close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9./KDE JE TO KOUZLO? 2.část

14. února 2007 v 19:50 | Lentilka |  Něco jako tma
Složím dopis zpátky do úhledného obdelníku,zasunu ho k pohádce o Malence a s hlasitým "buch" zaklapnu knížku. To je teda … Proč mi toho nenapsala víc? Jak to ovládat! Jak se toho zbavit! Proč mi toho nenapsala víc o sobě sakra, o ní, o jejích zážitcích, o čemkoliv! Mrštím s knížkou vztekle do krabice připravené na odvoz. Mohla mi toho napsat víc, mohla napsat datum kdy to psala! Mohla udělat tolik věcí! Zničeně se sesunu zpátky k okénku od prachu a podívám se na čisté modré nebe. "Jste tam někde?" pomyslím si hořce. Sakra mami proč já! Nic ti nechci vyčítat jenom bych ráda slyšela proč zrovna JÁ?

Zaslechnu volat svoje jméno, rychle zamrkám abych zahnala slzy hořkosti a zlosti a pomalu stanu. Popadnu krabici,sejdu dolů a hledím na zářícího tatíka. Pokusím se o veselý úsměv a přihodím krabici na další hromadu. "Riko já myslím, že už by jsme mohli jet"řekne s úsměvem. "Odnosím to dolů a myslím, že je hotovo, Sarah už všechno uklidila dole, takže tak za půl hodinky vyrážíme souhlasíš?"usměje se na přátelsky. Najednou cítím těžký knedlík v krku, pouze chabě přikývnu a sejdu dolů. Pohlédnu na prázdné a studené místnosti plné vzpomínek. Vzpomínek mého dětství, ne celého ,ale přeci jenom jsem tu žila dlouho. Uslyším těžké rány na schodech tak vytáhnu hlavu a uvidím tatíka jak nese tři krabice na sobě, ani přes ně nevidí a málem se přizabije na schodech. Když uvidí mojí hlavu,vesele se zasměje. Krabice nahoře se posune a spadne mi přímo k nohám. Vypadnou z ní dvě knížky, jeden plyšák a moje šperkovnička.
"Tatí prosím tě nos to postupně!"zasměju se a začnu sbírat svoje věci. "Tohle tam odnesu já,neboj"řeknu tatíkovi a ten už mizí ve dveřích ven. Hodím všechno zpátky do krabice a seberu bižuterii co vypadla ven. V ruce se mi zaleskne křížek na krk. Zaraženě si ho prohlédnu. Tohle není moje,vlastně je. Rozklepe se mi ruka, když si vzpomenu od koho ho mám. Jak jsem na něj mohla zapomenout? Jednou jsem si ho sundala a je to. Potom se vzpomíná jen těžko když se do mých pokladů koukám jednou za uherák. Zastrčím ho do kapsy, zavřu pevně krabici a vyběhnu s ní ven. Hodím jí tatíkovi do náruče se slovy "Za chvíli se vrátím" Nechápavě na mě pohlédne, ale už se víc neptá protože už mizím za rohem. Studený vzduch mě hladí na tvářích a v keckách se běží překvapivě pohodlně. Ještě že je takové teplo, jinak by mi nemusela slabá bundička stačit.
Možná je nápad zajít za Alexem špatný, ale jestli se s ním mám rozloučit tak prostě musím jít. Včera jsme se vlastně vůbec nerozloučili, o Deimose se nebojím, ten když chce tak si mě najde. Před ním se neschovám i kdybych chtěla, u Alexe je to překvapivě snadné, dává mi svobodu když chci, je pro mě ochotný udělat snad cokoliv, možná proto se teď bojím tohohle posledního rozloučení, protože potom už by ani náš vztah neměl cenu. Budu daleko a chci mu nechat šanci najít si někoho normálního ne takovou šílenou holku jako jsem já. Možná si to teď neuvědomuje, ale jednou bude rád ,že neskončil se mnou, věřím, že bude rád, i když mě to bude šíleně bolet.
Ale jsem natolik sobecká, že mu neplánuji teď usnadnit tohle. Kdybych byla šlechetná tak ho už nechám na pokoji, nechám to tak, že se prostě jednou večer rozejdeme trochu podráždění, ale já mu už zachránila život, takže aspoň za to na něj přece nemusím být hodná. Trochu zpomalím a pokusím se racionálně uvažovat. Už vidím ten panelák, s melancholií na něj pohlédnu a otočím se zpátky. Udělám dva kroky a zarazím se. "Nebuť srab!"napomenu se naštvaně a nedbám na fakt, že mluvím sama na sebe. Znovu se otočím k paneláku a dojdu ke dveřím, prst mi zůstane nad jeho jménem. "Udělej to,udělej to"napomínám se šeptem. Jenom sleduji jak můj prst pomalu padá a já pořád civím na ten zvonek, který se nemůžu odhodlat zmáčknout.
Naštvaně se otočím směrem pryč a rychlou a ostrou chůzí zamířím pryč. Po pár krocích, ale jako by mě začela pálit zadní kapsa. Naštvaně do ní sáhnu a podívám se s úkosem na maličký křížek. "Do hajzlu!"zakleju a rozěběhnu se zpátky k němu. Zrovna tam vychází nějaký starý pán, galantně mi podrží dveře a já vyběhnu schody do třetího patra. Už se nenechám ovládat žádnými pocity jako je nervozita a podobně. Zběsile zabuším na dveře, cítím jak se hlasité rány odráží od stěn a najednou jako by všude bylo nechutně ticho. Potom zaslechnu pláč malého dítěte z vedlejšího bytu, cinkání příborů v dalším a hlasitý smích v posledních dveřích. "Všichni mají svoje životy, žíj taky ten svůj!"zanadávám si v duchu a znovu energicky zaklepu na dveře. "Alexi, prosím tě,buď tam,prosím!"šeptám tiše a buším do dveří.
Dveře se s trhnutím otevřou a v nich stojí Alex. Zastaví se mi dech. Cítím jak všechno napětí odešlo pryč. Najednou je tu ten pocit, který tu už nebyl tak dlouho, ten pocit jako na začátku. Všechno je pryč, jenom ty oči mě pohlcují do sebe. Znovu je tu to propadnutí do prázdna. Vidím jak má rozcuchané vlasy,které má nedbale rozhozené. Hnědé oči tak pronikavé jako mléčná čokoláda. Stojí tam jen v světle modrém tričku s veselým smajlíkem na prsou a džínech. Dívá se na mě takovým tím pohledem, kterým na mě vždycky hleděl, proč jsem si toho pohledu posledních pár dní nevšímala? Znovu cítím jak se mi rozklepou kolena, jak se všechno kolem mě jakoby zmenší a zatočí.
Pomalu k němu přikročím a obejmu ho kolem krku. Jeho vůně, ta pronikavá,nezapomenutelná vůně, znovu se kolem mě rozvíří. Zavřu oči a nechám ho aby mě kolem sebe ovinul. Abych cítila jeho teplo, jeho silné ruce, které mě na sebe bezpečně tisknou. Najednou je mi všechno jedno,hlavně být tady a s ním. Všechno je jinak vedlejší. Zavřu pomalu oči ,aby se všechno přestalo točit,cítím se jako na houpačce. "Proč jsi přišla?"pohlédne na mě něžně a vezme mojí hlavu do dlaní. "Myslel jsem, že jsme se včera rozloučili, alespoň napůl"řekne a přímo vidím jak mu spadnou koutky úst dolů přo vzpomínce na včerejší večer. "Já.. byla jsem rozhodnutá, nechtěla jsem se ti už připomínat, ale nešlo to,prostě to nešlo, já , tohle mě za tebou dovedlo"řekla jsem tiše a vytáhla ze zadní kapsy křížek. Nechal ho dopadnout k sobě na dlaň a potom se spokojeně usmál. Líbnul mě na čelo, vzal řetízek a zapnul mi ho na krku. "Já jsem věděl, že tě ke mně vždycky dovede zpátky"zašeptá mi tiše do ucha, až pocítím ledovou vlnu na svém těle. "Asi bych zase měla jít"řeknu tiše a překvapí mě jak moc mě zabolí. Pocítím ,ale i slabé chvění, jako by přicházelo do mého těla. Cizí pocity, ne moje. Pocítím vlnu smutku, štěstí i lásku. Tohle jsou moje pocity, ale ty které se ke mně tiše plíží jsou ty samé, ale jeho. Překvapeně k němu zvednu oči. "Nemám odcházem?"řeknu tiše. Předtím jsem si jistá nebyla, ale teď už předem znám odpověd. Nechápu proč najednou pocity přicházejí tiše a málo, ale vůbecmi to nevadí. Ta první bomba stála za to, teď vlastně téměř nic necítím, jenom ve vypjatých situacích a nebo když se soustředím a jsem za to ráda. Panebože já nechci pryč!
"Eriko"řekne tiše a obejme mě. Znovu se v něm ztratím, znovu jako bych necítila nic jiného než jeho blízkost. "Pamatuj, že dokud si to budeš přát budu s tebou"šeptne mi do vlasů. "Slibuješ?"řeknu tiše a podívám se mu do očí. Propadnu se hluboku do nich, ale vidím v těch jeho tolik lásky a něhy, až se mi ztratí dech. "Pamatuješ? "usměje se tajemně a položí mi na víčka prsty abych je zavřela. Pomalu poslednu. "Zapomeň na to co slyšíš,co vidíš. Co cítíš?"řekne nežně. "Dobře, pamatuji si, takže mě nikdy neopustíš dokud nebudu sama chtít?"přeptám se znovu. "Slibuji, dokud mě u sebe budeš chtít vždycky tu pro tebe budu"řekne a lehce mě políbí na rty. Zálibně se usměji a přitáhnu si jeho hlavu. "Tak to ses teď ke mně uvázal napořád myslím"usměju se a políbím ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 16. února 2007 v 21:30 | Reagovat

Senzace!!! Začínáš to už rozesílat do nakladatelství?

2 Lily Lily | 17. února 2007 v 10:46 | Reagovat

Tohle je tak krásná kapitola! ale i svým způsobem smutná..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama