"Ehm,ehm, můžu taky něco říci?"řeknu a pozvednu prst do vzduchu aby mě vzali na vědomí. "No asi jo"řekne ten Enry,ts koho by kdy napadlo pojmenovat někoho Enry? Za to by se skoro mohli rodičům pomstít. "No jen tak jakou prácičku jsem vám překazila? To víte, každou chvíli mám umřít tak ať aspoň vím Proč!" řeknu jim co nejklidnějším hlasem. Ti dva se po sobě podívají a vyprsknou smíchy. "Ty vole, takhle holka se mi líbí,ta má něco do sebe"řekne znovu ten co mi svírá rameno tak pevně, že už mi tam musejí naskakovat modřiny. "Řekneme jí to?"usmějou se na sebe. Můj svěrač co mě drží si mě přejede slizkým pohledem a potom pomalu a tiše začne
"Takže ty malá couro,právě jsme měli ty dvě mladičký děvenky poslat na onen svět na přání naší paní"usměje se na mě úlisně a asi doopravdy čeká, že zaječím a začnu se vzpírat. Klidně se na něj usměju. "Kdo je vaše paní?" pronesu klidně. Oboum jim ztuhne úsměv. Asi nečekali, že si s někým koho právě chtěli zbaštit tak hezky pokecají. "Konec vykecávání sakra,mám hlad!"oboří se na něj Enry nebo jakže se to jmenuje. Ten co mě ale držíí si mě se zájmem prohlédne a pomalu s kapkou strachu vysloví "Madlein" Asi nečekal, že po těch slovech zblednu a zachytím se jeho ruky jiank bych jistojistě spadla na zem. "Ta čupka se nebojí, že jí sežerem,ale po jednom méně už se nám kácí k zemi!"začnou se mi řezat smíchy. "Kreténi!"řeknu s odporem. Teď už mi to dává smysl. Moji přátelé jsou teď tak často v nebezpečí kvůli mně. Madlein mě musí fakt nemít ráda,je to vzájemné ale já nejdu jejím přátelům po funusu. Jejího kámoše jsem sice už dostala do pekla nebo někam tam,ale to je jiná. On byl zlej! To ona taky takže je to vlastně jedno.
"Tak už žádný otázky?"usměje se na mě úlisně Enry. "A už bych bejt tebou moc neprovokoval, protože já jsem zlej a znám hodně způsobů jak způsobit bolest"řekne, hodí po mě zářivý úsměv, až se ve tmě zablesknou špičáky. Skloní se, popadne ze země kousek tlusté větve, samolibě se usměje a přelomí jí rukami vejpůl až dřevo zanaříká a povolí.
"Úůů už se bojím, Enry zabil zlou větev"zašklebím se na něj.
Ani si nevšimnu jak,ale ucítím prudku ránu do tváře a v puse ucítím tu železnou pachuť krve. "Hm tohle už se mi zdá lepší než mučit prohnaný větve"zazubím se na něj. Všimnu si jak se napřahuje k další ráně. Tu mu elegantně vykreji,uskočím dál od něj a kopnu ho do kolena, až se mu podlomí noha a zavrávorá.
Jeho kumpán co mi do té doby drtil rameno se na mě překvapeně podívá. "Že by Kittie Corpse?"řekne sladce. "Cože?"ozvu se vzápětí. Takhle mi přeci říkal Alex párkrát, ale že mi takhle bude říkat víc lidí jsem netušila. "Sorry, Erika"opraví se s úsměvem. "Bych prosila"prsknu na něj. "Taky ti můžu říkat odporná děvka jako naše Paní,ale to by se ti taky moc nezamlouvalo co?"zasměje se mi do ksichtu. "Tak Enry tohle je jíný kalibr než normální holčičky, tohle je ta co jí naší Paní tak ráda trápí"otočí se ke svýmu kamarádíčkovi.
Jen co to dopoví, naštvaně vykopnu nohou směrem k jeho obličeji. Překvapeně uhne, udělá podobnej kousek jako z Matrixu,skvěle se ohne dozádu a moje nohu mu proletí neškodně kolem obličeje. Jeho pomalejší kámoš Enry,ale neuhne takže trefím aspoň jeho. Cítím slabé lupnutí pod mou nohou jak mu křupla čelist. Naštvaně se za ní chytne a podrážděně zavrčí.
"huhu Enry nech mě si s ní trochu pohrát"řekne ten frajírek a suveréně ho odstrčí. Stoupne si přede mě a postaví se jako zápasník v ringu. Vytočeně ho chci znovu kopnout,tentokrát rychle,silněji a mířím níž. Mojí nohu,ale zachytí v letu. Rychle se odrazím a moje druhá noha vylétne do vzduchu a tentokrát se trefí do obličeje,až pustí mojí nohu a zavrávorá dozadu. Já to ale neustojím a slítnu na zadek.
"Kurvo!"zasyčí nenávistně. Dojde až ke mně,zvedne mě za vlasy ze země, vydím jak se napřahuje a vrazí mi pořádnou facku,až se mi rozpálí celá tvář. "Zkurvysyne!"zasyčím. Z druhé strany mi přilétne další facka. Potom pustí moje vlasy a já letím na zem. "Ty-jedna-malá-děvko!"řve na mě a každé slovo doplní kopancem. Dám si před sebe ruce v ochraném gestu,ale stejně mě jednou trefí do břicha a ramene kde ucítím tepat krev. Trochu se ode mě vzdálí a prudce vydechuje. "Teď už chápu proč jí Madlein tak nesnáší, ta holka je fakt hustá!"začne se řezat smíchy Enry. "Drž hubu kreténe,drž hubu!" zařve na ně ten druhej a pomalu se ke mně přiblíží.
Pomalu se posadím a ještě pomaleji postavím. Cítím jak mě bolí celé tělo, ale to je v takovýhlech chvílích nepodstatné. Už je skoro u mě,hledí mi zblízka do očí a měří si mě pohledem. Potom rychlím pohybem popadne můj krk a vyšvihne mě do vzduchu. Zalapu po dechu a vyděšeně se mu podívám do očí. "A máš to,chcípni pomalu!"řekne se smíchem v očích. "Myslím,že máš smůlu"usměju se na něj. Jeho stisk trochu povolí a dopřeje mi čas nadechnout se. Vypadá velice překvapeně. To mi stačí k tomu aby moje noha vyrazila,kopla ho do břicha,potom mu podkopla nohy a já přistála na něm. Napřáhla jsem se a dvakrát mu vrazila pěstí do ksichtu, až jsem se bála, že jsem si zlomila prsty.
"Učili mě ti nejlepší"zasmála jsem se tiše. Při těch slovech jsem si vzpoměla na Deimose i Alexe. Za sebou zaslechnu tichý smích Enryho. Překvapeně se otočím a pohlédnu co dělá. Prostě stojí opodál a směje se nám. "Tohle bych nedělal kotě"řekne a ukáže pode mě. Najednou se ocitnu na zemi, tváří k zemi. Ucítím prudkou ránu do břicha až se za něj chytnu a odevzdaně se svezu na zem. Pohlédnu nad sebe a vidím rozesmáté obličeje těch dvou. Popadnu kámen vedle mě a metu ho přímo po Enrym. Trefím se mu přímo mezi oči až zaupí bolestí. "Hajzle"řeknu tiše, co mi hlas dovolí a pomalu se stočím na bok. Ta bolest v celém těle je k nevzdržení.
Enry si to ke mně naštvaně jde a už se připravuji na další kopanec asi do obličeje,když v tom se vyděšeně otočí a zůstane překvapeně stát a kouká za sebe. S námahou zvednu hlavu a zaostřím do tmavé ulice, spatřím toho jeho kamarádá jak leží na zemi a někdo nad ním klečí. Potom vytáhne něco stříbrného zajede s tím do upírova těla a ten pomalu zmizí. Pomalu vidím pozvedat tvář mého zachránce a málem vykřiknu radostí,když spatřím Alexe.
Pocit bezpečí co mě zaplaví při pohledu do jeho klidných hnědých očí. "Eriko,ty jsi fakt šílená"slyším jeho naštvaný hlas, ale mohla bych se vsadit že v něm byl podton pobavení. Vstane, zamíří k Enrymu,který ustrašeně couvá. Nabere ho ránou až Enry spadne k zemi. "Ty máš snad ráda smrtelná nebezpečí ne?"řekne teď už fakt pobaveně a nakopne Enryho do břicha. Pozvedne ho za vlasy do vzduchu a Enry se ani nebrání. Vrazí mu překrásnou ránu a hned po tom se mu v ruce objeví znovu ten nůž,který zajede Enrymu do těla. "Tuhle holku jsi měl nechat na pokoji,šmejde"slyším Alexův tichý hlas,kterým promlouvá k vyděšenému Enrymu. S úsměvem to celé pozoruji,s jakou jistotou to všechno udělal. Sakra ten je dobrej!
