close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

9./KDE JE TO KOUZLO? 3.část

16. února 2007 v 19:58 | Lentilka |  Něco jako tma
Šťastně hledím ven z okýnka na ubíhající krajinu. Pořád jako by mě obklopovala jeho vůně, před očima jsem pořád měla jeho obličej,jeho úsměv i smutně oči, když jsme se loučili. Na krku mě hřál křížek, který mě k němu vždycky přivede. Všechno mohlo být fajn. Z velké dálky jsem zaslechla volat svoje jméno a až po chvíli jsem si uvědomila, že je to tatík na přední sedačce. Překvapeně se mě ptal jeslti už mu povím kde jsem byla a co to se mnou je. "Jen jí nech, vypadá šťastně a každý si zaslouží pár tajemství"řekla vesele Sarah a spiklenecky na mě mrkla, ani jsem neměla sílu něco namítat a jenom jsem se na ní vděčně usmála.

Dojeli jsme až k našemu kouzelnému novému domku, vesele jsem vyskočila ven a začela dovnitř nosit krabice. Můj pokoj přestával být chladný a neosobní jako na začátku, ale teď už skoro přetékal všemi blbinkami, plakáty a vypadal přímo kouzelně. Nechali mi ho vymalovat za tu dobu co jsem tu nebyla na světle oranžovo béžovou. Tmavé dřevo,obrovská postel, jedny velké dveře na balkon, který měl to staromodní kouzlo. Tenhle celý dům byl kouzelný, to jsem musela nechat. Celý den jsme lítali jako cvoci, všechno odnosit, vybalit, bylo toho prostě hodně.
A ráno do školy. S tímhle faktem mě smířili v jedenáct večer, kdy jsem se vyčerpaně zhroutila do postele. Panebože, jak mám vstát? Jenom jsem vyčerpaně zavřela oči a usnula v nové, překrásné posteli.
Nelítostně mě tatík probudí tak strašně brzy že mám pocit, že jsem teprve před chvíli zamhouřila oči. Přečísnu si vlasy a jenom kvůli tomu, abych na první den udělala ,alespoň trochu dojem se namaluji, upravím vlasy aby netrčeli jak chtějí ale elegantně mi spadali na ramenou a u oblečení se zastavím. Vykouknu z okna a do nosu mě praští nefalšovaná vůně jara. Teď v únoru a jaro? Přesto je venku nádherně, všechno kvete a na nebi skoro ani mráček. Vytáhnu moje oblíbené tílko, krajkové,průsvitné a jakoby s kytičkami. Možná je trošku víc sexy, ale mikinu bych si stejně za celý dne neměla sundat tak proč ne? Tatík už na mě netrpělivě volá, naloží mě do auta a když ho přesvědčím, že to zvládnu vysadí mě před školou s instrukcemi jak a čím se dostat domů. Ubězpečím ho, že všechno bude v pohodě i když jsem včera večer zabloudila i v tom našem domě, takže teď mám pocit,že se ztratím určitě, ale proč ho děsit předem?
Vlezu do obrovské a majestátní školy a vydám se po stopách ředitelny. Do uší mě praští pronikavé zařinčení zvonku a vmžiku se celá chodby vylidní. Otráveně si povzdychnu a konečně objevm ty zatracený dveře. Ani nestihnu otevřít pusu k pozdravu a už mě vede nerudná sekretářka na mojí první hodinu. "Počkejte mohla bych ..."pokusím se s ní navázat kontakt a zjistit pár informací, skočí mi ale do řeči "Tady máš rozvrh,kdyby byla nějaké problémy tak se vrať do ředitelny. Ty problémy ale doufám nebudou a jinak hezký den!"řekne a strčí mě nekompromisně do nějakých dveří.
"Hej!"zavolám na ní, ale to už jenom stojím naproti dřevu, které mi vrazila před nos. Trošku rozpačitě se otočím do tiché místnosti a tep mi vylétne nahoru, když spatřím tiše sedící a ušklebující se třídu. Učitel mi ukáže před tabuli a s milým úsměvem řekne "Erika Irisová, no vypadáte, že jste se k nám těšila"řekne vesele a třída vybuchne smíchy. Nervozně se ošiju, ale to už mi ukáže na prázdné místo vedle nějaké blondýnky a já tam s ulehčením zasednu. Zarytě se dívám před sebe a snažím se uklidnit. Trvá mi to celou hodinu a potom mě znovu vyděší zvonek až sebou přistiženě cuknu. Tohle byla matematiky, úžasný, ta mi nikdy nešla. Pomalu vstanu a zmateně se zahledím do rozvrhu. Je skvělý, že ho mám ,ale jak mám proboha vědět kam jít?
"Nepotřebuješ pomoct?ozve se vedle mě nervozní hlásek. Překvapeně zvednu oči od plánku a pohlédnu na holku s porcelánově bílou pletí, s panenkovskými rysy a nebesky modrýma očima. Má tmavě hnědé vlasy, které má stažené v culíku a přátelksy ke mně natáhne ruku. "Winnie, vlastně Winfred"usměje se skoro jako by řekla vtip. "Erika"řeknu a nesměle jí stisku ruku. Vypadá trochu přísně, ale tak jako by jenom měla notnou dávku respektu. Já nikdy v lidech nebudila respekt, možná tak jenom milý a zdvořilý chování, ale ne respekt, prostě nevypadám jako holka ,která budí respekt. Tahle ale jo, prostě to z ní vyzařovalo, musela jsem se usmát, když mě napadlo, že i pár učitelů by z ní mohlo mít strach. "Díky, trochu poradit bych potřebovala"usměju se na ní nesměle. Pravidlo číslo jedna "Udělej si co nejvíce přátel na první den školy" Pravidlo číslo dva "S nikým se nezačni prát" a nejdůležitější pravidlo "Tvař se nevinně!"
"Teď máš jazykto je o dvoje dveře dál, hned tady"ukáže mi na nějaké dveře a já si úlevně oddechnu. "Víš co, po týhle hodině přid na náměstíčko, to je to místo, kde jsou takový ty železný lavičky a tak podobně, někoho ti představím"usměje se zálibně a pomalu odejde. Zmateně zalezu do třídy, posadím se do rohu a jsem mile překvapena, když do třídy vejde učitelka, která jenom přejede třídu očima, chvilku upřeně hledí na mě a potom si sedne a začne vykládat látku. Žádné představování, žádné ptání, konečně aspoň nějaké plus. Hned první den musím začít psát, prostě jako by hned jet natvrdo.
Po hodině si mě jenom učitelka odchytne, přeptá se co jsme dělali a co ne, dá mi pár papírů a nechá mě odejít. Bez problému najdu velké prostranství, kde jsou lavičky, vysázené stromy a teď se tam poflakuje půlka školy. Přejedu to celé očima a zjistím, že na mě hromada lidí civí hodnotícím pohledem. Konečně uvidím dívnu s panenkovskými rysy a úlevně se k ní vydám.
"Ahoj"pozdravím jí trochu nejistě. Vesele se na mě otočí od dalších tří dívek a zatáhne mě k nim do hloučku. "Takže "začne "Tohle je Amélie"ukáže na dívku se zlatými vlasy, které se jí kroutí v nesourodným vlnách na ramenou,zeleno-hnědýma očima. Když se na ní tak dívám zjistím ,že je to ta domnělá blondýnka vedle které jsem seděla na matice. "Esmeralda"ukáže na vysokou dívku s tmavě hnědými oříškovými vlasy a očima stejné barvy. "Juliett"představí mi poslední z nich. Na dívku s blond obarvenými vlasy, hnědými průzračnými oči a přátelským úsměvem.
Panebože první den a hned se dostanu do nějaké dívčí party nebo co. Za to by mi někdo měl připsat plusový body! "Erika"usměju se nejistě. "My víme"mrkne na mě Amélie a poťouchle se zašklebí. "Jsi myslím totiž první holka se kterou se začel Christopher tady na škole sám bavit, né že by to byla nějaká výhra"řekne trochu škodolibě a zableskne se jí v očích. Trošku se přikrčím v očekávání boje, ale holky se rozhovoří o svých předchozích hodnách a já raději mlčím. Nechápu důvod proč mě mezi sebe přitáhli, ale radši ho zatím ani vědět nebudu. Zatím se nechci moc plést do těhlech dívčích válek na to mám čas.
"Jaká byla tvoje předchozí škola?"zeptá se mě po cívli Juliett. "No, podobná jako tahle, taky gymnázium, všude jsou stejný"odmávnu její otázku. Nemám chu´t se jim tady s něčim svěřovat. Panebože,ať už jsem doma! Nejlepší na tom ,ale je, že mě holky zavedou na všechny hodiny a mě už je částečně i jedno, když se musím postavit před třídu, představit se a potom vysvětlovat kam až jsem došla v látce na staré škole. Jsem velice přispůsobivý tvor.
Při obědě mě k sobě automaricky přiberou AWEJ, jak jsem pokřtila Amélii, Winfred,Esmaraldu a Juliett. Porozhlédla jsem se v jídelně a holky mi vysvětlili, kde kdo sedí, kdo je kdo a podobně. Pozastavila jsem se na téměř normálně vypadajícím stolu, kromě toho, že jsem od něj cítila jako by podivné chvění. Seděla tam bledá dívčina s tmavě hnědými vlasy a vedle ní seděl snad ještě bledší pokud je to možné kluk, ale ten byl, vypadal jako by právě vypadl z nějaké reklamy a tak u toho stolu vypadali téměř všichni. Nijak jsem se nad tím nepozastavovala, ať si tam klidně vraždí jejich problém. Nový město, kde plánuji být naprosto sobecká. Nechci se zaplíst znovu s nějakou masochistickou upírkou a nechat se zavleknout do pochybné války upírů. Teď už ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 markéta markéta | 16. února 2007 v 20:19 | Reagovat

takže tohle je konec?

2 Evi Evi | 16. února 2007 v 20:26 | Reagovat

Já doufám, že ne jinak by byl celý ten příběh o ničem!!!!!!

3 Lentilka Lentilka | 16. února 2007 v 20:42 | Reagovat

tohle v žádným případě není konec!:D

4 Zuzka Zuzka | 16. února 2007 v 21:36 | Reagovat

Jo, senzace. Mám otázku: Už to rozesíláš do těch nakladatelstvích?

5 markéta markéta | 16. února 2007 v 21:48 | Reagovat

Uf.sem si řikala že by to nemohl bejt konec přece se to musí vyřešit s tou Madlein atd.

6 Lentilka Lentilka | 16. února 2007 v 22:17 | Reagovat

no s tou madlein se to vyřeší už hodně brzo... a do nakladelství to ještě neposílám protože ted už jsem dávám to co právě dopíšu takžei omluvte chyby... a až to celý dokončím, pročtu to a opravím chyby tak to budu rozesílat:)

7 Katy Katy | Web | 16. února 2007 v 22:36 | Reagovat

....jsi v 2.kole o nej blog! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama