Nikdy jsem nevěřila na nestvůry, nikdy jsem nebyla extra zlá. Vlastně kecám. Vždycky jsem se bála násilných vrahů ,který ke mně vtrhnou do pokoje a zabijou mě, toho jsem se vždycky bála, dokonce se mi o nich i zdálo, ale fascinující bylo, že já je vždycky dostala. Nikdy se nevzdej. Jo tohle myslím sedí. Čekala jsem dokud se Enrico neobjeví za rohem, byl něco jako poskok, donášeč velkým zvířatům a to hlavní, byl upír. V MonFranco jsou upíři ututlaní, ale pořád jsou tu nevysvětlitelné nehody, kdyby si to totiž ty paka na policii vysvětlili dobře asi by je kleplo, takže je to radši nevyřešené. Spadlo to na mě. Ne, já to vlastně dělat nemusím, jenom bych musela přihlížet, že zrovna já vím kdy a kde něco bude, říkejme tomu šestý smysl. Ne, říkejme tomu magie. Jsem velice nadané dítě, ano, takhle to o mě řekla babička, zamumlala něco latinsky a potom odešla. Tohle mi totiž řekla, když umírala. Od té doby se toho zas tak moc nezměnilo, jenom jsem přišla na to, že jsou kolem mě upíři.
Když jsem to poprvé zjistila vyděsila jsem se, ale teď už to beru jako neodkladný fakt. Dokonce jsem se naučila ovládat svůj dar, mamka pořád říká "Každý máme dar, stačí ho jenom objevit" Já jsem našla ten svůj. Umím nazírat určitě věci, když zavřu na nějakém místě a soustředím se, uvidím to co mám vidět, minulost, budoucnost a nebo náhlou přítomnost. Problém je, že to někdy funguje a někdy ne.
Venku zářil překrásný měsíc,nikdy jsem nechápala proč někteří lidé nemají rádi tmu. Já tmu milovala. Tma tě schová, uklidní tvé nervy a když chceš skryje nebezpečí. Tma byla odjakživa můj přítel. Jenom nechápu, kde ten Enrico sakra je! Upíři jsou silnější než lidé, ale ne zase o moc, pravda je, že jsou neskutečně krásní, ale i oni mají své mouchy. Zkuste prostě udělat z odpornýho slizouna krasavce a nepomůže vám nic, takže člověk jako upír zkrásní, ale ne každý. Enrico je povedený kousek, ale ne zrovna moc bystrý, proto se tu asi moc dlouho neudrží. Ráda se večer procházím, ráda nazírám věci nebo poslouchám kde se něco bude dít. To bude tím šestým smyslem, učím se ho rozvíjet a on mi říká, kdo potřebuje pomoct. Všechno v tomhle světě má nějakou spojitost.
Zaslechla jsem spěšné kroky,hurá, Enrico se řítí.Vyšel z rohu a málem do mě vrazil. Když mě spatřil po tváři se mu mihl nervozní výraz. "Porsche, to jsi ty?"řekl tonem, který už předem říkal, že ví. Možná o mě něco zaslechl, určitě, ale nejsem moc slavná. Mám dlouhé hnědé vlasy a zářivě modré oči jako oceán. Jednou o mě někdo řekl, že vypadám jako porcelánová panenka. Moje postava klame s tímto taky, mám jemná ramena a štíhlou postavu. Třeba to bude tím, že to mám v rodině a možná i tím, že sport je pro mě droga. Možná, jenom díky tomu se můžu zabívat tím co dělám. Bavit se s upíry.
