close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2007

2./ZAVRŽENÁ KRÁSKA 1.část

14. března 2007 v 20:10 | Lentilka |  Více než nic
Vystoupila jsem z autobusu a nechala všechny ať se přede mě protlačí. Pomalu jsem vstoupila do školní haly. Všude proudily davy lidí, všichni stály u svojí party, všichni se na začátku nového dne smáli. Byla jsem tu za tu novou, nezařazenou. Jaksi jsem se nikam nehodila. Nechtěla jsem. Dva měsíce v nové škole a já bych se nejradši znovu stěhovala. I když všechno je lepší než moje stará škola. Tam jsem byla zavržená rovnou. Tady mám šanci. Někdo do mě strčil, upustila jsem knížky na zem a naštvaně zaklela. Byl to Michael Jastber, školní hvězda, školní krasavec. Byl blond, modroočko a totální kretén. Ani se neohlédl, prostě pokračoval dál. Sklonila jsem se pro učebnice a přiklekla si ke mně nějaká dívka, měla krátké černé vlasy zježené kolem hlavy, výrazné hnědé oči a přátelský úsměv. "Dík"řekla jsem jí nejistě.
"Mellisa Kalrento"řekla a natáhla ke mně ruku. Tonoucí se stébla chytá.
"Patience SanMarion"představila jsme se přátelsky. Nikdy jsem nebyla moc ukecaná, v mojí staré školy jsem byla za tu divnou holku s kterou se bavilo jenom pár lidí a moje rodina tam byla strašná. Moje naděje byla, že se to tady všechno zlepší.
"Všimla jsem si, že máme společné hodiny, pojď se mnou" usmála se mile a vydala se napříč chodbou. Proč se mi to jenom zdá jako by někdo lákal kůzle na popravu. Mellisa Kalrento se zdála být milá, ale já věděla, že zdání klame. Nelíbil se mi pocit, který mě obklopoval, pocit méněcenosti. Přehlédla jsem ho. Vydala jsem se napříč chodbou k Mellise. Ona pro mě byla záchrané lano, toužila jsem konečně se zapojit, zapadnout.
Na obědě mě Mell odchytla a posadila ke stolu, který byl protkaný nejrůznějšími lidmi. Představila mi kluka, který měl hnědé vlasy tak dlouhé, že přes ně jenom stěží viděl, ani se na mě neotěžoval podívat. Já se neobtěžoval zapamatovat jeho jméno. Další byla holka s půvabnými blon vlasy, které jí sahali až k pasu. Vypadala kouzelně. Její jméno bylo Liana. Mellisa se mi snažila představit i zbytek stolu, ale na to už nedošlo, protože nějaký kluk vedle ní se k ní otočil a něco začel vzrušeně brebentit. Lian jenom pobaveně protočila panenky a pustila se do jídla. Následovala jsem jí příkladem. Tvářila jsem se nevzrušeně, ale stejně jsem postřehla o čem se vedle mě ti dva baví. Mellisa s hořkostí a nenávistí mluvila o klukovi o pár stolů dál. Měl kratší hnědé vlasy a na tváři pár denní strmiště. Nohy měl opřené o židli vedle sebe. Působil neohroženým dojmem jako by celému světu chtěl říci "Jste mi ukradený" Vypadal lehce nebezpečně. Mellisa s tím druhým klukem,který se nejspíš jmenoval Joe, divoce hovořila, ale nezaslechla jsem o čem.
Ve stejný okamžik jako Lian jsem se zvedla taky, rozloučila jsem se s Mell s poděkováním, že mě seznámila a odešla. Před jídelnou stála opřená Lian a s pobaveným výrazem mě pozorovala.
"Co se děje?" usmála jsme se na ní nevinně.
"S Mell si moc nelam hlavu, je prostě divná. Ty jsi tu dost nová,co?"řekla a srovnala se mnou krok.
"To jsem, Mell je první kdo se mi tu pořádně představil a projevil o mojí osobu zájem"řekla jsem nejistě. "Naše partička je fajn, prá z těch lidí tam ani neznám, jsme prostě takový, že když se na něco zeptáš odpovíme, ale když se s tebou někdo nechce bavit, tak si tě prostě nevšímá"vysvětlí mi. Kam jsem se to dostala?
"Proč jsi se sem vlastně přestěhovala?"zeptá se zvědavě.
"Problémy s pěstouny, dalo by se říct, že mě sem přiřadila sociálka, špatné rodiné zázemí."řekla jsem hořce. "Ty jsi z pěstounský rodiny?"pokračuje ve svém výslechu. Jenom přikývnu. Proč se musíme bavit o mě sakra? Když jsem se narodila byla jsem přiděla k pěstounům, kteří se o mě starali dobře, jenom se rozváděli když mi bylo dvanáct a tak mě přidělili k jiné rodině. Oni mě neměli rádi, já je taky ne, takže jsem tady. Sedmnáctiletá středoškolaška s hořkostí v hlase. Proč jsem se jenom necítila tak hrozně jak jsem si říkala, že bych měla? Všechny tyhle zkušenosti mě neposílili, cítila jsem si spíše slabá, ohrožená. Měla bych mít hroší kůži, ale nemám.
"Pat, možná by jsi se měla trochu vzchopit, jen chvíli jsem tě teď pozorovala a příjdeš mi jako ovce. Ovce která dělá co se jí řekne a nechá si všechno líbit, nepříjdeš mi jako taková holka, ale chováš se tak a já nejsem ovce"řekne mi. Já jsem ovce? Přirovnáním k dobytku se asi nezačíná přátelství, ne? Jiná škola, jiný poměry. Tahle holka se zdá poněkud od rány, ale jinak bude asi v pohodě, doufám.
"Počkáš na mě? Jenom si odskočím"řekne a hned její závoj blond vlasů zmizí ve dveřích s nápisem WC. Znuděně se opřu o sklo dveří a čekám dokdu se Lian neuráčí se objevit. Panebože, ta holka se zdá být lehce šílená. Liana vesele vyběhne z šatny a zavěsí se do mě.
"Nevěřila by jsi jak jsou lidi na týhle škole sobecký!"vybuchne rozhořčeně před školou.
"Vycházím ze dveří a omylem praštím nějakou holku do nosu, ona začne nesmysleně blábolit o svým nosu a jak jí bolí, ale vůbec nepomyslí na mojí bolest z toho šoku! Panebože, tahle škola je otřesná!"stěžuje si a já jenom stěží udržím vážnou tvář. Jeslti pronese ještě něco asi si budu muset ukousnout jazyk, abych nevybuchla smíchy nahlas. Ta holka je číslo.
Zaslechnu za sebou posměšný smích, obě se sehraně otočíme a spatříme za sebou toho frajírka o kterým se tak vzrušeně bavila Mellisa. Měří si nás pohrdavým pohledem a agnoracne z něj čiší na sto honů. Zmrazím ho ledovým pohledem a on mi jako odpověd vrátí jenom úšklebek.
"Problém?"řeknu hořkým tónem a v duchu ho proklínám. Lian mě zatáhne za ruku a šeptne "Pojď", ale já stojím dál jako přibitá a navzájem se s tím idiotem měříme očima. Projde kolem nás a jenom mi temně řekne do tváře "Hm, nový maso" Potom se otočí a zmizí za rohem.
Najednou ve mně všechno povadne, cítím se ještě menší než malá. Nová zakřiknutý holka? Tohle jsem nebyla já. Já neprosazuji svůj názor ani nejsem schopná pořádně se do někoho opřít. To, že se Lian smál mě dopálilo, to jo, ale měla jsem držet zobák. To bude tím novým ovzduším. Příště se vážně musím držet jinak se můžu dostat do problému, no jo, srab v každý situaci! Jsem hrozná, ale nemám sílu na to se měnit.
"Patience, kde se to v tobě vzalo? Ty nebudeš ovce!"řekne šokovaně Lian. "Tohle byl Andrew, všichni se ho tady bojí, má svojí partičku, ale on jí velí a když tam není, i oni se ho tam bojí, na něj si nikdy nikdo nic nedovolil a když jo, tak to špatně skončí"řekne vyděšeně. "On je prostě osobnost s velikým O"řekne trochu zasněně. Jo, takže se ho bojíš, ale zabouchnutá jsi do něj taky. Vypadá vážně jako drsnák, hned v tý jídělně jsem si toho všimla. Vždyť i učitelé z něj musejí mít respekt. A já si tu na něj otvírám hubu. "Patience, vrať se zpátky k zemi a k ostatním ovcím!"zašeptá můj rozumný hlásek v hlavě.

Buffy - Becoming, Part Two

14. března 2007 v 10:05 | Lentilka


Daniel Lindström-Coming True

14. března 2007 v 9:53 | Lentilka

Anketa

13. března 2007 v 18:48 | Lentilka
Chci zjistit kolik přibližně lidé mi tu čte knížku Více než nic, takže je tu anketa!:)

Kris- Room for more

13. března 2007 v 18:16 | Lentilka

Damien Rice - Cannonball

13. března 2007 v 18:06 | Lentilka
Still a little bit of your taste in my mouth
Still a little bit of you laced with my doubt
Still a little hard to say what's going on

Still a little bit of your ghost your witness
Still a little piece of your face I haven't kissed
You step a little closer to me
Still I can't see what's going on

Stones taught me to fly
Love taught me to lie
Life taught me to die
So it's not hard to fall
When you float like a cannonball

Still a little bit of your song in my ear
Still a little bit of your words I long to hear
You step a little closer each day
So close that I can't see what's going on

Stones taught me to fly
[ these lyrics found on http://www.completealbumlyrics.com ]
Love taught me to lie
Life taught me to die
So it's not hard to fall
When you float like a cannon

Stones taught me to fly
Love taught me to cry
So come on courage!
Teach me to be shy
'Cause it's not hard to fall
And I don't want to scare her
It's not hard to fall
And I don't wanna lose
It's not hard to grow
When you know that you just don't know

Damien Rice- Crimes

13. března 2007 v 18:04 | Lentilka
Leave me out with the waste
This is not what I do
It's the wrong kind of place
To be thinking of you
It's the wrong time
For somebody new
It's a small crime
And I've got no excuse

Is that alright with you?
Give my gun away when it's loaded
that alright with you?
If you don't shoot it how am I supposed to hold it
Is that alright with you?
Give my gun away when it's loaded
Is that alright with you?
with you.

Leave me out with the waste
This is not what I do
It's the wrong kind of place
[ these lyrics found on http://www.completealbumlyrics.com ]
To be cheating on you
It's the wrong time
but she's pulling me through
It's a small crime
And I've got no excuse

Is that alright with you?
Give my gun away when it's loaded
Is that alright with you?
If you don't shoot it how am I supposed to hold it
Is that alright with you?
Give my gun away when it's loaded
Is that alright
Is that alright with you?

Is that alright?
Is that alright?
Is that alright with you?
Is that alright?
Is that alright?
Is that alright with you?

No...

Within Temptation - Memories

13. března 2007 v 17:59 | Lentilka


In this world you tried

not leaving me alone behind.

There's no other way.

I prayed to the gods let him stay.

The memories ease the pain inside,

now I know why.



Chorus:

All of my memories keep you near.

In silent moments imagine you here.

All of my memories keep you near.

Your silent whispers, silent tears.



Made me promise I'd try

to find my way back in this life.

I hope there is a way

to give me a sign you're ok.

Reminds me again it's worth it all

so I can go on.



Repeat chorus:



Together in all these memories

I see your smile.

All the memories I hold dear.

Darling, you know I will love you

until the end of time.



Repeat chorus:



All of my memories....


Eisley - Memories

13. března 2007 v 17:56 | Lentilka

Nightwish - Nemo

13. března 2007 v 17:54 | Lentilka


This is me for forever

One of the lost ones

The one without a name

Without an honest heart as compass



This is me for forever

One without a name

These lines the last endeavor

To find the missing lifeline



Oh how I wish

For soothing rain

All I wish is to dream again

My loving heart

Lost in the dark

For hope I`d give my everything



My flower, withered between

The pages 2 and 3

The once and forever bloom gone with my sins



Walk the dark path

Sleep with angels

Call the past for help

Touch me with your love

And reveal to me my true name



Oh, how I wish...



Nemo sailing home

Nemo letting go



Oh, how i wish...


Natalie Merchant-My Skin

13. března 2007 v 17:45 | Lentilka

Natalie Merchant - Ophelia

13. března 2007 v 17:28 | Lentilka

veronica mars

13. března 2007 v 17:24 | Lentilka
3.série
2.série
1.série
Logan and Veornica

Dandy Warhols - We Used To Be Friends

13. března 2007 v 17:12 | Lentilka
A long time ago, we used to be friends

But I haven't thought of you lately at all

If ever again, a greeting I send to you,

Short and sweet to the soul is all I intend.



A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh



Come on now, honey,

Bring it on, bring it on, yeah.

Just remember me when you're good to go

Come on now, sugar,

Bring it on, bring it on, yeah.

Just remember me when.



It's something I said, or someone I know.

Or you called me up, maybe I wasn't home.

Now everybody needs some time,

And everybody know

The rest of it's fine

And everybody knows that.



Come on now, sugar,

Bring it on, bring it on, yeah.

Just remember me when you're good to go

Come on now, honey,

Bring it on, bring it on, yeah.

Just remember me when.



We used to be friends a long time ago.

We used to be friends a long time ago.

We used to be friends a long time ago.

We used to be friends, hey hey



A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh



A long time ago, we used to be friends

But I haven't thought of you lately at all

If ever again, a greeting I send to you,

Short and sweet to the soul is all I intend.



We used to be friends a long time ago.

We used to be friends a long time ago.

We used to be friends a long time ago.

We used to be friends,

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh

A, ah-ahh-ahh-ahh




Jonathan Rhys Meyers-foto

13. března 2007 v 15:56 | Lentilka
jonathanrhysmeyersbrown.jpg
Jonathan Rhys-Meyers
Obrázek “http://www.jrmfansite.org/gallery/albums/newstand2/normal_company1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.jrmfansite.org/gallery/albums/newstand/normal_cinelive1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.jrmfansite.org/gallery/albums/newstand/normal_cinelive2.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.jrmfansite.org/gallery/albums/newstand2/normal_sundaytimes2.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.jrmfansite.org/gallery/albums/newstand2/normal_eyescream2.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Blafuj jako Beckham

13. března 2007 v 15:49 | Lentilka
Blafuj jako Beckham
Bend it Like Beckham
Obrázek “http://shop.intersonic.cz/img/VO4168.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

1./NEJSEM DRSNÁ HOLKA 5.část

13. března 2007 v 11:07 | Lentilka |  Více než nic
Uslyším kousek od sebe kroky. Nepatrně pozvednu hlavu a když uvidím krátce střižené vlasy a tu známou postavu, mám chuť zaklít a posadit se. Místo toho zarytě dál ležíma pozoruji, co bude dál. Sakra, moje moc má být k tomu, aby mě zavedla k někomu kdo potřebuje pomoct, ne aby mě zavedla ke klukovi, kterej se mi líbí. Pochybuji, totiž že se tu teď něco stane, protože chvění v prstech odešlo úplně. Potom uslyším další kroky, blíží se ze zatáčky a jdou přímo sem. Jsou hlasité a chvílemi slyším i hlasy. Jako by se sem plížili kluk a holka. Když otočím hlavu zpátky k Mattovi, který zaraženě hledí jejich směrem a potom se ve snaze schovat vrhne za stejnou lavičku jako já. Neubráním se tichému zakletí, které ale přeslechne. Dopadne těsně vedle mě a když si všimne, že tu není sám, asi plánuje zařvat nebo já nevím co dělají kluci, když se leknou. Předejdu tomu tak, že mu položím ruku na pusu, aby držel hubu a jenom šeptnu "To jsem já, Porsche" Přesně vidím jeho oči jak se ze zmatení a šoku přejdou jen k čistému překvapení. Pomalu mu uvolním ústa aby mohl mluvit a natočím hlavu abych viděla pár dvou maldých lidí, kteří se usídlila na protější lavičce a začeli se divoce muchlovat. Fajn, dneska je tu nějak živo.
"Co tady děláš?"zašeptá pobaveně.
"Ničím si zdravý a kalhoty"řeknu tiše.
"Super a proč tu ležíš v tom bahně a neposuneš se někam kousek dál, já to tu mám třeba vystlaný trávou a měkoučky a pohodlný, bohužel máš smůlu, právě jsem ti ten flek zabral"šeptá a dusí smích, aby nevybuchl naplno.
"Bahno je zdravý"odseknu napruženě, ale neubráním se abych fascinovaně nehleděla na ty modré oči, které ve tmě doslova svítí a pobavením se třipí jako hvězdy na nebi.
"Tohle bude spíš jenom -bahno-"směje se dál tiše. Hrábnu pod sebe rukou až ucítím lepkavou nechutnou hmotu ve své dlani a s nevinným úsměvem řeknu "Tak to vyzkoušej" a rozetřu mu bahno přes obličej.
"Ty jsi cvok"řekne šokovaně, ale nedokáže skrýt tu jiskřičku pobavení co tam pořád je. "Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem normální"řeknu vesele. Skoro se přestávám bát, že jeslti začneme mluvit normálně uslyší nás ty dva na lavičce. Zdají se být naprosto zaujatí sami sebou. "Co jsi tady dělala?"řekne a já vidím jak se snaží setřit si z obličeje, alespoň nějaké bahno. "Já se byla projít"řeknu ironicky a potlačím zakašlání. Já se jednou fakt zabiju. "Co jsi tu ale dělal ty?"řeknu naštvaně, protože nebýt něho mohla jsem dál spát. "Já se byl taky projít"konstatuje pobaveně a potom ucítím na své tváři jeho chladivý dotyk. Nechutně zakleji a odstrčím jeho ruku pokrytou blátem. Sprše a mýdlu ještě dneska zaručeně neuteču.
"Co bys řekla tomu, kdyby se k nám teď přidali i oni, protože by tu šel další pocestný?"napadne ho zajímavá myšlenka a já stěží potlačím výbuch smíchu. Po dnešku asi začnu věřit na osud.
"Proč jsi se šla projít zrovna sem?"
"Protože moje ruce začeli nezadržitelně svítit, tak jsem chtěla objevit proč"řeknu tiše.
"Oni svítili?"řekne pobaveně.
"Už to tak bude a to jsem ti nechtěla minule věřit, asi jsem lehce radioaktivní a ve tmě zářím"
"A našla jsi to co tě sem táhlo?"
"Ne"
"Co bys řekla tomu, kdybychom se odtud vypařili, začíná to tu bejt lehce nepříjemný" zašeptá tiše a rozhlédne se kolem. Dostat se do tepla uvítám všema deseti. Lhám mu, že jsem nenašla to co moje ruce hledali mě neštvalo, říct mu pravdu by mě nasralo. Začnu se pomalu plazit vysokou trávou dál od laviček. Dostanu se těšně vedle něj a snažíme se co nejtišeji odplazit od hlavní cesty. Když už jsme od nich dobré čtyři metry pokusím se postavit za strom kousek od nás. Matt udělá to samé a já neohroženě vykročím dopředu. Najednou ztratím půdu pod nohama a pokusím se chytit něčeho poblíž. Bohužel, je tam jenom Matt takže ho stáhnu sebou a oba se kutálíme z prudké stráně dolů. Všechno co můžu udělat je dát si pouze ruce před obličej aby mě nešvihali větvičky do obličeje a když se zastavím prudkou ránou o strom jenom bolestivě zanaříkám. Matt má to štěstí, že zastaví o měkké. Narazí do mě.
"Vole"řeknu naštvaně a pokusím se zvednout do sedu. "co jsem proved?"řekne nechápavě s podtonem smíchu, který prostě neumí skrýt. "Tys měl ten nápad odejít odtamtud pryč"řeknu naštvaně. "Promiň"zasměje se a pomůže mi na nohy. Nebe nad námi je naprosto čisté, takže hvězdy na něm září jasně a měsíc nám ozařuje cestu. Všimnu si jak má přes půl tváře rozmazanou šmouhu od hlíny. Já asi musím mít taky ránu. Všimnu si jeho zaujatého pohledu, kterým studuje mojí tvář. "Co je?"zeptám se nevrle. "Vypadáš jako čarodějnice"řekne a pobaveně se usměje. Jenom naštvaně zavrčím a uraženě chci poodejít dál. Udělám jeden krok a Matt jenom řekne "To bych nedělal" Naštvaně udělám druhý a moje noha se zadrhne o kořen stromu a já se zřítím pozadu do bláta, které nás obklopuje snad všude. Uslyším jeho pobavený smích a vzápětí se objeví přede mnou. "Chceš pomoc?"řekne když potlačí na rtech smích. Natáhnu k němu ruku a kdž jí stiskne a chce mě vytáhnout, trhnu s ní dozádu,takže se zřítí hned vedle mě. Naštvaně se na mě podívá a já ho pouze obdařím nevinným úsměvem.
"Ty se vyžíváš v tom abys netrpěla sama"řekne a pokusí se vyhrabat na nohy. "Teď už mi pomůžeš?"zeptám se kajícným hláskem a natáhnu k němu ruku. S nejistým pohledem se mě pokusí vytáhnout na nohy, ale já ho znovu stáhnu vedle sebe. Naštvaně zavrčí a přistane mi na tváři lepkanec bahna. Hodím po něm naštvaný pohled a on mi jenom s úsměvem řekne "Zasloužila jsi si to" Popadnu studené bahno a chci ho po něm hodit, když tiše řekne "Ty to nechceš udělat" jeho hlas se ke mně vloudí pomalu a já upustím bláto na zem. Vzápětí si uvědomím, že já to chci udělat a naštvaně řeknu "To není fér!" Zatímco on se na mě vítězně směje.
Skočím po něm a rozetřu mu ušpiněnou rukou bláto po zbytku obličeje. Překulí se přese mě a přimáčkně mi ruce na zem, takže se nedokážu hnout. Upře na mě veselý pohled a ty oči mě přimrazí k zemi. Nejsem schopná se pohnout, jako by mi někdo vzal dech. "Nech toho"řeknu přiškrceným hlasem. "Já nic nedělám"řekne vážně a pustí moje ruce. Skloní se nade mnou a prsty mi setře z obličeje kousky bahna. Fascinovaně hledím do těch jeho očí, které září ve tmě. Skloní se těsně k mému obličeji a hledí mi do očí. Jeho oči jsou jako temný oceán, jako modrý labyrint v kterém se ztratíte. "Ne..."řekla jsem tiše, ale přerušil mě. Sklonil se ke mně a lehce mě políbil na rty. Zatočila se mi hlava. "Ne?"řekl tiše. Přitáhla jsem si jeho hlavu a nadbala jsem na to, žemusím vypadat jako amozonka. Políbila jsem ho. Celý svět byl najednou pryč. Pohlcená. To by vystihovalo moje pocity. Pomalu seodtáhl a nade mnou se znovu vznášeli ty dva modré body. Pomalu se postavil a pomohl mi na nohy. Šla jsem za ním tiše a pokorně jako beránek, dokud jsme nevyšli na ulici. "Porsche..." otočil se na mě pomalu, ale já jsem ho umlčela mávnutím ruky. "Měj se"řekla jsem tiše, otočila se a zamířila směrem domů. Dneska už chci mít klid. Tohle se nemělo stát. Jsem holka, která má právo na vztah, ale nemám právo tahat ho i k upírům. A on by se s nimi zaplet. Vím to. Můžu si najít kluka, který nic z mého tajemství nebude vědět, ale on to ví a to je problém. Nemůže to fungovat.

1./NEJSEM DRSNÁ HOLKA 4.část

13. března 2007 v 11:06 | Lentilka |  Více než nic
"Cože?"vyjeknu překvapeně a upřu na něj pohled. Roztomile se poškrábe na bradě a jenom se zašklebí stylem "Jenom mě to napadlo" Proč by měl ten upír jít po něm? Upíři jsou prostě pomstychtivý, to je všechno. On nemá nic co by mohli chtít ani čím by jim mohl ublížit. "To je kravina"řeknu přesvědčivě, ale v hlavě se mi honí milion nápadů, proč by to tak mohlo být, ani jeden není přesvědčivý, ale kdyby nějaký byl, tak by určitě nebyl pravdivý. "Pokus se nikomu nic neudělat až půjdeš domů a vyhýbej se temným místům"poučím ho rychle. "Nebo víš co? Dám ti svůj mobil, kdybys něco vážně důležitýho potřeboval ozvi se,obvykle jsem napříjmu"nabídnu mu šlechetně něco co bych jen pro někoho neudělala, ale víte co? Chvilka nebezpečí dva lidi neobyčejně spojí a potom, pochybuji, že by se mi chtěl někdy ozvat. Nadiktuji mu svoje číslo a radši naskočím do přijíždějící autobusu. Neotočím se, nemusím, pořád jako bych před sebou viděla ty dvě zamyšlené modré oči.
V pátek večer by měl každý normální člověk být někde s přáteli a užívat si. Nelegálně pít, nechat se domů odtáhnout střízlivějšími přáteli a pozvracet chodník. Ráno se vzbudit s příšernou kocovinou. To je moje představa pátečního večeru. Neměla bych se potloukat nocí a snažit se zachraňovat lidi. To v klidu přenechám nějakému Supermanovi, kdyby tady doháje nějak byl! Kde je Clark Kent, když ho člověk potřebuje! Nemusela jsem se opít ani zvracet, ale mohla jsem si užít s holkama pořádnou srandu. Jenže to bych nebyla já, abych nešla někoho zachraňovat a páteční slezinu neodvolala. Šla jsem vyřízená spát kolem jedné večer a nepokecala jsem si s nikým jiným kromě Matta.
Matthew. Co je to za kluka, sakra? Vynoří se odnikud a potom zase zmizí i s tím jeho uhraničivým pohledem. Jestli ho příště potkám za stejným okolností tak už nebudu milá. Hrabat se cizím lidem v hlavě není slušné. Postrádá to dobré vychování. Mimo to moje myšlenky nejsou zrovna "čisté". Kolik náctiletých sebou totiž nosí nůž a přemejšlí nad tím, že by nejradši probodl toho upíra, co ho posledně naštval? Doufám, že moc ne. Tenhle svět je beztak zvrhlej, ještě aby teenager myslel na takovýhle hovadiny.
V sobotu ráno bych si alespoň přála spát minimálně do oběde. To, že mi, ale v půl deváté ráno zazvoní mobil mě naštve. Nechám ho vyzvánět a zachumlám se zpátky do teplé peřiny. Neunávně mě pronásleduje melodie písničky Time is running od Muse. Opatrně otevřu jedno oko a prohlédnu si ozářený pokoj od ranního slunce. "Dohajzlu"zakleju a skopnu ze sebe peřinu. Vzpoura proti mobilním telefonům by byla něco pro mě, nemám je ráda, ale vzpoura proti krásnému počasí u mě neprojde. Ať jde to sluníčko doháje, já chci spát! Přijmu hovor, když mi na displeji bliká jméno "Terry"
"Nepruď"zaskuhrám do telefónu a natáhnu se na postel.
"Snad nespíš, žabko. Vzpomínáš, že jsem ti slíbil, že se brzo ozvu, tak jsem tu v celé své kráse."zasměje se zvonivě do telefonu. Terryho jsem potkala přibližně před půl rokem, chvíli potom co jsem objevila svoje nové schopnosti a dala se na výzvědy po noci. Terry mě tam odchytil,byl to polda. Svojí práci nebral moc vážně. Popravdě na ní sere dodneška. Mám pocit, že je tam jenom kvůli tomu, že má přístup k složkám různých lidí. Chtěl mě odvést na stanici, přemluvila jsem ho, aby mě nechal bejt. Nemohla jsem za to, že mě pár minut předtím odhodil můj druhý upír kterého jsem potkala na popelnici a on si myslel, že jsem vagabunt. Nemohla jsem mu to vyčítat, ale nechtěla jsem aby mě odvezl domů se slovy "Tak tady vám jí vedu" Mám pověst slušné dcery a nerada bych o ní přišla. Mám ale výborné přesvědčovací metody. Když jsem mu vyložila, že mě můj bývalý přítel nechtěl pustit, když jsem mu řekla, že je konec a potom se mnou mrskl o tu popelnici on, smiloval se. Nakonec mi nabídl, jeslti k němu nechci chodit na lekce sebeobrany. Příjmula jsem to, nakonec se z toho vyklubalo něco jiného. Už odmalička se věnuji bojovým uměním, takže jsem nemohla dlouho skrývat, že se umím o sebe postarat. Teď už vlastně nechodím do klubu a netrénuji s ostatními. Teď už mě cvičí sám Terry.
Mám pocit, že přede mnou něco skrývá, ale upřímně? Je mi to jedno. Učí mě věci, které se jen tak někde nenaučím. Bez jeho pomoci už bych asi byla v háji. On taky ví, že mám svoje tajemnství. Ale ani jeden se neštouráme v životě toho druhýho a jsme spokojený.
