Březen 2007

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 1.část

31. března 2007 v 15:52 | Lentilka |  Více než nic
"Ale no tak, Matthew"řeknu pobaveně a uhnu pohledem. Sedíme společně v kavárně, je pátek večer. Všude je klid, mír a pohoda. Včera jsem za ním vyděšeně přišla, varovala ho a myslela, že se brzy zhroutím. Odhalení toho, že jsem se ocitla v zápase nebo v soutěži v které on učinkuje v hlavní roli mi rvala srdce. Nevěřila jsme svým schopnostem moc, ale věděla jsem, že ten sen, to nebyla jenom náhoda, on chtěl abych to viděla. Svolávač. Vždy je v nějakém měste nejmocnější upír, který má vysoké pravomoce. Tohle byl zřejmě on. Když jsem poprvé zjistila, že jsou upíři skuteční opatřila jsme si všechnu dostupnou literaturu i tu nedostupnou. Nikdy jsem neslyšela o spisech "Po smrti žiješ-Nemrtvý" Ale ony existují.

4./PŘÍBĚHY 6.část

30. března 2007 v 22:59 | Lentilka |  Více než nic
"Řekni, ať odejde"zašeptá kousek za mnou její sladký temný hlas. Proč jí nevidí? Je skrytá v tý tmě, proč sakra nešlo to světlo rozsvítit? Měla jsem jít domů.

4./PŘÍBĚHY 5.část

29. března 2007 v 12:00 | Lentilka |  Více než nic
"Michaeli, moc ráda bych s tebou šla, ale nejsem si jistá, dáš mi čas s ito rozmyslet?"zeptám se a mile se usměji. Nejdřív překvapeně zalape po dechu jako by jsem urazila jeho ješitnost, ale potom znovu nasadí masku frajírka a se samozřejmým úsměvem odpoví "Jistě, krásko, jak si přeješ, máš čas až do samotného plesu, potom to už bude na nic."

Christophe Beck

27. března 2007 v 21:10 | Lentilka

4./PŘÍBĚHY 4.část

27. března 2007 v 12:00 | Lentilka |  Více než nic
"Chci jí vidět do očí"řeknu nejistě do tmy. Andrew na mě upře nechápavý pohled a já zaslechnu jak se žena za mnou zvonivě zasměje. "Chci ti vidět do očí!"řeknu tvrdě. "Už chápu proč jí máš rád, taky se mi začíná líbit"řekne smutně žena. Pomalu mě otočí k sobě a já jí pohlédnu do očí. Má je temně černé, vlasy jí padají lehce do tváře a usmívá se na mě. Usmívá se na mě a já mám umřít její rukou. Znechuceně na ní pohlédnu a tím vykouzlím na její tváři další úsměv. "Teď už tě opravdu chápu"řekne žena znovu. "Co to děláš?"ozve se za mnou nechápavý Andrew. Zločinec, který je zvrhlý, nikdy nepochopil, že pro někoho komu chce něco udělat je jednoduší se z toho dostat, když mu vidí do tváře, když vidí kam má udeřit. Když se přirozeně brání. Zločinec tak často prohraje protože jemu nevadí dívat se oběti do tváře, ale pro obět je snaží ho praštit. Oběť vidí tvář smrti a nenechá se jen tak zabít. Tahle myšlenka mi vyplave zničeho nic na mysl.

4./PŘÍBĚHY 3.část

26. března 2007 v 12:00 | Lentilka |  Více než nic
V centru už stojí všechny ty tři nádhery. Netrpělivě me vyhlížejí a potom slavnostně přivítají. Pomoc. Vlezeme do prvního obchodu a já za nimi jako poslučný beránek jdu. Rozběhnou se po celém obchodu a najednou stojím před kabinkou a všechny se navzájem předbíhají, která toho najde víc. Ani jsem se nerozhlédla a v mojí náruči přistanou asi tři triřka, jedny kalhoty a pár dalších věcí.Cecilia mě přímo odhodí do jedné kabinky a já si zkusím první tričko. Vylezu ven a postavím se vedle nich k velkému zrcadlu.

4./PŘÍBĚHY 2.část

25. března 2007 v 10:41 | Lentilka |  Více než nic
"Lian, já netoužím bavit se s nikým z nich. Nepotřebovala jsem se s nimi bavit nikdy předtím ani teď, jenom chci zjistit co po mě asi chtějí, chci trochu zapadnout"řeknu tiše. "V ten pátek večer v té uličce, nevím kdo nebo co to bylo, ale myslím, že člověk to nebyl. Všechno najednou začíná být tak divné, věř mi, že mě se život obrací taky. Nevěřím na magii, ale v pátek večer se stalo něco divného, moc divného. Nevím, jestli si o mě nebudeš myslet, že jsem blázen, ale chci to někomu říct, možná si v koutku duše přeju abys mi řekla, že jsem si to vymyslela, ale mám pocit, že ne.

Anděl

24. března 2007 v 21:41 | Lentilka |  Poem
Cesta k přátelství?
Neodpouští, nevěří.
Cesta k lásce?
Dlouhý provaz z trnů růže.

Věřím v tvojí pevnou víru,
nevěřím však v mojí sílu.
Slzy slunce letí dolů,
najdi si svou vlastní cestu.

Proč je za oknem ta smutná tvář,
tiché slzy, tichý pláč.
Pláče nebe pro tebe,
i hvězdy hasnou v obloze.

Dívka s křídli smutně pláče,
zradil jsi tu svého anděla.
Ortel vyřkne o tvé cestě,
smutná, bez naděje, zrazená.

Naději ti nyní dáva,
ona pořád miluje.
Nedokáže odsoudit tě,
nad sebou ted běduje.


4./PŘÍBĚHY 1.část

24. března 2007 v 20:21 | Lentilka |  Více než nic
Probudit se v sobotu ráno jako po kocovině je otřesná zkušenost. Moje vzpomínky byli zamlžené, nejdřív jsem si myslela, že jsem ani nebyla včera venku, ale po ledové sprše jsem si začela pomalu vzpomínat. Příště žádná sprcha. Vzpoměla jsme si nejdřív na oči toho kdo mi způsobl ránu na ruce, potom na bolest, strach. Potom jsem před očima měla oheň. Andrew Ecolls. Zachránil mě. Jenom nedokážu přijít na to jak, viděla jsem oheň, ale kde se tam vzal? Prostě to nedává smysl. Možná, že tedy, ehm upíři existují. Je to lehce pravděpodobné, ale jisté je, že mi hrabe. To co mě vyhnalo večer ven byla holá šílenost. Svítivé ruce? Divný pocit? Předtuchy? Přece nejsem hrdinka blbýho scifi románu. Jít, ale v pondělí ráno do školy a vidět Lianin obličej. Jako vždy přátelský a veselý je tak úlevné, že se mi po celém těle rozlije blažený pocit klidu. Ta holka má na lidi nesmírně uklidňující účinky. Asi má kolem sebe tu atmosféru. Tomu klidně uvěřím, ať is je tohle schopnost člověka. Být sympatická klidně zařadím do kolonky schopností, ale zářící ruce? S tím na mě nechoďte.
Vejít normálně do školy a hledět si svých starostí. To jsem se za dva měsíce naučila bezvadně. Teď se jenom změnilo to, že mám s kým sedět na oběd. Jinak je všechno pořád při starým. Vlastně všechno by bylo při starém, kdyby si mě najednou neodchytl, když jsem odnášela tác Michael Jastber,školní kretén a všemi obdivovaný proutník. Hnus.
"Nesedneš si dneska k nám?"zeptá se mě mile. Jenom nepatrně otevřu pusu a hodím vyděšený pohled po Lian, která sedí u stolu a pobaveně mě pozoruje. "Fajn, tak pojď"řekne aniž by čekal na odpověď a lehce mě chytne za loket a vede ke stolu dvou kluků, tří holek a teď k nim přibideme i my dva. Panebože. Strnule se posadím a jenom němě zírám na to, kam jsem se to dostala. Školná barbie, přesně ty s kterýma se netoužím bavit, všichni jsou pro ně blbci, kromě těch, které můžou využívat a ti jsou potom ještě větší kreténi jenom se to o nich tolik neví. Čím jsem si to zasloužila, že tu sedím? Co jsem provedla?
"Adriana, Veronica, Cecilia"představí se mi postupně tři blond dívky. Jak se mohli sejít tři pravé blondýnky? Asi nebudou mít tak pravou barvu jak to vypadá, ale jak se to v týhle době pozná? Snad každej má na hlavě nějakou barvu. Ani se nestihnu dotknout jídla a jenom doopravdy šokovaně hledím, jak přede mnou holky sedí a rozebírají "něco" nad moje chápání je rozluštit co. Jsem holka, ale ne takováhle. Michael si mě už nijak vícnevšímá. Každý se s někým baví a stejně nežerou. Pořád v šoku vstanu a odnesu tác. Srazím se tam s Lian, která se hned začne zvědavě vyptávat, co jsem tam dělala.
"To kdybych sama tušila"oddechnu si šokovaně. Najednou zahlédnu na sedačce asi dva metry od nás sedět Andrewa. Ráda bych vysvětlení. Vím jistě, že se zmůžu na to dojít za ním ,ael jestli dokážu i otevřít pusu si nejsem jistá. Ale doufat můžu v tom ,že pocit trapnosti mlčení mě donutí. Doufání je krásná věc. Doufej, že ti řekne, že tě v pátek vůbec nepotkal a budeš v pohodě.
"Lian, za chvíli za tebou přijdu"řeknu a její dotaz odmávnu rukou. Nadechnu se jako by mě čekala zkouška, zkouška odvahy. Vykročím první krok, zdá se to v pohodě. Druhý, já to zvládnu. Andrew najednou zvedne pohled a ten jeho se střetne s mým. Asi to nezvládnu, zarazím se v půli třetí kroku. A potom mi do cesty vleze Veronica. Otevřu pusu jako by jsem jí chtěla něco říct a potom jí zase odevzdaně zavřu.
"Nechceš s námi jít odpoledne nakupovat?"zaštěbetá mile. Jít nakupovat se třema blondýnkama? To si nemůžu nechat ujít. Podívám se jí přes rameno a uvidím Andrewa jak se na mě pobaveně, pohrdavě dívá. Čeká, že odmítnu. Normálně bych odmítla, ale teď?
"Jistěže půjdu"usměju se na ní mile a s potěšením hledím jak mu zamrzl úsměv na rtech a v očích zůstal jenom znechucený záblesk. "Uvidíme se ve tři v centru"zacvrdliká přede mnou Veronica roztomile a zmizí ve dveřích. Jenom jí zamávám konečky prstů a znechuceně protočím oči. Najednou ucítím kolem sebe závan sladkého parfému. Otočím se za ním a spatřím kolem sebe závoj zlatavě blond vlasů. Křehká postava, v džínách a extra krátkém tílku. Dcera Ďáblova. Kastel.
"Ahoj, Patience"řekne přízemním přátelským tónem. Jenom jí odpovím zacvdlikáním prstů, které mám pořád nahoře. Co to všem dneska je? Nejdřív Adriana, Veronica, Cecilia-3B a potom Kastel- Dcera Ďáblova.
Kastel dojde až k Andrewovi a lehce ho políbí na rty. Co to sakra? "Ty jí znáš?"řekne Andrew a hodí mě po mě pohled, který se hází na odpadky nebo věci, kterých se toužíte zbavit.
"Jistě, každý kdo si na tebe dovolí, Andy, začne být lehce slavný. Tady Patience se jeví velice zajímavě. "řekne vesele a nechá se jím obejmout kolem boků. Já tam pořád jenom zaraženě stojím a zírám na ně. Tyhle dva se fakt hledali až se našli. Jenom mě trošku vytáčí, že se o mě baví jako bych tu nebyla ale já stojím jenom necelý metr od nich. Tenhle páreček se fakt vyvedl.
Ve vzájemném objetí zmizí za dveřmi. Nejdřív Michael, potom ty Adriana, Veronica, Cecilia, zkráceně 3B a nakonec se o mě začnou zajímat i Ďáblice, holka, ty jsi to za ty dva měsíce někam dotáhla. V šatně na mě čeká zvědavá Lian a když jí to všechno řeknu jenom se začne tlemit od ucha k uchu. Jenom i přijde, že ten úsměv je jaksi kyselý, jako by hraný. Ona je všechny obdivuje, lae oni se zajímají o mě. To by mě taky naštvalo.
"Lian, co kdybychom zašli k tobě než půjdu do toho města?"zeptám se jí vesele. Ona byla první koho jsem tu začela mít alespoň trochu ráda. Opravdu nechcu aby na mě byla naštvaná. Tahle holka je fajn a třeba by měla i vysvětlení páteční noci, když jí to teda řeknu. Protože i to, že silně věří na magii mi nezaručí to, že mě navyhodí z okna s tím, že jsem úplný blázen. Lian souhlasí, ale spíš pro to, že je moc hodná na to, aby odmítla.
Když vejdu do toho staršího tajemného domu zamrazí mě. Jenom doufat, že nepotkám její lehce šílebnou babičku. Mohla mi rovnou říct, ať jdu zachránit svět, že se dobře vdám, budu mít kupu dětí, fajn manžela atd... Rychle vejdu do Lianina pokoje a uvolněná atmosféra na mě ihned dopadne. Na Lin zřejmě na, protože zaraženě sedí na posteli a zírá před sebe. Tahle holka by nemohla dělat herečku. Teď ale jenom otázka, mám jí to říct? Možná radši ne, ne všechno.
"Lian, já nechápu co se teď ve škole začelo dít, proč si mě všichni začeli všímat, předtím si mě nikdo nevšiml a teď? Nevím, co se změnilo"začnu nejistě. Jenom na mě bezvýrazně pohlédne, ale v očích jí zahlédnu jiskřičky hněvu.
"Když jsem přišla na tuhle školu snažila jsem se dostat k elitě školy, byla jsem zamilovaná do Michaela Jastbera, ale potom mi došlo, že je to jenom banda zamindrákovaných lidí, kteří si potřebují dokazovat jak jsou dokonalý. Potom přišli na scénu Ďáblice, všichni k nim chtěli patřit, všichni je chtěli, nebyla jsem jediná, která zatoužila po tom, aby si jí všimli. Nikomu nevěmují obvykle pozornost a toho s kým se baví, ten je jejich chráněnec, potom si Kastel začela s Ecollsem. Marion a Vivian mají svýho kluka někde mimo školu, nepopírám, že by mi nevadilo, kdybys se začeli bavit se mnou, ale potom přijdeš ty. Nechci na tebe být naštvaná, ale uvědom si, jak mi najednou převracíš můj život. Toužila jsem po tom, abych měla nějaké schopnosti, ale nikdy se žádné neprojevili. Babička mi řekla, že mám jedinečnou schopnost : Ovlivňovat lidi kolem sebe, šířit pohodu a lásku, to mi nepřijde jako schopnost. Jsem naprosto antimagické dítě, jsem naprosto nezajímavá a nemysli si, že si myslím, že jsem méně cenná. Toužím potkat nějakého upíra, ale najednou se objevíš znovu ty a můj názor zvykláš, náhle po tom se ale ukáže, jako by jsem měla pravdu, upíři existují. Touha poznat je, ale opadne. Nevadí mi, že se budeš bavit s elitkou nebo s Ďáblicema, jenom nechci abys potom zapoměla na mě. Nikdy jsem tu neměla opravdové přátele, nikdy jsem s nikým novým nezažila tolik nových věcí"odvypráví mi zachmuřeně.

Stephen King - Čtyři po půlnoci

24. března 2007 v 18:34 | Lentilka |  Adventure
Stephen King - Čtyři po půlnoci - Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady

Jsou to čtyři povídky v téhle novele, ale já jsem sehnala pouze tu, kde jsou dvě novely. Časožrouti byly doopravdy děsivý, člověku se z toho sevřelo břicho a nad celou povídkou se vznášelo takové temno. Většina hororových povídek tohle nemá. TO oceňuji. Skryté okno je ještě něco lepšího. Ta zápletka byla úžasná. A reálnost jeho povídek je úžasná a děsivá. Čtu jeho knížky ráda a pro každého, kdo se rád bojí a rád trochu sci-fi bych je doporučila také.


obálka

Obsah:
 Soubor čtyř hororových novel Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes byl ve Spojených státech vydán v jedné knize s názvem Čtyři po půlnoci. Český vydavatel se s ohledem na rozsah (a jistě možnost většího zisku) rozhodl rozdělit soubor na dva a vydat dvě knihy obsahující po dvou novelách.
V Časožroutech se někteří cestující nočního letu z Los Angeles do Bostonu dostávají prostřednictvím časové trhliny do paralelního světa, kde se musí vyrovnat s příchodem strašlivých Časožroutů... Rozsáhlá novela balancuje na pomezí hororu a snad trochu science-fiction. Sice není tak vynikající jako nejlepší práce Stephena Kinga, ale stále je velmi dobrá.
Skryté okno do skryté zahrady je příběhem spisovatele Morta Raineyho, který se v opouštěném srubu u jezera vyrovnává s bolestným rozvodem, depresí a bezvýsledně se pokouší znovu psát. Jednoho dne zaklepe na dveře srubu neznámý hubený muž v černém klobouku, jak vystřižený z nějakého románu Williama Faulknera a se slovy "Ukradl jste mi můj příběh. Ukradl jste mi námět a s tím se musí něco dělat. Právo je právo a slušnost je slušnost a musí se s tím něco dělat." se domáhá svého příběhu. A Mortův kocour připíchnutý šroubovákem ke střeše kůlny dává tušit, že muž se nezastaví před ničím...
Obě novely, stejně jako naprostá většna ostatních knih Stephena Kinga, byly zfilmovány.

Jane Austen- Rozum a cit

24. března 2007 v 18:30 | Lentilka |  Love
Rozum a cit - Sense and Sensibility

Jane Austen nikdy nezklame se svým dílem. Vždy je tam ta nadčasová milostná zápletka. Trocha snahy o co nejlepší manželství, o pravou lásku a o moc a majetek. Možná to není pro každého, ale tomu komu se to jednou zalíbí? Můžete to říst pořád a pořád dokola. Moje nejoblíbenější je sice Pýcha a předsudek. Ale Rozum a Cit je hned za tím. Protože já sama nevím, jak se mám rozhodnout. Rozumem nebo citem? Není obojí nebezpečné v lásce?


(Filmové zpracováni   Režie: Ang Lee
Hrají: Emma thompson, James Fleet, Alan Rickman, Kate Winslet, Hugh Grant)


Anglie počátku 19. století: krajina podobná parku, domácká sídla a v nich šťastní a laskaví lidé. Ale všechno není tak idylické, jak to vypadá. paní Dashwoodová se svými třemi dcerami - Elinor, Marianne a Margaret - se po manželově smrti musí vystěhovat právě z takového útulného sídla. Nový domov najde u vzdáleného příbuzného, starosti se dvěma dcerami na vdávání jí však zůstanou. Naštěstí najde v rozumné Elinor zalíbení bohatý a laskavý Edward Ferras, zatímco o vznětlivou Marianne projeví zájem ušlechtilý plukovník Brandon. Elinor však zjistí, že Edward je tajně zasnouben s jinou a Marianne před uzavřeným nápadníkem popřeje sluchu raději romantickému dvoření povětrného Willoughbyho. Vypadá to, že zlomená srdce už nikdo nenapraví - kdyby ovšem nešlo o ironickou komedii s dvojitým šťastným koncem.

Romány britské spisovatelky Jane Austenové (1775 - 1817) rozhodně nepatří mezi mrtvou literární klasiku. Jeden z jejích nejlepších románů, "Rozum a cit" (1811), se přičiněním vynikajícího tvůrčího týmu proměnil ve vtipnou, romantickou komedii o problémech s láskou, které nikdy nestárnou.
Rozum a cit S.E. (DVD)

Cover from IMP

Jane Austenová

24. března 2007 v 18:23 | Lentilka |  My box=Stupid
Jane Austenová (orig.: Jane Austen; 16.prosince 1775 - 18.července 1817) byla anglická spisovatelka, představitelka tzv. rodinného románu (domestic novel). Ve svých dílech obvykle zachycovala život venkovských vyšších vrstev. Hlavními postavami jejích děl bývají inteligentní, morálně silné hrdinky, které ostře kontrastují s pošetilostí svého okolí.
Soubor:Jane Austen (chopped) 2.jpg
( Jane Austenová, na portrétu nakresleném starší sestrou Cassandrou)

Gothic

24. března 2007 v 17:57 | Lentilka

Angel

24. března 2007 v 17:51 | Lentilka

Slipknot - Vermillion Part.II

23. března 2007 v 21:14 | Lentilka

3./POMOC 5.část

23. března 2007 v 20:40 | Lentilka |  Více než nic
"Neuteču"zašeptám tiše. Na tvář mu vklouzne úsměv. Přitáhne si mojí hlavu, lehce se ke mně skloní a pohladí mě po tváři. Potom mě políbí a já zavřu oči. Modrá propast plná vody, velké vlny, není kam utéct, neumím v tom plavat, ale jedno vím. On mě nenechá se utopit.

Gothic picture

22. března 2007 v 22:03 | Lentilka

Šaty

22. března 2007 v 21:35 | Lentilka
Šaty Porsche v jejím snu v kapitole 3./POTŘEBUJI POMOC (Více než nic)

Hříšnice

22. března 2007 v 21:35 | Lentilka
Hříšnice

Chci tě prosit,


prosit až do skonání světa.

Odpusť mi moje hříchy,

nevěděla jsem,

co ubližuje druhým,

co všechno můžu ztratit,

co všechno odejde pryč.

Nic z toho jsem nevěděla,


když jsem hřešila.

Teď tě prosím,

odpusť mi.

Vím, že mi odpustíš,


věřím a doufám.

Odcházím, ale vím,

že jsi mi odpustil,

že mě stále miluješ

i s mými hříchy.
Odpusť a řekni mi


"Sbohem"


Evanescence- Missing

22. března 2007 v 21:10 | Lentilka
Please, please forgive me,

But I won't be home again.

Maybe someday you'll look up,

And, barely conscious, you'll say to no one:

"Isn't something missing?"



You won't cry for my absence, I know -

You forgot me long ago.

Am I that unimportant...?

Am I so insignificant...?

Isn't something missing?

Isn't someone missing me?



[Chorus:]

Even though I'm the sacrifice,

You won't try for me, not now.

Though I'd die to know you love me,

I'm all alone.

Isn't something missing?

Isn't someone missing me?



Please, please forgive me,

But I won't be home again.

I know what you do to yourself,

I breathe deep and cry out,

"Isn't something missing?

Isn't someone missing me?"



[Chorus]



And if I bleed, I'll bleed,

Knowing you don't care.

And if I sleep just to dream of you

I'll wake without you there,

Isn't something missing?

Isn't something...



[Chorus]