"Enrico, tys tu holku kousnul, fakt hnusně kousnul, když někoho kousnete, tak to aspoň nafingujte tak aby se jí nic nestalo a nic si nepamatovala, ale to, že jí rafneš tak ,že tam málem vykrvácí mě štve, protože to můžeš udělat znova"řekla jsem mu vyčítavě. Upíři jsou docela milý stvoření, dokud nejsou naštvaní jsem milý. Někdy i fakt roztomilý. Enrica mám docela ráda, hlavně protože když jsem ho poprvé viděla, měla jsem z něj čmoudy já, ale teď se bojí on mě. On byl první koho jsem potkala, má hnusnej zlozvyk kousat lidi tak že si toho musí každej hned všimnou a ne každej to přežije. Je tak trochu hrr. Chtěl mě kousnout, když jsem se vracela z nějakýho večírku. Praštil se mnou o zeď tak, že jsem myslela, že je to moje poslední vteřinka, ale ne. Potom mě drapnul ledovýma rukama, jednou pod krkem a druhou mi drtil rameno. Viděla jsem špičáky, možná, že když někoho klepnete kladívkem do kolena jeho koleno vyskočí. Pro mě byli špičáky jako kladívka. Moje noha mu kopla do kolena a podrazila ho tak ,že mě musel pustit. Potom jsem se jenom pomalu zhroutila k zemi, kde jsem popadla dech.
Teď to byla ta chvíle kdy se upír naštve. Skrčil se ke mně a chytil mě pod krkem. Měla jsem pocit, že už se nechce ani najíst, toužil mě jenom zabít. Jedna z velkých nevýhod upírů je že jsou pomstychtivý. To bude tou rádoby nesmrtelností. Kdyby ještě trochu přitlačil, snad by mi rozdrtil krk, ale on se jenom pobaveně koukal jak jsem sebou mrskala ze strany na stranu a snažila se mu vymanit. Švihla jsem rukou o zem v posledních silách a pronikla mi paží strašlivá bolest. Nahmátla jsme velký střep od láhve nebo čehu. Měla jsem tím rozřízlou ruku, popadla jsem ho a sekla tím Enrica do obličeje. Upíři cítí bolest, jenom neumřou na vykrvácení, musíte jim proklát srdce něčím velkým nebo ostrým aby zmizeli a proměnily se na prach. Prach jsi a v prach se obrátíš můj milý upírku. Enrico ode mě odskočil a nechal mě se vzpamatovat. Potom se kousek od nás ozvala veselá partička a on se jenom s úšklebkem vypařil. Vsadím se, že to byl jenom úšklebek abych se vyděsila, protože od té doby má ze mě strach nebo respekt. Je jedno co to je, hlavně, že to je.
"P nech mě napokoji, sakra"řekl a probodl mě pohledem, který mi říkal "Vypadni"
"Enrico, já vím, co za chvíli provedeš, už jenom to, že jsem člověk mi nedovoluje nechat tě to udělat"pokkoušela jsem se mu promluvit do duše. "Mám hlad"řekl zoufalým tonem. Všimla jsem si jak polkl. Panebože, někdy je to stejně docela děsivý. Teď odejde a ta holka, která se odpojí od party a bude chtít jít domů to odskáče, viděla jsem Enrica, on si nikdy nebere servítky, to je jeho chyba. Ale ještě chvíli ho budu zdržovat a asi to odskáču já. Že by jsem ho nechala jít? Sakra, blbej dar. Nevědomost je tak nádherná! Nic nevědět, tak teď si někde užívám. Ale moje samotný nazírání je obvykle náhodný a když ne, tak se mi nestalo aby to bylo děsivý, mimo jednou. Ale to poslouchání, soustředit se a poslouchat, je to jako když si na pláži sednete a vychutnáváte si atmosféru, tak mě našeptává, co špatného se bude dít. Takže kdyby mě tohle šeptání někdy neodchytlo asi byl byla pohodě, ale když znenadání uslyším křik, který ke mně zavane vítr. Křik, který se ještě nestal tak je to špatný.
Dovede mě to, až tam kde se to má stát. Tam můžu zkusit moje nazírání, vidět tu hrůzu kdy Enrico jí. Někdo by tomu mohl říkat dar, ale to by musel být hodně zvrhlý, protože kdo by chtěl po sedmnáctileté školačce, aby se koukala na takovýhle drasťárny a ještě po ní chtít aby jim zabránila pokud má svědomí. Někdo tam nahoře má fakt špatnej smysl pro humor.
Páni. Sice jsem čekala, že napíšeš další povídku, ale že tak rychle, to teda ne. Vypadá fakt zajímavě, už se těším na pokračování. :o)