Zamžourám do tmy, ale před očima mi pobýhají hvězdičky. Doháje, moje hlava. Tiše zaskučím a až v té chvíli si uvědomím to, že mě někdo nese. Přinutím se pohlédnout před sebe a doopravdy ležím někomu doslova v náručí. Tvář nade mnou je kamenná, nic neříkající, jako robot, který jenom vykonává příkaz. To mě vyděsí. Kam mě to nese? Než se stihnu vzpamatovat z toho šoku nebo se zkusit vymanit, už mě sám od sebe pustí. S tvrdým žuchnutím dopadnu na zadek, až hlasitě zakleju.
"Naše půvabná květinka"zaslechnu nad sebou ironický hlas. Jak promluví zamrazí mě, poznám ho, ten hlas v mém snu byl stejný. Pomalu zvednu pohled, který se střetne s jeho. Pán města, Svolávač, Mistr. To je fuk. Stojí přede mnou a pobaveně na mě hledí. Vyděšeně si prohlédnu svoje oblečení, které zůstalo nezměněné. Takže tohle není sen. Pokusím se pomalu postavit na nohy a jenom pokradnu mrknu na muže stojícího kousek ode mě. S kamenným pohledem zírá před sebe jako by se nic nedělo.
"Co po mě chceš?"řeknu rádoby pevným hlasem, ale mě samotné zní pisklavě.
"Chtěl bych tě o něco požádat"řekne zamyšleně a propálí mě zkoumavým pohledem. Pokusím se mu ho oplatit, ale docílím jenom toho, že mi začnou slzet oči a rozklepou se mi ruce.
"Požádat?"zopakuji to znovu nechápavě.
"Možná né tak úplně. Spíš by se to dalo nazývat dohodou"řekne po chvíli ticha.
Jenom na něj nechápavě hledím, co on by po mě mohl chtítí? Zabít mě? Ale k čemu dohoda? V tomhle světě přestávám snad všechno chápat.
"Přál by jsem si, abys přestala pomáhat lidem"řekne tiše a autorativně. Jenom mi na tvář naskočí úsměv. "To těžko"odpovím mu.
"Počkej, to není všechno. Chci tě požádat, ať přestaneš pomáhat lidem a bojovat s mými nemrtvými a za druhé si přeji, ne přímo ti nařizuji, abys ses přestala výdat s Matthewem. Nebudeš s ním mluvit, nebudeš s ním telefonovat, prostě nic"dokončí svůj proslov. Jenom na něj vyděšeně zírám. Co si o sobě myslí? Může přijít a rozkazovat mi, co mám dělat? Nikdy, nikdo!
"Za odměnu tě nikdo z mých nebude obtěžovat"dodá po chvíli.
"Na to zapomeň"zasyčím naštvaně.
"Jsem si jistý, že se dohodneme"řekne samolibě. Pokusím se lehne souvnout do zádu a v tu chvíli robotí posluhovač ožije. Hodí po mě nabroušený pohled a na hrudníku si založí ruce na kterých mu hrají mamutí svaly, panebože jsem v háji. Tenhle chlap by mě mohl rozdrtit jako malinu a možná by si toho ani nevšiml. Poslušně jsem zůstala stát, ale v mé hlavě už se rozletěl plán na to, jak se rozeběhnu tím směrem na který to bude tomu hromotlukovi trvat déle. Mohla bych se někam schovat, něco vymyslím, s nimi tu nezůstanu ani minutu.
"My dva se nedohodneme"řekla jsem hořce. Možná by to ale chtělo získat čas, naštvi ho zemřeš, dohodněte se přežiješ. "Možná, pod určitými změnami"řekla jsem vzápětí váhavě. "Tuším, že nesouhlasíš a tohle mi říkáš jenom proto, abys mě zabavila a mohla jsi utéct, lae já se chci doopravdy dohodnout, doufám, že to půjde po dobrém. Jako inspiraci ti představím tady mé muže."řekl s už lehce otráveným pohledem. Muže? Vždyt je tady jenom jeden. Nebo ne?
"Silur, Devon, Ordivik"řekl pyšně a ze tmy za mými zády a po druhé ruce než stál ten obr se vynořili další dva, stejně děsivý, stejně nabušený.
"K čemu tolik goril?"řekla jsem s nejistým úsměvem a instinktivě se přikrčila. "Myslím, že se nedohodneme"řekla jsem a pokusila jsem se zamračit, ale v téhle situaci mi to dost dobře nešlo.
"Silur, Devon"řekl ostrým hlasem a v tu chvíli mě obemkli silné paže a drželi mě skříplou mezi sebou. Nemohla jsem hýbet s rukami a jenom sebou naštvaně mrskla mezi nimi.
"Jdi do háje!"zasyčela jsem nenávistně.
"Nebudeš se mi plést do cesty"řekl a pomalu ke mně přistoupil, pouze jsem přimhouřila oči na znamení odporu.
"Přestaneš se výdat s Matthewem"řekl ostrým tónem. Měla jsem chuť vypláznout na něj jazyk.
"Splníš tyto podmínky a nic se ti nestane"dodal po chvíli.
"Přestala bych se s ním výdat pouze, kdybys mi zaručil jeho naprosté bezpečí"vyprskla jsem rozhořčeně a znovu se pokusila vyškubnout své ruce z drápů těch goril.
"Jsi si vědoma toho, že tohle nesplním?"řekl s úsměvem.
"Potom se nedohodneme"zasyčela jsem. "Budu tě štvát tak moc, že mě začneš prosit, abych toho nechala"řekla jsem pobaveně. V mojí situaci jsem neměla právo udávat podmínky, ale kde se tohle pravidlo vzalo? Mohla jsem si dělat co jsem chtěla.
"Pevně věřím, že se domluvíme"řekl mi mrazivým tónem a kývnul na dvě gorily, co mě drželi. Ty svůj stisk zesílili, až jsem usikla bolestí.
"Nepřijmu to, pokud nesplníš mojí jedinou podmínku"řekla jsem poraženě.
"Přijímám"řekl s ledovým klidem, ale v očích mu hrál vztek. Proč mě nechává naživu? Všemu by pomohlo, kdyby mě tu teď zardousil a oba víme, že by se mu to povedlo. Není potřeba si nic nalhávat, není potřeba zapírat, K čemu mě chce živou? Někdy si člověk myslí, že je odvážný, ale není. Všichni se tam uvnitř třeseme strachy, já uvnitř strachy umírala, ale přiznat to? Ne. Popravdě mi stačí postavit se večer do okna, nechat kolem sebe vát studený vzduch a potom si uvědomit to nebezpečí, že za mnou někdo stojí, že má můj život na dalni a já o tom nemusím vědět. Ta hrůza co mě popadne je čistá, ale když se otočím o to sladší je pocit, že za mnou nikdo není. On tu, ale teď stojí. Domlouváme se na krvavé dohodě. Tak by se to dalo nazvat. Pohlédla jsem mu do očí a doufala, že se co nejdřívdostanu domů. Do relativního bezpečí.
"S Matthew se neuvidíš, do té doby bude v bezpečí. Je mi jedno jak to uděláš, ale nesmí tě vidět. A ty nesmíš pomáhat lidem. Prostě budeš žít svůj normální ubohý život jako každý člověk, souhlasíš?"nadiktoval mi podmínky a já věděla, že víc neuhádám. Něco namítnu a zabije mě. Neznám důvod, proč to ještě neudělal, ale dám mu ještě chvíli a udělá to. Porsche, ať chceš nebo ne, musíš to přijímout. Rozluč se. Nebudeš moct pomáhat lidem, ale zachráníš alespoň jeden život. Ten který ti zlomí srdce nebo ty jemu. Člověk je uvnitř sobecký tvor, obětuji cizí lidi pro toho na kterém mi záleží a je mi jedno, že on je jeden a jich je více. Obětuji je s čistým svědomím pro jeho bezpečí. Obětuji sebe pro něj. To se mi zdá spravedlivé. Nejhorší ale bude říci mu to, když ho neuvidím možná to časem vyprchá, ale pohled do jeho očí mě bude provázet ve snech, bude mě děsit, dohánět k slzám a já ho budu postrádat jako by to byli moje oči. Musím to ale udělat. Ocitla jsem se na rozhraní. Musím hrát podle pravidel, jejich. Jestli to znamená nevídat ho, bude to bolet, moc bolet, ale jestli to znamená i jeho bepzečí přijímám. Všechno jsem to začela kvůli tomu čeho jsem dosáhla právě teď, ale za jakou cenu? Člověk je nechutně sobecký tvor, když obětuje jiné lidi pro toho jediného? Nejsem sobecká, jsem pouze poblázněná chemií, ale co zmůžu proti přírodě? S tím už nic neudělám. Nemůžu jinak. Jsem zřejmě zamilovaná, jiný důvod není.
"Souhlasím"zašeptala jsem tiše a stisk těch dvou povolil tak prudce, že jsem zavrávorala.
"Když jeden z nás poruší dohodu, automaticky se celá vymaže jako by neexistovala"řekne mrazivě, otočí se a splyne s tmou. Ať táhne k čertu! Ať jde do háje, hajzl!
(7./ DOHODA 4.část
"Porsche"řekne s úsměvem. Matthew, můj Matthew. Nádherný jako vždycky. Veselí, roztomilý a naprosto dokonalý. Natáhnu k něm ruku, ale vzápětí s ní znovu ucuknu dozádu. Nechápavě na mě pohlédne. Nemůže nic chápat. Nechápu svoje chování, ale v další chvíli mu vysím kolem krku. Políbím ho na rty a v tu samou chvíli ucítím, jak mi po tváři stekla slza. Nemohl si jí všimnout, protože prší, ale já cítíla její hořkou a bolavou sílu. Je tohle poslední polibek?)
Meditace nám pomůže udržet na uzdě vnitřní tlak, který se v nás stupňuje aniž si to uvědomujeme. Práce, děti, nákupy, samý stres, stres a stres. Nikdo se pak nemůže divit, když vybuchnete jako papiňák. Nejenže tím ublížíte sobě, tak i mnohdy okolí, neboť můžete propadnou alkoholu, drogám či vše nahromaděné odventilovat jiným způsobem.
Při meditaci se musíte cítit uvolněně, příjemně. Rozhodně by vás nic nemělo vyrušovat a nebo odvádět vaší pozornost. Možná meditujete, aniž byste si to uvědomovali. Pohodně se usaďte - tak abyste se nemuseli ošívat, zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech. V případě, že chcete mít oči otevřené se soustřeďte na jedno místo, na které se budete stále dívat. Není nutné vydržet takto " rozjímat" hodinu či celý den, důležité je se nezabírat žádnými myšlenkami, byť to bude trvat jen pět minut.
Základem zdravého způsobu života je pestrá strava, která obsahuje dostatečné množství zeleniny a ovoce. Vyhýbat se nezdravým, sladkým a tučným a vysoce kalorickým pokrmům je nevyhnutelné. V dnešní době je také žádoucí konzumovat co nejvíce biopotravin, které jsou k tělu šetrné a nezahlcují ho škodlivými látkami chemického původu.
























Ingredience:

















