
Je to sexy, je to humorné, je to dojemné, je to skvělé, jsou to Divoké kočky.
Jerry Bruckheimer je proslulé jméno v oblasti akčního žánru, a tak poprvé, když jsem zaslechl zmínku o filmu Divoké kočky, očekával jsem strhující výbušný trhák, plný sexy žen a zbraní, ale trošku (hodně) jsem se spletl, jediné, co se z mého očekávání splnilo, jsou sexy ženy (a to myslím skutečně SEXY ženy, máte-li rádi(y) brunetky, blondýnky, mulatky, divošky, nevinné dívky, jednoduše, každý si přijdete na své), ale přesto nejsem zklamán, ba naopak jsem nadšen, Divoké kočky nejsou zástupcem akčního žánru, ale romantických komedií. Problémem tohoto typu filmu je, že tvůrci velice často spadávají do až směšné sentimentální roviny, ale tentokrát se to opravdu podařilo skvěle vybalancovat, romantika je skutečně romantikou a ne trapnou fraškou.
Příběh je typickým americkým snem, mladá dívka Violet přijíždí do New Yorku a touží stát se písničkářkou, ale jak zjišťuje, nebude to tak lehké, nakonec se situace vyvine tak, že skončí v baruCoyote Ugly,který není zrovna typickým místem, kam si jdete dát skleničku, zdejší obsluha je poněkud divočejší, aby také ne, když jsou to Divoké kočky, a tyto dívky opravdu ví, jak rozpálit zákazníky, dokonale dokáží využít svých předpokladů (a že jich není málo). A tak i nevinná Violet začíná těžit ze své krásy. Zdá se, že vše začíná směřovat k světlejším zítřkům. Má velice slušně placenou práci, novou přítelkyni, začíná se věnovat své lásce zpěvu a hlavně našla pravou lásku. Ale nebyl by to pravý romantický příběh, kdyby se to trochu nezvrtlo, ovšem není žádným překvapením, že to skončí dobře, což je, ale pozitivum, protože romantika bez dobrého konec není to pravé, přece jen v každém z nás je alespoň troška citu, tedy doufám.