close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3./POMOC 4.část

22. března 2007 v 19:58 | Lentilka |  Více než nic
Chyba byla v tom, že svojí moc použil na Enrica, tím to určitě začelo. Možná už jí použil dřív, ale oni ho teď chtějí. On to neví, ten sen mi chtěl jenom říct, že jsem na rozhraní, že jeslti nebudu s Matthewem prohraje. Musím mu to říct, musím se pokusit. Nemám na výběr, nikdy jsem neměla. Moc přišla a s tím i povinosti, jenomže já sakra nejsem žádnej superman! Pochopí to tam nahoře někdo? Nechci být ta, co někomu může zachránit život, bohužel nemám na výběr, existuje totiž taky svědomí. Sakra!
Otočím se dovnitř a přehodím přes sebe bundu, to že jsem v lehce promočené mikině mě neštve. Tady v tom není co chápat. Takhle ta moc funguje, slyším jdu, neptám se, nesnažím se pochopit to, prostě jdu. Někdo tam nahoře mě musí mít hodně rád, nějaký hodný anděl, který mě chrání, ale musí mě tam někdo i hodně nenávidět, proč jinak bych měla tuhle moc? Proč bych teď musela běžet nocí s větrem, který mi fouká na záda a v dešti? Kolem mě už je naprostá tma a já běžím ani nevím pořádně kam. Magie neexistuje. Opravdu? Tomuhle faktu nikdy už nebudu moct uvěřit. Je všude klem nás, v každé rostilině. Někdo má jenom tu smůlu, že jí slyší. Někdo jí možná dokáže ovládat, já jsem ale ten co naslouchá. Ironií osudu je, že já jsem nikdy moc nikoho neposlouchala. Možná je to trest. Fajn, akceptuju to.
Proč jsem v centru města? Zastavím se před kavárnou a rozhlédnu se. Déšť ustal, vítr přestal a noc se rozestoupila všude kolem mě. Pohlédnu dovnitř a spatřím to, co jsem hledala. Matthew sedí u baru a v ruce drží hrnek horké kávy. Jeho oči hledí upřeně na hodiny a v tom šeru je modrá barva jenom lehce patrná. Pomalu vejdu dovnitř. Teplé a zakouřené přostředí mě udeří jako facka. Pomalu dojdu k Mattovi a tše ho pozdravím. Vesele se na mě otočí a když mě spatří zůstane jenom překvapeně zírat.
"Matthew, musím si s tebou promluvit"řeknu rychle a popojdu s ním kousek stranou. Nechápavě se na mě dívá a prohlíží si můj mokrý zjev. Musím vypadat fakt dobře. "Jsi ve velkém nebezpečí"řeknu tiše.
"Cože?"zeptá se pobaveně.
"To včera nebyla náhoda, prostě šli po tobě, upíři, nevím proč, ale z nějakého důvodu jsou naštvaní"řeknu mu vyděšeně. Pouze na mě pobaveně pohlédne.
"Porsche, včera jsem zřejmě byl na špatným místě, co by po mě asi mohli chtít?"
"Nevím, já prostě nevím, jenom si ve velkým nebezpečí!"
"Jak jsi to zjistila prosím tě?"zeptá se s náznakem údivu.
"Mě- zdálo se mi to- nebo ne tohle, ale prostě jsi v nebezpečí"
"Blázníš? Ale no tak, Fortuna, všechno bude v pořádku"řekne klidně a roztomile se na mě usměje.
"Nebude to v pořádku! Ty mi nevěříš? Říkám to tak jak to je! Nejsem Fortuna, já jsem tifus! Jsem choroba, co nosí smůlu!"vykřiknu zoufale, až se po nás barman překvapeně otočí.
"Kdybych teda přijmul ten fakt, že jsem v nebezpečí, co proti tomu uděláš? Co chceš dělat?"zeptá se tiše a upře na mě smutný pohled.
"Nevím, jenom mi prostě slib, že budeš opatrný! Že se ti nic nestane!"zašeptám.
"Dobře, slibuju"řekne tiše a na tváři se mu mihne napatrný úsměv.
"Nejsem cvok"zašeptám a projdu kolem něj. "Porsche!"zavolá za mnou, ale to už jsem venku ze dveří. "Nejsem cvok"zašeptám si znovu pro sebe. Viděla jsem to, vím to. Pro tentokrát bych byla radši kdybych byla cvok. Intriky a nástrahy nejsou nic pro mě a mám pocit,že se do nich teď nezvladatelně řítím.
Pohlédnu nahoru a z těžkých mraků se na mě pořád snáší kapky. Ve tmě by jsem je skoro mohla považovat za kapky krve. Odporná představa. Najednou se dveře za mnou otevřou. Otočím se a spatřím v nich stát Matthewa.
"Porsche?"promluví potichu k mému stínu. Dojde až ke mně a setře mi pár kapek z tváře a přitom se na mě usměje až mu zajiskří v očích. Nechápavě na něj hledím, promočená, venku, s ním, co chce?
"Možná jsi měla pravdu, mám pocit, že ten chlápek včera, je tu i dneska, vzádu v jednom boxu jsem ho zahlédl. Takže jsi zase jednou měla pravdu"řekne tiše.
"Matte, musíme pryč. Jeslti je to on, tak je to nebezpečné."řeknu rychle, chytnu ho za ruku a rozejdu se. Ani se nehne z místa. Naštvaně se otočím až mi vlasy vylétnou a přilepí se mi k obličeji. "Pojď"zašeptala jsem ostře. Jenom němě zavrtěl hlavou. "Musíš jít! Jsi v nebezpečí, nech mě ať ti sakra pomůžu!"zavrčela jsem naštvaně. Popadla jsem ho za rukáv bundy a trhla s ním za roh, kde jsem ho přitiskla na zeď. "Nech mě ti pomoct!"řekla jsem naštvaně.
"Porsche, sama říkáš, že jsem v nebezpečí. Nechci si hrát na hrdinu, ale nedovolím ti, abys byla v nebezpečí, nechci aby se ti něco stalo!"řekne tvrdě.
"Ty nic nechápeš!"zasměju se a pohlédnu mu do očí. "Já jsem v nebezpečí pořád, někdo volá já přijdu, neprosila jsem se o tom, ale mám tu moc. Mám moc která mě zavádí k upírům, já nemůže jenom zachraňovat lidi z pod auta nebo tak podobně, moje nejčastější zachraňování je od upírů! Já jsem nebezpečí sama, když jsi se mnou jsi v nebezpečí! Kdybys mě nepotkal nebyl bys v nebezpečí! Tak si tu sakra nehraj na chrabrýho rytíře a nech mě ať ti pomůžu!"vyjela jsem na něj ostře. Upřel na mě pohled a pomalu stáhnul moje ruce z jeho rukávů, které jsem dosud pevně svírala.
"Dobře, ale nemusím ti říkat, jak moc se mi to nelíbí a jak moc to zraňuje moje ego!"řekne tiše. "Chlapi" zašeptám naštvaně. Prudce otočí mojí tvář k sobě a vezme jí do dlaní.
"Ne, Porsche. Tohle není ego, tohle je strach. Vysvětlíš mi důvod proč chodíš zachraňovat cizí lidi a nastavuješ přitom vlastní krk? Nemůžeš se dívat na to, jak někomu ubližují, když tomu můžeš zabránit? Ty, ale ty lidi neznáš, když je nazachráníš můžeš mít pocit viny, ale není to tvoje vina, ale co já? Mám tě dobrovolně vystavit nebezpečí, když začínám tušit, že je to nebezpečné, když ty sama mi to tvrdíš! Mám tě dobrovolně postavit před sebe a vystavit tě jim na pospas? Ne, to nedokážu! Dovolím ti to jenom protože vím, že by jsi nepovolila, ale nic se ti nesmá stát! Chápeš?"řekne vážně a pohladí mě palcem po tváři. Jenom na něj zůstanu udiveně zírat. Uhnu pohledem a upřu ho na mokrý chodník. Skloní se ke mně a pohlédne mi do očí. Ty jeho oči prozrazují všechno co teď řekl, já jsem to jenom předtím neviděla. Někdy jsem dokonale slepá, hlavně v situacích kdy vidět nechci.
"Doprovodím tě domů"řekne nesmlouvavě a stáhne svoje dlaně z mé tváře. To teda ne. Někdo se ho pokouší zabít nebo co a on si chce trajdat po nocích? Není ten kluk šílenej? Nesmlouvavě zavrtím hlavou. "Ale jo"řekne se zatvrzelým výrazem. "Fajn, ale musíme se přesvědčit, že tě ten ňouma sleduje"řeknu naštvaně. "Ňouma?"zasměje se pobaveně a zakoulí očima. "Jdi ulicí až k nejbližší zatáčce, tam zatoč a měla by tam být malá úzká cesta, jdi do ní a zůstaň schovaný ve stínu, kdyby něco budu kousek za tebou"řeknu s úsměvem. Vyjde a loudá se ulicí přesně jak jsem mu řekla. Namáčknu se na stěnu nejvíc jak můžu do co nejtmavšího koutu. Matt už mi mizí ve tmě i v dálce a nikde pořád nikdo. Najednou uslyším cvaknout dveře. Podivný chlap v dlouhým kabátě se vydá stejným směrem jako Matt. Mám tě. Najednou se zarazí se prudce se otočí a zrakem spočina přesně na místě kde stojím. Zastaví se mi dech a jenom zírám přesně na něj. Musí mě vidět. Dívá se přesně na místo kde stojím.
Znovu se otočí a vyrazí ulicí dál. Dilema. Viděl mě a hraje že ne nebo mě neviděl? Upíři jsou velice inteligentní, ale jak jsem řekla, jsou rozmazlení. Chvíli počkám a potom se vydám stejným směrem jako ti dva. Doufám, že nebude někde poblíž, trochu jsem to nedomyslela, ale jsem jenom středoškolačka, ne James Bond! Jdu tiše po chodníku a zmateně se rozhlédnu na ulici, kde kdo je. Nikoho nevidím. Najednou mě něco vtáhne do uzké uličky. Matthew. Jak jsem nervózní, tka asi zapomínám, že jsem mu řekla at se sem schová.
"Tvůj plán vyšel, šel po mě"řekne tiše a položí ruku těsně vedle mé hlavy. "Je pryč?"zašeptám tiše. Jenom se pomalu přiblíží k mojí hlavě. "Neutečeš?"zeptá se tím jeho magickým hlasem. "Proč bych utíkala?"zašeptám a pohlédnu do jeho očí, které znovu nepatrně září, slabounce světélkují. Neutíkám před upíry, nebojím se boje, ale před klukem? Před tím utíkám často, jak se naskytně něco, co by mě mohlo vázat zbyde po mě jenom žíznivá čára. Bojím se tolika věcí. Zvláštní je, že se nebojím o svůj život. Osud tomu tak chtěl, osud mě někam dovede a jestli ne, vytvořím si vlastní osud. Nebojím si smrti. Zvláštní, možná až jí někdy pohlédnu přímo do tváře změním názor, ale nyní se nebojím. Bojím se, ale že mě teď Matthew políbí. Bude to znamenat začátek nebo konec. Všechno bude záležet jen na pár sekundách mého vnitřního boje. Uteču?
"Pořád se bojím, bojím se, že tě políbím a ty se vypaříš jako posledně. Nechci abys se mi vyhýbala, ale nevím, co můžu. Utečeš mi?"řekne znovu.
Podívám se do jeho očí. Modré jako nejhlubší oceán, tohle mě nikdy neomrzí. Ty oči, ten hlas. Co když uteču? Nejsem drsná holka. Všimnu si, že kolem nás zazáří nepatrné světlo. Vyšel měsíc, přestalo pršet. Kapky krve v mém snu. Matthew byl ten v lese, ten s bolestným pohledem. On je ten který má prohrát. Po každé bouřce vyjde světlo. I v té nejhlubší tmě se skrývá světlo naděje. Většina vztahů, které jsou lehce nadpřirozené končí tragicky, ráda čtu víte? Takže má cenu se do toho pouštět? Má cenu se pokoušet splnit si nemožná přání o tom, jak se máme rádi? O nekonečné odvaze, touze, vášní a lásce? Má to cenu? Možná jsem moc přecitlivěla, ale vyrostla jsem na pohádkách ve kterých vítězí pravda, láska a odvaha. V mýh pohádkách nikdo neumírá, ve skotečném světě ano. Matthew je jako voda, která stéká po mojí tváři. Jsme dva rozdílný lidé. Proč je přede mnou rozhodnutí jeslti to má cenu? Jeho modré oči na mě hledí a čekají na odpověd. Bolí to, ale musím to říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 22. března 2007 v 20:36 | Reagovat

krááása, krááása, krááása..... :) ale napínání je teda tvoje parketa..... kdy bude pokračování??????????

2 Mili Mili | 22. března 2007 v 20:41 | Reagovat

Jo pusa, jo pusa, jo pusa, ehm omluvte mne za mé nadšené skandování... :-)

3 Lentilka Lentilka | 22. března 2007 v 20:43 | Reagovat

pokračování zřejmě zejtra maximálně pozítří...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama