlavně každý rozpovídá a připadá si jako v sedmém nebi zatím co já trpím a jsem natolik slušná, že ho nepošlu do tmavých končin.
"Pojďte dál prosím vás!"řekla jsem co nejmileji. Proč nikdo nenapíše příručku jak jednat s postaršími lidmi, já to teda nikdy nevím, protože když mluvíte se starším člověkem těžko mu můžete říct nějaký mladistvý slovní grig, protože by se vám pouze vyjeveně zeptal "Cože?" a účinek by stejně padl do nicoty.
"Ach děvenko, nemusíš se kvůli mně obtěžovat" zavrkala babička sladce. "Ach to je dobré já ráda"řekla jsem ironicky. "Já nebudu obtěžovat dlouho jenom jsem chtěla poznat nové sousedy" Cože? Sousedky? Do prdele! Už to vidím,místní drbna, co u nás budu každý den navezená jednou an čajíček, jednou na koláček, jednou nám přinese třeba petržel nebo co já vím, co nosej. To bude teda sranda!
"Jak se ti tady líbí děvenko?"řekla babi ve dveřích a vpustila nám dovnitř Žita. S úšklebkem jsem pozorovala jak zaběhl za roh a potom se odtamtud ozvalo pronikavé zaječení. "Je tady nádherně,babi, opravdu nádherně" řekla jsem škodolibě. "to jsem ráda" řekla. "někdy ke mně zajdi na čaj děvěnko, jak že ti to vlastně říkají, zřejmě jsem tvoje jméno nazačátku přeslechlaů řekla s nevinným úsměvem, ale já jako bych viděla za tou nevinou maskou něco dalšího, něco jako poznání. Doufám ,že to není ta moderní babička, co všechny fígle rozpozná a dokonce dokáže poznat ironii to by mi tak ještě chybělo. "Erika, babi, Erika mi říkají"řekla jsem a natáhla k ní ruku
Překvapil mě její pevný stisk. Ale ještě něco se stalo, když mi stiskla ruku, zatočila se mi hlava, takovým tím točeným když rychle vstanete a z rychlé změny tlaku se vám i zatmí před očima. Přesně tak,ale mě místo černa naskočil před očima jiný obraz.
Viděla jsem babičku poklidně sedící v křesle, držela v ruce nějaký přívěsek nebo něco na ten způsob, potom vstala pomalu se došourala do kuchyně kde položila na stůl barevnou svíčku, vytáhla ze zásuvky sirky, pomalu škrtla a přesně v tu chvíli jsem spatřila i kamna vedle ní, ale ne že by byli zavřené. V tom co se objevil malý plamínek zalil celou kuchyni obrovský plamen. Najednou jsem neviděla nic, jenom obrovské mračno kouře a vysoké plameny.
Potom jsem zmateně pustila babi ruku a vyděšeně se na ní podívala. "Víte co, co kdybych zašla k vám na čajíček hned?"zaskřehotala jsem slabým hláskem a pokusila se o nevinný úsměv.
Byl to starý,ale půvabný dům. Všude vysely různé cetky, ale dýchl na mě svou osobností, svojí honosnotí. Stará paní mě zavedla do starého předpokoje a odebrala se udělat čaj. Následovala jsem jí a vešla do prostorné malé kuchyňky. "Babi, to je dobrý, já ten čaj můžu udělat sama"usmála jsem se na ní neviněě. "Cožpak děvenko, na to vůbec nemysli!" řekla s dobráckým úsměvem. "Panebože,babi, vy jste nechala zapnutý plyn"řekla jsem hraně a rychle ho vypnula, otevřela okno a úlevně si oddychla. "Na to pozor, jednou by to někoho mohlo i zabít" a z těch nervů to budu zřejmě já a ne ona. Posadili jsme se do proutěných křesel, ze všech stran na mě dýchala ta starodávná atmosféra a já jsem si z ničeho nic vzpoměla na babičku. Na mojí babičku. Rychle jsem popadla čaj, zběsile zamrkala a uskra si bzlinkového nápoje. Spálila jsem si jazyk, ale alespoň jsem zahnala slzy v očích. Mlčky jsme pili a mě ta stará dáma byla pořád více a více sympatičtější. Všimla jsem si že venku už je téměř tma.
"Prosím vás, omluvte mě, ale už musím běžet, tak nashle a děkuju za čaj" řekla jsem rychle a vyběhla z domu. Došla jsem do našeho "nového" domu, tatík právě otevíral dveře ven a mile se usmál když mě uviděl před nimi stát. "Jdeš právě včas, odjíždíme" řekl s úsměvem. "Domů?"řekla jsem automaticky a až po vyslovení těch slov mi došlo, že tam už to není domů.
Nasedli jsme do auta a já jsem se zabořila do zadní sedačky, neměla jsem náladu poslouchat sladké tlachání tatíka a Sarah. Zavřela jsem oči a přemýšlela co dál. Vzbudila mě rána dveří, neuvědomila jsem si, že jsem usnula. Rozespale jsem se dokopala až do mé postele, kde jsem v okamžiku usnula.
"Erikoo"zaslechla jsem blízko svého ucha. Polekaně jsem vyskočila do sedu a omylem jsem tím pohybem praštila tatíka, který se nade mnou skláněl do nosu. Tiše zaklel a podal mi telefon. "Promiň" špitla jsem pobaveně a vzala si od něj sluchátko. Překvapilo mě, že už je devět hodin ráno. Ale stejně bych byla radši kdyby mi nikdo v takovouhle nekřestanskou hodinu nevolal. Mohla jsem ještě chrnět. Sakra.
"Příjem"řekla jsem otráveně do sluchátka. "Zdárek Riký!"zavískla mi do ucha vesele Katy. "Ale no tak Kate,říkala jsem ti at mi voláš v normální hodiny nebo ne? Já nemůžu za to, že ti ke spánku stačí minimální čas."vytkla jsem jí pobaveně. "Wau, copak ta proměna? Mám pocit, že ještě včera by jsi neřekla víc jak tři slova a určitě by byli o tom jak nemáš čas a podobně, kde se v tobě najednou bere stará Rika, která mě chce každý ráno poslat do pořádně tmavejch končin?"zasmála se vesele. "Je zpět a když po tom toužíš tak Pájpáj"řekla jsem a ke konci už jsem to nevydržela a zívla si. "Eriko,no tak, zavěsíš a neřeknu ti to překvápko!"řekla provokativně."Víš, co se mnou dělaj překvápka"řekla jsem pobaveně. "Vůbec nic! Proto ti to rychle prozradím. Dneska večer tě v osm vyzvedneme a půjdeš s námi ven, máme pro tebe někde překvápko!"pokračovala nadšeně. "Oki,oki"zamumlala jsem. "Co to má bejt za překvápko?"nahlodala ve mně pokušení. "Rozlučka s naší parťačkou!"zavískla nadšeně. "Bude tam půlka školy a snad všichni koho znáš"řekla mi vesele a rychle zavěsila. "Shit"ujelo mi tiše. Položila jsem se na postel a znovu usnula.
Probudil mě Fyzika, který po mě vesele skotačil. Oblékla jsem se a vyšla s ním ven. Venku bylo nebe bez mráčku,trošku zima ale málem jaro. Fyzika pobíhal kolem mě a já pomalu mířila dolů z kopce. Začelo se mi svírat břicho nevolností, ještě že jsem nestihla snídat. Došla jsem, až k starému paneláku a když jsem pozvedla prst ke zvonku viděla jsem jak se třese. Naštvaně jsem ho sklonila a sedla si okousek dál na obrubník. Z mého trucování na místě mě probralo veselé hvízdání, trhla jsem hlavou a všimla si jak Fyzika peláší směrem k vzsoké blondínce. Pusa se mi roztáhla v širokém úsměvu. Když mě poznala vesele zavolala "Eriko!" a přišla ke mně. "Co tu tak sedíš?"řekla pobaveně Sam když mě viděla sedět na obrubníku. "Ehm no, vlastně jsem byla tady s tím rošťákem na procházce"řekla jsem nervozně. "Hm, jo, takhle, fajn"řekla pobaveně. "Co?"řekla jsem s roštáckým úsměvem. Ta holka je strašná a lidi má prokouklí hned v začátcích. "Tak se mnou pojď na kafe"řekne a vytáhne mě do stoje. "Ne!"vyjeknu vyděšeně. "Jen jsem tě chtěla pozvat že mám večer rozlučkovej večírek, budu se stěhovat víš, tak jen, prostě přijd a můžeme pokecat."řeknu s úsměvem a vykroutím se jí. "Dobře, přijdu a mám přijít sama?"řekne bez úsměvu. "Jak chceš klidně přijd s někým, to je na tobě"usměju se na ní nejistě. "Dobře a on?"řekne s povzbudivím usměvem. "Řekni mu za mě "Promiň"vyhrknu rychle a pádím směr domů.
Doma se naložím do vany, potom si natočím vlasy, až mi v překrásným vlnách padají kolem obličeje, přejedu si oči černou tužkou a vrhnu se na oblečení. Vyberu si bílé tílko které se zaváže kolem krku,odhaluje téměř celá záda a dělá mi křehčí postavu. Vezmu si k tomu přesně vypasované džíny se světlými švi na stehnech. Počkám dokud neodběhne zbilí čas do osmi hodin a když se rozječí zvonek, vyděšeně poskočím.
u mně na blogu je soutěž o pokecání,nejvíc lidí a nejvíc komentářů!Soutěž trvá jen do zítřejšího rána do 9 hodin,pokud tam bude víc jak 1000 komentářů tak vyhráváš ikonky,diplomky atd