close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2./ZAVRŽENÁ KRÁSKA 2.část

15. března 2007 v 15:59 | Lentilka |  Více než nic
"Já na tobě viděla něco zvláštního! Ale teď tě chci vzít ke svojí babičce, ona dělá věštkyni, tak honem pojď!"popadne mě za paži a táhne pryč. Celou cestu autobusem klevetí, ale upřímně? Skoro jí nevnímám, mám podivný pocit rozpolcení, který ve mně začne hlodat. Když ale vystoupíme znovu jako by jsem se vrátila do své kůže a moje mysl mi říkala "Uteč!" Jako OVCE jsem se, ale od Lian nechala vést až k zašlému domku, kam suveréně vešla a otevřela mi dveře do zatuchlého domu. Strčila mě dovnitř a zavolala "Babi, mám tu kamarádku"
Vyděšeně jsme se rozhlédla, oprýskané zrcadlo na stěně na mě vrhalo odraz vyděšené dívky. Tiše jsem šla do dalšího pokoje kde seděla starší paní s šátkem na hlavě a měla bílé dlouhé vlasy spletené do copu,k terý měla přehozený přes rameno. Její tvář byla vrásčitá a posmutnělá, jako by toho viděla až příliš. Její oči, ale byli zářivě zelené jako kočičí a ty oči nikdy nezestárli. Když se na ně člověk podíval jako by viděl usměvavou dívku a ne posmutnělou stařenu. Kývla mi na starou zaprášenou židli před sebou a vytáhla odněkdu karty zašlé věkem i špínou. Opatrně jsem se posadila a když pode mnou židle nebezpečně zaskřípěla trhla jsem sebou. Vyděšeně jsem se otočila na Lian jeslti mi z toho nepomůže, ale ta se ytratila. Doháje, koza pitomá! To je mi teda kamarádka.
"Vyber si svojí kartu"řekla mi tiše stařena a podala mi balíček karet. Nepřítomně jsem hrábla po jedné z nich a položila jí na stůl před sebe. Pořád jsem těkala očima po místnosti a doufala,že se Lian brzy vrátí a zachrání mě, nebo budu muset utéct. Panebože, já se bojím starý babi. Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem odvážná a nikdy jsem ani nebyla, dneska jsem se sice trochu vytáhla,ale teď se za to klidně nechám utlačovat i od pětiletýho smrada.
"Zavržená kráska"pronesla tiše a položila kartu doprostřed stolku. Zaraženě jsem zírala na kartu na které seděla dívka s hnědými vlasi, zářivě modrýma očima a hrdě se dívala na vlnu, která na ní mířila, zářila odvahou a jistotou. To nejsem já. Osud mi nepřeje, já nejsem hrdá. Nikdy jsem nebyla. Podala mi zbytek balíčku a nechala mě ať kolem Zavržené krásky udělám čtverec karet. Všechny je postupně poobracela a její oči s každou kartou zazářili ještě více. Sna jsem se nedostala k opravdové věštkyni, to mě děsilo snad ještě víc než šarlatánka.
"Dvě dívky, jeden osud, dvě cesty, ta druhá dívka může zmizet jestli jí to dovolíš, když nebudeš dostatečně hrdá rozplyne se a upadne v zapomění, ale jenom od ní můžeš slyšet odpovědi na otázky které hledáš, jenom ona zná kouzlo hrdosti. Máš pozoruhodné schopnosti, můžeš být nic a nebo všechno, záleží pouze na tvých přáních, na tvých rozhodnutích a jenom ty jí můžeš vrátit zpět."řekne tichým vyděšeným hlasem.
"Podívej se mi do očí"řekne rychle a popadne mě za ruku. Upřu na ní vyděšený pohled, ale ona mi zírá do očí a zaraženě lape po dechu. "Černá magie je všude kolem tebe, obklopuje tě jako aura, zatemňuje ti mysl,panebože" vydechne šokovaně a pustí mojí ruku. V tu chvíli pode mnou rupne židle a já se sklátím na tvrdou pohladu, až zanaříkám. "Jsi v pořádku?"zaslechnu nad sebou její hals. Zvednu k ní oči, lae už se zase tváří jako stařena, která posmutněla věkem. "doufám, že jsi si neublížila dítě"usměje se na mě laskavě. Vyhrabu se na nohy a dopotácím se ke dveřím, kde už stojí Lian a s úsměvem mě pozoruje. "Děkuju,nashle"řeknu rychle a ještě se na ní naposledy otočím. V jejích očích uvidím záblesk strachu a soucitu. Potež pánbůch. Ještě že mě neposlala zachránit svět. Já nejsem zrovna její člověk. Nikdy jsem tomuhle nevěřila. Magie je kravina. Nic takového neexistuje a osud? Proč bych měla dál žít když bych neměla žádné svobodné rozhodnutí? Ne díky. Osud není, magie neexistuje a já můžu v klidu žít dál. Nikdy jsem v podobné bláboly nevěřila a nezačnu ani teď.
Lian mě zavede nahoru do svého pokoje. Hned ve dveřích se zastavím a jenom fascinovaně zírám na pokoj. Všude se povalují různé kamínky, všechno září všemožnými barvami a po zemi jsou rozházené knihy s názvy jako Magie kolem nás, Mluvíme s duchy, Minulý život. "Lian co to je?"usměju se na ní trochu nejistě. Rozvalí se pohodlně na postel a vlasy se jí rozhází po ramenou. Má je světle blonďaté, rovné a na slunci se lesknou jako drahokamy. Vytáhne zpod polštáře knížku s názvem Okultismus a šibalsky se na mě usměje. "Víš, že upíři fakt existují?" řekne vzrušeně a zalistuje knihou. "Lin to je kravina"řeknu jemně a posadím se na červené křeslo. "Ty tomu nevěříš?"posmutní. "No nevěřím, že mezi námi běhají krvelačný bestie co večer vylézají z rakve a sají krev,jsme v moderní době, tady nemůžou existovat upíři, maximálně to byla ve středověku nemoc, která lidi s určitou nemocí nutila pít krev. Buť realistitcká, co je podle tebe magie? Magie prostě není"usměji se na ní smířlivě.
"Patience, věř mi, že po pár dnech se mnou změníš názor"usměje se samolibě. Pár dní s ní? Díky ne. Jsme jako olej a voda. Srab a blázen. Mohli by jsme se spolu bavit na dvoře zázraků, ale ve městě Bromfis to zřejmě nepůjde. I když, možná, když jí poznám nebude tak špatná. Patience, vzpamatuj se, věří v magii a na upíry. Ale na druhou stranu je jediná kdo se se mnou začel pořádně bavit, proč mi příjde jako bych se s ní chtěla bavit. Tomuhle přátelství odporuje zdravý rozum, odporují tomu všechny moje dosavadní činy i názory. "Myslím, že budeme bezva kamarádky"usměju se na ní.
"Dneska je čtvrtek, zítra večer tě někam vezmu"řekne tajemně a v očích se jí zablýskne jiskřička vzrušení. "Kam mě chceš vzít?"řeknu nejistě. Ta holka se s někým spřátelí velice, velice rychle. Možná mi ale trochu vzrušení a srandy neuškodí. Třeba jí přesvědčím a potalčím její dosavadní názory. Za pokus to stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vesper vesper | 15. března 2007 v 17:06 | Reagovat

Začíná se to rozjíždět. Nevím jestli jsem v dřívější kapitolách nečetla špatně, ale nejmenovala se Patience náhodou Porche? Rozhodně to chce pokráčko. :-)

2 Nat Nat | 15. března 2007 v 17:27 | Reagovat

Jsem poněkud zmatená těmito zvraty....

3 Kate Kate | Web | 15. března 2007 v 18:26 | Reagovat

jo, pokračování berem všemi deseti, ale těma jménama sem teda taky mírně zmatená... :)

4 Zuzka Zuzka | 15. března 2007 v 20:09 | Reagovat

Asi přezdívka či zkrácenina.

5 Kaname Kaname | 15. března 2007 v 20:29 | Reagovat

To jako tak, že Porsch má najít Patience a naopak? To Porsch je ta dívka, kterou má Patience najít? Jsou dvě a né jedna? Chápu to dobře nebo jsem ze sebe právě udělala debila?

6 c c | 15. března 2007 v 20:43 | Reagovat

řekla bych, že jsou dvojčata:)))) co vy na too??

7 Lentilka Lentilka | 15. března 2007 v 21:28 | Reagovat

tak jsem si říkala že to zřejmě budu muset vysvětlit můhj psací um není nejlepší, vyprávím dva příběhy, Porsche a Patience, každou kapitolu se budou střídat:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama