close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 6.část

10. února 2007 v 12:07 | Lentilka |  Něco jako tma
"Eriko jdi za mě"řekne temně až mi naskočí husina. Jenže se ani nepohnu z místa, protože osoba co před námi stojí je pouze Deimos a ten mi nic neudělá pokud si o to výslovně nepožádám. Takže zůstanu přimrazeně stát a měřím si Deima nabroušeným pohledem. Nemusel se ukazovat před Alexem, teď to bude jenom moc vyptávání.

"Eriko,nevím, jestli si to poznala, ale tohle není člověk, věř mi, Já to poznám"řekl,vzal mě za paži a posunuul mě za sebe. Podrážděně jsem zavrčela, až jsem slyšela jak se Deimos pobaveně uchichtl. Alex se na něj nepřívětivě podíval a Deimův usměv pomalu zvadl. "Alexi, to je v pohodě"řekla jsem tiše. "TO teda není!"řekl naštvaně a pořád mě nechtěl pustit před sebe.
"Ale je!"
"No to teda není,nepřibližuj se k němu"
"Vždyt mi nic neudělá"máchla jsem bezmocně rukama.
"Je to upír!"zakřičel na mě Alex, ale přitom nespouštěl oči z Deimose.
"Jo, ale tenhle je v pohodě!"řekla jsem napruženě.
"V pohodě? Jak v pohodě? Že nepije krev,to myslíš?"řekl naštvaně Alex.
"To asi ne, ale nic mi neudělá"řekla jsem tiše. "Takže ho znáš nebo co? Kámošíte spolu jo?"řekl ironicky.
"No tak trochu,jak se to vezme"řekla jsem nervozně.
"Cože!?"zařval, až jsem poskočila. Otočil se na mě a už nedbal na to, že má za zadkem upíra, ale jenom na mě vyděšeně zíral jako by si konečně uvědomil, že mluví s totálním pošukem.
"Problém?"slyšela jsem pobaveného Deimose.
"Buď zticha!"zařvali jsme na něj jednohlasně s Alexem a potom se na sebe bojovně otočili.
"takže ty se kamarádíš s upírem a nic mi neřekneš?"řekne naštvaně.
"Vždyt není tak důležitý že je upír ne?"kňuknu tiše.
"Není?"řekne pobaveně. "Jak myslíš"odvrátí ode mě pohled. Ustoupí mi z cesty,naštvaně odvrátí pohled ode mě i Deimose a kouká se někam do tmy.
"Co tady děláš?"řeknu podrážděně Deimosovi,přistoupím k němu o krok, ale víc ne,takhle stojím na úrovní Alexe a nechci ho stejně ještě víc naštvat, už takhle mi stačí že se tady tyhle dva takhle srazili.
"Jen jsem tě chtěl zkontrolovat,jestli žiješ"odfrkl si pobaveně. "Smrdíš krví na sto honů"zazubil se na mě až odhalil špičáky. Všimla jsem si jak se Alexovi naštvaně zatnuli pěsti a taky jsem moc dobře viděla jak nás rádoby nenápadně pozoruje koutkem oka.
"Fajn,žiju-zatím"řekla jsem pobaveně.
"Má cenu vás představovat?"pokusila jsem se o dobrý vychováné aspoň k tomu aby se nebezpečně neměřili očima. "Alexi Deimos"řekla jsem a ani jsem nečekala že by si snad mohli podat ruku. Alex se k němu pouze otočil a probodl ho nenávistným pohledem. Skvěle,hlavně, že si neskočili rovnou po krku. Takže lidi co mi zachraňujou krk se konečně poznali a nevypadá to, že by odporovali nápadu zabít se navzájem. Deimos Alexe probodl tak nenávistným pohledem, až mě zamrazilo,měla jsem chuť vzít nohy na ramena a cítila jsem jak jsem se rozklepala. Kdyby upíral ten pohled na mě asi bych sebou sekla. Alex, ale pouze více sevřel pěsti, na rtech se mu objevil úšklebek a probodl ho ještě horším pohledem než předtím. Kdybych mezi ně strčila ruku asi by do něčeho narazila, protože mezi nimi byla tolik hmatatelná nenávist a odpor.
"Stačilo by ne?"řekla jsem naštvaně. Nebyla jsem zvyklá ani od jednoho na takovéhle pohledy a odpor. Trošku mě to vyděsilo a taky popohnalo k tomu, že jsem měla šílenou chuť oboum jim jednu vrazit a utéct, ale tohle jsem nemohla udělat protože bych vypadala velice zranitelně a to nechci a potom by se tu asi fakt zabili. Ani jeden si však neuvědomil, že mluvím. Musela jsem si prsty vrazit hluboku do kapes jinak bych se na ně asi vrhla sama. Teď už nápad, že bych je nechala se porvat nebyl tak špatný.
"Hej frajeři!"zařvala jsem. Oba sebou škubli a podívali se na mě. "co to má sakra znamenat?"řekla jsem naštvaně. "nemusíte se mít rádi, ale TOHLE teda ne!"řekla jsem nabroušeně. Uraženě jsem se otočila a rozešla se razantním krokem domů. Rychle jsem našla klíče od dveří, ale pro jistotu jsem se ještě otočila a s úšklebkem k nim dodala "Jestli porvete, tak si pište, že to ode mě schytáte oba dva, pořádně!" Pořád tam stáli a zaraženě se na mě dívali. Asi se navzájem uvedli do tranzu a teď jsou v šoku. Tak ať sakra, pálí mě pusa, bolí mě celí tělo a budu to muset ještě zejtra nějak vysvětlit tatíkovi, já mám větší problémy než oni doháje!
Co nejtišeji vlezu do domu,svléknu se, po tmě v koupelně se pokusím osušit a omýt rány, které bolí tak neskutečně a přitom nevypadají tak hrozně. Než usnu mihne se mi před očima obraz těch dvou a ten jejich očividný odpor. Neubráním se uchichtnutí, ale potom moje mysl upadne do těžkého spánku nicneříkání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lentilka Lentilka | 10. února 2007 v 12:11 | Reagovat

Tak a tohle je přesně všechno co mám napsaný, takže teď to sem budu dávat zřejmě po delší době, protože tak rychle zase nepíšu:)

2 Anna Anna | 10. února 2007 v 13:27 | Reagovat

Achich, tak to bude krušný :-)

3 sc_ sc_ | 10. února 2007 v 20:00 | Reagovat

jejda,tak to je blby =(

4 Sába Sába | 11. února 2007 v 9:49 | Reagovat

Tj hustý...ale jak víš, já zbožňuju Alexe, takže mě Deimos pěkně naštval, že je rozhádal...:(

5 Zuzka Zuzka | 12. února 2007 v 21:10 | Reagovat

Hóóódně blbý.

6 Macias26JACQUELINE Macias26JACQUELINE | E-mail | Web | 15. září 2012 v 19:06 | Reagovat

The <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> suppose to be essential for guys, which would like to organize their own business. By the way, this is very comfortable to get a auto loan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama