Čarodějka
Tiše a neklidně,
slza padá z tváře dolů.
Z okna hledí smutná tvář
mladá dívka, tichý pláč.
Přichází to neštěstí,
někdo doufá ve štěstí.
Bílý závoj dolů padá,
dívky ruka kte rtům stoupá.
Neodvažuje se věřit tomu,
kam jí osud zavedl.
Není zrůda,
je jen člověk,
coho nemoc postihla.
Je to nemoc nebo dar?
Čarodějka zrodila se nám.