close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4./PŘÍBĚHY 6.část

30. března 2007 v 22:59 | Lentilka |  Více než nic
"Řekni, ať odejde"zašeptá kousek za mnou její sladký temný hlas. Proč jí nevidí? Je skrytá v tý tmě, proč sakra nešlo to světlo rozsvítit? Měla jsem jít domů.

"Andy, jdi domů, promluvíme si o tom zítra při obědě"řeknu vyděšeně. Je to kretén, ale možná ne až takový. Už otevírá pusu k nechápavé odpovědi, ale skočím mu dořeči "Všechny moje názory popírám, už se o tom nechci bavit, prostě jdi domů, opravdu je všechno v naprostém pořádku, Andy"
Pomalu zavře pusu a kývnutím hlavy se rozloučí. Prosím, pochop to. Nenech mě tu s ní. Nenech mě umřít. Kdy jsem ti naposledy řekla Andy? Nikdy! Kdy jsem se spolu bavila na obědě? Jedině když jsi mě urážel! Moje názory? Upíři neexistují a chci domů! A všechno je v naprostém pořádku? Před chvíli jsem se málem zhroutila, ale teď je všechno fajn? Musíš to pochopit! Ucítím jak si mě pomalu přitáhla k sobě. Chladivý kov pod krkem. Stojím na verandě před svým domem ve tmě a s nožem a šílenou upírkou. Může to být horší?
"Asi neumřeš rychle"pošeptá mi zamyšleným hlasem do ucha. Může to být horši. "Jdi pomalu, na zahradu"řekne a šťouchne mě nožem mezi lopatky až poskočím. Vejdeme do stinné zahrady. Tady mě nikdo neuvidí. Najdou mě až ráno. Prima. Ona si mě vychutná, ale co když budu křičet?
"Mám návrh, nebudeš křičet co říkáš?"řekne jako by mi četla myšlenky. A k tomu mě donutí jak? Dotkne se mě a já budu ječet tak vytrvale, že sem přilákám eskortu i s vrtulníky. "Nekřič a nebude mě to nutit jako první ti vyříznout jazyk"dodá po chvíli. Fajn, budu mlčet. Zastrčí si nůž za opasek a se zářivým úsměvem ke mně přikročí.
"Minule jsem tě podcenila, teď už ti to nevyjde"řekne vesele a její ruka vystřelí a praští mě do obličeje. Ucítím slabý pramínek krve, který se spustí z mojí pusy. Děvka. "Naděje je přesto hajzl, kdybys věřila, že tě zabiju, bylo by ti jedno, že přijdeš o jazyk, ale ty doufáš, že neumřeš. Proč asi?"pronese si sama k sobě a doplní to druhou ránou přes obličej. "pořád doufám, že zázrakem utečeš? Nebo že se smiluju?"zasměje se. Moje nohy začnou být vrtkavé, ještě jedna rána a jdu k zemi. Bude do mě kopat? Určitě. "Neměla by jsi ale mít tuhle zrádnou naději, škoda je že jsme tady venku, nemůžeš křičet. Já mám strašně ráda, když lidé křičí."začne mluvit zase sama pro sebe. Podívám se jí znechuceně do očí. Ona mě tu opravdu zabije. On to nepochopil. Strhne mě na kolena a vytáhne nůž s kterým mi přejede po tváři.
"Kde bereš tu naději, že přežiješ? Proč nezakřičíš? Alespoň na chvíli, vzdej se té naděje, ona nepřijde"zasměje se pobaveně. Zavřu oči a připravím se na to, že to přijde. Nemůžu utéct, neschovám se. V temnotě uslyším další pobvený hlas.
"Víš jistě, že je naděje špatná?"říká ten hlas naštvaně. Potom zaslechnu výkřik. A ucítím zápach spálených vlasů. Opatrně otevřu oči. Stojí zády ke mně a před ní se tyčí Andrew. Z očí mu jiskří plameny a jenom se podvědomě přikrčím pod jeho vztekem. Ona také. Vytočeně se po mě ožene ve snaze mi alespoň trochu uškodit. Spadnu dozádu na záda a nůž dopadne necelý centimetr od mého obličeje. Doprdele. Ona zmizí ve tmě. S dohořívajícími vlasy a oblečením. Vyděšeně pořád ležím na zemi a zírám na ten nůž. Mohl mě zabít. Neudělal to. Pevná ruka mě vytáhne do sedu.
"Jsi v pořádku?"zeptá se mě tiše a zasune mi neposlušné vlasy za ucho. Podívám se na něj a na tváři musím mít nechápavý výraz.
"Mám ten nůž ráda"řeknu tiše.
"Cože?"zeptá se tiše.
"Mám ten nůž ráda, mohl mi ublížit a neudělal to, mám ho ráda. Ten nůž se mi líbí"řeknu roztomilým šokovaným tonem.
"Neskutečné"zašeptá šokovaně. "Co?"podívám se nechápavě a až teď se doopravdy vrátím do reality.
"Já ti zachráním život, ale ty máš ráda ten nůž!"řekne pobaveně. "A co bys čekal? Teoreticky jsi mě do toho zavezl ty, ale to ti nevyčítám. Nemůžeš po mě ale chtít, abych tě měla ráda, protože koukni na něj!"začnu mu pomalu vysvětlovat a vytáhnu ze země nůž a položím si ho nežně na ruku. "Vidíš jak je roztomilej, když leží v mojí ruce? Musí být i neskonale inteligentí, když mi neublížil a navíc ho teď můžu používat já, když půjdu večer ven a budu se bát"dořeknu to a sama pro sebe se usměju.
"Takže znovu, pusť ten nůž a až si ověříš, že je zletilý, tak je tvůj, ale teď. Jsi v pořádku?"řekne pobaveně a pozvedne mi bradu abych mu musela pohlédnout do očí.
"Nejsem"řeknu tiše. Jeho pohled zvážní. "Proč jsou upíři takovýhle?"zašeptám hořce.
"Když se staneš upírem, tvoje duše se poničí, tvoje city a vlastnosti se většinou velice změní. Pořád mají cítění i všechno kolem, ale díky tomu, že mají zničenou duši a někteří jí v obě mají uvězněnou hodně dlouho jsem lehce nebezpeční a masochystičtí. Jejich duše už nikdy nenalezne klid. Upír je odsouzený žít navždy a i když ho někdo zabije, jeho duše už obvykle nadojde pokoje, neodejde vůbec z těla, je tam navždy uvězněná. Nikdy si nepřej stát se upírem. Je to nejhorší trest a s tím i neutuchající žízeň."řekne tiše a mě naskočí husina po celém těle.
"Myslela jsem, že umřu"zašeptám a pocítím jak mi znovu do očí vyskočily slzy. Soucitně se na mě usměje a tiše řekne "Zavři oči, něco vyzkouším." Poslechnu. Znovu je všude tma. Zaposlouchám se do pravidelného rytmu svého dechu.
"Nic se ti nestalo, jsi v pořádku"řekne ukliďňujícím tónem. Pocítím slabé chvění v rukou.
"Temnota nemusí být tak zlá jak se jeví a když chceš nic tě nezastaví, zopakuj to" pokračuje dál. Teď už mi mravenči celé tělo. "Temnota není zlá, nic mě nezastaví, když to nedovolím, už budu asi v pořádku"zašeptám tiše. Pod očima se mi tiše přehraje bílý film toho, jak klečím na trávníku a ona se nade mnou sklání, jak tiše přichází a z rukou se mu šíří oheň. Jak mu oči planou vzteky a ona vyděšeně vykřikne. Potom film skončí a ke mně se znovu donese Andrewuv hlas.
"Budeš v pořádku, zítra se budeš cítit líp. Ale teď mi jenom vysvětli proč doháje záříš?!"
Zmateně otevřu oči a pohlédnu do jeho překvapené tváře. Pohlédnu na svoje ruce a všimnu si jak z nich pomalu vyprchává slabá záře. Vrátila jsem se do minulost? Dost pravděpodobně.
"Moje schopnost"řeknu hořce. "Zářit?" zeptá se nechápavě.
"Ne něco jinýho, mám jistý předtuchy a teď jsem se jenom na moment vrátila do minulosti, nechtěj to chápat, sama tomu nerozumím, ale když to přijde, zářím"vysvětlím mu rychle a postavím se na nohy.
"Dobře, dneska už se nevrátí"řekne tiše a doopravodí mě ke dveřím. "Můžeš klidně spát a dyštak máš svůj milovný nůž"řekne ironicky. Jenom přikývnu hlavou a zarazím pholed do země. Pomalu se ode mě odvrátí a sejde schody.
"Andrew?"řeknu rychle a on se na místě zastaví. "Chtěla jsme ti poděkovat, zachránil jsi mi život"řeknu tiše a připojím nepatrný úsměv. V jeho očích se blýskne jiskřička pobavení.
"Dobře, díky."řekne po chvíli. "Neznamená to, ale že se spolu budeme ve škole normálně bavit, že ne?"řekne pobaveně. "Nee"vyhrknu rychle a na tvář mi vklouzne pobavený škleb. "Přeci bych se nemohla bavit s postrachem školy a takovým... no prostě tebou"řeknu pobaveně.
"Přesně, takže ve škole se neznáme jenom když se budeme chtít navzájem buzerovat"řekne s úsměvem. "Dávej na sebe pozor"dodá a zmizí ve tmě. Rychle zapluji dovnitř a všimnu si toho, že televize je pořád zapnutá. Někdo má pořád normální život. Lehnu si do postele a po chvíli doopravdy usnu. Spíš ale strachy než únavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaname Kaname | Web | 30. března 2007 v 23:06 | Reagovat

Usnout strachy? To se mi ještě nestalo. Samozřejmě super. Někdy přemýšlím, že takový život by byl fajn. Jasně, nebezpečí, divný věci a tak nejsou normální, ale vytrhne to ze stereotypu, pocitu, žes nic nedokázala a kdo ví,jestli dokážeš.

2 Kate Kate | 31. března 2007 v 10:03 | Reagovat

já už neim, co mám na takovou krásu napsat... :)) prostě užasný...... kdy??????kdy bude další???????????? :)

3 Lentilka Lentilka | 31. března 2007 v 11:09 | Reagovat

nejspíše dneska odpoledne nebo k večeru ale to už bude nová kapitolo a Porsche:)

4 Terka Terka | 31. března 2007 v 15:19 | Reagovat

Celá kapitola Patience je naprosto geniální, škoda že už je konec. Porche se mi totiž tolik nezamlouvá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama