close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2007

7./ DOHODA 3.část

20. dubna 2007 v 10:37 | Lentilka |  Více než nic
Zamžourám do tmy, ale před očima mi pobýhají hvězdičky. Doháje, moje hlava. Tiše zaskučím a až v té chvíli si uvědomím to, že mě někdo nese. Přinutím se pohlédnout před sebe a doopravdy ležím někomu doslova v náručí. Tvář nade mnou je kamenná, nic neříkající, jako robot, který jenom vykonává příkaz. To mě vyděsí. Kam mě to nese? Než se stihnu vzpamatovat z toho šoku nebo se zkusit vymanit, už mě sám od sebe pustí. S tvrdým žuchnutím dopadnu na zadek, až hlasitě zakleju.
"Naše půvabná květinka"zaslechnu nad sebou ironický hlas. Jak promluví zamrazí mě, poznám ho, ten hlas v mém snu byl stejný. Pomalu zvednu pohled, který se střetne s jeho. Pán města, Svolávač, Mistr. To je fuk. Stojí přede mnou a pobaveně na mě hledí. Vyděšeně si prohlédnu svoje oblečení, které zůstalo nezměněné. Takže tohle není sen. Pokusím se pomalu postavit na nohy a jenom pokradnu mrknu na muže stojícího kousek ode mě. S kamenným pohledem zírá před sebe jako by se nic nedělo.
"Co po mě chceš?"řeknu rádoby pevným hlasem, ale mě samotné zní pisklavě.
"Chtěl bych tě o něco požádat"řekne zamyšleně a propálí mě zkoumavým pohledem. Pokusím se mu ho oplatit, ale docílím jenom toho, že mi začnou slzet oči a rozklepou se mi ruce.
"Požádat?"zopakuji to znovu nechápavě.
"Možná né tak úplně. Spíš by se to dalo nazývat dohodou"řekne po chvíli ticha.
Jenom na něj nechápavě hledím, co on by po mě mohl chtítí? Zabít mě? Ale k čemu dohoda? V tomhle světě přestávám snad všechno chápat.
"Přál by jsem si, abys přestala pomáhat lidem"řekne tiše a autorativně. Jenom mi na tvář naskočí úsměv. "To těžko"odpovím mu.
"Počkej, to není všechno. Chci tě požádat, ať přestaneš pomáhat lidem a bojovat s mými nemrtvými a za druhé si přeji, ne přímo ti nařizuji, abys ses přestala výdat s Matthewem. Nebudeš s ním mluvit, nebudeš s ním telefonovat, prostě nic"dokončí svůj proslov. Jenom na něj vyděšeně zírám. Co si o sobě myslí? Může přijít a rozkazovat mi, co mám dělat? Nikdy, nikdo!
"Za odměnu tě nikdo z mých nebude obtěžovat"dodá po chvíli.
"Na to zapomeň"zasyčím naštvaně.
"Jsem si jistý, že se dohodneme"řekne samolibě. Pokusím se lehne souvnout do zádu a v tu chvíli robotí posluhovač ožije. Hodí po mě nabroušený pohled a na hrudníku si založí ruce na kterých mu hrají mamutí svaly, panebože jsem v háji. Tenhle chlap by mě mohl rozdrtit jako malinu a možná by si toho ani nevšiml. Poslušně jsem zůstala stát, ale v mé hlavě už se rozletěl plán na to, jak se rozeběhnu tím směrem na který to bude tomu hromotlukovi trvat déle. Mohla bych se někam schovat, něco vymyslím, s nimi tu nezůstanu ani minutu.
"My dva se nedohodneme"řekla jsem hořce. Možná by to ale chtělo získat čas, naštvi ho zemřeš, dohodněte se přežiješ. "Možná, pod určitými změnami"řekla jsem vzápětí váhavě. "Tuším, že nesouhlasíš a tohle mi říkáš jenom proto, abys mě zabavila a mohla jsi utéct, lae já se chci doopravdy dohodnout, doufám, že to půjde po dobrém. Jako inspiraci ti představím tady mé muže."řekl s už lehce otráveným pohledem. Muže? Vždyt je tady jenom jeden. Nebo ne?
"Silur, Devon, Ordivik"řekl pyšně a ze tmy za mými zády a po druhé ruce než stál ten obr se vynořili další dva, stejně děsivý, stejně nabušený.
"K čemu tolik goril?"řekla jsem s nejistým úsměvem a instinktivě se přikrčila. "Myslím, že se nedohodneme"řekla jsem a pokusila jsem se zamračit, ale v téhle situaci mi to dost dobře nešlo.
"Silur, Devon"řekl ostrým hlasem a v tu chvíli mě obemkli silné paže a drželi mě skříplou mezi sebou. Nemohla jsem hýbet s rukami a jenom sebou naštvaně mrskla mezi nimi.
"Jdi do háje!"zasyčela jsem nenávistně.
"Nebudeš se mi plést do cesty"řekl a pomalu ke mně přistoupil, pouze jsem přimhouřila oči na znamení odporu.
"Přestaneš se výdat s Matthewem"řekl ostrým tónem. Měla jsem chuť vypláznout na něj jazyk.
"Splníš tyto podmínky a nic se ti nestane"dodal po chvíli.
"Přestala bych se s ním výdat pouze, kdybys mi zaručil jeho naprosté bezpečí"vyprskla jsem rozhořčeně a znovu se pokusila vyškubnout své ruce z drápů těch goril.
"Jsi si vědoma toho, že tohle nesplním?"řekl s úsměvem.
"Potom se nedohodneme"zasyčela jsem. "Budu tě štvát tak moc, že mě začneš prosit, abych toho nechala"řekla jsem pobaveně. V mojí situaci jsem neměla právo udávat podmínky, ale kde se tohle pravidlo vzalo? Mohla jsem si dělat co jsem chtěla.
"Pevně věřím, že se domluvíme"řekl mi mrazivým tónem a kývnul na dvě gorily, co mě drželi. Ty svůj stisk zesílili, až jsem usikla bolestí.
"Nepřijmu to, pokud nesplníš mojí jedinou podmínku"řekla jsem poraženě.
"Přijímám"řekl s ledovým klidem, ale v očích mu hrál vztek. Proč mě nechává naživu? Všemu by pomohlo, kdyby mě tu teď zardousil a oba víme, že by se mu to povedlo. Není potřeba si nic nalhávat, není potřeba zapírat, K čemu mě chce živou? Někdy si člověk myslí, že je odvážný, ale není. Všichni se tam uvnitř třeseme strachy, já uvnitř strachy umírala, ale přiznat to? Ne. Popravdě mi stačí postavit se večer do okna, nechat kolem sebe vát studený vzduch a potom si uvědomit to nebezpečí, že za mnou někdo stojí, že má můj život na dalni a já o tom nemusím vědět. Ta hrůza co mě popadne je čistá, ale když se otočím o to sladší je pocit, že za mnou nikdo není. On tu, ale teď stojí. Domlouváme se na krvavé dohodě. Tak by se to dalo nazvat. Pohlédla jsem mu do očí a doufala, že se co nejdřívdostanu domů. Do relativního bezpečí.
"S Matthew se neuvidíš, do té doby bude v bezpečí. Je mi jedno jak to uděláš, ale nesmí tě vidět. A ty nesmíš pomáhat lidem. Prostě budeš žít svůj normální ubohý život jako každý člověk, souhlasíš?"nadiktoval mi podmínky a já věděla, že víc neuhádám. Něco namítnu a zabije mě. Neznám důvod, proč to ještě neudělal, ale dám mu ještě chvíli a udělá to. Porsche, ať chceš nebo ne, musíš to přijímout. Rozluč se. Nebudeš moct pomáhat lidem, ale zachráníš alespoň jeden život. Ten který ti zlomí srdce nebo ty jemu. Člověk je uvnitř sobecký tvor, obětuji cizí lidi pro toho na kterém mi záleží a je mi jedno, že on je jeden a jich je více. Obětuji je s čistým svědomím pro jeho bezpečí. Obětuji sebe pro něj. To se mi zdá spravedlivé. Nejhorší ale bude říci mu to, když ho neuvidím možná to časem vyprchá, ale pohled do jeho očí mě bude provázet ve snech, bude mě děsit, dohánět k slzám a já ho budu postrádat jako by to byli moje oči. Musím to ale udělat. Ocitla jsem se na rozhraní. Musím hrát podle pravidel, jejich. Jestli to znamená nevídat ho, bude to bolet, moc bolet, ale jestli to znamená i jeho bepzečí přijímám. Všechno jsem to začela kvůli tomu čeho jsem dosáhla právě teď, ale za jakou cenu? Člověk je nechutně sobecký tvor, když obětuje jiné lidi pro toho jediného? Nejsem sobecká, jsem pouze poblázněná chemií, ale co zmůžu proti přírodě? S tím už nic neudělám. Nemůžu jinak. Jsem zřejmě zamilovaná, jiný důvod není.
"Souhlasím"zašeptala jsem tiše a stisk těch dvou povolil tak prudce, že jsem zavrávorala.
"Když jeden z nás poruší dohodu, automaticky se celá vymaže jako by neexistovala"řekne mrazivě, otočí se a splyne s tmou. Ať táhne k čertu! Ať jde do háje, hajzl!
(7./ DOHODA 4.část
"Porsche"řekne s úsměvem. Matthew, můj Matthew. Nádherný jako vždycky. Veselí, roztomilý a naprosto dokonalý. Natáhnu k něm ruku, ale vzápětí s ní znovu ucuknu dozádu. Nechápavě na mě pohlédne. Nemůže nic chápat. Nechápu svoje chování, ale v další chvíli mu vysím kolem krku. Políbím ho na rty a v tu samou chvíli ucítím, jak mi po tváři stekla slza. Nemohl si jí všimnout, protože prší, ale já cítíla její hořkou a bolavou sílu. Je tohle poslední polibek?)

Zakuste pocit splynutí s vesmírem

19. dubna 2007 v 23:04 | Lentilka

Meditace je odborněji řečeno splynutí těla a duše. Laicky je to druh relaxace. Víte jak ji provádět? Co od ní můžete čekat? Je něco takového možné vůbec v dnešní uspěchané době? Meditace není žádná věda, i když ono samotné pojmenování zní dost vznešeně.

Meditace nám pomůže udržet na uzdě vnitřní tlak, který se v nás stupňuje aniž si to uvědomujeme. Práce, děti, nákupy, samý stres, stres a stres. Nikdo se pak nemůže divit, když vybuchnete jako papiňák. Nejenže tím ublížíte sobě, tak i mnohdy okolí, neboť můžete propadnou alkoholu, drogám či vše nahromaděné odventilovat jiným způsobem.



Meditaci si každý asi představí trochu jinak. Když se řekne meditace, tak si většina lidí představí šaolina sedícího v poloze lotosového květu a rozjímajícího na "bytím brouka" celé hodiny. Jinému může na mysli vytanout jogín se zalomenýma nohama v jedné poloze a vyluzující zvuky óm. Tato představa však odradí mnoho lidí. Jako meditaci můžeme také v jistém slova smyslu počítat poslech příjemné hudby či pozorování uměleckého díla.



Věnovat se meditaci či lépe řečeno meditovat můžete doma, v přírodě, v kavárně. Meditace je zklidnění mysli, kdy se zahloubáte do svého nitra a necháte plynout myšlenky aniž byste je musely rozebírat a všímat si jich. Meditovat můžete v pozici lotosového květu, či v tureckém sedu nebo sedíc na patách. Můžete klidně ležet v trávě, uvelebit se na sedačce či sedět v pohodlném křesle.



Při meditaci se musíte cítit uvolněně, příjemně. Rozhodně by vás nic nemělo vyrušovat a nebo odvádět vaší pozornost. Možná meditujete, aniž byste si to uvědomovali. Pohodně se usaďte - tak abyste se nemuseli ošívat, zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech. V případě, že chcete mít oči otevřené se soustřeďte na jedno místo, na které se budete stále dívat. Není nutné vydržet takto " rozjímat" hodinu či celý den, důležité je se nezabírat žádnými myšlenkami, byť to bude trvat jen pět minut.



Vaše tělo ocení tuto chvíli, kdy meditujete. Můžete meditovat jednou za čas, ale ideální je si z toho udělat denní rituál. Nejlépe ve stejnou dobu. Pravidelnost je důležitá, neboť se vám bude lépe dostávat do meditačního klidu. Meditujte nejlépe na stejném místě, kde se vám vytvoří časem jistá příjemná atmosféra. Důležité je nemyslet na nic a myšlenky nechat plynout kolem vás. Případně můžete meditovat nad konkrétní myšlenkou a v klidu se rozhodovat.



Zdroj fotografií: Vogue.com

AUTOR: Iwona Kolesová




Tipy, které vám zaručeně prodlouží a zkvalitní život!

19. dubna 2007 v 23:01 | Lentilka

Tajemství dlouhověkosti je prosté. Stačí žít zdravě. To se nám ale v dnešní uspěchané době daří stále méně často a s většími obtížemi. Málokdo si na sebe najde dostatek času a dopřeje svému tělu i mysli vše, co potřebují. Jen zdravý člověk, ale může žít déle. Myslete na to!



Základem zdravého způsobu života je pestrá strava, která obsahuje dostatečné množství zeleniny a ovoce. Vyhýbat se nezdravým, sladkým a tučným a vysoce kalorickým pokrmům je nevyhnutelné. V dnešní době je také žádoucí konzumovat co nejvíce biopotravin, které jsou k tělu šetrné a nezahlcují ho škodlivými látkami chemického původu.

O zdravém způsobu stravování musíte být přesvědčeni, jen tak vám bude přinášet radost. Důležitý je také pravidelný pohyb, ideálně na čerstvém vzduchu, to je pro vaše tělo i duši nejlepší. Čerstvý vzduch a správné dýchání dělá hodně.
Je nezbytné provozovat sport a mít zájmy, které nás baví a naplňují. Nebo se stýkat jen s těmi lidmi, s kterými je nám dobře. Vnitřní vyrovnanost je nesmírně důležitá a přispívá k ní mnoho faktorů. Mimo jiné i to, jak moc se necháme ovlivnit lidmi. Nejen jejich názory, míněním či cíly, ale i negativními emocemi, řečmi či chováním. Lidé, kteří dosáhli sta let, jsou neuvěřitelně smíření se životem, neustále mají na tváři úsměv a stále rádi poznávají dosud nepoznané. Těší se z každého dne a ohlédnou-li se zpátky, vidí krásně strávený čas.



A co ještě vám zaručí dlouhověkost? Spokojený rodinný život, tělesná práce, která nemusí být nutně zaměstnáním, ale i koníčkem (například práce na zahradě) a optimistický pohled na svět. Pozor si dejte na nadváhu, kouření, přespříliš alkoholu a stres.

AUTOR: Mirka Zemanová



Zdroj fotografií: Canstockphoto.com






Insomnie - co mám dělat?

19. dubna 2007 v 22:59 | Lentilka




Nespavost trápí poměrně vysoké procento dospělých, nejvíce se dotýká žen. Pokud i vy mezi nespavce patříte, pak první věcí, kterou musíte změnit, je zamezit stresu, aby vám váš drahocenný spánek nebral. Pokud na vás totiž útočí nepříznivé vlivy ze všech stran, pak není divu, že v noci nemůžete usnout. Tady je blok psychický a ten byste měla odstranit relaxací, dostatkem odpočinku v podobě pohybu na čerstvém vzduchu, přidat taky nějakou pravidelnou sportovní aktivitu a zkombinovat vše se zdravou stravou. Dále se nedoporučuje pít kávu a silný čaj několik hodin před spaním. Proto na večerní kávu raději zapomeňte.



Naopak pomoci k rychlému spánku může sklenice mléka. Pokud první uvedené možnosti nepomůžou, další na řadě je doporučení pít čaje určené ke spánku. Jejich hlavní složkou bude meduňka, výhodou je, že čaj není drahý a může opravdu dobře posloužit. V lékárně můžete zakoupit i volně prodejné léky, které mohou také dobře působit, ale pokud jste zastánkyní přírodní léčby, pak čaj bude jasná volba.



Někdy však nepomůže žádná domácí metoda a pak už je nutné navštívit lékaře. Pokud nespavostí trpíte i tři noci v týdnu, pak byste už svého praktického doktora měla žádat o radu. Důvod totiž může být i vážnější, než se zpočátku zdá, a bude nutné proti problémům zakročit pod dohledem profesionála. Ten vás může poslat na různá vyšetření, a odhalit tak problém. Nespavost neberte na lehkou váhu, hlavním mínusem je narušování vašeho denního rytmu a soukromí, postavte se k ní tedy čelem a pomozte kvalitní regeneraci svého těla formou spánku.


Můj zdorj: Moda.cz

Modelky Promod

18. dubna 2007 v 21:20 | Lentilka
Babora

Caitlin

Camille

Carolina W.
Cecilie

Charlbi

Emily Stevenson

Faviola

Kat

Milada

Mira

Sara Sanchez

Obal na knížku?

18. dubna 2007 v 19:44 | Lentilka |  Něco jako tma
Pár návrhů jak by mohl vypadat obal na mojí knížku, hlasujte a komentujte!:)

Víte, co nejvíce škodí vaší pleti?

18. dubna 2007 v 19:33 | Lentilka

Znáte své pleťové prohřešky? Pojídání čokolády vaší pleti neškodí, ovšem jen v malém množství. Kouření vaši pleť vysušuje a zahlcuje ji toxiny. Neodlíčená pleť či špatně odlíčená je kosmetickou katastrofou. A takto můžeme pokračovat dále a dále.



Sem tam se objeví článek o mýtech a pravdách týkajících se pleti, ale je to daleko méně probíráno než všechna ta doporučení, jak se starat o pleť. Trošku mi v tom však chybí ucelené informace. Každá bychom měla mít své "pleťové přikázání" pro krásnou pleť. Jen by ho bylo asi více než desatero. Co (ne)škodí vaší pleti? Ačkoli je každá pleť jiná, tak ji škodí stejné pleťové hříchy.

Make-up a odličování
Dekorativní kosmetika je skvělá záležitost, jak se zkrášlit, ale patří na vaší pleť jen do doby, než jdete spát. Mnoho žen se někdy neobtěžuje po dlouhé noci odlíčit a říkají si, že to udělají ráno. Je to velká chyba, neboť si zadělávají na záněty a podráždění. V noci má pleť odpočívat a ne bojovat o "přežití".

Nikotin a alkohol
Kouření dehydratuje vaši pleť a narušuje kolagenní vlákna, díky kterým je vaše pleť pevná. Platí to i v případě, že jste jen pasivní kuřák. Alkohol není v žádné případě pomocníkem. Tělu a pleti prospívá konzumace vína, ale jen v malém množství.


Čokoláda a stres
Jste ve stresu, pod tlakem a máte deprese? Skvělým povzbuzovačem je čokoláda. Stres je obecně dlouhodobě škodlivý. Během něho vaše tělo strádá a to se projevuje i na pleti. Čokoláda je tělu prospěšná v malém množství, nijak výrazně se nepodepisuje na zhoršení pleti.

Slunění a opalovací přípravky
Dlouhodobé opalování pleti a pokožce škodí. Krátkodobé slunění dodá vaší pleti dostatečný přísun vitamínu D. Ovšem dlouhodobé vystavování slunečním paprskům ucpává póry. Mylně si některé dámy nenatírají opalovacími přípravky v domnění, že se lépe opálí.

Stravování a skladba jídelníčku
Obecně platí, že váš stav pleti se odvíjí od toho, jaké jídlo jíte. Zásobujete-li svou pleť sacharidy, bílkovinami, vitamíny, vlákninou, tak je vše v pořádku. Ale jen, co je něčeho moc nebo naopak málo, projeví se vám to na pleti.

Tekutiny versus drahé kosmetické přípravky
A je to tu zase, pitný režim. Neříká se to jen tak pro nic za nic. Příjem 2-3 litrů tekutin denně je prospěšný nejen pro pleť, ale i pro celé tělo. Nemusíte to dodržovat, vaše pleť se zvrásčí, vyschne a bude rychleji stárnout. Drahé krémy vám v tomto případě nepomohou, neboť vaše pleť bude dehydratována zevnitř.

Vzduch a světlo
Denní světlo a čerstvý vzduch nepodceňujte. Díky nim se vaše pleť lépe prokrvuje. Při dlouhodobém pobytu jen pod zářivkami a v uzavřené místnosti je vaše pleť povadlá, bledá a "nemocná" . Ovšem ani znečištěný vzduch velkoměst pleti neprospívá. Dusí jí a nedovoluje dýchat.

Pohyb
Při nedostatku pohybu a sedavém způsobu života dochází ke zpomalování regeneračních procesů pokožky. Kůže se obnovuje velmi pomalu a nedostatečně, špatně se vyplavují škodlivé látky a dochází k ukládání tuků.

Spánek
Tak přirozenou záležitost jako je spánek mnoho lidí opomíjí. Nedostatečný spánek se na vaší pleti podepíše velmi výrazně. V noci dochází k regeneraci, náhradě odumřelých buněk a dalším chemickým procesům pleti.



Zdroj fotografií: Vogue.com
Můj zdroj: Moda.cz



Rasta copánky

18. dubna 2007 v 19:30 | Lentilka

Rasta copánky, to je účes, který je vhodný pro všechna roční období. Při správné péči se může nosit dlouhodobě a rozhodně vám dodá na zajímavosti. Hodí se jak pro ženy, tak muže a děti. Vhodný je i pro období dorůstání krátkých vlasů, kdy je úprava vlasů složitější.



Naplétání copánků je možné již z vlasů, které jsou 7 cm dlouhé. Je jen na vás, jak dlouhé a tlusté copánky zvolíte. Tak jako tak vám vydrží nejdéle 4 - 6 měsíců, pak je třeba účes předělat. Copánky se dělají z chemlonu nebo kanekalonu a mohou se normálně mýt (ideálně bylinným šampónem bez kondicionéru).

Nezáleží na hustotě vašich vlasů, protože se do vlasů vplétají umělá vlákna. Na výběr je cca 25 barev od přirozených až po ty extravagantní. Jednotlivé barvy se mezi sebou mohou také bez problémů míchat a vy si tak můžete nechat vytvořit copánky přesně podle svých představ. V salonu vám rádi se vším poradí.
Pokud se pro copánky rozhodnete, připravte se na to, že se pletou 6 - 8 hodin a stojí pár tisíc. Záleží na délce, tloušťce, použitém materiálu a typu copánků. Do 5000 Kč se však vejdete. Vezměte si s sebou knížku, časopis nebo si nechte pustit film či alespoň hudbu. Před napletením je dobré vlasy alespoň tři až pět dnů nemýt, aby neklouzaly a neovlivnily tak negativně výsledný účes.

Copánky sluší ženám i mužům všech barev vlasů. Nezáleží ani na věku. Platí však, že nejlépe vyniknout na ženách či mužích s pravidelnými rysy, neboť připoutají pozornost k obličeji. Rasta copánky se nehodí pro lidi s odstávajícíma ušima.

Není pravdou, že až budete chtít copánky sundat, budete se muset ostříhat. Copánky se pouze rozpletou. Pokud budete mít vlasy po rozpletení copánků zacuchané, jednoduše vám pomůže kondicionér. Poté vlasy umyjte a použijte výživnou kúru. Vlasy by pak měly vypadat jako před napletením. Dejte vlasům pauzu a můžete jít do podobného účesu klidně znovu. Copánkům podlehly i některé celebrity, vynecháme-li ty černošské, rasta copánky se svého času pyšnila i Christina Aguilera, známá svými extravagantními účesy.


Zdroj fotografií: Rasta-copanky.estranky.cz
Můj zdroj: http://www.moda.cz

Piña Colada

18. dubna 2007 v 19:29 | Lentilka

Piňa colada je snad nejznámějším tropickým koktejlem na světě. Představte si, že ležíte na pláži Karibiku, posloucháte písničku Piña Colada a usrkáváte koktej a říkáte si, že takový lahodný koktejl nemohl vynalézt nikdo jiný než horkokrevný Kubánec či Portorikánec. Horkokrevný byl, ale zato Španěl, jmenoval se Ricardo Gracia.



Svůj první koktejl prý namíchal už ve 4 letech. Vlastnil dobře prosperující restauraci, kterou později prodal a přijal místo jako bar manager v hotelu Hilton v Madridu. Po pár letech, v roce 1954, ho hotel vyslal na Puerto Rico do San Juan. Tam se tradičně jako uvítací drink podával Coco Loco, mix kokosového mléka, rumu a kokosového krému a čerstvých plátků kokosu na ozdobu, vše z kokosových palem, které rostly kolem hotelu.



Jednoho dne se vedení hotelu rozhodlo palmy pokácet a to znamenalo ránu pro Ricarda, nemohl ozdobit svůj koktejl čerstvým kokosem a bez ozdoby nechtěl drink podávat. Napadlo ho, že by kokosový plátek mohl nahradit ananasem a přilít trochu ananasové šťávy. Aby vylepšil chuť, přidal rozdrcený led a rozmixovaný ananas. To bylo právě tím okamžikem, kdy už všichni věděli, že vytvořil něco nového. Z Coca Loca se stala Piña Colada, koktejl, který byl vlastně vytvořen náhodou.



Jak se Ricardo přesouval v rámci hotelové sítě Hilton, svůj vynález si bral s sebou a časem se stal jedním z nejslavnějších koktejlů. Bohužel Richardovi nemohl být koktejl zapatentován, tak si velké jmění nevydělal. Co tento známý španělský název ale znamená? Jednoduše scezený ananas.



Pan Ricardo o přípravě Piña Colady říká: ,,Musí být udělána s láskou. Naučte se dávat ingredience ve správném poměru, ale neodměřujte je, stačí odhadnout a dát, jak to vy cítíte. Jakákoliv práce, která je udělána s láskou, je uměním. Zapamatujte si, že se nejedná o ledový koktejl, ani o sorbet. Je to smetanové a krémové a ještě jednou krémové!



Jak připravit, aby bylo přesně podle vynálezcových představ? Je to tak jednoduché a postačí vám pouze 5 minut.



Ingredience:

čerstvý ananas ( nebo ananasový džus)

čerstvý kokosový ořech( postačí asi tak 50 ml kokosového krému)

50 ml bílého rum

50ml kokosového rumu

led

a mixérPiña Coladu můžete připravit i jako nealkoholický koktejl, říká se mu Virgin Piña Colada. Nebo nahraďte rum za vodku a vytvořte si tak Chi Chi.



Příprava:

Nalijte kokosový krém do mixéru, můžete přidat i trochu nastrouhaného čerstvého kokosu. Rozdrťte led a dejte jej do mixéru společně s nakrájenými kousky ananasu. Poté přidejte rum a kokosový rum, vše dobře promixujte a už jen stačí nalít do sklenic nebo vydlabaného ananasu a nakonec ozdobte kouskem ananasu. Vychutnejte si Piña Coladu jako letní koktejl nebo aperitiv.




7./ DOHODA 2.část

18. dubna 2007 v 14:13 | Lentilka |  Více než nic
"Tak někdy Ahoj"rozločím se a taktně přejdu jak Matthew nenápadně gestikuluje, abych počkala. To by dopadlo ještě hůř, ještě by ze mě vymámil, co doopravdy dělám a já bych se propadla. Běham z jednoho podniku do druhého jako úplný šílenec,to není normální. Vyjdu ze dveře a pokusím si namluvit, že neviděli to, že jsem znovu odešla bez bundy. Musejí uvěřit tomu, že jí mám nebo že jsem otužilá. Jiné vysvětlení asi nenajdou. Promrzlá se vplížím do kombálku a v přikrčení jako špión otevřu dvířka a sednu si pod bar. Nechám teplo, aby mi pomalu prohřálo končetiny. Odsouzeně hledím na barmana, který se činí. Nalévá o sto šest. Má na sobě bílou košily pod kterou se mu rýsují svaly. Že by chodil posilovat do ostatních barů zvedání půllitrů piv? Tvář má ostře řezanou, podlouhlou a tmavé krátké vlasy nagelované nahoru. Všimne si mě, až když o mě skoro zakopne a to jenom naštvaně zavrčí, překročí mě a dál se věnuje obsluze. Až v tu chvíli mi dojde, že jsem vlastně opruz. Sedím tu, překážím a sama se ještě cítím mizerně. Když vedle mě dolétne hrníček jenom pobaveně zvednu pohled, ale barman už je zase pryč a mě si nevšímá. Pozvednu k ústům šálek horkého cappucina. Kde to tady sakra vzal a jak to udělal? Radši to nechci vědět, jsou tajemnství, které mají zůstat skryta. Ohřeju si prokřehlé prsty a pomalu vypiju dokonale lahodnou kapalinu. S děkovným kývnutím vstanu a co nejnenápadněji přeskočím bar. Když se prorvu až ke stolku, kde jsme byli předtím, překvapí mě, že tam holky sedí a když mě uvidí málem překvapeně zatleskají.
"Kde jsi takovou dobu?"zakřičí na mě Nataša.
"Zapovídala jsem se"odmávnu to rukou.
"Zapovídala? V tomhle?"řekne pobaveně Kaylee. Fajn, tohle byl překlep. V tomhle se nedá povídat.
"Byla jsem u baru"zkusím další možnost.
"Barman?"zakření se na sebe obě pobaveně. Fajn, často jsem měla slabost pro barmany, ale dneska tak ne. Nemůžu stejně ale pochopit, proč jsou obvykle barmani tak strašně pěkný. Ve většině případů to tak je. Buďto pěkný nebo hrozivý. Dobře, už nebudu rozebírat barmany. Po chvilce začne společnost lehke ubývat. Když pohlédnu na hodiny a zjistím, že je jedna hodina ranní, málem dostanu lehčí šok. Holky už se unaveně mátoží, ale pořád něco provádějí. Měla by jsem jít domů.
"Natašo, jdeme?"zavolán na ní v touze, že přikývne a opravdu odejdeme. Netoužím po ničem jiném než si lehnout. Jenom s úsměvem zavrtí hlavou, popadne mě za ruku a táhne k baru, kde pyšně sedí Kaylee na ukořistěném místě. Když mě spatří šoupne mě na svoje místo a obě se na mě pobaveně zubí.
"Dokud se s ním neseznámíš, tak neodejdeš"zařve mi do ucha Nataša a já jenom unaveně zakoulím očima. "Někdy doopravdy nevím, proč se s vámi bavím"řeknu do hlasitého rámusu, takže mě ani jedn neslyší. Obě odtančí zpátky ke stolu. Když se rozhlédnu a zjistím, že jsou skoro všichni v tahu, dojde mi, že bude za chvilku zavíračka. Můžu tu počkat, potom nás vyhodí. Jak snadné.
"Proč sedíš u baru a nic si nedáš?"zeptá se mě zvědavě barman. Až v tu chvíli postřehnu, že hudba je ztišená. Hodím naštvaný pohled k holkám u stolu, které mě zvědavě pozorují a ukazují zvednuté palce. Panebože.
"Můžu dostat vodu?"zeptám se. V tu samou chvíli přede mě přiletí sklenice čisté ledové tekutiny. Napiju se z ní a opřu si hlavu o bar.
"Můžu mít otázku?"zeptá se pobaveně. Jenom něco souhlasně zamručím.
"Co jsi potřebovala venku, že jsi lítala sem a tam?"
"Potřebovala jsem se tajně přemístit do vedlejší kavárny a zpátky sem"řeknu otráveně.
"Proč jsi to dělala?"
"Měla jsem tam kamaráda, "přítele" s ještě jednou "kamarádkou""řeknu naštvaně.
"Proč jsi nebyla jenom tam?"
"Protože jsem tam nechtěla bejt, asi bych to tam nepřežila"
"Tak proč jsi tam šla?"
"Protože jsem nechtěla, aby tam byli sami"
"Takže jsi tam vlastně jenom chvilkově lítala, vypadala jako cvok a stejně si nic moc nezjistila, k tomu jsi odešla dřív než oni, tím pádem to všechno přišlo v niveč, protože nevím, co dělali když se loučili"shrne mi zamyšleně.
"Rád se šťouráš v cizích lidech?"zasyčím.
"Jmenuju se Ben"řekne a podá mi ruku. "Porsche"zasyčím tiše. Jeho pevný stisk mě zaskočí, lehce jsem usínala. Když se vedle mě zjeví hlava Kaylee jenom vyděšeně nadskočím.
"Tak mi jdeme, papa"vybafne na mě a v další chvíli zmízí ve dveřích. Nestihnu udělat nic a moje Počkej vyzní do ztracena.
"Nechali tě tu?"ozve se přede mnou pobavený hlas. Švihnu po něm naštvaným pohledem.
"Ty seš mi najednou nějakej ukecanej"zavrčím. Klub už je prázdný, vyhazovač poslední opozdilce vyhnal a když zamíří i ke mně, Ben ho jenom odmávne a já tam můžu dál sedět.
"Tohle jsem si zasloužila jenom proto, že mě budeš moct dál vyslíchat?"zeptám se pobaveně.
"Přesně"odpovímí mi a v očích mu vesele zajiskří. Když si je prohlédnu zesmutním. Jsou tmavě hnědé, krásné, ale teď a pro mě? Před pár dny by se mi pod jejich pohledem podlomili kolena, ale teď už ne. Znám jedny krásnější oči, znám i krásnější úsměv.
"Proč jsi se vrátila sem a nepočkala tam s nimi dokod se nerozejdou?"začel znovu s výslechem.
"Ty si nedáš pokoj, co?"zasměju se pobaveně.
"Pochop mě, celej večer nalejvám, zejtra jdu do druhý práce a v životě zase tolik toho vzrušení nemám, chápej to, že se chci aspoň pobavit než odejdu"řekne mi a utírá přitom bar.
"takže moje příběhy jsou k smíchu?"zeptám se šokovaně.
"No některý, musíš uznat sama jsou"řekne a na tvář mu vklouzne potlačovaný usměv.
"To ti teda pěkně děkuju"zamručím a pomalu se zvednu. "Tak se zatím měj pěkně"řekne pobaveně.
Vyjdu do ledové noci, venku je mráz každným dnem by mělo začít sněžet. Když dojdu na zastávku mám problém, autobsu teď jezdí zřídkakdy, vydám se na další zastávku. Jdu pomalým tichým krokem a jenom poslouchám ticho kolem sebe. Potom ucítím v zádech pohled. Prudce se otočím a hledím do tmavé noci z které září spalující temný pohled, který se přede mnou skrývá. Hledím do noci a jenom cítím, jak mi pomalu tep vyskočil. Mám utíkat? Je možné před něčím, co na mě čeká v té tmě utéct? Je to dost nepravděpodobné, ale uskutečnitelné. Prudce se otočím dopředu připravena vyběhnout vpřed. Rána, která mě složí k zemi mě zaskočí.
(7./ DOHODA 3.část
"Co po mě chceš?"řeknu rádoby pevným hlasem, ale mě samotné zní pisklavě.
"Chtěl bych tě o něco požádat"řekne zamyšleně a propálí mě zkoumavým pohledem. Pokusím se mu ho oplatit, ale docílím jenom toho, že mi začnou slzet oči a rozklepou se mi ruce.
"Požádat?"zopakuji to znovu nechápavě.
"Možná né tak úplně. Spíš by se to dalo nazývat dohodou"řekne po chvíli ticha.
Jenom na něj nechápavě hledím, co on by po mě mohl chtítí? Zabít mě? Ale k čemu dohoda? V tomhle světě přestávám snad všechno chápat.
"Přál by jsem si, abys přestala pomáhat lidem"řekne tiše a autorativně. Jenom mi na tvář naskočí úsměv. "To těžko"odpovím mu.)

7./ DOHODA 1.část

17. dubna 2007 v 9:52 | Lentilka |  Více než nic
"Natašo, uklidni se!"zavrčím podrážděně. Možná nebyl dobrý nápad vzít Natašu a Kaylee s sebou. Vím, sliby se mají dodržovat, ale jak může asi dopadnout setkání tak rozdílných osob? Řekla jsem Mattovi, že tam večer přijdu, slíbila jsem holkách, že s nimi někam půjdu. Možná jsem jim neměla říkat, že jsem dohodnutá s Matthewem. Třeba by jsem to nějak zkloubila dohormady. Mohla jsem to provést tak, že bych se od někoho vypařila dřív. Ale já husa, to řekla holkám, teď společně míříme tam, kde se mám sejít s Matthewem. Ne, tohle nemůže dopadnout dobře. Otočím se na podpatku a jdu zpátky k domu.
"Porsche, kam to jdeš?"zaslechnu za sebou překvapenou Kaylee.
"Domů"křiknu přes rameno a hned vzápětí ke mně obě přiběhnou.
"Proč?"ptají se sehraně a obě nechápou, co mám v plánu.
"Nechci tam jít, bude tam i ta druhá holka a na to nemám náladu"řeknu, ale přitom je pravda spíše tohle : Je tam ta druhá holka, bude tam Kaylee a Nataša, bude tam Matthew, budu tam já. Ne, tohle nemůžu sloučit dohromady. Jenom já a Matthew jsme nebezpečná kombinace. Já a Meg jsme velice , jak to řící? Rivalky, to je ono! Ne, tohle je špatný nápad.
"Porsche, nemůžeš jí tam s ním nechat samotnou!"vykřiknou obě.
"Né? Myslíte, že to neudělám?"zeptám se s úsměvem.
"Ale nám jsi slíbila, že někam půjdeme! Porsche, ven prostě musíš a na tobě tedy necháme kam"nabídne mi Kaylee kompromis. Neřekla jsem jim, kde se s ním mám sejít. Ještě, že nejsem tak blbá. Znovu se sejdeme v kavárně "Spadlá hvězda", hned poblíž je zakouřený divoký podnik. Možná, ne to nepůjde. Nemůžu to udělat, není možné přebíhat z jednoho podniku do druhého, to prostě nejde. Matthew má smůlu, může si užít Meg beze mě.
"Holky, víte na co mám dneska náladu?"řeknu s tajuplným úsměvem.
"Na ten taneční bar dvě ulice za parčíkem, víte, který myslím?"zeptám se. Dobře, dneska to bude velice zajímavý večer. Fajn, míříme do baru, kde to nesnáším a který je čistou náhodou vedle kavárny Spadlá hvězda. Jsem já to ale stupidní idiot.
Zaplatím vstupné tlustému hlídači a vstoupím dovnitř. Když mě do nosu udeří pach kouře, ihned vím, proč vlastně to tady nesnáším. Jsem výkvět mládeže, vymikám se normám. Místní mládež to tady zbožňuje, já to nenávidím. Holky to musí brát jako popud nebo čiré bláznovství z mé strany, protože na tenhle podnik já vždycky nadávám. Teď sem dobrovolně vlezu. Proderu se masou těl, až k baru, kde skleničkou limonády zkusím zapít pach kouře a potu. Panebože, jak já to tady nenávidím. Kaylee mě strhne k sobě na parket a když se na mě přilepí nějaký černovlasý mladík, jenom se nevinně odtáhnu a pokusím se mu ztratit. V tomhle místě to není problém. Stačí udělat dva kroky a hned jsem schovaná za svíjejícími těly. Díky loktům se proderu, až k záchodkům, ale když spatřím tu ohromnou frontu zničeně se vrátím zpátky.
Dotlačím se k baru, kde si poručím další limonádu. Barman na mě nechápavě pohlédne, asi jsem jediná, kdo pije limonádu, ale dát si něco jiného asi hodím šavli. Kouř jako by se mi usazoval úplně všude, když se na mě nepříjemně nalepí muchlující se dvojice vedle mě, mám chuť to zabalit.
"Promiňte?"zaječím před sebe na barmana, který v plné práci nalívá kolem sebe tekutiny nejrůznějších barev a vůní. Nahne se ke mně a čeká, co si poručím. V tomhle podniku se nedá moc komunikovat, co mu mám říct? Jak mu vysvětlit můj záběm jedním slovem?
"Východ!"zaječím, co nejhlasitěji. Nejdřív na mě překvapeně pohlédne, potom otevře pusu, lae když mu dojde, že ho neuslyším, jenom mi ukáže kousek za mě, kde tuším vchod. Doháje, já věděla, že to nepochopí.
"Druhej! Není?"zaječím znovu v zoufalé touze, aby ho osvítilo světlo pochopení. Jenom se zmateně rozlédne a mě dojde, že to nepochopil. Proč to tu musí tak řvát doháje? Takhle to prostě nepůjde. Odmávnu to rukou, ale potom mě osvítí plán. Přiložím si ruku k ústům a naznačím mu žaludeční nevolnost. Překvapí mě, jak rychle pochopí tohle. Jedním pohybem odklidí skleničky na baru přede mnou, dalším mi pomůže přeskočit bar a vzápětí mě strčí do kumbálu v kterém jsou pootevřené další, které vedou ven. Já věděla, že je tu další východ. Odmávne pár lidí, co se snaží dovolat se jeho pozornosti a vystrčí mě ven na mráz, kde na mě vyděšeně hledí. Nadechnu se úlevně čerstvého vzduchu a s překvapením hledím na jeho vyděšený pohled.
"Mě ale není blbě"řeknu s potlačovaným veselím. Jenom něco zavrčí, mávne rukou a mizí znovu ve dveřích. Všimnu si, ale toho nepatrného úsměvu, který mu vklouzl na tvář, když jsem to řekla. Tahže to nebude, tak hrozný jak vypadá. Když mi dojde, že moje bunda vysí v šatně a dostanu se k ní jenom přes papírek v zadní kapse zatřásnu se nočním chladem. Přeci jenom je listopad, zima začíná. Brzy by prý mělo začít sněžet. Super. Opatrně vejdu komůrkou znovu k baru, kde ťuknu prstem do barmana, který míchá nějaký nápoj. Vyděšeně nadskočí a láhev čehosi mi přistane na botech. Zmučeně to pozoruji, lae potom si všimnu jeho naštvaného výrazu. Teď už doopravdy. Skrčí se a stáhne mě s sebou. Ještě nikdy jsem neklečela za barem. Naznačí mi, že mám zůstat a rychle dolije pití. Potom se ke mně rychle skloní a zasyčí "Proboha, co seš to zač?" Potlaím nutkání k úsměvu.
"Potřebuji tudy projít sem a zpátky"zakřičím na něj a on jenom zakroutí očima a v nich se objeví nevěřícní výraz. "Jestli tě tu najdou budu mít problém"zakřičí na mě mezi naléváním. "Prosím?"zkusím to znovu a nasadím štěněčí oči. Jenom mávne rukou a kývne. Nadšeně vyskočím a proběhnu ven. Stačí mi minutka, abych se zorientovala v uličce a ocitla se znovu před vstupem do baru. Přeběhnu rychlostí blesku ke kavárně a vstoupím dovnitř. Rozhlédnu se a v rohu spatřím sedět ty dva. Matthew vypadá jako vždy nádherně, jeho oči se smějí jako jeho rty. Má na sobě bílé tričko a je opřený o stůl, s úsměvem poslouchá, co mu právě Meg vypráví. Vrr. Meg má na sobě třpitový bílý top. Vlasy má rozpuštěné a v nich poletují třpytky. To se takhle vyparídila kvůli kavárně? Nadzvednu pobaveně obočí.Musím ale uznat, že vypadá dobře, víc než to. Možná bych měla odejít, nerušit. Ne sakra to neudělám. V tu samou chvíli si mě Meg všimne. Ať ani nedoufá, že jsem si nevšimla, jak jí povadl úsměv. Rychle se pokusí o chabou náhradu a kývne mi na pozdrav. Ne, ty děsivá Megero! Upozorní na mě, takže se Matthew zvědavě otočí a když mě spatří vykouzlí na tváři tak nádherný úsměv,že se mi podlomí kolena. Teď už nemůžu odejít. Pomalu dojdu, až k jejich stolu a sesunu se na volnou židli.
"Porsche, nečekal jsem, že přijdeš"řekne Matthew a v očích mu pobaveně zajiskří.
"Teď tu ten zápach kouře ještě zesílil, to bude ta dvojice kousek od nás, pořád si připalujou"řekne podrážděne Meg. Potlačím úsměv, ale lehkému zčervenání se neubráním.
"Počkej, Porsche, ty jsi tu bez bundy?"zeptá se překvapeně Matt.
"Né, ne."pokouším se z toho šikovně vykroutit, protože jenom blázen by se vydal večer bez bundy jenom v tričku s krátkým ven. Jenom blázen jako Porsche.
"Ale ano, já tě viděla jak jsi vešla tak jsi jí neměla"řekne překvapeně Meg a já mám chuť jednu jí vrazit. Zkazila můj plán říct, že jsem si jí odložila u dveří. Ona mě snad nemá ráda a to jsem jí zachránila život! Lidi jsou dneska tak nevděčný!
"Tak jak se bavíte?"zkusím změnit téma, všimnu si jak po mě Matthew hodí znepokojený pohled, ale umožní mi únik.
"Ale jen jsme tak nezajímavě tlachali"odbyte to rukou Meg. Takže nechce abych věděla o čem mluvili, hm pěkný. Nebo jenom fakt kecali o kravinách. Nebo je tak blbá, že si myslí, že mě nenapadla ani jedna z těch dvou možností? Já věděla, že sem nemám chodit. Tohle bude stres a psycho na hlavu.
"Tak to můžeme nerušeně pokračovat, doufám ,že jsem něco nevyrušila, nějaký tlachání může bejt i zajímavý. Venku je krásně, chladivý ale čerstvý noční vzduch, cítím v něm sníh, brzy by mělo začít sněžet. Panebože, to bude nádhera! Miluju léto, ale sníh má v sobě něco nepopsatelně krásnýho, člověk se v něm může válet, házet ho po sobě a když padá všechno vypadá tak čistě a nevinně. Nic se nevyrovná pohledu v noci z okna na padající sníh kolem sebe. To je protě Nádhera!"začnu se rozplývat nad prvním, co mě napadne. Když spatřím jak se Matthew opírá o jednu ruku a fascinovaně na mě hledí a vedle něj Meg, která má v překvapení pootevřenou lehce pusu, zarazím se.
"Moc mluvím?"zeptám se nejistě. "Naprosto ne"řekne překvapená Meg. Vypadá to, že hledí na exotické zvířátko a ne na lidskou bytost. Jsem vážně tak zvláštní? "Myslím, že si odskočím a objednám si"řeknu nejistě a zvednu se. Dojdu až na záchody, kde rychle vyskočím k okénku a pootevřu ho. Do obličeje mě udeří už ne tak příjemný vítr. Znovu přeběhnu až do zadní uličky baru a otevřu dveře do kumbálu. Vejdu do zakouřeného podniku a jenom úsměvem poděkuji barmanovi, který na mě nevěřícně hledí. Jestli si myslí, že jsem byla celou dobu venku, tak ho docela chápu. Přeskočím šikovně bar a hned o kousek dál vrazím do Nataši.
"Holka a my už tě tu hledáme takovou dobu"křikne na mě pobaveně.
"Promiň, tancovala jsem s nějakým divným týpkem, co mě nechtěl pustit"zakřičím pobaveně a vydám se s ní najít Kaylee. Ta zatím ukořistila tři židličky u nějakého stolu. Úlevně se posadím. Potom mě holky vytáhnou na parket, kde v kroužku nekroužku zkoušíme tancovat. Po pěti minutách mě začnou nohy táhnout pryč. Přistoupí ke mně zvláštní kluk a posunkem mi nabídne tanec. Přikývnu a s úsměvem se od holek oddělím. Když zmizíme o kousek dál dá se do prapodivného tance. "Sorry!"zaječím přes muziku a začnu se probíjet masou těl k baru. Lehce se nakloním přes bar a ignoruji naštvané obličeje, které po mě hází všichni, kdo si chtějí něco objednat. S veselým úsměvem obsluhuje roztomilou blondýnku, potom si všimne mě a úsměv mu pomalu zpadne. Když nasadím štěněčí oči jenom otráveně mávne rukou a já opatrně přelezu bar. Vyběhnu ven do mrazu a rychle přeběhnu k okénku, které vede do záchodů kavárny. Když spatřím, že je zavřené naštvaně kopnu do země. Pokusím se zlehka zabušit a když se po chvilce otevře a v něm spatřím překvapený obličej nějaké ženy, jenom jí poděkuji a prolezu zpátky do tepla.
V hrané pohodě vyjde z WC, u baru si objednám skleničku koly, protože kdybych tam byla ještě dýl mohli by po mě vyslat pátrací četu. Se svojí chabou skleničkou dosednu znovu na místo poblíž Meg a s nepatrným úsměvem pohlédnu na Matthewa, který překvapeně hledí na husinu na mojí ruce. Venku mrzne, co by po mě chtěli? Přebíhat z jednoho místa na další není taková sranda jak se to zdá, ještě když máte jenom tričko. Pokusím se o nezávazný hovor a pokouším se pořád jednoho nebo druhého na něco ptát, přitom pomalu usrkuji pití a ignoruji Mattovi pohledy. Když mám pocit, že jsem tam přes patnáct minut s omluvným úsměvem se zvednu, že jsem slíbila kamarádkám, že se s nimi sejdu. To, že jsem se s nimi sešla a teďmám být s nimi vynechám, dokonce přehlédnu i to, že je tu vlastně nechám samotné.

Záhadné Zmizení

16. dubna 2007 v 21:26 | Lentilka

The Vanishing

Záhadné Zmizení DVD FILMY
  • Žánr : Thriller
  • Délka : 110 min.
  • Režie : George Sluizer
  • Hrají : Jeff Bridges, Sandra Bullock, Kiefer Sutherland, Nancy Travis

Practical Magic

16. dubna 2007 v 21:18 | Lentilka

Magická posedlost

Rok výroby:1998Režie:Griffin Dunn Hrají: Sandra Bullock , Nicole Kidman , Stockard Channing , Dianne Wiest ,Aidan Quinn, Goran Visnjic
Scénář: Akiva Goldsman, Adam Brooks, Robin Swicord
Kamera: Andrew Dunn
Hudba: Alan Silvestri
Magická posedlost - plakát

6./PROŽITÝ ŠOK 5.část

15. dubna 2007 v 10:35 | Lentilka |  Více než nic
Ledová vody mě probere z mrákot a moje hlava znovu třeští jako střep. S vřískotem chci vyskočit, když zjistím, že sedím na té židly, ale zabrání mi v tom odporně páchnoucí roubík v mé puse. Pokusím se škubnout rukama, ale ty jsou pevně připoutané k židly. Zjistím, že i hrudník a nohy mám připoutané tak silně, že skoro nemůžu dýchat. Zběsile sebou začnu lomcovat, když před sebou spatřím Vivian i smutný pohled Migela. Upřu na něj zoufalý, vyděšený pohled a znovu se pokusím zalomcovat s pouty. Ani se nehnou. Zuřivě sebou začnu mrskat, až se židle o nepatrný kousíček posune, větší efekt to ale nemá.
"Čím začneme, Migely?"otočí se s úsměvem na svého poskoka a jedním ladným krokem je až u mě.
"Neměla jsi mě provokovat"zašeptá mi do ucha a já pocítím, jak utáhla moje pouta okolo hrudníku. Pocítím ten rozdíl, že předtím se mi špatně dýchalo, teď nemůžu téměř vůbec. Pokusím se zhluboka nadechnout, ale zabrání mi v tom roubík a já se začnu dávit. Tlak stoupající do mé hlavy, krev hrnoucí se do mých očí i zběsilý pud sebezáchovy. Když mi před oči naskočí tmavé puntíky, příval vzduchu se konečně dostaví a já se rychle co nejvíce nadechnu nosem. Viviam přede mnou jenom se škodolibým úsměvem stojí jako školák, kterému se povedl nějaký hloupý fórek. Uzme mi z úst odporný roubík a se zářivým úsměvem ho odhodí. Hned co se mi uvolní úst, potěšeně vydechnu a spustím příval slov, které nejsou zrovna lichotivé.
"Ty jedna hnusná, zvrácená děvko!"zaječím na ní, ale můj hlas je jako nakřáplá skořápka, téměř šeptám. Tentokrát se neurazí, pouze mě dál pobaveně sleduje. "sundej mě z toho dolů!"pokračuji naštvaně a můj hlas mi každou chvíli vypovídá víc a víc službu. Elegantně se sehne a když spatřím nástroj v jejích rukou, příval výčitek mi zamrzne na rtech. Vypadá to jako kleště, ale když jsem prosila za kleště, nevěděla jsem do čeho jdu. Kleště ať sebenormálnější můžou být jako mučící prostředek geniální.
"Přemýšlela jsem, že vyzkouším nové metody o kterým jsem slyšela, víš například, jak může být bolestivé, když ti do žaludky narvu ručník, nechám ti ho tam, aby ho nasákly žaludeční šťávy a potom ho pomalu i se žáludkem, samozřejmě, vytáhnu? Nejdřív si užiju, ale staré metody, ty mají svoje kouzlo"vysvětlí mi s úsměvem a pozoruje, jak vyděšeně odvrátím pohled. Bože, pomoz mi. Nikdy jsme v tebe moc nevěřila, ale kdo má vydržet něco takovéhleho?
Pomalu ke mně přišla a mě při pohledu do jejích očí došlo, že mě nebude šetřit, ona mě nebude litovat. Ona mě chce zabít, pomalu a bolestivě. Nezasloužil by si člověk alespoň umřít normálně a v klidu? Tohle by snad mělo bejt právo každýho člověka ne? Nikoho by neměla zabít tahle zvrácená upírka nemrtvá. Nikoho, natož mě! Pevně k sobě přivřu víčka v očekávání velké bolesti. Ten ples už asi nestihnu, bůh ví, jestli právě teď neprobíhá. Není to paradox? Já tu sedím na židli v očekávání něčeho strašlivého a někdo tam venku si užívá. Lian si určitě pročítá jednu ze svých bláznivých knížek, moji pěstounský rodiče ještě nepostřehli, že chybím a užívají si pohodlý svého života a potom další lidé. Michael bude naštvanej, že nemá nikoho s kým by šel na ples, taky dobře. Co třeba například dělá Kastel? Je s Andrewem? Má to někdo štěstí, až unesou jí, on si toho hned všimne, hned jí půjde hledat, zachrání jí a všechno bude v pořádku. Mě nikdo nezachrání, nemám nikoho kdo by mě v tuhle chvíli postrádal, nikoho! Pomalu otevřu jedno oka, už dávno měla přijít bolest. Vivian ale stojí na opačném konci místnosti v otevřených dveří a o něčem tiše a naléhavě diskutuje s Migelem.
"Nemohl nás najít!"zaslechnu její vytočený hlas. Otočí se po mě a hodí po mě pohled, který by mohl zabíjet. V další chvíli něco pošeptá Migelovi, který zmizí ve dveřích a ona se hněvivě otočí ke mně.
"Změna plánu"řekne s falešným úsměvem a k mé úlevě mi začne rozvazovat pouta. Najednou se mi, ale z té sedačky nechce odejít, co když to tak mě chce vzít teď bude horší? Jedno lepší než druhé, jít z mučidla do neznáma? Na tohle neexistuje odpověď. Smýkne mnou o zem a když se pokusím schoulit do klubíčka, jenom mě za vlasy vytáhne a já sedím na kameném oltáři. Jedním rychlým pohybem zjistím, že mě připoutala k jeho straně. Škubnu pouty na rukou a ty jsou pevně semknuté s kamenou deskou, sakra, kdo tyhle hovadiny vyrábí? Vivian oltář obejde, škubne s druhou stranou řetězu a já v tu chvíli ležím na podstavci. Ruce mám pevně připoutané a kamenný stůl tlačí a studí.
"Vivian, co se mnou chceš dělat?"zeptám se tiše.
"Změna plánu, Patience, chtěla jsem tě mučit a vyprávat, tohle bohužel nevyjde, budu tě mučit až potom. Nečekala jsem, že tě najde, vlastně jsem ani nečekala, že tě bude hledat tak rychle, pakliže vůbec. Chtěla jsem ho odchytnou v temné uličce a všechno mu to převyprávět, ale on přišel až sem. Přišel se kouknout na představení tak mu ho dopřeji"syčí naštvaně.
"Počkat, kdo přišel?"zeptám se zmateně.
"Ty hloupá, kvůli komu tady ležíš? Pro koho se obtěžuji se s tebou zabývat?"zasměje se chraplavým smíchem.
"Andrew?"řeknu tiše a pokusím se zvednout hlavu.
"Někdy tě doopravdy nechápu, jak někdo může být tak zabeďněný"řekne tiše k sobě a já spatřím jenom to, že jí Migel podá lahvičku a zmizí ve dveřích. Vivian se ke mně s ďábelským leskem v očích otočí a s lehvičkou zelené tekutiny ke mně přistoupí.
"Jenom pij, tohle tě ještě nezabije"řekne škodolibě a i přes to, že rty pevně sevřu k sobě mě donutí spolknout většinu odporné zelené tekutiny.
"Co to je?"řeknu chraplavým hlasem a pocítím, jak se mi pomalu začne točit hlava. "Cos mi to dala?"zavrčím.
"Nechci tě zabít teď. Proto budeš mrtvá jenom chvíli, jenom na to, aby tě Andrew viděl a já mu řekla své požadavky, potom to schytá. Neměl se mi vetřít do domu. Ale nechám ho žít, jestli přistoupí na moje požadavky. Panebože, jak já se těším na jeho oči, až tě tu uvidí, zdánlivě bez tepu, bez barvy, bez života"řekne nadšeně a pobaveně pozoruje, jak mi pomalu hlava podá a oči se klíží.
"Tohle ti neprojde"zasyčím z posledním sil, ale potom se moje oči zavřou a je to jako by jsme pomalu usínala. Všude kolem mě je tma, nic než tma, cítím se lehká jako kdybych neměla tělo. "Lehké bušení mého těla, tam kde by měla být hruď, ale nic víc. Žádný pocit života v těle. Jako by moje tělo zůstalo někde jinde a moje duše proudila tmou.
"Patience, probuď se"zaslechnu hlas v mé hlavě.
"Kdo jsi?"zeptám se tiše. Další hlas v mé hlavě? Moje ústa se nehýbou, popravdě ani nevím, jak bych s nimi pohnula, mám pocit, že je nemám.
"Potřebuji pomoc, ty víš, že potřebuji pomoc. Najdi mě, prosím tě, najdi mě."řekne znovu ten hlas naléhavě.
"Proč chceš pomoci? Co se ti stalo? Kdo jsi, doháje?"ptám se znovu neznámého hlasu v mé hlavě.
"Jmenuji se Porsche Jaimison, potřebuji pomoc, ale ..."řekne mi hlas v mé hlavě, ale potom se odmlčí. V tu samou chvíli zaslechnu něco, co silně připomíná praskot dřeva. Moje oči, proč nemůžu otevřít oči? Slyším jako by věci kolem mě lítali, někdo je ničí, naštvaný hlas a další pobavený smích.
"Co jsi to provedla?"mluví tam venku nějaký hlas. Je to jako by jsem byla uvězněná ve svém těle, v schránce,¨kde nemůžu nic vidět a pouze slyším. Ona mi řekla, že mě nezabije, takže teď tu mám ležet, na pohled mrtvá, ale všechno uslyším? Proč mi nedala jenom něco na spaní, proč mám poslouchat! Ten hlas, ten naštvaný hlas poznávám a když ho slyším, zaplaví mě vlna klidu. Je vytočený a naštvaný, ale pochybuji, že by ho porazila tak snadno. Andrew si pro mě přišel. Proč mě ten fakt tak strašlivě překvapuje a naplňuje pocitem štěstí? Možná proto, že je to naděje na přežití. Možná.
"Andrew, vidíš, co tvoje hloupá posedlost pomáhat lidem udělala. Stála jí život, kvůli tobě, zničil jsi její mladý, krásný, nevinný život. Měl jsi nechat věci, ať mají svůj vlastní koloběh, neměl jsi se mi plést do cesty. Tady vidíš dílo tvé dobroty, smrt."slyším zřetelně Vivianin zlomyslný hlas.
Já žiju, já žiju! Chci křičet, ale moje ústa pořád chybí. Nemůžu promluvit, nemůžu nic, můžu pouzet poslouchat, tohle určitě bude taky jedno z mučení, co jsem měla podstoupit. V další chvíli je všude zmatek, slyším lámání, praskání i naštvaný jekot Vivian. Ona ho potrestá, pakliže nezabije. To si nezaslouží! Proč? Pár nadáve z Andrewových úst, potom naštvané zasyčení Vivian a v další chvíli všechno utichne. Neslyčím nářek, ani jeho hlas. Co se stalo? Proč nemůžu vidět, co se stalo? Napjatě poslouchám. Přežil? Co bude se mnou? Panebože, proč nic neslyším? Kdo vyhrál? Potom zaslechnu pohyb, jenom jeden přerývavý dech. Je tu jenom jeden. A za tohle můžu já?
"Patience?"zaslechnu u své hlavy jeho hlas. Co se stalo? "Pat, no tak, probuď se, nedělej fóry!"pokračuje s náznakem veselý.
"Přeci tu neumřeš, nemůžeš si tu takhle jenom ležet, zavřené oči, bílá pleť a žádný tep"řekne vyčítavě.
"Nevěřím, že to je tak jednoduché. Nemůžeš být mrtvá na to jsi pořád moc krásná. Musí v tobě být ještě část života, ať udělala cokoliv, nemohlo to být tak silné, aby tě to donutilo odejít. Patience, no tak, otevři ty zatracený oči, řekni mi jakej jsem arogantní kretén a hoď po mě botou. No tak, kdo na mě bude házet zhnusený pohledy, kdo mi bude nadávat, až někomu pomůžu. Chci, abys se vrátila! Chci ti říct, tolik věcí. Nevěřila by jsi, co jsem si myslel, když jsem tě spatřil poprvé před tou školou. Myslel jsem si, že jsi normální jedna obyčejná holka a potom jsi otevřela pusu a zpražila mě takovým pohledem, že jsem se měl chuť se přikrčit. Další den jsi zase vypadala jako beránek. Panebože, nikdy jsem nepotkal takhle zvláštní holku. Takže teď už se probuď, Patience, prosím tě, probu´d se. Neumírej, neumírej kvůli mně, měla jsi umřít, protože jsme to podělal a zapletl tě do toho, takže teď se prober a můžeš mi navždycky vyčítat, co jsem to za hajzla. Jenom se prober!"opakoval zaoufale. Toužila jsme mu odpovědět. Toužila jsem pohlédnout do jeho hnědých očí v kterých by plály jiskřičky zoufalství. Chtěla jsem mu povědět, že je mi to líto. Ale nemohla jsem. Mohla jsem jenom poslouchat. Slyšela jsem svoje srdce, ale tělo ne. Když jsem myslela, že je pryč ucítila jsem zlehka obrysy svého těla. Možná se vrácím zpátky!
Ruka mě lehce pálila, když jsem si to uvědomila, došlo mi, že mě svýrá dlaň. Do mého nosu zlehka pronikl pach spálenin. Moje tělo bylo neuvěřitelné studené, bylo to jako by jsem na okamžik byla někde jinde, ale pomalu jsem se vracela zpátky. Moje duše se navracela, mohla jsem cítit, mohly jsme dýchat a v žilách mi pomalu začela proudit krev. Mojí ruku svýral železný stisk, byl teplý skoro až horký. Toužila jsem promluvit, ale pořád jsem nemohla. Cítila jsem krev v mých rtech, ale nedokázala jsem je přimět k pohybu. Potom jse ucítila polibek na čelo a teplo kolem mě zmizelo. Odchází. Ne, ne! Počkej! Chtěla jsem křičet, ale zaslechla jsem kroky, které se ode mě vzdalovali. Nenechávej mě tady! Dej mi ještě chvíli, nepatrnou chvíličku!
"Ty arogantní kreténe"zašeptala jsem slabě. Chtěla jsem vykřikout, ale můj hlas mi víc nedovolil. Pomalu jsem rozlepila oči a pootočila hlavu po směru vzdalujících se kroků. Ve dveřích stál Andrew, byl ke mně otočený zády a strnule tam stál a zíral před sebe.
"Něco jsem říkala"zašeptala jsem znovu. Pomalu otočil hlavu, v očích měl nevěřízný výraz.
"To není možné"řekl tiše a jeho oči mě spalovali. Ve skutečnosti byli ještě krásnější. Hleděl na mě jako by jsem byla duch. Pomalu ke mně přistoupil a natáhl ruku k mému obličeje, v tom pohybu se ale zarazil. Lehce jsem se posadila a potlačila nával bolesti v celém těle. Dokončil pohyb a jeho dlaň byla příjemně teplá na mém chladivém těle. Začela jsem kašlat, na ruce mi zůstala krvavá stopa. Co mi to ta svině dala?
"Kde je?"řekla jsem zmučeným slabým hlasem.
"Není, už to bude v pořádku"řekl tiše a pořád na mě hleděl jako na přízrak.
"Mám ránu?"zaskřehotala jsem a upřela na něj veselý pohled jak nejvíce jsem dokázala.
"Naopak, jsi nádherná"řekl tiše a já cítila, jak se mi do tváři hrne červeň. Alespoň už cítím svoje tělo, nikdy jsem si to neuvědomovala, ale je to nádherný pocit.
"Měla by jsi se dostat domů"řekl starostlivě.
"Jak jsi mě našel?"zeptala jsem se a ignorovala jeho starostlivost.
"To později, teď doopravdy potřebuješ do tepla, najíst a hlavně pryč odsud"odpověděl mi s úsměvem. Na tvář jsem nasadila mrzutý výraz, ale nic jsem nenamítala, když přeze mě přehodil svojí koženou bundu a vzal mě do náruče.
"Donesu tě domů"řekl se smíchem.
"Fajn, jenom nějak decentně, nechci moc otázek, jak dlouho jsem byla pryč?"zeptala jsem se zvědavě a cítila jak se mi pomalu zavírají víčka.
"Podle mě přibližně den, dneska je úterý večer, venku už padá soumrak"řekl tiše a já se pokusila o chabý úsměv. Já věděla, že mě nikdo nestihne postrádat. Někdo mě vlastně našel, někdo mi pomohl. Chtěla jsem se zeptat jak mě našel, co se tam stalo a ještě jednou mu zopakovat, že za všechno může on i když jsem to tak vůbec necítila. Chtěla jsem toho tolik vědět, ale nedokázala jsem otevřít pusu. Předtím jako by jsem jí neměla, teď pro mě bylo utrpení jí otevřit. Proto jsem si jenom nechala opřenou hlavu o jeho rameno a nechala zařená víčka. Byla jsem vyčerpaná, ale kdo mi to mohl vyčítat? Cítila jsem se konečně v bezpečí, vyčerpaná, ale v bezpečí. Andrew mě dopraví domů, budu moci spát, panebože, chci spát.
Nějak jsem se dostala domů, pořád jsem se vznášela v jeho náručí a po chvíli jsem dopadla na postel, neveděla jsem ,jak jsem se do té postele dostala jenom jsem žíznivě hltala vodu a potom zavírala oči. Než jsem doopravdy usla zaslechla jsem nad sebou, jak pobaveně zašeptal "tak zítra na plese" Potom jsem usnula a neprobudilo mě nic, až dopolední slunce.
(7.DOHODA 1.část
"Promiňte?"zaječím před sebe na barmana, který v plné práci nalívá kolem sebe tekutiny nejrůznějších barev a vůní. Nahne se ke mně a čeká, co si poručím. V tomhle podniku se nedá moc komunikovat, co mu mám říct? Jak mu vysvětlit můj záběm jedním slovem?
"Východ!"zaječím, co nejhlasitěji. Nejdřív na mě překvapeně pohlédne, potom otevře pusu, lae když mu dojde, že ho neuslyším, jenom mi ukáže kousek za mě, kde tuším vchod. Doháje, já věděla, že to nepochopí.
"Druhej! Není?"zaječím znovu v zoufalé touze, aby ho osvítilo světlo pochopení. Jenom se zmateně rozlédne a mě dojde, že to nepochopil. Proč to tu musí tak řvát doháje? Takhle to prostě nepůjde.)

Lena Headey

14. dubna 2007 v 23:10 | Lentilka

Herečka

Datum narození:03.10.1976 Místo narození:Huddersfield, Yorkshire, Velká Británie
Původně chtěla být kadeřnicí. Kvůli herectví nedokončila studia, protože si jí v jedné školní divadelní inscenaci povšiml castingový agent.

Zprostředkoval jí angažmá ve film. přepisu románu Grahama Swifta Vodní země (r. S. Gyllenhaal), kde ztvárnila milovanou dívku posléze středoškolského učitele dějepisu (Jeremy Irons), který se stane také jejím manželem.

Po boku Anthonyho Hopkinse a Emmy Thompsonové se objevila v roli služebné Lizzie v psychologickém retrodramatu podle románu Kazua Ishigura Soumrak dne (r. J. Ivory).

Její první velkou úlohou však byla teprve postava půvabné dcery majora britské armády Kitty, jejíž lásku získá zvířaty vychovaný hrdina (Jason Scott Lee), v dobrodružném příběhu na motivy známého Kiplingova románu Nová Kniha džunglí (r. S. Sommers).Romantické hrdinky ztělesnila i v dalších retrofilmech (Století, Paní Dallowayová, Merlin, Oněgin).

Byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 2000, kde se představila v norsko-britském soutěžním snímku - psychologickém road movie Aberdeen (r. H. P. Moland). Vytvořila v něm postavu ambiciózní londýnské právničky Kaisy, která veze z Osla do Aberdeenu svého alkoholického otce (Stellan Skarsgård) za umírající matkou (Charlotte Ramplingová).

Účinkovala v některých dílech TV seriálů Soldier, Soldier (Voják voják), Kavanagh QC, MacGyver, Ballykissangel a The Hunger (Hlad).

Filmografie:
2007300: Bitva u Thermopyl (300) ...Queen Gorgo
2007Walk Two Moons ...Mrs. Cadaver
2007Shooter, The ...Ballard
2006Rote Baron, Der ...KAf¤te
2006Ultra ...Penny/Ultra
2005Jeskyně (The Cave) ...Kathryn
2005Kletba bratří Grimmů (The Brother Grimm) ...Angelika
2005Svazba ve třech (Imagine Me & You) ...
2004Long Firm, The ...Ruby Ryder
2003No Verbal Response ...Dr. Megan Pillay
2003Actors, The ...Dolores
2002Ripleyho hra (Ripley's game) ...Sarah Trevanny
2002Possession ...Blanche Glover
2002Gathering Storm, The ...Ava Wigram
2001Parole Officer, The ...Emma
2001Anazapta ...Matilda
2001Round About Five ...Girlfriend
2000Ropewalk ...Allison
2000Aberdeen ...Kairo 'Kaisa' Heller
1999Oněgin (Onegin) ...Olga Larina
1999Inside-Out ...
1998Man with Rain in His Shoes, The ...Sylvia Weld
1997Face ...Connie
1997Mrs. Dalloway ...Young Sally
1995Devil's Advocate ...Clare Rigby
1995Loved Up ...Sarah
1995Band of Gold ...Colette
1995Grotesque, The ...Cleo Coal
1994Fair Game ...Ellie
1994MacGyver: Trail to Doomsday ...Elise Moran
1994Jungle Book, The ...Katherine 'Kitty' Brydon
1993Century ...Miriam
1993Soumrak dne (The Remains of the Day) ...Lizzie
1992Clothes in the Wardrobe ...Margaret
1992Waterland ...Young Mary

Resident Evil: Apocalypse

14. dubna 2007 v 19:05 | Lentilka
Orig. název: Resident Evil: Apocalypse

Režie: Alexander Witt
Scénář: Paul W. S. Anderson

Resident Evil: Extinction

14. dubna 2007 v 19:02 | Lentilka
Orig. název: Resident Evil: Extinction

Režie: Russell Mulcahy
Scénář: Paul W.S. Anderson
Herci: Milla Jovovich, Oded Fehr, Mike Epps, Ali Larter, Chris Egan, Ashanti, Iain Glen, Sienna Guillory, Jason O,Mara

Cesta bojovníka

14. dubna 2007 v 18:59 | Lentilka
Orig. název: Pathfinder

Režie: Marcus Nispel

Stopař

14. dubna 2007 v 18:57 | Lentilka
Orig. název: Hitcher

Režie: Dave Myers
Scénář: Eric Bernt, Jake Wade Wal
Herci: Sean Bean, Sophia Bush, Zachary Knighton, Kyle Davis, Neal McDonough

Shrek the Third

14. dubna 2007 v 18:52 | Lentilka
http://www.cinematicwallpaper.com/movie-pictures/wallpapers/Shrek_3_wallpaper/Shrek_the_third_6.jpg
Režie: Raman Hui, Chris Miller
Scénář: Peter Seaman, Jeffrey Price