"Terry, dneska jsem fakt unavená"zaskuhrám do telefonu. Hezký počasí na tom nic nemění.
"-Žena, která chce odmítnout, řekne jenom ne. Žena, která vysvětluje, chce být přesvědčena. - Musset"řekne pobaveným tónem. "Za půl hodiny v tělocvičně"ukončí hovor a mě zůstane v ruce pouze hluchý telefon. Fajn, dneska nebude klidný den. Můžu jenom doufat, že večer bude klid, že mě nikdo nebude potřebovat. A tohle cvičení s Terrym má i svoje výhody. Můžu se ho zeptat jeslti mi nemůže zjistit něco o klukovi jménem Matthew Newcon. Mám svoje známí, mám svoje lidi. Mám taky svoje nepřátele, ale kdo je nemá? Terry na něj může zjistit policejní záznamy a když nic nenajde, vždycky je tu záloha. Nataša. Někdy mě až děsí, kde má ta holka známí a kam se dostane. Ona o komkoliv něco najde vždycky. Jestli je to aspoň trochu aktivní hoch, který chodí někam pařit, možná ho bude i znát osobně. Ta holka mě nikdy nepřestane udivovat.
Představa dnu, který začnu cvičením mě vůbec neláká. Špatný pocit, který mi říka, že večer bude hůř. Možná, že jo. Možná ne. Tomuhle se nikdy nedá věřit, něco jako instink. Možná, to bude jenom tím, že jsme ještě nesnídala. Vybrat si a jít. Věřte mi, že když se doma schoulíte do koutu a budete tam zoufale ležet, nepřijde někdo kdo vás postaví na nohy. To se stává pouze v pohádkách. Můžete ležet, brečet a naříkat, ale nebudete se cítit líp, když se postavíte na nohy, vztyčíte hlavu a nebude síly, která by vás donutila jí sklonit, nebude to lepší pocit?
Vyhrabala jsem se na nohy a doplazila se k šatníku. Mám dvě vůně, jednu sportovní druhou sexy. Dneska nejsem sexy. Hodím na sebe volné džíny v kterých se dá perfektně pohybovat za každé situace. Tričko s Twetym a podívám se na sebe do zrcadla. Vrhá na mě odraz bledé holky s tmavě hnědýma vlasama, které jsou probarvené fialovými a vínovými odstíny, které vrhají od světla. Blankytně modré oči na sebe fascinovaně hledí. Jsem křehká a drobná. Vždycky jsem byla, alespoň pro ten dojem. Sama se totiž cítim silně, drsně.
V tělocvičně je šero, Terry sedí opřený o zeď a v puse má cigaretu. To, že tady se kouřit nesmí ho vůbec netankuje. Hlasitě zatleskám rukama aby si mě všiml. Pochybuji, že o mě nevěděl, ale tohle tomu dodá alespoň určité kouzlo. Típne cigaretu o topení a vrhne na mě veselý pohled. "Tak co, žabko, jakpak se dneska máme?"usměje se na mě mile. "Děs, hrůza a bída"zasměju se s ironickým tónem. Nemůžu říct, že tohle období by pro mě bylo růžový. Brzo by měl přijít čas kdy se to na mě sesype. Znám se až moc dobře. Do pár dnů bych se měla psychicky zhroutit. Budu nebezpečná pro svoje okolí tím ,že budu prskat a nadávat všemu co dýchá i mluví.
"Můžem?"řekne a protáhne si ruce. "Vždycky"pronesu a prokřupnu si prsty. Skočí po mě rychlostí blesku a jeho ruka, která se mihne těsně vedle mého obličeje byla varování. Možná, by jsem se měla začít soustředit a pořádně se probrat. Terry se přikrčí a pokusí se mu nohou podrazit ty moje. Moc pomalý, stačí pouze vyskočit. Když to uděláte v tvrdý rvačce vyjde vám to, ale když se soustředíte jeden na druhého a uděláte to jen tak, je to skoro nanic. Stačí trochu duchapřítomný člověk a stačí lehce poskočit a máte po problému. Všimnu si blýskavé věci za jeho opaskem. Nůž. Terry si na mě dneska vzal nůž,dohajzlu. Skočím k němu a kopnu ho do holeně, trhnu mu s rukou do zádu a švihnu s ním o zem. Zabořím mu koleno mezi lopatky a vyškubnu nůž. Nikdy mi neříkal, že mu něco nemůžu vzít dřív než to použije. Máme svoje pravidla a ty zní, žádná vážná zranění v době tréninku. Toť vše.
Usylším jeho pobavený smích, když uvidí jak asi dva metry od nás dopadne jeho krásný nožík. Pustím jeho ruku a vstanu. Ohlédnu se jestli je nůž dostatečně daleko, ale to se mi vymstí. Najednou přistanu tvrdě na zadku. Terry mě chytne za vlasy a zvedne do stoje. Skřípně mi ruku za zády až zanaříkám a přitiskne mě ke stěně. "Tak co Porsche, nějakej novej objev?"prohodí konverzačním tónem. "Možná" řeknu nevnímavým tónem. Volnou rukou zašátrám za sebou a nahmatám jeho rameno. Rychle ho popadnu za ucho a praštím s ním o stěnu vedle mě. Prosmýknu se tak, že stojím za ním, zakloním mu hlavu a loket vrazím mezi lopatky. "Ale určitě ti o něm nebudu vyprávět"řeknu škodolibě. Jeho tělo najednou zmalátní a on začne pomalu padat k zemi. Sakra, pustím ho a odskočím od něj. Ze země chytna moje nohy a podrazí mi je, až vyjeknu a vylétnu do vzduchu. Pozvednu nohu do vzduchu jak varování. Terry jí má před očima a neodvažuje se pohnout směrem ke mně. Patou do zubů to totiž docela bolí. "Zjistíš mi něco o jednom klukovi?"zeptám se ho. "Jistě, žabko, teď udělám co chceš"řekne se smíchem. "Matthew Newcon" řeknu tiše.
