4./PŘÍBĚHY 1.část
24. března 2007 v 20:21 | Lentilka | Více než nicProbudit se v sobotu ráno jako po kocovině je otřesná zkušenost. Moje vzpomínky byli zamlžené, nejdřív jsem si myslela, že jsem ani nebyla včera venku, ale po ledové sprše jsem si začela pomalu vzpomínat. Příště žádná sprcha. Vzpoměla jsme si nejdřív na oči toho kdo mi způsobl ránu na ruce, potom na bolest, strach. Potom jsem před očima měla oheň. Andrew Ecolls. Zachránil mě. Jenom nedokážu přijít na to jak, viděla jsem oheň, ale kde se tam vzal? Prostě to nedává smysl. Možná, že tedy, ehm upíři existují. Je to lehce pravděpodobné, ale jisté je, že mi hrabe. To co mě vyhnalo večer ven byla holá šílenost. Svítivé ruce? Divný pocit? Předtuchy? Přece nejsem hrdinka blbýho scifi románu. Jít, ale v pondělí ráno do školy a vidět Lianin obličej. Jako vždy přátelský a veselý je tak úlevné, že se mi po celém těle rozlije blažený pocit klidu. Ta holka má na lidi nesmírně uklidňující účinky. Asi má kolem sebe tu atmosféru. Tomu klidně uvěřím, ať is je tohle schopnost člověka. Být sympatická klidně zařadím do kolonky schopností, ale zářící ruce? S tím na mě nechoďte.
Vejít normálně do školy a hledět si svých starostí. To jsem se za dva měsíce naučila bezvadně. Teď se jenom změnilo to, že mám s kým sedět na oběd. Jinak je všechno pořád při starým. Vlastně všechno by bylo při starém, kdyby si mě najednou neodchytl, když jsem odnášela tác Michael Jastber,školní kretén a všemi obdivovaný proutník. Hnus.
"Nesedneš si dneska k nám?"zeptá se mě mile. Jenom nepatrně otevřu pusu a hodím vyděšený pohled po Lian, která sedí u stolu a pobaveně mě pozoruje. "Fajn, tak pojď"řekne aniž by čekal na odpověď a lehce mě chytne za loket a vede ke stolu dvou kluků, tří holek a teď k nim přibideme i my dva. Panebože. Strnule se posadím a jenom němě zírám na to, kam jsem se to dostala. Školná barbie, přesně ty s kterýma se netoužím bavit, všichni jsou pro ně blbci, kromě těch, které můžou využívat a ti jsou potom ještě větší kreténi jenom se to o nich tolik neví. Čím jsem si to zasloužila, že tu sedím? Co jsem provedla?
"Adriana, Veronica, Cecilia"představí se mi postupně tři blond dívky. Jak se mohli sejít tři pravé blondýnky? Asi nebudou mít tak pravou barvu jak to vypadá, ale jak se to v týhle době pozná? Snad každej má na hlavě nějakou barvu. Ani se nestihnu dotknout jídla a jenom doopravdy šokovaně hledím, jak přede mnou holky sedí a rozebírají "něco" nad moje chápání je rozluštit co. Jsem holka, ale ne takováhle. Michael si mě už nijak vícnevšímá. Každý se s někým baví a stejně nežerou. Pořád v šoku vstanu a odnesu tác. Srazím se tam s Lian, která se hned začne zvědavě vyptávat, co jsem tam dělala.
"To kdybych sama tušila"oddechnu si šokovaně. Najednou zahlédnu na sedačce asi dva metry od nás sedět Andrewa. Ráda bych vysvětlení. Vím jistě, že se zmůžu na to dojít za ním ,ael jestli dokážu i otevřít pusu si nejsem jistá. Ale doufat můžu v tom ,že pocit trapnosti mlčení mě donutí. Doufání je krásná věc. Doufej, že ti řekne, že tě v pátek vůbec nepotkal a budeš v pohodě.
"Lian, za chvíli za tebou přijdu"řeknu a její dotaz odmávnu rukou. Nadechnu se jako by mě čekala zkouška, zkouška odvahy. Vykročím první krok, zdá se to v pohodě. Druhý, já to zvládnu. Andrew najednou zvedne pohled a ten jeho se střetne s mým. Asi to nezvládnu, zarazím se v půli třetí kroku. A potom mi do cesty vleze Veronica. Otevřu pusu jako by jsem jí chtěla něco říct a potom jí zase odevzdaně zavřu.
"Nechceš s námi jít odpoledne nakupovat?"zaštěbetá mile. Jít nakupovat se třema blondýnkama? To si nemůžu nechat ujít. Podívám se jí přes rameno a uvidím Andrewa jak se na mě pobaveně, pohrdavě dívá. Čeká, že odmítnu. Normálně bych odmítla, ale teď?
"Jistěže půjdu"usměju se na ní mile a s potěšením hledím jak mu zamrzl úsměv na rtech a v očích zůstal jenom znechucený záblesk. "Uvidíme se ve tři v centru"zacvrdliká přede mnou Veronica roztomile a zmizí ve dveřích. Jenom jí zamávám konečky prstů a znechuceně protočím oči. Najednou ucítím kolem sebe závan sladkého parfému. Otočím se za ním a spatřím kolem sebe závoj zlatavě blond vlasů. Křehká postava, v džínách a extra krátkém tílku. Dcera Ďáblova. Kastel.
"Ahoj, Patience"řekne přízemním přátelským tónem. Jenom jí odpovím zacvdlikáním prstů, které mám pořád nahoře. Co to všem dneska je? Nejdřív Adriana, Veronica, Cecilia-3B a potom Kastel- Dcera Ďáblova.
Kastel dojde až k Andrewovi a lehce ho políbí na rty. Co to sakra? "Ty jí znáš?"řekne Andrew a hodí mě po mě pohled, který se hází na odpadky nebo věci, kterých se toužíte zbavit.
"Jistě, každý kdo si na tebe dovolí, Andy, začne být lehce slavný. Tady Patience se jeví velice zajímavě. "řekne vesele a nechá se jím obejmout kolem boků. Já tam pořád jenom zaraženě stojím a zírám na ně. Tyhle dva se fakt hledali až se našli. Jenom mě trošku vytáčí, že se o mě baví jako bych tu nebyla ale já stojím jenom necelý metr od nich. Tenhle páreček se fakt vyvedl.
Ve vzájemném objetí zmizí za dveřmi. Nejdřív Michael, potom ty Adriana, Veronica, Cecilia, zkráceně 3B a nakonec se o mě začnou zajímat i Ďáblice, holka, ty jsi to za ty dva měsíce někam dotáhla. V šatně na mě čeká zvědavá Lian a když jí to všechno řeknu jenom se začne tlemit od ucha k uchu. Jenom i přijde, že ten úsměv je jaksi kyselý, jako by hraný. Ona je všechny obdivuje, lae oni se zajímají o mě. To by mě taky naštvalo.
"Lian, co kdybychom zašli k tobě než půjdu do toho města?"zeptám se jí vesele. Ona byla první koho jsem tu začela mít alespoň trochu ráda. Opravdu nechcu aby na mě byla naštvaná. Tahle holka je fajn a třeba by měla i vysvětlení páteční noci, když jí to teda řeknu. Protože i to, že silně věří na magii mi nezaručí to, že mě navyhodí z okna s tím, že jsem úplný blázen. Lian souhlasí, ale spíš pro to, že je moc hodná na to, aby odmítla.
Když vejdu do toho staršího tajemného domu zamrazí mě. Jenom doufat, že nepotkám její lehce šílebnou babičku. Mohla mi rovnou říct, ať jdu zachránit svět, že se dobře vdám, budu mít kupu dětí, fajn manžela atd... Rychle vejdu do Lianina pokoje a uvolněná atmosféra na mě ihned dopadne. Na Lin zřejmě na, protože zaraženě sedí na posteli a zírá před sebe. Tahle holka by nemohla dělat herečku. Teď ale jenom otázka, mám jí to říct? Možná radši ne, ne všechno.
"Lian, já nechápu co se teď ve škole začelo dít, proč si mě všichni začeli všímat, předtím si mě nikdo nevšiml a teď? Nevím, co se změnilo"začnu nejistě. Jenom na mě bezvýrazně pohlédne, ale v očích jí zahlédnu jiskřičky hněvu.
"Když jsem přišla na tuhle školu snažila jsem se dostat k elitě školy, byla jsem zamilovaná do Michaela Jastbera, ale potom mi došlo, že je to jenom banda zamindrákovaných lidí, kteří si potřebují dokazovat jak jsou dokonalý. Potom přišli na scénu Ďáblice, všichni k nim chtěli patřit, všichni je chtěli, nebyla jsem jediná, která zatoužila po tom, aby si jí všimli. Nikomu nevěmují obvykle pozornost a toho s kým se baví, ten je jejich chráněnec, potom si Kastel začela s Ecollsem. Marion a Vivian mají svýho kluka někde mimo školu, nepopírám, že by mi nevadilo, kdybys se začeli bavit se mnou, ale potom přijdeš ty. Nechci na tebe být naštvaná, ale uvědom si, jak mi najednou převracíš můj život. Toužila jsem po tom, abych měla nějaké schopnosti, ale nikdy se žádné neprojevili. Babička mi řekla, že mám jedinečnou schopnost : Ovlivňovat lidi kolem sebe, šířit pohodu a lásku, to mi nepřijde jako schopnost. Jsem naprosto antimagické dítě, jsem naprosto nezajímavá a nemysli si, že si myslím, že jsem méně cenná. Toužím potkat nějakého upíra, ale najednou se objevíš znovu ty a můj názor zvykláš, náhle po tom se ale ukáže, jako by jsem měla pravdu, upíři existují. Touha poznat je, ale opadne. Nevadí mi, že se budeš bavit s elitkou nebo s Ďáblicema, jenom nechci abys potom zapoměla na mě. Nikdy jsem tu neměla opravdové přátele, nikdy jsem s nikým novým nezažila tolik nových věcí"odvypráví mi zachmuřeně.
Komentáře
Jenom kdy jsem tam měla nějaké chyby, nesrovnalosti nebo něco podbného tak mi to pls řekněte, někdy je lehce matoucí psát dva příběhy zároveň...:)
Začíná mě příběh Patience zajímát čím dál tím víc, ale příběh Porsche (nejsem si jistá, jak se její jméno píše, když tak promiň za skomoleninu) je taky dobrej. Jenom k těm chybám, místo chci tam máš chcu (ale teď už nevím v jakym odstavci to je). Nakonec ještě jeden originální dotaz, kdy sem dáš pokračování?
pokráčo hned zítra právě mě část co píšu s Pat baví takže hned zítra sem jde pokračování:D a Porsche si napsala správně:)
Úžasné! Skvělé! Báječné! Dokonalé a perfektní!