close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4./PŘÍBĚHY 2.část

25. března 2007 v 10:41 | Lentilka |  Více než nic
"Lian, já netoužím bavit se s nikým z nich. Nepotřebovala jsem se s nimi bavit nikdy předtím ani teď, jenom chci zjistit co po mě asi chtějí, chci trochu zapadnout"řeknu tiše. "V ten pátek večer v té uličce, nevím kdo nebo co to bylo, ale myslím, že člověk to nebyl. Všechno najednou začíná být tak divné, věř mi, že mě se život obrací taky. Nevěřím na magii, ale v pátek večer se stalo něco divného, moc divného. Nevím, jestli si o mě nebudeš myslet, že jsem blázen, ale chci to někomu říct, možná si v koutku duše přeju abys mi řekla, že jsem si to vymyslela, ale mám pocit, že ne.

Když jsem šla spát, něco mě zavolala, něco mě táhlo ven"začnu jí nejistě vyprávět svojí páteční noc. To, že mi svítili ruce projistotu vynechám, nemusí vědět všechno. "Dostala jsme se až do jedné ulice, kde jsem se vyděšeně zhroutila, nic jsem tam nechápala, ale potom přišel obraz. Podivný obraz toho jak muž kousne dívku do hrdla. Ještě se to ale nestalo. Všechno se začne dít jako v tom obrazu, přijde přede mně pár a oba vypadají přesně tak jak jsem je viděla. Byla jsem schovaná ve stínu, ani si mě nevšimli. Potom jí sjel rty na hrdlo a já jsem vystoupila ze stínu. Nevím, co mě k tomu donutilo, možná strach z toho, že jí doopravdy kousne a já měla pravdu. Všechno se tam stalo velice rychle, dívka odešla a já tam zůstala s tím mužem, prali jsme se. Nevím, jak jsem se dokázala s někým prát, ale prali jsme se a on..., Lian, on mě potom kousl"řekla jsem rozechvělým hlasem a cítila jak mi hoří tváře vzrušením, strachem i bolestí nad tou vzpomínkou.
To, že se na mě Lian nevěřícně dívá mi dává naději, že jsem si to vymyslela. Když ale odhrnu rukáv a natáhnu ho k ní, změní se jí výraz z něvěřícnosti k zděšení. Pořád tam mám dvě malé rány, v sobotu byli hluboké a bolestné, teď už jsou malinké a jenom dvě tečky o velikosti špendlíkové hlavičky krve potvrzují mojí historku.
"Nejsi nakažená?"řekne rozechvělým hlasem.
"Prý nebudu, není to nakažlivé přes kousnutí, bylo mi po tom jenom hodně špatně a mdlo"řeknu tiše. Jestli jsem jí teď vyděsila tak hodně že se mnou už nikdy nebude chtít mluvit, tak jí budu chápat. Sama se sebou bych nejdradši ani se na sebe nepodívala, nejradši bych se v životě nepotkala, ale to tak úplně nejde. To by musela moje duše pryč z těla. Vlastně je to úplná kravina, takže já holt musím sama se sebou žít. Ona mě ale už víc znát nemusí.
"Bojíš se?"zašeptá po chvíli ticha. Jeslti se bojím já? Nebo ona?
"Čeho bych se měla bát?"zeptám se nechápavě.
"Toho, že jsou tu nemrtvý. Jsou kolem nás, někde doopravdy existují a sají krev. Vždycky jsem v to věřila, ale když to teď určitě vím, je to jiné. Je to děsivá jistota. Možná by byla lepší ta bláhová naivní důvěra bez důkazu, ale takhle. Vědět, že tě kousl a ty tu pořád sedíš, že to nebyli povídačky a že jsem měla pravdu a taky to, že magie doopravdy existuje. Svět není jen prázdný a temný bez kouzel, oni doopravdy existují. To je úžasné to vědět, ale i děsivé, hrůzostrašně děsivé"řekne lehce nadšeným a tajemným tónem. Ta holka je asi fajn jako její babička. Šílená, ale něco na jejích slovech bude.
"Lian, jako kamarádka ti to chci říct otevřeně :Jsi fakt divná"řeknu jí pobaveně. Chci se zbavit toho podivného temného mraku nad sebou, který nade mnou vysí od té doby co jsem začela vyprávět.
"Díky, já vím"zasměje se zálibně. Obě jsme svým způsobem divný. Mám štěstí, že mám kamarádku, která miluje nadpřirozena, jiná už by totiž s křikem utekla, ale Lian? Ta začne vtipkovat. Je to výhoda, měla jsem pocit, že se brzo zhroutím držet to v sobě ještě chvíli a být v tom sama, takhle mě může Lian podržet. Můžu jí to svěřit.
"Pat, ale ty jsi říkala "prý by mi nic nemělo být" Jak prý? Ty o nich snad něco víš? Já si vždycka myslela, že stačí člověka kousnout a nakazí se"řekne zvědavě. Ta holka je šílená, nic jí neunikde nebo co? Týhle části jsem se chtěla vyhnout, říct jí svoje tajemství je moje rozhodnutí, ale prozradit tajemství i Ecollse? Nemám ho ráda, ale tohle mu neudělám.
"No byla jsem lehce jako by zdrogovaná a přišel tam kluk, co mi pomohl"řeknu a nejistě se usměju.
"Kdo to byl?"povyskočí vzrušeně.
"Andrew Ecolls"řeknu nejistě. "Jenom přišel, našel mě a odvedl mě domů, viděl mojí ruku a řekl, že by mi nic nemělo být, vypadal, že o tom něco ví, ale potom odešel, zmizel a já se s ním nehodlám víc bavit. To, že mi pomohl nic nemění na tom, že je to arogantní kretén"řeknu a vynechám podrobnosti jako to, že mu hořeli dlaně, že má dokonalou postavu i motorku a že jsem dneska málem bouchla žárlivostí, když jsem ho viděla s Kastel. Nemám ho ráda, někdy se mi přímo hnusí, někdy se ho bojím, ale to nic nemění na tom, že má nádherný světle hnědý oči a že mi zachránil život. To se nezapomíná.
"Víš co Lin, musím už jít, abychto stihla do centra, tak pá zejtra ve škole"řeknu rychle, vyskočím a seběhnu schody. Ještě za sebou zaslechnu svoje jméno, ale radši upaluju dál. Radši ať překvapení opadne. Už hmatám po kouli na hlavních dveří, když mě k zemi přimrazí hlas její bábí. "Dítě, hrneš se do problému" Nejistě se na ní otočím a nechápavě na ní pohlédnu. "Jsi jako ona"zasměje se zálibně. "Kdo?"zeptám se tiše. "Ta dívka, které máš pomoci, jsi lehce jiná, ale duši máte stejnou a obě máte problém, obě problémy přitahujete,měla by jsi se vzpomenout kdo ta dívka je. Musíš jí najít než zmizí. Ona ví, jak ovládat tvoje schopnosti. Ona toho o tobě ví hodně."řekne tiše a zmizí v chodbě. Sakra! Proč mi pokaždé přijde jako by nemluvila do větru? Nic neví. Nic nevídí. Žádná dívka není, nikomu nemám pomoci. Sama mám problémy, proč bych hledala nějakou cizí holku? Ne, ona neví nic!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 25. března 2007 v 12:07 | Reagovat

úúúúúúúúúúúúúplně úúúúúúúúúúúžasnýýý..... :)) kdy bude pokračování??;) (njn, já vim, zas ta origoš otázka)... :))

2 Lentilka Lentilka | 25. března 2007 v 12:27 | Reagovat

zřejmě zítra maximálně pozítří:)

3 markéta markéta | 25. března 2007 v 13:03 | Reagovat

Je to super příběh, jo a v jakej kapitole se ty dvě potkají?

4 Lentilka Lentilka | 25. března 2007 v 13:50 | Reagovat

to pořád přesně nevím...chvíli to ale asi ještě trvat bude :)

5 Tess Tess | Web | 25. března 2007 v 14:06 | Reagovat

Ahojky, máš u mě cenu za bleskajdu: http://liveee.blog.cz/0703/38-bleskovka#komentare

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama