Vystoupila jsem z autobusu a nechala všechny ať se přede mě protlačí. Pomalu jsem vstoupila do školní haly. Všude proudily davy lidí, všichni stály u svojí party, všichni se na začátku nového dne smáli. Byla jsem tu za tu novou, nezařazenou. Jaksi jsem se nikam nehodila. Nechtěla jsem. Dva měsíce v nové škole a já bych se nejradši znovu stěhovala. I když všechno je lepší než moje stará škola. Tam jsem byla zavržená rovnou. Tady mám šanci. Někdo do mě strčil, upustila jsem knížky na zem a naštvaně zaklela. Byl to Michael Jastber, školní hvězda, školní krasavec. Byl blond, modroočko a totální kretén. Ani se neohlédl, prostě pokračoval dál. Sklonila jsem se pro učebnice a přiklekla si ke mně nějaká dívka, měla krátké černé vlasy zježené kolem hlavy, výrazné hnědé oči a přátelský úsměv. "Dík"řekla jsem jí nejistě.
"Mellisa Kalrento"řekla a natáhla ke mně ruku. Tonoucí se stébla chytá.
"Patience SanMarion"představila jsme se přátelsky. Nikdy jsem nebyla moc ukecaná, v mojí staré školy jsem byla za tu divnou holku s kterou se bavilo jenom pár lidí a moje rodina tam byla strašná. Moje naděje byla, že se to tady všechno zlepší.
"Všimla jsem si, že máme společné hodiny, pojď se mnou" usmála se mile a vydala se napříč chodbou. Proč se mi to jenom zdá jako by někdo lákal kůzle na popravu. Mellisa Kalrento se zdála být milá, ale já věděla, že zdání klame. Nelíbil se mi pocit, který mě obklopoval, pocit méněcenosti. Přehlédla jsem ho. Vydala jsem se napříč chodbou k Mellise. Ona pro mě byla záchrané lano, toužila jsem konečně se zapojit, zapadnout.
Na obědě mě Mell odchytla a posadila ke stolu, který byl protkaný nejrůznějšími lidmi. Představila mi kluka, který měl hnědé vlasy tak dlouhé, že přes ně jenom stěží viděl, ani se na mě neotěžoval podívat. Já se neobtěžoval zapamatovat jeho jméno. Další byla holka s půvabnými blon vlasy, které jí sahali až k pasu. Vypadala kouzelně. Její jméno bylo Liana. Mellisa se mi snažila představit i zbytek stolu, ale na to už nedošlo, protože nějaký kluk vedle ní se k ní otočil a něco začel vzrušeně brebentit. Lian jenom pobaveně protočila panenky a pustila se do jídla. Následovala jsem jí příkladem. Tvářila jsem se nevzrušeně, ale stejně jsem postřehla o čem se vedle mě ti dva baví. Mellisa s hořkostí a nenávistí mluvila o klukovi o pár stolů dál. Měl kratší hnědé vlasy a na tváři pár denní strmiště. Nohy měl opřené o židli vedle sebe. Působil neohroženým dojmem jako by celému světu chtěl říci "Jste mi ukradený" Vypadal lehce nebezpečně. Mellisa s tím druhým klukem,který se nejspíš jmenoval Joe, divoce hovořila, ale nezaslechla jsem o čem.
Ve stejný okamžik jako Lian jsem se zvedla taky, rozloučila jsem se s Mell s poděkováním, že mě seznámila a odešla. Před jídelnou stála opřená Lian a s pobaveným výrazem mě pozorovala.
"Co se děje?" usmála jsme se na ní nevinně.
"S Mell si moc nelam hlavu, je prostě divná. Ty jsi tu dost nová,co?"řekla a srovnala se mnou krok.
"To jsem, Mell je první kdo se mi tu pořádně představil a projevil o mojí osobu zájem"řekla jsem nejistě. "Naše partička je fajn, prá z těch lidí tam ani neznám, jsme prostě takový, že když se na něco zeptáš odpovíme, ale když se s tebou někdo nechce bavit, tak si tě prostě nevšímá"vysvětlí mi. Kam jsem se to dostala?
"Proč jsi se sem vlastně přestěhovala?"zeptá se zvědavě.
"Problémy s pěstouny, dalo by se říct, že mě sem přiřadila sociálka, špatné rodiné zázemí."řekla jsem hořce. "Ty jsi z pěstounský rodiny?"pokračuje ve svém výslechu. Jenom přikývnu. Proč se musíme bavit o mě sakra? Když jsem se narodila byla jsem přiděla k pěstounům, kteří se o mě starali dobře, jenom se rozváděli když mi bylo dvanáct a tak mě přidělili k jiné rodině. Oni mě neměli rádi, já je taky ne, takže jsem tady. Sedmnáctiletá středoškolaška s hořkostí v hlase. Proč jsem se jenom necítila tak hrozně jak jsem si říkala, že bych měla? Všechny tyhle zkušenosti mě neposílili, cítila jsem si spíše slabá, ohrožená. Měla bych mít hroší kůži, ale nemám.
"Pat, možná by jsi se měla trochu vzchopit, jen chvíli jsem tě teď pozorovala a příjdeš mi jako ovce. Ovce která dělá co se jí řekne a nechá si všechno líbit, nepříjdeš mi jako taková holka, ale chováš se tak a já nejsem ovce"řekne mi. Já jsem ovce? Přirovnáním k dobytku se asi nezačíná přátelství, ne? Jiná škola, jiný poměry. Tahle holka se zdá poněkud od rány, ale jinak bude asi v pohodě, doufám.
"Počkáš na mě? Jenom si odskočím"řekne a hned její závoj blond vlasů zmizí ve dveřích s nápisem WC. Znuděně se opřu o sklo dveří a čekám dokdu se Lian neuráčí se objevit. Panebože, ta holka se zdá být lehce šílená. Liana vesele vyběhne z šatny a zavěsí se do mě.
"Nevěřila by jsi jak jsou lidi na týhle škole sobecký!"vybuchne rozhořčeně před školou.
"Vycházím ze dveří a omylem praštím nějakou holku do nosu, ona začne nesmysleně blábolit o svým nosu a jak jí bolí, ale vůbec nepomyslí na mojí bolest z toho šoku! Panebože, tahle škola je otřesná!"stěžuje si a já jenom stěží udržím vážnou tvář. Jeslti pronese ještě něco asi si budu muset ukousnout jazyk, abych nevybuchla smíchy nahlas. Ta holka je číslo.
Zaslechnu za sebou posměšný smích, obě se sehraně otočíme a spatříme za sebou toho frajírka o kterým se tak vzrušeně bavila Mellisa. Měří si nás pohrdavým pohledem a agnoracne z něj čiší na sto honů. Zmrazím ho ledovým pohledem a on mi jako odpověd vrátí jenom úšklebek.
"Problém?"řeknu hořkým tónem a v duchu ho proklínám. Lian mě zatáhne za ruku a šeptne "Pojď", ale já stojím dál jako přibitá a navzájem se s tím idiotem měříme očima. Projde kolem nás a jenom mi temně řekne do tváře "Hm, nový maso" Potom se otočí a zmizí za rohem.
Najednou ve mně všechno povadne, cítím se ještě menší než malá. Nová zakřiknutý holka? Tohle jsem nebyla já. Já neprosazuji svůj názor ani nejsem schopná pořádně se do někoho opřít. To, že se Lian smál mě dopálilo, to jo, ale měla jsem držet zobák. To bude tím novým ovzduším. Příště se vážně musím držet jinak se můžu dostat do problému, no jo, srab v každý situaci! Jsem hrozná, ale nemám sílu na to se měnit.
"Patience, kde se to v tobě vzalo? Ty nebudeš ovce!"řekne šokovaně Lian. "Tohle byl Andrew, všichni se ho tady bojí, má svojí partičku, ale on jí velí a když tam není, i oni se ho tam bojí, na něj si nikdy nikdo nic nedovolil a když jo, tak to špatně skončí"řekne vyděšeně. "On je prostě osobnost s velikým O"řekne trochu zasněně. Jo, takže se ho bojíš, ale zabouchnutá jsi do něj taky. Vypadá vážně jako drsnák, hned v tý jídělně jsem si toho všimla. Vždyť i učitelé z něj musejí mít respekt. A já si tu na něj otvírám hubu. "Patience, vrať se zpátky k zemi a k ostatním ovcím!"zašeptá můj rozumný hlásek v hlavě.
















