Večer se když už ležím v posteli a snažím se usnout mě najednou přepadne divný pocit. Sevře se mi žaludek a najednou jako by jsem ucítila chvění v prstech. Nervózně se otočím v posteli a pokusím se to ignorovat. Po chvíli jako by mě ovanul ledový vítr se rozklepu nezadržitelně celá. Rána kousek od mojí hlavy mě přinutí vylétnou do sedu. Okno kousek ode mě je rozevřené dokořán a dovnitř proudí ledový vzduch noci. Pomalu vstanu a dojdu k oknu. Ledový vítr se mi opře o tváře a já se zaposlouchám do noci. "Pomoc"uslyším slabí šepot u mého ucha. Trhnu sebou a upřu pohled do koruny stromů. Jaka by to vycházelo odtamtud. Znovu se ozve podivný šepot. Ucítím husinu po celém těle. "Blbost"šeptnu směrem k sobě a rázně přibouchnu okno. Zachumlám se do pěřiny a hned usnu.
Ráno mě před budíkem probudí slunce. Září do mého okna a když se podívám na oblohu nespatřím na ní ani mráček. Vyhrabu se z postele a posadím se před okno. Zahledím se na koruny stromů před naším baráčkem. Proč jsou v denním světle tak srašně obyčejné? Tma všechno mění, tma zakrývá pravdu. Nemám tmu ráda. Doma, ha spíš jen v přechodném obydlí, už nikdo není. Myslí si, že jsem hrozivý puberťák a já jim to nevymlouvám. Naše dohoda je: Dobré známky, žádné velké problémy a dělej si co chceš. Mě to vyhuvuje a jim taky.
Znovu nastoupím do plného autobusu a zahrabu se až úplně dozadu. Všimnu si partičky holek, které se smějí přes celý autobus a je jim jedno co si o nich myslí ostatní. Jsou tři a na to, že začíná škola se perfektně baví. Možná to bude, ale tím, že je pátek. Proč jsem si jich nikdy dřív nevšimla? Dívat se kolem sebe a ověřit okolí, to je moje taktika. Držet se pozádu a nenechat si ublížit je můj styl. Těmhle třem, ale jako by bylo všechno jedno. Nevšímají si pohoršeným pohledů starších lidí a dál se živě baví. Když jsem je tak pozorovala, připoměli mi Sirény. Ty vábili námořníky svým hlasem a tyhle všechny vábili svým smíchem, který byl nakažlivý a každý se chtěl přiblížit a jen naslouchat jejich hovoru, ale všichni se báli je vyrušit, aby nepřestali. Tohle byli Sirény.
Vystoupila jsme z autobusu a leknutím poskočila, když se vedle mě objevil závoj blond vlasů. "Ahoj Pat"usmála se na mě čile Lian. Jak můžou být všichni po ránu tak veselý? Bože, kam si mě to zavedl? "Hele Lin, nevíš co jsou zač támhlety tři holky?"zeptala jsem se a pokývla hlavou k mizejícím siluetám Sirén. "Tři dcery Ďáblovi?"řekne a překvapeně pozvedne jedno obočí. "jo to budou asi oni"řeknu vážně a potlačím smích. Ta holka je někdy neúmyslně vážně vtipná.
"Marion,ta s černýma vlasama a hnědýma očima, Kastel, blond zelenoočko a Vivian, zrzka hnědoočko. Říká se jim Tři dcery Ďáblovi, protože to hlavně ony tady všechny průsery zavinily, ale nikdy se to nemohlo dokázat, taky po večerech dělají divný věci, někdo i povídá, že se upsali ďáblovi, další verze je, že s Ďáblem obcují, nikdo neví. Moc se tu s nikým nebaví, ale mám pocit, že jedou v černý magii"vysvětlí mi a při poslední větě jí zasvítí oči vzrušením. Ta holka bude stopro lehce šílená.
Nepřekvapilo mě, že si mě Mellisa téměř nevšimla, jedno mi nepřítomně pokývla hlavou a potom nic. Lian měla pravdu, někdy se s tebou baví, podruhé tě zase tvrdě ignorují. Ani mě to moc neštvalo, prostě jsem měla další svůj obyčejný den školy. Dříve jsem chodila na tancování, byla jsem profi, ale tady jsem nějak ztratila chuť. Ta dvouměsíční flákárna mě ale pomalu přestávala bavit. Před jídelnou mě odchytla Lian, když se zničeho nic objevila vedle mě. Tentokrát jsem jenom překvapením vykřikla. Musím si asi začít zvykat. Pravda, ale byla, že jsem nechápala, proč je Lian v sortě těch prapodivných lidí. Ona se k nim tak úplně nehodila, tam všichni byli zanedbaní a divný. Ona se zdála jenom lehce úchylná na magii, lae jinak byla milá a fajn. Taky měla určitou roztomilou půvabnost. Dlouhé blond vlasy a zelené jiskřivé oči působili tak veselým a přátelským dojmem, že působila jako dítě v zámku hrůzu, ale ještě si to nestihla uvědomit.
"Kam že mě to chceš vůbec dneska vzít?"zeptala jsem se jí, když mi došlo, že dneska je ten Pátek.
"Do jednoho baru, tancuje se tam, pije, choděj tam i Ďáblovi dcerky a nejrůznější existence, je to tam mooc fajn"řekne a poskočí radostí. Když si představím tuhle holku mezi bandou motorkářů a feťáků naskočí mi husí kůže. "Ty chceš nějaký nebezpečí začít fakt hodně viď?"zeptám se jí nejistě. "Podle mých výpočtů je tenhle podnik ideální místo pro upíry, protože tam to prostě žije!"vypískne vesele. Možná bych měla důvod proč se s ní nikdo nebaví. Měla jsem chuť říct jí že s ní nikam nejdu, ale neměla jsem to srdce, když jsem se podívala na její veselé oči, které se mnou počítali a ona už mě teď brala jako kamarádku. Nikdy se nezačni bavit s žádnými novými přáteli, radši zůstaň bez přátel! Takhle nějak bude znít moje nové pravidlo.
Vyšla jsem z jídelny a otočila se po Lian, aby mě zase nepřekvapila. Ucítila jsem náraz do něčího těla. Zavrávorala jsem a ucítila dvě silné ruce, které mě zachytili. Pozvedla jsem oči k tomu do koho jsem to napálila a když jsem uviděla ty dvě pohrdavé hnědé oči Andrewa Ecollse, málem jsem pocítila jak se mi zatmělo před očima. Musel vidět jak mi v očích přeběhl strach, takže mě pustil a pohrdavě si mě změřil. "Dneska nebudeš drsná?"řekl jízlivě. Jenom jsem uhnula očima a upřela pohled na nápis dveří. "Malá ustrašená holčička, která si chtěla hrát na hrdinku a bránit bližní, zatímco ona sama je totální srab?"pokračuje dál chladným a hořkým hlasem. "Bojí se i odpovědět?"zasmál se ironicky. Cítila jsem jak se mi do očí tlačí slzy ponížení. Všimla jsem si závoje blond vlasů, který se vedle nás zastavil. Nemusela jsem se na ní kouknout abych viděla, že se ustrašeně dívá do země. Andrew Ecolls byl zmetek a hajzl. "Takže nic neřekneš?" řekl zvýšeným hlasem a já se neudržela a celá se nepatrně roztřásla. Ten šmejd.
"To stačí ne?"uslyšela jsem vedle sebe Lianin hlásek. Ať se d otoho nepouští i ona, sakra! Andrew se otočil k ní a s úsměvem jí řekl "Víš co, ty jsi docela chytrá, odvážná a hezká v porovnání s tvojí ubohou kamarádkou Patience" Jenom jsem stihla zalapat po dechu. Teď jsem ho probodla pohledem a tiše ochraptělým hlasem řekla "Já nejsem ubohá" S pozdvyženým obočím se na mě podíval a řekl "Nejsi? Ale už aspoň umíš mluvit" Probodnu ho očima a tvrdým tónem řeknu "Jdi do prdele!" Překvapeně se usměje, ale to už v závěsu s Lian vycházím z jídelny. Hlavně hodně daleko.
"Pat, to bylo šílený! Vůbec nechápu proč se do tebe, ale tak pouštěl, obvykle se s nikým nehádá"spustí hned za rohem Lian. "A proč jsi se do toho pouštěla i ty?"zeptám se jí. Uhne pohledem a jenom tiše řekne "Když včera, jak jsi se mě zastala, byla jsi tak odvážná a sebejistá, prostě jsem si řekla, že nechci bejt jako ostatní a že nikoho nenechám aby utlačoval mojí kamarádku a teď taky, kdybys jenom utekla tak to všichni pochopí, Andrew Ecolls je nejděsivější kluk na škola, nikdo si na něj nedovolí a když jo, tak si na něj Andrew potom došlápne, myslela jsem, že bude pokračovat a nechtěla jsem to tak nechat, tak jsem se tě zastala, ale ty, jak jsi ho potom poslala do prdele! To bylo tak úžasný!"rozplívá se nade mnou.
"Lian"řeknu rychle a otočím jí směrem k sobě, "Chci abys věděla, že taková já nejsem, já nejsem odvážná, já jsem ovce jak jsi o mě minule řekla, tohle byla jenom malá vzpoura, já takováhle nejsem"snažím se jí přesvědčit. Hlavně tedy i sebe. Jenom se sama pro sebe usměje stylem, který říká "Říkej si co chceš, já mám svojí teorii"
"Víš co? Večer kolem osmí ke mně zaskoč a půjdeme do toho klubu,oki?"rozloučí se na zastávce. Dojedu domů s pocitem, že horší to být nemůže. Zalezu do postele a zahrabu se do přikrývek. Nemít pohyb, nemít co dělat, tomu se říká utrpení. Mučení bude proti tomuhle veselá záležitost. Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula. Byl to takový ten spánek nespánek. Stála jsem v černé díře, viděla jsem nad sebou zářící světlo. Vyděšeně jsem se posadila na zem a zavřela oči. Po chvíli mě ovanul studený těžký vítr. Podívala jsem se před sebe a tam stálo veliké pozlacené zrcadlo. Viděla jsem samu sebe, jak sedím na podlaze. Strach kolem mě tančil a moje oči byli zoufalé. Potom obraz zmizel. Viděla jsem jak stojím vzpříměně, v očích hrdý výraz a na tváři sebejistý úsměv. "Nikdy se nevzdej , někdo tam nahoře má fakt špatnej smysl pro humor, nemůže to fungovat, četli strachu se zdvyženou hlavou je odvaha, nikdy jsme to nepokládala za dar, ale spíš za prokeltí, nemůžu je nechat aby těm lidem ubližovali,nedokážu to"slyšela jsem kolem sebe šepot. Vznášeli se kolem mě slova a v ozvěnách se vraceli zpátky. "Dost,dost!" zakřičela jsem zoufale a najednou jsem zase byla ve svém pokoji. Podívala jsme se na hodiny a když mi kükázali cifru 7:02 sprostě jsem zaklela.
Hodila jsem na sebe svoje nejoblíbenější šedé tričko, džíny a vyběhla ven. Neobtěžovala jsem se nikomu říct , kam jdu. Stejně nebylo komu. Možná jenom kočce, kterou jsem ale neměla ráda, ona mě taky ne, takže jsme si byli kvit. V osm jsem doopravdy dorazila k Lian a když mi vesele otevřela v domácím oblečení potlačila jsem vztek. Já se honím jak debil a ona není ještě ani hotová.
"Pojď nahoru, chceš čaj? Bude mi to ještě chvíli trvat"usměje se na mě v blažené nevědomosti, že mám chuť vzít jí hlavu a omlátit jí o starou kredenci v rohu. "Fajn"řeknu křečovitě a vyběhnu nahoru. Posadila jsem se na postel a prohlédla si znovu pokoj. Všude byli kamínky, pověšené pírka, provázky a různé znaky. Ta holka v to asi fakt silně věří, proč ne? Najednou mi na klín vyskočila kočka, byla černá se zářivě žlutýma očima. Zavrněla a podívala se mi do očí. Zaraženě jsem si prohlížela ty její oči. Někoho mi připomínali, ale koho sakra?
Lian přede mě s hlasitou ránou postavila čaj a vrhne se na skříň. Vyhází na podlahu nejrůznější modely,od těch šílených až po ty odvážné. S pobavením to sleduji. Nejdříve si zkusí oranžový top a k tomu džíny,potom příjde na řadu modré průsvitné tričko a černé zvonáče, vyzkouší ještě další hromádku věcí, kteoru ma na straně a nakonec zůstane u rudě červeného trička s nápisem Devil a uzkých džín. Vlasy si vyčeše do vysoko postaveného culíku a já jenom s úžasem sleduji jak elegantně vypadá. Na oči si dá ještě černé linky a rudou rtěnku a z fleku by se mohla dát na modelku. Vlasy jí vrhají lesklé odstíny a oči přímo září nadšením. "Tak už jdeme?" zeptám se naivně a protáhnu si nohy. "Za chvíli, ještě ty" usměje se záhadně a vrhne se znovu na tu hromadu věcí na zemi. "Jak já? Nemyslíš náhodou převlíkat mě? Já jsem spokojená tak jak jsem, je to moje normální přirozený oblečení, netoužím být středem pozornosti ani ze sebe dělat krásku. Jestli se někomu nelíbí můj vzhled může si víš co? Takže já zůstanu takhle"vychrlím ze sebe šokovaně.
Lian mě "překvapivě" ignoruje a po chvíli se slovy "Perfektní" vyloví z hromady černý top s vysokým výkrojem na zádech a hlubokým dekoltem. "No to snad ..."šeptnu šokovaně, ale to už mi ho hodí na hlavu a vrhne se na kosmetický stoleček. S remcáním si přetáhnu topík přes hlavu a podívám se na sebe do zrcadla. Moje oblečení se lehce podobá tomu v mém snu. Ne sny jsou kravina. Nepřemýšlej nad tím Patience! Lin mi namaluje oči řasenkou, podtrhne černou tužkou a na rty nanese bezbarvý lesk. "Kočka"řekne s úsměvem. Vypadám jinak, vypadám jako když někdo není hodně moc ve své kůži, tak přesně vypadám. Vrr, kam jsem se to nechala navést. Přehodím přes sebe kabát a vyjdu za Lian do temné noci. Počítala jsem, že hned vyrazíme, ale tyhle přípravy nám zabali dvě hodiny. Je deset a my vyrážíme do nočního klubu. Lian má jediný štěstí, že já jsem antimagický přitahovač. Jestli je něco magického tak pár kilometrů ode mě zaručeně. Mě se sakra vyhýbají i světlušky natož nějací upíři!
Nemůžu se dočkat, co se staně v klubu. Dáž sem pokračování už zítra? Ještě bych se tě chtěla zeptat, jak jsi z www.youtube.com stáhla všechna ta videa?