1./Within Temptation-Memories
2./Wanastovy vjecy-Kouzlo
3./Lucie- Rouháš se bohům
4./The Rasmus- Sail Away
5./Coldplay- The Scientist
Když mě opustí osud,tak mě může zlomit i vánek větru,nebo můžu bojovat.
(Napoleon Banaparte)
Všechny mé vzpomínky
Mi tě drží blízko
Držím si je v sobě
Tichý šepot
Tiché slzy
Slib mi:"Pokusím se
Najít mou cestu zpět do tohoto života"
Doufám,že je způsob
Abys mi dal vědět,že jsi v pořádku
Vzpomeň si znovu na mě
Spolu v těchto vzpomínkách
Vidím tvůj úsměv
Všechny vzpomínky uchovám
Vzpomínat i zapomínat a voči při tom zavírat
Není to láska není to zlo, jenom se nám to nepovedlo
Věřím že věříš - nikdo nám nevěří - né
Jestli ty hvězdy mi dáš - jestli to slunce vnímáš
Když přijde vítr a déšť - jestli se nerozplyneš
Mám těch tvejch věcí právě dost
Končím styl hlubších vrásek
Tvýho hněvu, padlech lásek
Hledám tě v nebesích - nepoznám
Božský volání hrůzu ti nahání
To zaklínání, zapírání
Chceš mý slzy pít
Kdysi dávno bylo hodně věcí, za které jsme bojovali
Měli jsme sen, měli jsme plán
Kdysi dávno nebylo co řešit
Pamatuji si tvůj slib
Tvá láska neměla konce
Že ty a já nikdy nezemřeme
Měli jsme všechno
Není důvod ke lhaní
Není třeba předstírat
Nikdo neřekl, že to bylo snadné
Nikdo neřekl, že to může být tak těžké
Otázky vědy
Věda a vývoj
Nemluví tak hlasitě jako mé srdce
Řekni, že mě miluješ
Vrať se a zůstaň
Cítila jsem studené kapky deště na své tváři, stékal v malých cestičkách dolů jako slzy. Vyšplhala jsem po přírodním žebříku, až ke svému oknu. Tiše jsem otevřela okno a otočila se k temné noci. Všimla jsem si jak se mraky rozestoupily a odhalily měsíc, který v tu chvíli osvítil všechno kolem. Netoužila jsem, aby vyšlo slunce, ve všech příslových se říká, že po bouřce vyjde slunce, ale já nechci, aby ráno vyšlo, protože když vyjde, kde budou hvězdy? Vlezla jsem dovnitř a shodila ze sebe promočenou bundu. Ani mě nepřekvapil stín sedící na sedačce u okna. Byla jsem zvyklá, že tu často sedí a čeká na mě. Zakázala jsem mu, aby se mnou chodil, pokud mi nebude zrovna chcít zachránit život, možná proto jsem měla pocit, že pokaždé když jsem se někam vykrádala tiše mě sledoval a potom se tajně vrátil zpátky a dělal, že na mě trpělivě čeká. Mojí teorii potvrzovaly kapky vody, které mu stýkaly po obličeji.
"Všechno v pořádku?"ozval se tiše. Jenom jsem němě přikývla. Deimos tu byl na začátku, bude tu i na konci. Zřejmě tu budu i až já odejdu, to je zajímavá teorie, schválně ke který holce se nasere do pokoje po mě? Radši nevědět. Sundala jsem si stříbrný křížek, který mi vysel na krku. Byl plný vzpomínek a pochybuji, že jednou nastane čas, kdy budu připravena ho sundat napořád. Tahle věc mě pojí s Alexem. A potom ještě sny. Od toho posledního, kdy se se mnou loučil nepřišel, ale já vím, že přijde. Dokázal to jednou, tak musí i teď. Já věřím, že přijde. Musí, musí aby mi řekl, že všechno bude fajn. Že to všechno byl jenom zlý sen. Předtím jsem si chránila krk před upíry, teř už ne. Přestěhovala jsem se a něco se přeci změnilo. Lidé mě volají, potřebují mě. Někdy mě nevolají přímo oni, ale něco jiného, něco co mi napovídá, kde a kdy to bude. Koho mám zachránit. Jsou lidé, kteří mají zemřít, ale já jsem na světě proto, abych tomu zabránila, abych zachránila ty co můžu. Dneska jsem zachránila jednu ženu, zachránila jsem jí, ale někoho mi nebylo souzeno zachránit. Jednou bych mohla přijít na způsob jak se vrátit a zachránit Alexe, jednou na něj přijdu, protože já se nesmířím s tím ,že jsi pryč! Na to zapomeň, Alexi. Teď bych si ale mohla jít lehnout. Toho upíra co mě dneska naštval vyřídím, až příště, nebo on mě jak sliboval, to je jedno.
"Deimosi, chci jít spát, můžeš jít?"řeknu tiše.
"Jistě, damisela, asi jsi po dnešku utahaná."
"To si píš, že jsem"
"Víš co? S tebou si pořád připadám jak v nějakém sci-fiction"
"Vždyť jsi upír, ne?"
"No a co?"
Myslím, že je to úžasné. Píšeš skvěle, a když už si člověk myslí, že ví, co se stane, jak to skončí, dokonale překvapíš a vyhodíš z rovnováhy. Rozhodně napiš další díl. Mimochodem, mám otázečku. Připadá vám úvodní písnička ke Světlům pasáže hezká? Mě teda určitě. To já jen tak, že jsem ji zrovna slyšela. Určitě bys měla pokračovat. Nechci psát, že musíš, protože to není pravda, ale prosím tě o to. Byla by škoda, zahodit tak super povídku.