Pomalu ke mně dojde a přejede mě pohledem. "panebože, ty teda vypadáš"řekne naoko vážně, ale já vidím jak mu cukají koutky. "No to teda díky"zašklebím se na něj. "Pojď,vstávej"podá mi ruku. Nechám se k němu pomalu přitáhnout a nechám ho ať mi ohmatá horní ret. Až teď si znovu uvědomím pachuť krve. Nemotorně si otřu pusu a když mi na ní zůstane krev ohromeně zjistím,že moje pusa pořád krvácí. Ještě pořád sípavě dýchám,ale nic zlomeného snad mít nebudu,jenom mě všechno a hlavně rameno zatraceně bolí!
"Pojď,odvedu tě domů"řekne ustaraně když uvidí jak jsem zřízená. "Já nechci"zaknučím jako malé dítě. "No tak"zasměje se a štípne mě do tváře, až sebou přistiženě cuknu. "Dobře"zabručím napruženě. Já nejsem přeci malé dítě! Jenom trošku zakrvácený maniak.
Podepře mě rukou a pomalu se mnou jde k nejbližší zastávce. Půjčí mi kapesník a nežně mi z obličeje otírá krev. Rozklepe mě zima,jelikož já jako frajerka největší jsem si nebrala pořádnou bundu a teď prostě nemám na procházky ani ohoz ani náladu. Kdyby vedle mě nestál Alex asi by jsem doopravdy ztratila zbytek nervů a začela zběsile vřískat. Už vidím jak se vytrhnu Alexovi z náruče,švihnu naštvaně bundou a kabelkou o zem, sundám si boty a mrsknu je do nejbližšího okna dokud neuslyším jak řinčí sklo, potom se rozeběhnu a kopnu do nejbližší popelnice bosíma nohama, což mě bude tak strašlivě bolet, že začnu vřískat bolestí. Nakonec se schoulím někam do rohu a budu klít na všechno co uvidím a na co si vzpomenu. Ale před Alexem ne,musím se držet, jinak by tohle asi doopravdy nerozchodil.
V autobuse na mě dopadne jak vypadám, pár lidí se pohoršeně dívá na Alexe jako by mě takhle zřídil on a tomu já se pobaveně tlemím dokud se mi ze rtu nespustí znovu krev což se začne šklebit on na mě ,ale ti co se ode mě pohoršeně odvracejí mě naštvou nejvíce. S námahou se došátrám z autobusu a jako skučící stačenka se drápu nahoru do kopce k našemu domu. Alex se tváří naprosto vážně,ale někdy si všimnu jak mu cukají koutky když mě slyší naříkat.
V kapse mi začne vibrovat mobil,znuděně hrábnu do kapsy a kouknu se kdo volá. Když na mě zasvítí jméno Tatík pobaveně se ušklíbnu, už totiž vidím náš dům i to jak se všude postupně zhasíná. Poodejdu od Alexe pár kroků až k temné bráně nějakého domu a pobaveně stisknu tlačítko k příjmutí hovoru.
"Jo?"
"Riki,kdy se vrátíš?"
"Dej mi pět minut"
"A teď vážně"
"No fakt už jsem skoro před barákem"zasměju se, až ucítím jak mi po tváři znovu přeteče kapka krve ze rtu.
"Fajn,fajn,pa já jdu spát"ukončí to rychle.
Už už se chci otočim k Alexovi,když mě zarazí nějaký pohyb ve stínu. Zaostřím na temný kout u vrat a doopravdy tam snad někdo stojí. "Eriko?Co se děje?"řekne netrpělivě Alex. Rychlým pohybem ruku ho odmávnu at počká. "Hej já nejsem žádný Hej ty počkej"zavolá na mě pobaveně. Jenom nervozně mávnu podruhé a teď už silueta vyleze ze tmy. Vyděšeně vypísknu a poskočím. Prudká bolest v puse co následuje potom je zanedbatelná. Najednou stojí Alex vedle mě,drží mě za ruku a nabroušeně se dívá do tmy.
cim dal tim lepsi a lepsi !!