"Fajn"řekne rychle a zničeho nic popadne mojí nohu a otočí jí o sto osmdesát stupňů, takže se překulím na břicho. Potom se zvedne a doběhne pro nůž, kterým mi zamává před očima. Rychle vyskočím a udělám nohou ve vzduchu překrásný kroužek, který naraží do jeho ruky a vyrazí mu nůž z ruky. Dopadne vedle něj a on se pro něj hned skloní. Švihnu mu nohou před obličej a držím mu jí těsně u nosu. Kdybych jí nezadržela zlomila bych mu nos, kdybych jí teď pustila mohla bych mu nos alespoň narazit. Zarazí se a čeká, co udělám dál. Stát na jedné noze není moje silná stránka, proto vesele řeknu "Dneska asi končíme ne?" Terry mi ukáže pár nových triků, jak si s někým hrát a podobně a já šťastně vypadnu domů. Natáhnout se do postele a spát, proč mi to jenom příjde jako velmi bláhové přání?
Doma jsem se vrhla na úklid, naši jsou fajn, ale někdy mě přinutí jim pomoci. Makám až do sedmi do večera, kdy se zhroutím ke knížce. Ve slastné naději doufám, že kolem desáté to budu moci zaklapnout a usnout. Dneska nemám náladu nikam chodit, hlavní cíl je spánek. V deset se mi doopravdy podaří usnout bez toho aby mě kdokoliv vyrušil. Mobil mám stišený, tkaže ani on nade mnou nevyzraje. Každou noc se mi zdá nějaký sen, někdy si pamatuji i dva,tři dokonce čtyři. Normální lidé si nepamatují žádný, já si pamatuju pokaždé něco.
V mém snu se ozve rána a potom do něj pronikne studený vítr. Otevřu oči a zašvidrám do temnoty pokoje. Okno je rozevřené dokořán a vítr si hraje se záclonou. Tiše zasténám a vylezu z postele. Nechám vítr ať mi pročísne vlasy a zaposlouchám se do těžké noci. V dálce duní hudba, kousek dál jede auto a v korunách stromů praskají větve a šumí listí. Noc sebou nese poselství. Já věděla, že to nebude klidná noc.
Přehodím přes sebe svetr a bundu. Moje okno je perfektní pro noční útěky. Myslím ,že to naši věděli a proto mi ho dali. Je to, ale pouze domněnka. Mám totiž pocit, že se bojí abych se nezranila, kdybych se pokoušela šplhat z jiného okna. Tohle je bezpečné.
Ucítím v krku lehké škrábání. To snad ne. Rozkašlu se, až si málem vyhodím plíce a když se můj krk trochu uklidní přitáhnu si k sobě ne nejpevněji bundu a rychle zamířím ulicí, co nejdál od domu. Kdyby totiž naši byli náhodou vzhůru a zahlédli by mě jak se o půlnoci plížím z domu, asi by je to moc nepotěšilo. Vlastně ani pořádně nevím, kam jít. Cítím nepatrné chvění v konečkách prstů, ale nic víc. Když se má něco stát a já poslouchám, obvykle vidím před sebou přesně to místo kde to má být a vím kudy setam dostat, Nevím proč, ale obvykle je to tak. Teď posluchám, ale nic víc než chvění prstů se nedostavuje. Naštvaně si odfrknu. Jestli to má bejt jen zkrat mojí moci, tak fakt úžasnej. Nejspíš budu nemocná, jsem unavená a vybrujou mi prsty a já jdu nazdař bůh do prázdna. Úžasný.
Po půlhodince cesty mám pocit, že jsem lehce zabloudila a jsem promrzlá na kost. Už plánuji otočit se a co nejrychleji se vrátit, když najednou chvění přestane úplně. Podívám se na svojí ruku a ona slabě září. Zvednu k ní druhou a ta vydává také nepatrné světélkující paprsky, zaraženě na ně hledím a potom rychle odkryji kousek břicha, ale ten zůstane přikrytý v temnotě. Fajn, aspoň nesvítím celá. Pořád hledím na dlaně, které ne a ne zhasnout. Otočím se s nimi směrem, kterým tuším domov a oni zhasnou. Když se natočím směrem do jedné ulice znovu zasvětélkují.
"Fajn"zamumlán naštvaně a vydám se tím směrem. Asi musím vypadat jako radioaktivní cvok, když mi svítí ruce a ještě je mám napřaženě před sebou a zarytě na ně čumím. Ještě že to u mě není zase taková novinka. Když projdu ulicí a spatřím před sebou park v kterém jsem byla včera s Mattem nezadržitelně se zachvěji. Jak by asi znělo kdybych někomu řekla "Šla jsme přesně tam, kam mě ruce dovedli" Říká se nohy, ale moje tělo na zvyklosti moc nedá. Pomalu jdu doprostřed parčíku a láká mě posadit se na jednu z laviček. To už by byla ale moje smrt. Už takhle mě nepřetržitě škrábe v krku. Uslyším za sebou nějaké praskání. Někdo sem jde. Rychlým pohybem skočím za lavičku a když pod sebou ucítím lepkavou hlínu potlačím sprosté klení. Pokusím se co nejtišeji posunout od mokrého bahna, ale praskne pode mnou větvička tak pro jistotu ležím dál tak jak jsem.

Michelle Trachtenberg

12. března 2007 v 12:42 | Lentilka

http://entimg.msn.com/i/gal/IcePrincess/8_IcePrincess_273x400.jpg
http://photobucket.com/albums/a306/ourladypeace02/bs-ch20-peace.jpg

nar. 11.10.1985
New York, New York, USA
"Jednoho dne bych chtěla vyhrát Oscara. Ale stále připomínám mámě, ať mi dá vědět hned, jak se začnu chovat jako nevychovaná primadona. Taková herečka být nechci." - Michelle Trachtenberg

Při natáčení ALL MY CHILDREN se dočista neznámá Michelle seznámila se slavnější kolegyní Sarah Michelle Gellar. Staly se z nich dobré kamarádky, a toto přátelství se pro ni stalo osudovým. Vyneslo jí totiž slávu po celém světě díky tomu, že ji Sarah doporučila castingovému štábu pro roli Dawn Summers v seriálu BUFFY, PŘEMOŽITELKA UPÍRŮ

Michelle Christina Trachtenberg, přáteli přezdívaná jako Mitchie, se narodila 11. října 1985 v New Yorku, ve Spojených státech amerických. Ze strany tatínka má německé předky - odtud zdědila své dlouhé příjmení - a maminka má zase ruské kořeny, proto Michelle tímto jazykem plynně hovoří. Před několika lety se s matkou odstěhovala do Los Angeles, aby byla blíže centru filmového dění. Její starší sestra Irene nedávno promovala na univerzitě.

V pěti letech začala malá Michelle účinkovat v televizních reklamách, ale českému publiku se poprvé představila až o šest let později jako Harriet ve filmu MALÁ ŠPIONKA. Miláčkem davů se ovšem stala až po uvedení 5. série BUFFY na televizní obrazovky. Michelle uvádí, že byla velkou fanynkou tohoto upírského seriálu ještě dávno před tím, než dostala nabídku si v něm zahrát. V závěrečném díle, nazvaném "Chosen" - Vyvolená, dokonce vyřkla poslední větu, která kdy v Buffy zazněla. Natáčení bylo ukončeno roku 2003, k čemuž se Michelle vyjádřila bez lítosti - stejně prý chtěla jít dál, nabídky se hrnuly jedna za druhou…

Roku 2004 se chopila příležitosti a zahrála si v praštěné komedii EUROTRIP, která vypráví o čtyřech kamarádech, cestujících po evropských zemích. Ve stejném roce si také střihla roli Wendy v dramatu MYSTERIOUS SKIN. Popularitu obzvlášť mezi malými děvčaty ji opět vynesla PRINCEZNA LEDU, při které Michelle uplatnila své dětské lekce baletu.

Ve volném čase ráda píše básničky a stará se o svou kočičku Casey. Miluje tenis, plavání, bruslení a zahradničení, které ji prý uklidňuje, když zrovna nemá svůj den. Mitchie se již ve svém mladém věku pilně věnuje charitativní činnosti a je aktivní mluvčí všelijakých projektů proti drogám. Dokonce se účastnila zasedání v centru CNN, kde pomohla tehdejšímu prezidentu Billu Clintonovi s uvedením jedné z významných protidrogových kampaní.