close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2007


Korn f/t. Amy Lee - Freak On A Leash

8. dubna 2007 v 20:11 | Lentilka

Evanescence

8. dubna 2007 v 20:09 | Lentilka

Evanescence- Everybody´s Fool

8. dubna 2007 v 20:03 | Lentilka
Perfect by nature

Icons of self indulgence

Just what we all need

More lies about a world that



Never was and never will be

Have you no shame, don't you see me?

You know you've got everybody fooled



Look here she comes now

Bow down and stare in wonder

Oh how we love you

No flaws when you're pretending

But now I know she



Never was and never will be

You don't know how you've betrayed me

And somehow you've got everybody fooled



Without the mask, where will you hide?

Can't find yourself, lost in your lie



I know the truth now,

I know who you are,

And I don't love you anymore



It never was and never will be

You don't know how you've betrayed me

And somehow you've got everybody fooled



It never was and never will be

You're not real and you can't save me

And somehow now you're everybody's fool

Gothic 1

8. dubna 2007 v 19:42 | Lentilka

Porsche Jaimison

8. dubna 2007 v 18:49 | Lentilka
Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/510/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set005-001.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/515/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set010-001.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/593/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set020-009.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/593/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set020-012.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/589/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set016-002.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/589/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set016-001.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/513/medium/michelletrachtenberg-dot-org_modeling-set008-003.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.michelletrachtenberg.org/gallery/data/537/medium/michelletrachtenberg-dot-org_meanmagazine2006sep-002.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.michelletrachtenberg_org-avatars0035michelletrachtenberg_org-avatars0027michelletrachtenberg_org-avatars0030

Porsche Jaimison je svérázná, energická a lehce drsná. V sedmnácti zjistila, že má jisté neobvyklé schopnosti, vždycky toužila být něčím zvláštní a teď se jí její přání splnilo. Jenom lituje, že si nepřála spíš modrou hlavu, to by nepřineslo tolik starostí. Možná v dětství tušila, co jí čeká, protože se věnovala bojovým sportům a ráda četla knížky o magii. Teď pomáhá lidem jako sociální pracovnice, zadarmo a nelegálně. Její schopnosti spočívají v tom, že ví, kdo má komu ublížit a kde. Je pouze na ní, jestli tomu zabrání. Potíž je v tom, že ty záchrany obvykle spočívají ve spojení s jedním dalším problémem, upíři, nemrtvý. Její dva kamarádky Nataša a Kaylee o jejích tajných výpravách nic nevědí a ani se neptají. Jednoho večera, když zrovna rozpráví s jedním nemrtvým potkává Matthewa. S jeho modrýma očima a dokonalým hlasem si jí ihned podmaní. Ani jeden z nich netuší, že tohle je zavede do ještě větších problémů. Všemu navrch pomáhá náhlá náklonost nevinné dívky jménem Meg, která se očividně zamilovala. Tím šťastným bude Matthew. Co se stane, když dva maldí lidí naštvou Nejvyššího upíra, Svolávače? Porsche je schopná obětovat vše, ona nevěří v pravou lásku. Nevěřila by nejradši ani na magii, ale nikdo jí nedá na výběr.

Narodila se do spokojené rodiny, má veselou maminku, starostlivého otce a dvě spolehlivé kamarádky. Někdy se k tomu zapojí milý policista Terry, který jí učí zakázanému umění boje. Všechno by se mohlo zdát v pořádku, ale Porsche je prokletá. Přitahuje problémy, kluky i nemrtvé. Všechno se to pomalu začne hroutit, všechno jde pomalu ke dnu. Nevěř v lásku, nenech se buzerovat, usměj se a nebuď drsná holka.


Eragon

8. dubna 2007 v 18:25 | Lentilka
http://www.gamestarpraha.cz/import/eragon%20x360.jpg
Eragon

The Fifth Element

8. dubna 2007 v 18:17 | Lentilka

5 element

The Fifth Element

Pátý element


Jem -Once in every lifetime

8. dubna 2007 v 18:07 | Lentilka
It's time to move out of the darkness
Use what you feel inside
Your faith alone will guide you
Feel the turning tide

[Pre-chorus:]
It's n your heart, it's in your soul
Don't be scared, keep believing
I know you know, deep inside
That your time has come

[Chorus:]
Once in every lifetime
If you do believe
Man can move a mountain
Change the course of history
How far we've come
So far from home

Trust in your path, you've been chosen
Become your destiny
Lead and they will follow you
Your truth will set you free

[Pre-chorus]

[Chorus]

[Chorus 2X]

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 5.část

7. dubna 2007 v 22:09 | Lentilka |  Více než nic
"Už jsem ti řekl, že odsud nemůžu bez něj odejít"řekne a zamračí se.
"Takže jak to vyřešíme? Já tě nenechám odvést ho a ty neodejdeš. Vypadá to na dilema"
"Možná pro tebe, pro mě to jenom znamená zbavit se tě"zavrčí tiše a pomalu se ke mně přiblíží. Už jste někdy někomu setnuly hlavu? Nebo mu probodly srdce? Ne, no tak já na to mám jenom nůžky na nehty. Skočí po mě a pokusí se mě chytnou, přikrčím se a jeho ruce kolem mě pouze prolétnou. Krok od něj odstoupím a sevřu v dlani nůžky pevněji. Třeba by mi jenom neškodně zlomil vaz. Nebo by se najedl a to nechci. Nenechám nikoho aby se beztrestně ládoval mojí krví. Skočí po mě znovu a za vlasy mnou praští o zeď. Au. Smýkne mnou a o zem a nechá mě pomalu se postavit na nohy, potom mě přitlačí ke zdi a s omluvným pohledem vycení zuby. Pořád svírám v dlani nůžky tak pevně, až cítím ostré bodání, ale stejně na něj vyděšeně zírám a jsem připravena je kdykoliv použít. Pomalu se ke mně přiblíží. Nemůžu ho nechat mě kousnout, omdlela bych a Matthew, který mě tu chránil by mohl přijít k úhoně. Pevně zavřu oči a vrazím mu nůžky tak, kde by mělo být srdce. Proniknou hluboku pod kůži, zarazím je co nejhlouběji a potlačím nutkání zvracet. Spustím ruku dolů a pomalu otevřu oči. Upír na mě překvapeně zírá, už normální, vypadá jako člověk. Potom se pomalu rozpadne v prach a zbyde po něm jenom stísněný pocit prázdnoty a smrti. Přitisknu se ke zdi a pomalu sjedu na zem. Tohle byl ten nejnechutnější způsob, jak někomu ublížit.
Po chvíli vstanu a dobelhám se k Mattovi. Pořád leží na zemi, jeho víčka jsou nehybná a rty jsou pokroucené do nepatrného úsměvu. Zdá se mu něco? Pomalu si k němu přikleknu a pohladím ho ledovou dlaní po tváři. Jeho víčka se nepatrně zachvějou a on uchopí mou dlaň do svých. Potom pomalu otevře oči a jeho úsměv se rozšíří. "Probuzen andělem ocitl jsem se v ráji"pronese do ticha a já se nepatrně usměji. Pomalu si sedne a jeho oči na mě překvapeně pohlédnou. "Musíš jít domů"pronesu nesmouvlavě. "A ty odejdeš?"zeptá se tiše a v očích mu zajiskří. "Budu muset domů"odpovím mu nechápavě. "Potom tu zůstanu"zasměje se tiše. Pokusím se skrýt úsměv a rozklepe mě vítr. Přehodí přese mě mou bundu a stáhne mě k sobě na zem. Jednu ruku přehodí přes moje rameno a opře se o zeď. Zavře oči a já jenom cítím jak se jeho jrudník v pravidelných intervalech nadzvedá, jinak vládne všude téměř děsivé ticho. Upír, který pořád klečí na zemi a nic nedělá mi už ani nepřijde děsivý. On prostě splynul s tmou.
"Matthew, co to dohajzlu děláš?"zasyčím na něj tiše a jeho koutku úst se pouze neptarně nadzvednou. "Matthew!"zasyčím naléhavěji a on na mě pomalu pohlédne. "Dej mi minutku"řekne s úsměvem. "Pro-proč"vyhrknu zmateně. Neodpoví. "Nechci tu sedět na zemi v týhle zimě!"zašeptám naštvaně a drknu do něj loktem. Otevře oči, postaví se a vyhoupne se ladně do stoje. Podá mi ruku a vytáhne mě na nohy. "Chtěl jsem jenom minutku na vzpamatování"řekne se smíchem. Chytne mě za ruku a vydá se pryč z temné uličky. Jenom na něj nechápavě hledím. "Tak pojď!"pobídne mě a táhne někam do neznáma.
Po chvíli čiperný chůze zastaví u paneláku. Překvapeně zůstanu stát a jenom zírám jak odemkne hlavní dveře a vláčí mě za sebou až do čtvrtého patra. Pomalu otevře dveře a vejde dovnitř, nesměle cupitám za ním. Nesměle vcházím do jeho soukromí, nervózně se do toho každou chvíli zaplétám víc a víc. Je to jako pavučina, která mě svazuje a já si nejsem jistá jestli chcí ven. Každou chvíli můj odpor slábne víc a víc. Už ani teď nevím, jeslti chci spíš odejít nebo zůstat. Jak říkám, ponořuji se pořád hloub.
"Měl by jsi si odpočinou. Půjdu domů"řeknu, když uvidím, jak se mu pod očima vyrýsovaly temné kruhy.
"Dneska se představa tebe bloudící nocí nelíbí mě"zamítne můj návrh.
"Ale já se o sebe postarám"namítnu naštvaně.
"Moje hrdost mi ale nedovolí pustit tě ven samotnou, takže musím jít s tebou"řekne po chvíli.
"Sotva chodíš!"vykřiknu šokovaně.
"Nepřeháněj"zasměje se a udělá krok ke mně, ale nebezpečně zavrávorá a tak se opře o zeď. "Vidíš?"upřu na něj vítězný pohled. "Stejně tě nenechám jít samotnou"namítne a v očích mu zajiskří plamínek pobavení. Tohle je jako vydírání. Sotva chodí, ale věřím, že by se mnou šel až domů, ale tady nejde o moje bezpečí, ale o jeho. Sakra, proč musí bejt tak tvrdohlavej! Naštvaně vytáhnu z kabelky mobil a vytočím číslo na mámu.
"Mami, dneska nespím doma. Jo jsem v pořádku. Přespím u kámošky"vysvětlím jí rychle a švihnu pohledem po Mattovi, který mě jenom s unaveným ale spokojeným pohledem pozoruje. Znovu telefon zavřu a vejdu do maličkého obývacího pokoje.
"Zůstanu, ale ty si musíš jít lehnout!"řeknu nesmlouvavě. Úlevně se zhroutí na gauč a přikývne. Zavře oči a já dostanu neblahé tušení. "Když jsem myslela lehnout, tak to měla být postel. Já přespím na gauči"řeknu lehce hlasitě a on se jenom znovu odevzdaně zvedne. Odněkud přinese polštář, peřinu a tričko v kterém by jsem se málem celá ztratila. Hodí to na gauč a natáhne ke mně ruku. Nechám se stáhnout vedle něj. "Já přespím na gauči"řekne tichým unaveným hlasem a líbne mě do vlasů. "Ale"pokusím se namítnout, ale on mě zarazí. Pomalu se sesune a mě stáhne sebou. Zabalí mě do svojí pevné náruče a já už nic nenamítám. Po chvíli se mi začnou víčka zavírat a usnu. Matthew usnul asi ihned když vešel do dveří, teď jenom smí doopravdy na gauči a já jsem v jeho náruči.
Mám pocit, že ve stejnou chvíli, co jsem zavřela víčka jsem se ocitla znovu na té louce. Ležela jsem na zemi, kolem mě byly pořád ty samé květiny. Hleděla jsem na nebe, které teď bylo překrásně tmavě modré, ale nikdy jsem neviděla slunce. Potom jsem zaslechla ten hlas a kroky, které se ke mně blížili. "Pojď se mnou"říkal mi ten hlas a potom se nade mnou objevily i ty temné oči. Vyděšeně jsem se posadila a pokusila se vykřiknout, ale nešlo to. Chytil mě ledovou rukou za paži a pokusil se mě vytáhnout do stoje. Chytila jsem se květů kolem sebe, abych se udržela na zemi, ale utrhli se a na rukou mi po nich zůstala jenom tmavě červená skvrna jako od krve. Postavil mě vedle sebe a kousek se mnou popošel. Zničeho nic se před námi objevila tmavá propast, díra. Vyděšeně jsem ucouvla, ale jeho sevření bylo pevné, nebylo možné mu uniknout. Znovu jsem na sobě měla ty šaty. "prosím né"zanaříkala jsem tiše a ucítila slané slzy na mé tváři. Potom se do mě opřel vítr, šlehal mi do tváře a tmavá jáma se přede mnou rozprostírala a byla děsivá a nekonečně dlouhá. "Skoč, nic se ti nestane. Uleví se ti"pobízel mě ten podmanivý hlas. To mu tak sežeru. Zemřít protože jsem ho poslechla? Ne, díky. Odmítavě jsem zakroutila hlavou a on mnou jenom naštvaně smíkl dopředu. Vykřikla jsem a ocitla se na samém rozhraní. Přípo pod mýma špičkama se drolila zem a padala dolů. Zavrávorala jsem a pokusila jsem se chytit té ruky, co mě držela, ale už byl pryč. Jenom stál opodál a hořce se usmíval. Já věděla, že to byl kec. Spadnu a umřu. Spadnu do té černé díry a nikdy už nespatřím denní světlo. Znovu jsem vykřikla a ztratila půdu pod nohama. Půda pode mnou se probořila a vítr mě smetl dolů. Pod mýma nohama už nebylo nic na čem by jsem mohla stát. Jenom černá tma a vzduch.
Zprudka jsem otevřela oči a hleděla do tmavé noci. Do okna mě pořád byčoval studený vítr, ale tenhle byl svěží. Překvapeně jsem vyjekla, když jsme spatřila to, že stojím an okraji okna a pode mnou se rozprostírá tmavá ulice. Potom mě někdo sundal dolů a s trhnutím k sobě otočil. Nade mnou se skláněl Matthew a z očí se mu sypaly výčitky, obavy a strach.
"Porsche, co to děláš,prosím tě?"řekl vyděšeně a pohladil mě něžně po vlasech. Jenom jsem na něj pořád překvapeně hleděla. Cítila jsem slané slzy, které ještě nestačily zaschnout. "Zlý sen, nic víc, jenom zlý sen"zašeptala jsem a objala ho. Byl to jenom sen, nic z toho není skutečnost. Zaťala jsem v pěsť ruce, aby nebyli vidět krvavé šmouhy, když jsem se dotýkala květů v mém snu. Není to skutečnost, byl to jenom sen. Pustila jsem ho a šla si opláchnout ruce do koupelny a přitom se i převlékla do trička v kterém jsem měla spát. Když jsem se vrátila Matthew seděl v tmavém pokoji a upřeně zíral před sebe. Sesunula jsem se vedle něj a úlevně položila hlavu na jeho rameno. Přitiskl mě k sobě a líbnul do vlasů.
"Vyděsila jsi mě"zašeptal tiše.
"Já vím, já vím"řekla jsem provinile a zavřela oči, nechtěla jsem na to myslet. Nechtěla jsem si připustit to, že se mě pokusil zabít upír v mém snu, nechtěla jsem si dovolit uvědomit si ten fakt a dovolit panice a hrůze aby mě ovládly. Nechtěla jsem.
"Usnul jsem a potom jsem zaslechl výkřik, otevřel jsem oči a spatřil tě, jak stojíš u otevřeného okna, vyskočil jsem a ty už jsi se z něj vykláněla a vypadala na to, že vyskočíš. Zachytil jsem tě a potom jsi se probudila"řekne mi tiše. Z jeho hlasu vycítím jisté mrazení. Vždyť jsem se mohla zabít. Nemysli na to, Porsche, nemysli na to.
Znovu jsem se mu stulila do náručí, ale hodnou chvíli jsem nemohla usnout. Matthew mě celou dobu pevně svíral a co chvíli políbil do vlasů. Vyčítala jsme si, že nespí. Místo toho mě hlídá. Dneska už mě jednou zachránil před upíry, teď před skoro sebevraždou a ješt kvůli tomu nebude spát. A já jsem na něj tak zlá. Jsem necitelná bestie.
"Matthew, už to bude v pořádku"zašeptám do ticha. Znovu si lehne a přitáhne mě pevně k sobě, ale tentokrát mám pocit, že neusne. Spíš poklimbává a jenom předstírá spánek. Ubezpečuje mě v tom, že po chvíli, když myslí, že spím se nadzvedne na lokti a lehce mě políbí do vlasů. Možná za celou noc nebudeme spát ani jeden. Je to jedna z variant, která se mi naprosto nelíbí. Ne, kvůli mně, ale kvůli němu. Kvůli tomu, že on si to nezaslouží. Znovu se mi potvrdí to, že on si holku jako jsem já nezaslouží. Jenom nevím, jak ho v tom řesvědčit. On je pro mě moc dobrý, nezasloužím si ho. Nejsme správný pár, ale já nejsem schopná mu to vyvrátit a on by mi to ani nedovolil. Takže je tu problém. Vždycky je tu problém, tentokrát je možná ale větší než si umím představit. Tentokrát to bude asi doopravdy problém s velkým P. Matthew i já jsme v problému z kterého není úniku.
Nechci usnout, ale kdo by odolal v jeho náručí. Po chvíli se mi začnou klížit víčka a když je po chvíli znovu otevřu udeří mě do očí prudké ranní světlo. Dohajzlu. Zprudka se posadím a rozhlédnu kolem sebe. Světlo mě lehce oslepuje a teď když zjistím, že jsem v pokoji sama, dostanu menší šok. Když ale uslyším z vedlejší místnosti kroky jenom zůstanu překvapeně zírat. Matthew vejde do pokoje a já si jenom protřu oči jestli nemám halucinace. Vypadá svěže jako ptáček, v rukách nese dva hrníčky omamně vonnící tekutiny a na vlasech má ještě kapky vody.
"Porsche, jak jsi se vyspala?"řekne veselýn tónem a já se jenom kysele zaksychtím. Nemám ráda, když je po ránu někdo moc aktivní a vzbudí mě, když nemůžu v sobotu spát do oběda. Když mi teď ale naseruje šálek horké tekutiny a ještě sám vypadá jako kdyby vypdal z katalogu na krásu a čistotu, tak to pro jednou překousnu. Ten fakt, že já jsem se právě probudila a musím vypadat strašně zapudím do nejtemnější části mé hlavy.
"Jasně, že jsme v pořádku"řeknu lehce rozespale a pokusím se ignorovat ten noční insident. Je to lepší než říkat "Chtěla jsem jako náměsíčná vyskočit z okna" Udělám z toho jenom insident a když se mě někdo zeptá jak jsem trávila pátek můžu říct jenom "Ale nijak zajímavě,pár insidentů a jinak normálka" V tom případě nebudu ani lhát. Slovíčkaření je bestie.
"A co to jak jsi ..."nakousne to nervózně a hodí po mě zkoumavý pohled.
"ten insident?"zeptám se normálním tónem a ihned můžu uplatnit svoje rozbory té věci.
"Nebudeme o tom mluvit"řeknu a usrknu si horkého nápoje z šálku.
Dneska mě zřejmě čeká další večer s Meg i s Matthewem. Mimo to mě čeká společnost mých dvou kámošek Kaylee a Nataši. Dneska jsem jim to slíbila a proto musím. Jak skloubím tyhle dvě věci dohromady? Jak uchráním vlastní krk netuším a život ostatních? To je prostě oříšek. Nebudu doufat, že se dneska pořádně prospím, ale teď mě čeká rozloučení, domácí spánek a příprava na večer plný vzrušení. Cítím to v kostech, mám chuť dělat rebelie. Naprosto by mi stačilo, kdybych rozbila v baru skleničku, ale s mým štěstím to spíš bude to, že prolétnu barem do další místnosti a potom tam někdo ještě přijde, aby do mě kopnul. No ve všech ohledech se to jeví jako zajímavý večer, který mě čeká. Teď se to chce, ale rozloučit. Loučení je těžké, štěstí je, že jenom na pár hodin.
(6./PROŽITÝ ŠOK 1.část
"To jsi ty, zlatíčko Patience?"ozve se v telefonu sladký hlas nějaké ženy.
"No ano, kdo volá?"zeptám se zmateně a hodím naštvaný pohled na Lian, která už nevydrží a vybuchne smíchy.
"Óch, promiň, zapomněla jsem se představit, já jsem paní Jastberová, pro Tebe samozřejmě Julie, maminka Michaela, prý spolu jdete dnes večer na večeři a poté za dva dny na Jarní ples, och to je úžasné"rozplývá se mi do telefonu a já se jenom zarazím na místě a nevěřícně otevřu pusu. Lian mi posunkem naznačí, ať něco řeknu tak za sebe vysoukám pouhé "Ano, jistě")

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 4.část

6. dubna 2007 v 11:32 | Lentilka |  Více než nic
"Myslím, že by jsme měli jít"řeknu zamyšleně. Matthew sebou trhne jako bych ho vytrhla ze zamyšlení. Souhlasně přikývne a vstane. Doprovodíme Megaru na zastávku, kde se nervózně usměje a pomalu se zeptá "Já, nechtěli by jste se tu zítra znovu sejít? Moc se mi tu líbilo a já nevím. Prostě zítra v devět?" Chudák holka nesmělá. Celou dobu nervźně těkala mezi mnou a Mattem a teď upře nadějný pohled na Matthewa. Krev se mi začne vařit v rukou. Pocítím lehké zrudnutí ve tvářích.
"Jistě, že jo. Já asi nebudu moct, ale Matthew určitě přijde."řeknu vesele. Lehce jí zamávám a otočím se k odchodu. Vzápětí mě dohoní Matthew. "Co se stalo?"zeptá se nechápavě a upře na mě ty svoje dokonalé modré oči. Upřu pohled do země a jenom zamručím něco na způsob "Nic"
Lehce mě chytne za loket a otočí k sobě. "Matthew"řeknu překvapeně a potom zklapnu. Jeho vážný pohled mě přimrazí k zemi. "Toužím se podívám do tvojí povedený hlavinky, co se tam děje, ale neudělám to, možná se toho i bojím"řekne lehce pobaveně ale jeho oči jsou vážné.
"Jsem v pořádku"řeknu s důrazem na každé slovo. "Nejsi, vysvětli mi, co tě naštvalo"řekne a jeho oči mě přímo pálí.
"Fortuna, mi spolu nechodíme nebo mezi námi není nic na ten způsob?"zeptá se a jeho výraz posmutní. "Nic by mezi námi nemělo být"řeknu a každé slovo mě stojí tolik síly a námahy. "Nemělo by? A co mezi námi je?"zaútočí na mě. "Já nejsem ta správná holka na chození"řeknu tiše. "Nerozhoduj za mě, kdo je správný a kdo ne. Vždyť to po mě se zřejmě sápou upíři, takže ze sebe zase nedělej vinou"
"Já ale všemožné nebezpečí i přitahuji"řeknu vysíleně.
"Nech toho, oba máme jistý problémy, v tomhle to není. Proč se mě bojíš?"zeptá se smutně.
"Já se tě nebojím."
"Tak co to je?"rozhodí bezmocně rukama.
"Já se nebojím Tebe"
"Tak čeho, Porsche, vysvětli mi čeho se bojíš. Chci to pochopit"řekne bezmocně.
"Tohodle se bojím, toho co mezi námi je. Toho citu, který mě svazuje. Nenávidím ho, ale nemůžu se ho zbavit. Pořád tu je a dusí mě. Při každém tvém pohledu mě začne dusit víc a víc. Při každé chvíli kdy se na mě nedíváš, jako by to lae bylo ještě horší. Nenávidím to a chci aby to bylo pryč. Nechci si myslet, že tvoje oči jsou nejkrásnější na světě. Nechci toužit po tom abys mě políbil!"řeknu rozhořčeně. Jeho pohled zněžní a pomalu mi přejede palcem po tváři. "Nechtěla jsem ti tu nic z toho co jsem řekla říct"řeknu naštvaně a ucítím jak se mi do očí tlačí slzy.
"A já se bál, že mě nemáš vůbec ráda"zašeptá s úsměvem.
"Vůbec tě neštve to, že si přeju nemít tě ráda? Že toužím po tom, abych k tobě necítila vůbec nic? Vůbec tě to neštve?"zeptám se hořce a upřu do jeho pohádkových očí pohled.
"Jsem za to naprosto šťastný"zašeptá vesele. "Pomyšlení, že mě nemáš ráda by mě ničilo, ale vědět to, že mě nechceš mít ráda, ale nedokážeš si pomoct mě ukliďňuje. Najednou je tu alespoň malá jistota, že neutečeš"zašeptá.
"Co když seberu sílu a přemluvím se k tomu, abych tě neměla ráda?"zašeptám nejistě.
"Opravdu by jsi to chtěla?"řekne a pomalým pohybem mi shrne vlasy z obličeje.
"Ne"zašeptám tiše.
"Opravdu by jsi to dokázala?"zašeptá a jeho oči se ke mně pomalu přiblíží.
"Ne"řeknu znovu tiše. S úsměvem mě políbí. A všechny moje pochybnosti, vztek i odhodlání vymítit ten nejapný cit se rozplynou. Rozplynou se v jeho modrých očích, které nikdy nedokážu vymazat z mysli. Bála jsem se, ale teď myslím, že se v tom utopím. Jsem v tom dokonale a neodvolatelně. Nedokážu ho opustit, nedokážu mu ublížit, nedokážu si namluvit, že to má být to správné odejít od něj. Teď už to doopravdy nedokážu.
Pomalu jsem se od něj odtáhla. Pořád jsem cítila jeho ruce na svých bocích, teplo a vůni jeho těla. Asi bych už měla jít. V pátek večer si pokaždé chci jít brzy lehnout, vyspat se, ale pátek ne nejrušnější den pro přepadení. Moje pátky nejsou klidné a soboty ještě horší. Nechápu, proč mě v sobotu pokaždé musí někdo vytáhnout z postele. Je to jako špatný zvyk. Nechtějí abych se vyspala. Všichni se proti mně spykli.
"Matthew, musím jít"zašeptám do ticha. Jeslti mě dneska ještě něco vytáhne z postele, jestli se dostanu domů tak budu opravdu naštvaná. S mojí schopností i s Matthewem se kolem mě najednou pořád točí upíři. Nesnesitelný. Pomalu mě líbne na nos a odtáhne se ode mě. Rozejdu se k zastávce. Stojí opřený o roh nějakého staršího domu a usmívá se na mě. Znovu se rozejdu. Nic se téměř nevyjasnilo, pořád je náš vztah pro mě záhadou a asi dlouho zůstane. Se mnou není nic jednoduché. Možná jsem to, ale lehce přehnala, když jsem byla tak protivná na Megaru i na Matta. Mohla bych se mu omluvit, dnes bych ještě mohla. Rychle se otočím a vítr mi sfoukne vlasy do obličeje. Zmateně hledím na prázdné místo na rohu. Proč už tam není můj usmívající se Matthew? Kam zmizel? Udělám krok vpřed. Chci se mu omluvit, ale uvidím ho zítra. Stačí zítra. Znovu se otočím a rozejdu se k blízké zastávce. Opře se proti mně silný vítr a já se rozklepu zimou. Co to sakra je? Zarazím se a chvíli jenom tiše stojím. Že by se mu něco stalo? Nebuď paranoidní Porsche. Je v pořádku, jenom šel už pryč. On by ale čekal dokud nezmizíš z dohledu, on by čekal. Šeptá mi tichý hlásek v hlavě. Z přemýšlení mě vytrhne rána. S trhnutím se otočím a zahledím se k tomu rohu, kde stál. Když tam lampa slabě zablyká a poté úplně zhasne je mi to jasné. Něco se mu stalo.
Rozeběhnu se tam a u toho místa zpomalím do chůze a tichými kroky se plížím k zatáčce do další ulice. Když tam nahlédnu všechny lampy jsou zhasnuté. Tohle dělá Matthewova moc. Uvidím jednoho muže, bolestní i vzteky má zkřivený obličej a hledí naštvaně před sebe. Druhý se právě zvedá od popelnice do které zřejmě narazil. Pěkný Matte. Vysoká temná postava, která stojí před nimi je jistě Matthew. A já ho chtěla chránit. Ani nemusím stát před ním abych si nevšimla slabé záře, která se před ním rozlívá a vychází z jeho očí. Dva upíři se lehce přikrčí a pohlednou na něj se vzpourou v očích. Už ale jenom to, že mu pohlédnou do očí je pohltí do jeho moci. Panebože, on je mocnej. Když oba strnou a jenom zaraženě stojí je mi jasné proč. Sama jsem to jednou zažila. Mattovu moc cítim až sem. Dva upíři na něj ale pohlédnou s navztekanm pohledem a on to nemůže vydržet. Není tak mocný, aby je ještě oba dva udržel. Oba dva k němu udělají krok, ale hned potom znovu strnout. Slabé chvění v prstech potvrzuje to, že je silnější než si myslím. Teď už ale vysíleně skloní hlavu a modrá záře zmizí. Oba upíři se uvolněně protáhnou a pomalým krokem jdou přímo k němu. Matthew, ne.
Vystoupím pomalu ze stínu a když mě jeden z upíru spatří zaraženě se zastaví. Nikoho nenechám ubližovat lidem co mám ráda. Nikoho. Postavím se vedle Matta a ten na mě překvapeně pohlédne. Mohl si myslet, že bych ho v tom nechala? S bojovnou jiskrou v očích pohlédnu na dva muže, který se k nám pomalými kroky přibližují. "Porsche, uteč"řekne tiše. Nesmouvavě zavrtím hlavou. Nemůžu odejít. To už bych na sebe nikdy nemohla pohlédnout do zrcadla a z mysli b jsem musela vymazat jeho oči a obojí pro mě bylo nemožné. Vděčně mi stiskne ruku. Potom se jeho oči, ale znovu rozzáří. Tohle nemůže vydržet.
"Matthew, tohle ne"zašeptám vyděšeně a hledím jak jeho oči pomalu září víc a víc a mě polévá síla jeho moci. "Nechci aby ti ublížila"zašeptá vyčerpaně. Dva upíři se překvapeně znovu zarazí na místě. Musí je to asi překvapit a vyděsit přesně jako mě. Matthew mojí ruku silně tiskne, ale oba je pořád drží na místě. "Nemusíš to dělat"zašeptám k Mattovi, ale ten už mě snad nevnímá, jenom pevnější stisk mě ujistí v tom, že pořád ví, že u něj jsem. Potom ale upíři před námi zaskučí bolestí. Překvapeně na ně pohlédnu. Mattovi rysy ztvrdnou a naštvaně se zamračí. Upíři zanaříkají znovu a kleknou si na kolena. To není možné. Nevěřícně hledím z upírů na Matthewa. Nemůžu věřit ani jednomu. On je dokázal ochromit, dokázal to, že tu skučí bolestní na kolenou. Jeden z nich zalape po dechu, skloní se a zůstane v pozici jako by se modlil. Ten druhý, ale upře na Matta pohled, kterým mu chce říct, že se jenom tak nevzdá. Teď se Matthew zaměří hlavně na něj, chvíli se propalují pohledy, potom upír zalape po dechu a opře se dlaněmi o zem. To už ale nevím jistě, protože zachytím Matthewa, který klesá pomalu k zemi. Slyším dávivé zvuky, to asi nemrtvý zvrací, pokud nemrtvý vůbec zvrací.
Položím Matt opatrně na zem a položím si jeho hlavu na kolena. Víčka se mu chvějí vyčerpáním, ale stejně je dokáže na chvíli otevřít, něžným úsměvem se na mě usměje a znovu zavře oči. "Proč?"zašeptám naštvaně a pohladím ho po lehce zarostlé tváři. Ty jeden blbče, proč máš to strašný nutkání mě pořád chránit. Já se o sebe dokážu postarat líp než kdejaká holka. Mě nemusíš chránit, já měla pomáhat tobě. Sundám si bundu a položím mu jí pod hlavu. Pomalu se zvednu s pohledem upřeným do jeho tváře. Má na sobě hnědou koženou bundu, pod ní černé tričko a jako vždy džíny. Můžu se vsadit, že na ruce má tu svojí koženou změť náramků nebo co to je. Proč to děláš Matthew? Pohrdavě pohlédnu na upíra, který se začne také pomalu zvedat. Ten druhý prostě pořád leží na zemi a ani se nehne. Zajímavé. Dojdu až k tomu, co se zvedá a jednou ranou podrážky ho kopnu do obličeje. Znovu se zakucná a já ho chytnu pod krkem a opřu o stěnu.
"Co jste po něm chtěli?"zasyčím na něj nenávistně.
"Chtěli jsme- měli jsme ho přivést Pánovi, nejmocnějšímu Svolávači"řekne přiškrceným hlasem.
"Proč?"řeknu naštvaně a přitlačím lehce na loket pod jeho krkem.
"On..., chce ho, nevíme proč. Zřejmě pro jeho sílu, pro tu obrovskou sílu co má"řekne šokovaným hlasem.
"Kdo jsi ty?"zeptá se chraplavým hlasem. Naštvaně pustím jeho krk a rozhodím rukama. "Kdo jsem já?"zavřísknu naštvaně. Kdo jsem? Porsche Jaimisonová, nikdo víc. Chyba, ale byla, že jsem mu pustila krk. Chvíle na mě zaraženě hleděl a potom se chopil příležitosti. Praští mě pěstí do břicha. Dech se vznese tak metr nademě a potom se pomalu vrací ke mně do těla. Velice pozvolna. To už mě ale chytne za ramena a drtí je takovou silou, až vyděšeně vykřiknu. Přitiskne mě na zeď a jeho oči zčernájí zuřivostí. Role se obrátili. Cítím jak mi pomalu mizí zem pod nohama a moje ramena tepou bolestí. "Ty hajzle"zašeptám tiše. Vykopnu nohama do vzduchu a naberu ho do žaludku. Pustí mě a já se svezu po zdi dolů. Skloní se ke mně a znovu dostane podrážkou mých bot. Někdy svoje boty doslova miluju.
"nech mě vykonat svůj úkol"řekne téměř prosebně.
"Nech ho napokoji"vyjedu na něj ostře.
"Jestli mu ho nedovedeme budeme potrestáni"řekne naštvaně a upře na mě zlostný pohled.
"Klidně si schnijte, ale jeho se ani nedotkneš"zavrčím naštvaně.
"co je vůbec tvýmu kámošovi?"zkusím nenápadně změnit téma. Stojí nepatrný metr ode mě a já už znovu stojím na svých nohách. S trochou štěstí se s ním dohodnu. Pořád objevuji něco nového.
"Ty nevíš co se nám snažil udělat?"zeptá se posměšně a hodí znechucený pohled po svém kámošovi. Jenom nechápavě zavrtím hlavou.
"Pronikl nám do hlavy, snaži lse vytlačit všechno co známe, udělat z nás blázni, ale na to není moc silný, potom když jsi přišla ty jako by se vrátil silnější a snažil se nám vecpat do hlavy to, že už nikdy neokusíme krev. Nová myšlenka se nám zadrhla pod kůží. Vzepřel jsem se tomu, ale on to nedokázal. Nevím, jeslti bude moci teď pít normálně krev a jeslti nebude tak zahyne, ale mě samotnému se krev hnusý teď, takže nevím jak to pociťuje on"vysvětlí mi s pohledem upřeným na svého kámoše, který pořád klečí s rukama před sebou na zemi.
"Holka, ty si umíš vybrat kámoše"řekne posměšně a já si jenom znechuceně odfrknu.
"Už by jsme to mohli rozseknout, ne?"řeknu a nenápadně otevřu kabelku. Pod rukou ucítím rtěnku, ta mě z tohodle nevytrhne. Potom nahmátnu nůžtičky na nehty a v očích se mi mihne vítězná jiskřička.
(5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 5.část
"Skoč, nic se ti nestane. Uleví se ti"pobízel mě ten podmanivý hlas. To mu tak sežeru. Zemřít protože jsem ho poslechla? Ne, díky. Odmítavě jsem zakroutila hlavou a on mnou jenom naštvaně smíkl dopředu. Vykřikla jsem a ocitla se na samém rozhraní. Přípo pod mýma špičkama se drolila zem a padala dolů. Zavrávorala jsem a pokusila jsem se chytit té ruky, co mě držela, ale už byl pryč. Jenom stál opodál a hořce se usmíval. Já věděla, že to byl kec. Spadnu a umřu. Spadnu do té černé díry a nikdy už nespatřím denní světlo. Znovu jsem vykřikla a ztratila půdu pod nohama.)

Colin Farrell

5. dubna 2007 v 12:08 | Lentilka

Colin Farrell

Herec

Datum narození:31.05.1976 Místo narození:Castleknock, Dublin, Irsko Znamení: Blíženci



Irská hvězda Colin Farrel (celým jménem Colin James Farrel) se během tří let z neznámého herce stal jedním z nejžádanějších v Hollywoodu. Jeho severoamerickým debutem byl snímek Joela Schumachera Tábor tygrů "Tigerland" (2000), za který získal ocenění pro nejlepšího herce od Boston Society of Film Critics. S režisérem Schumacherem natočil také film Telefonní budka "Phone Booth" (2002) a drama Veronica Guerin.

Svou skvělou hereckou dovednost předvedl také v úspěšném sci-fi thrilleru Minority Report s Tpmem Cruisem v hlavní roli, komerčním hitu Daredevil po boku Bena Afflecka a dramatech Test s Al Pacinem a Hartova válka s Brucem Willisem.

Kromě toho se Farrell objevil ve snímcích Američtí psanci "American Outlaws", The War Zone a ve filmu Rafinovaný zloděj "Ordinary Decent Criminal" (2000) s Kevinem Spaceym, který jej pro roli navrhl po shlédnutí londýnského divadelního představení "In a Little World of Our Own". Farrell si zahrál také v televizních seriálech "Ballykissangel" (1996) a "Falling for a Dancer" (1998). Brzy se objeví ve filmech "Intermission" (2003) a "At Home At The End Of The World" (2003). V současnosti se připravuje na natáčení filmu Olivera Stone "Alexander The Great" (2004).
Filmografie:
  • 2006 Ask the Dust
  • Miami Vice
  • 2005 Nový svět
  • 2004 Alexander Veliký
  • Tři do páru
  • 2003 100 Greatest Movie Stars, The
  • Daredevil
  • Intermission
  • S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení
  • Test
  • Veronica Guerin
  • 2002 "Player$"
  • Hartova válka
  • Minority Report
  • Telefonní budka
  • 2001 Psanci Ameriky / Američtí psanci
  • 2000 Rafinovaný zloděj
  • Tábor tygrů
  • 1999 "Love in the 21st Century"
  • David Copperfield
  • Válečná zóna
  • 1998 Láska k tanečníkovi
  • 1997 Ropná dieta
  • 1996 "Ballykissangel"
  • 1994 "Pie in the Sky"

http://img.osobnosti.cz/foto_original/11/81/11813-52e2.jpg

Test

5. dubna 2007 v 11:55 | Lentilka

Test

Recruit
Test - Recruit

Město andělů

5. dubna 2007 v 9:19 | Lentilka

Město andělů - City of Angels

Město andělů


Lilo & Stitch

5. dubna 2007 v 9:15 | Lentilka
Lilo & Stitch - Lilo & Stitch
Svezte se na jedné vlně spolu s LILO & STITCHEM v originální zábavné komedii o přátelství, věrnosti a rodině. Animované dobrodružství ze studia Disney si získalo srdce malých i velkých diváků na celém světě díky neuvěřitelné směsici různých hrdinů, které navíc doplňují písně legendárního Elvise Presleyho.

Evans Nicholas

5. dubna 2007 v 9:11 | Lentilka

Hranice zoufalství

Uprostřed zimy v odlehlé oblasti severozápadní Montany zahlédne dvojice běžkařů pod ledem horského potoka přízračnou tvář mladé ženy. Odhalit její totožnost netrvá dlouho, neboť její fotografie je v policejních počítačích po celé Americe. Abbie Cooperová byla členkou ekoteroristické skupiny a už dva roky unikala zatčení. Ben a Sarah, její rozvedení rodiče, přiletí tělo identifikovat.

Na jaře by slavili stříbrnou svatbu, jenomže před několika lety jejich manželství skončilo a Ben nyní žije s jinou ženou. Neviděli se přes rok a jejich shledání je chladnější než montanská zima, přestože zdejší krajina přivolává hořkosladké vzpomínky. Dlouhé roky totiž právě tady se svými dvěma dětmi trávili každé letní prázdniny na turistickém ranči jménem Pomezí. Právě tady se v Abbii probudila láska v přírodě, právě tady nejvíc žili jako rodina a právě tady se Ben seznámil se ženou, kvůli níž se tato rodina rozpadla. Rychlými střihy mezi přítomností a minulostí román skládá dohromady mozaiku vzájemných vztahů, které nenapravitelně poškodila vzájemně si odporující očekávání, potřeby a touhy. Při hledání odpovědi na otázku, jak se Abbie dostala na dno zamrzlého potoka, se Cooperovi budou muset konečně vyrovnat s minulostí a obrátit se k budoucnosti...

Hranice zoufalství (Evans Nicholas) Kniha

Zaříkávač koní



Pod modrým nebem Montany se setkávají hrdinové příběhu zraněného koně, zmrzačené dívky, ctižádostivé matky a "zaříkávače koní", člověka, který dokáže léčit divoké, neovladatelné koně.
Grace je jediné dítě Annie Gravesové, šéfredaktorky prestižního newyorského časopisu, a jejího manžela, právníka Roberta. V okamžiku, kdy si dívka jednoho zimního rána vyjede na svém koni Tulákovi a srazí ji čtyřicetitunový nákladní vůz, se však životy všech členů rodiny obrátí vzhůru nohama. Dívka i kůň nehodu přežijí, ale Grace je těžce postižená a Tulák tak vážně zraněný a především traumatizovaný, že i veterinář, který mu zachránil život, lituje, že ho nezastřelil. Annie však odmítá dát zběsilého koně usmrtit, neboť cítí, že pokud by to udělala, něco by zemřelo i v její dceři. Vydává se tedy s Grace a Tulákem na zoufalou pouť přes půl Ameriky do Montany, kde žije rančer Tom Booker. Tento "zaříkávač koní" je patrně jediným člověkem, který může koně uzdravit. A tam, v kraji plném mimořádné krásy, se odehraje drama, jehož hrdinové hledají lásku, porozumění a naději...


Ukázka z textu

Grace spatřila vůz, jen co se octli na silnici. Stačil jí jediný pohled. Nějak se jí podařilo nespadnout a teď je musí dostat všechny pryč. Kdyby se jí podařilo chytit Gulliverovy otěže, mohla by ho odvést do bezpečí a Juditu by odtáhl. Jenže Tulák by vyděšený stejně jako starší kůň a oba tu teď zběsile kroužili a plašili jeden druhého ještě víc.
S veškerou silou přitáhla Grace Tulákovi uzdu a na chvíli ji poslechl. Zacouvala s ním ke druhému koni, nebezpečně se vyklonila ze sedla a natáhla se po Gulliverově uzdě. Uhnul jí, ale těsně ho následovala a natahovala ruku, div si ji nevymkla z ramene. Už už měla prsty na řemení, když tu vůz zatroubil. Wayne viděl, jak oba koně při tom zvuku vyskočili, a teprve teď rozeznal, co to visí z boku toho bez jezdce.
"Kristepane!"

Řekl si to nahlas a současně zjistil, že mu už rychlosti došly. Jel na jedničku a most i koně se blížili tak rychle, že mu nezbývalo nic jiného než to zkusit s brzdami tahače. V duchu se pomodlil a šlápl na pedál silněji, než by měl.

Zaříkávač koní (Evans Nicholas) Kniha


J. Suzanne Frank

5. dubna 2007 v 9:09 | Lentilka

Soumrak nad Babylonií

Chloe dostala do vínku zvláštní dar: za určitých okolností dokáže projít trhlinou v čase do doby, kterou její současníci znají jen z učebnic dějepisu. Mimořádné schopnosti se však mohou stát i prokletím, poněvadž si místo nemůže zvolit a návrat do současnosti není vůbec snadný. A tak se stalo, že Chloe musí bojovat o život v mokřinách mezi řekami Eufrat a Tigrid. Na pokraji smrti pak nalezne spásu za branami prastarého města Uru. Díky své přátelské povaze si získá řadu přátel, táž vlastnost však vzbudí nelibost zastánců neměnných pořádků. Patří k nim i vlivní astrologové, jimž postavení nebeských těles napoví, jak se nepohodlné cizinky zbavit - rozhněvaní bohové údajně požadují lidskou oběť, nejlépe přitažlivou mladou ženu. Ve vykonavateli strašlivého rozsudku Chloe naštěstí včas pozná svou osudovou lásku, již několikrát ztracenou při pouti časem. Společně se vydávají na úmornou cestupo mezopotamských městských státech, v jejímž cíli na ně čeká tajemné město Bab-ili, budoucí Babylon. Jejich poutavý příběh se odvíjí na pozadí slavné éry dějin, která se zde podobá předivu napínavých příběhů a v níž se historické osobnosti stávají bytostmi z masa a kostí. Snad proto, že se lidská povaha i přes propast času podstatněji nemění...



J. Suzanne Frank: Soumrak nad Babylonií















Stíny nad Atlantidou

Existuje trhlina v čase, jíž lze za určitých okolností opustit přítomnost a ocitnout se v dobách dávno minulých. Takový osud potkal Chloe, když se přenesla do doby zrození mýtů, kdy bohové v lidské podobě obývali Aztlan, překrásnou ostrovní říši v Egejském moři, již dnes nazýváme Atlantidou. Chloe, uvězněná v těle proslulé věštkyně Sibylly, si dobře uvědomuje, co pyšný národ čeká, avšak její prorocká slova zůstávají oslyšena…

J. Suzanne Frank: Stíny nad Atlantidou

















Úsvit nad středomořím

V zoufalé snaze nalézt svou životní lásku, egyptského lékaře Cheftua, opouští americká dívka Chloe relativní bezpečí současného světa a přes tajemnou bránu času se nechá zanést do neznámé doby a na neznámé místo ve Středomoří. Před smrtí ve vlnách ji na poslední chvíli zachrání námořníci, kteří se ji však vzápětí rozhodnou obětovat krvelačnému bohu přístavního města Aškelónu. Podnikavá Chloe se ale nikdy nevzdává, a tak zdárně unikne všem nástrahám. Podaří se jí dokonce získat přízeň panovnického domu, biblických Filištínů, a konečně se dozví, že se ocitla ve staré Palestině. Země je v té době sužována nájezdy válečníků z hor, v jejichž vůdci Chloe pozná budoucího krále Davida. Po neodvratné porážce Filištínů se Chloe přidává k Davidově družině, přispěje k obsazení Jeruzaléma, zdárně čelí úkladům vyslankyně egyptského faraona Achnatona - a dočká se i setkání s milovaným Cheftuem. Společně pak podporují Davidův vzestup k moci, byť při tom čelí nebezpečí, že je osud zase rozdělí...

J. Suzanne Frank: Úsvit nad středomořím















Odrazy v Nilu

Hlavní hrdinka tohoto strhujícího románu se řízením osudu a hvězdné konstelace posune o celé tři tisíce let zpět do těla velekněžky staroegyptské bohyně lásky Hathory. V Egyptě právě vládne pozoruhodná královna Hatšepsut, které se podařilo udržet na trůnu dvacet let a po celou tu dobu udržet ve své vlasti mír a prosperitu. Chloe alias RaEmhetepet musí v nově získané identitě čelit nejednomu protivenství, včetně aktivního zájmu prince regenta, kterým není nikdo menší než nejvýznamnější dobyvatel v dějinách Egypta, budoucí král Thutmose III. Hathořina kněžka se nakonec rozhodne před princovou náklonností a Hatšepsutiným hněvem prchnout. Na útěku ji doprovází mladý dvorní lékař Cheftu, který si jako jediný dvořan získal její důvěru. Cestou potkají prastarého mudrce Imhotepa, který jí pomůže vyložit nejen smysl a cíl jejího propadu v čase, ale i pravděpodobný návod k návratu. Tím však překvapení nekončí, neboť moudrý Cheftu brzy ukáže, že v sobě skrývá ještě jednu osobnost, neméně fascinující...

J. Suzanne Frank: Odrazy v Nilu




Gone in 60 seconds

4. dubna 2007 v 23:05 | Lentilka
60 sekund - Gone in 60 Seconds: The Ride

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 3.část

4. dubna 2007 v 12:00 | Lentilka |  Více než nic
Objednám dívce horkou čokoládu a ona se nám záhy představí jako Megara. Svoje jiskřivé zelené oči co chvíli upře na Matta. Možná, by si mohla spálit jazyk o tu čokoládu. Nebo by mohla být ve větším šoku ne? Prožila právě napadení upíra z kterýho jsem jí vysekala, tak proč kouká po mým klukovi neklukovi?
"Co to bylo zač?"položí po chvíli naprosto samozřejmou otázku.
"To byl jenom nějakej lupič nebo co, všimlu jste si taky toho jak to v tý tmě vypadalo, že má velký špičáky? To by člověk neveřil, co hra světel dokáže, ale byl to otřesnej pohled, to vám povídám"řeknu přesvědčivě a Megara se jenom otřásně při vzpomínce na to. Matthew na mě sice nechápavě pohlédne, ale když mu pohledem naznačím, ať hraje se mnou nic nenamítá. Proč by jsme jí měli děsit tím, co někdy budí ze spaní mě? Ať má alespoň někdo klidné spaní.
"A vy dva spolu chodíte?"zeptá se nejistě. Matthew otevřu pusu k odpovědi. Řekl by ano nebo ne? Co by odpověděl?
"Ne, my spolu nechodíme"skočím mu do řeči a vyhnu se jeho pohledu. My spolu nechodíme. Co je to vlastně chození? Neřekli jsme si, že spolu chodíme a ani nechodíme. Prostě ne. Takže proč odpovídat ano? Když správná odpověď je ne? Ale odpověď na to "Je tenhle kluk volnej" je jednoznačně záporná. Nevysvětlím nikomu mojí logiku, ale je to nějak tak, že spolu nechodíme, ale pokusíš se s ním chodit ty a špatně skončíš. Ale oc kdyby odpověděl ne? Co když mě vlastně nemá rád? Tohle na tom nesnáším, tu nejistotu a neustálé obavy. Je lepší bejt svobodná a volná než žít v tomhle. Chci mu jenom pomoct, až tohle všechno skončí už ho nikdy nemusíš vidět. Nikdy? Má naprostou volnost, já mu nebudu v ničem bránit.
"Jak jste se tam vůbec vzali?"změní po chvíli Meg téma. Wau, záludná otázka.
"Vraceli jsme se z párty- Právě jsme někam šli"odpovíme s Mattem současně a oba na sebe pobaveně hledíme zatímco Meg zmateně zamrkná očima. "takže jste někam šli nebo jste se vraceli?"řekne zamyšleně. "Šli- vraceli"odpovíme znovu sehraně a oba se neudržíme a na tvář nám vklouzne pobavený smích. "Od někud jsme se vraceli a šli jsme na jinou"řekne Matthew na objasněnou a Meg konečně svitne jiskřička pochopení v očích.
"Tohle, ale byl ale naprosto otřesnej zážitek"řekne po chvíli, ale už vypadá spíš na to, že se při vzpomínce na to hnusí než aby hrozilo to, že se nám tu složí.
"A ty jsi byl tak statečnej"řekne s pohledem upřeným na Matthewa. On?Počkat a co já? Já jsem vzduch. Prokleju Matta naštvaným pohledem a on na mě zase upře nechápavý. Tahle holka je poněkud zvláštní. Jo zvláštní je to slovo který hledám. Když jí tak poslouchám a pozoruji otevírá se mu kudla v kabelce. Smůla ale je, že dneska jsem si ten blbej nožík zapoměla. Obvykle ho sebou nosím pro všechny případy, se ví.
"Skočím si ještě pro něco k pití"řeknu nabroušeně a jdu si stoupnout k baru, abych dostala něco, co se nerozbije pod mým naštvaným stiskem a třeba mi ta cesta pomůže k tomu, že nebudu mít chuť rozbít svojí skleničku Meg o hlavu. Ta holka je fajn, to já jsem moc výbušná. Mám ráda problémy? Asi jo, protože jinak bych Megaře řekla, že s Matthewem chodím a teď bych se nemusela koukat jak ty svoje zářivý zelený očka upírá do těch jeho a on se jenom nervózně ošívá a usmívá.
Stoupnu si k baru a už otevřu pusu, abych si objednala, ale v tom mi na rameno přistane obrovská tlapa. Pohlédnu do tváře slizkému chlapíkovi z kterého odporně táhne pivo a jiný výpary. S odporem setřesu jeho ruku z mého ramene. Chci si konečně objednat, ale v tom si mě slizoun přitáhne za pas a něco nesmyslně zažbleptá opilým hlasem. "Pane, prosím vás"zaslechnu barmana a já sama naštvaně vyjeknu. Prudce se mu vyvléknu a pohlédnu mu do opileckých očí s jiskřičkama vzteku. "Nechte mě bejt!"řeknu napruženě a v tom mě něco donutí se otočim. Pohlédnu do očí Mattovi, který jde přímo k nám s rozrušeným pohledem. "Ty malá děvko!"řekne naštvaně opilec a pokusí se mě přitáhnout. Rychle se mu vymaním a přitom ho praštím loktem lehce do břicha. Člověk někdy v rozrušení zapomíná na hlavní pravidla. Za prvé nenaštvat opilce a za druhé, když už ho praštit tak pořádně. Teď se totiž jenom rozzuří a velkou tlapou mi vrazí facku až popolétnu dozádu. Najednou se zastavím o pevnou náruč. Pohlédnu na tvář vedle té své a když spatřím Matthewa, jak lehce naštvaně hledí na opilýho výtržníka málem úlevou poposkočím. "Do náruče mi létají krásky"zašeptá mi pobaveně do ucha. Potom jeho výraz zvážní a znovu před sebe upře chladný výraz.
"Ehm, jo v pohodě"řeknu a vyprostím se z jeho pevného objetí. "Myslím, že se vrátíme ke stolu"řeknu tiše. "Já ho nechám vyhodit, pardon"řekne omluvně barman a začne obcházet bar.
Otočím a na rameno mi znovu dopadne mohutná tlapa a bolestně ho stiskne. Teď už opravdu naštvaně se otočím a jednu mu natáhnu. Loket? Ne. Pěstí, přesně do obličeje. Všimnu si, že se lehce zakynklá a z nosu mu vytryskne krev. Za ním zaslechnu pobavené hvízdnutí a v tu chvíli už ho barman vezme a s nevěřícným úsměvem ho vyprovodí ven. Dosednu s hlasitým žuchnutím na židly a položím si hlavu do dlaní. Ignoruji pobavené pohledy, kterým mě ti co to sledovali poctívají.
"Vážně jsi v pořádku?"zeptá se Matthew a upře na mě ty svoje modrý oči. Říká se, že oči jsou okno do duše, proč má tedy Matthew tak překrásný oči? Proč jsem se do nich musela hned napoprvé zamilovat, on nemůže mít takovou duši. Nechci aby měl. Odtrhnu od nich pohled a chabě se uměju na Megaru, která se na mě překvapeně dívá.
"Vždycky jsi tak, nevím jak to říct, drsná?"zeptá se váhavě s plachým úsměvem. "Já nejsem drsná"ohradím se vzápětí. To, že se bráním znamená, že jsem drsná? Nejsem. Vždyť ot byl prostě jenom opilec a já nemám ráda, když na mě šahaj cizí lidi, toť vše.
"Porsche, má jenom velice radikální nápady"řekne Matthew a i když to má znít vesele všimnu si, že se místo toho chvílemi zamyšleně mračí. Nad čím asi může přemýšlet? Ví, že já pro něj nejsem dost dobrá? Já jsem něco splácaného dohromady a teď u před ním sotjí roztomilá holka, která ho evidentně na první pohled zbožňuje. Možná už mu došlo že si vybral tu špatnou. Večer v tom parku mě neměl políbit. Věděla jsem, že neměl. Bál se, že mu uteču, ale teď jsme to já, kdo se bojí, že mi řekne, že jsem měla pravdu. Nechci mít pravdu. Tohle nesnáším. Bála jsem se toho, aby mě k sobě nepřipoutal, ale nedokázala jsem to. A teď se stane to, proč jsem se před ním bránila. Možná si myslí, že jsem necitelná a nezáleží mi na něm, ale opak je pravdou. Aniž chci vyhrknout mi do očí slzy. Rychle zamrkám. Proč nám vždy ublíží nejvíce věci před kterými se snažíme co nejvíce chránit?
(5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 4.část-Ukázka

"Co když seberu sílu a přemluvím se k tomu, abych tě neměla ráda?"zašeptám nejistě.
"Opravdu by jsi to chtěla?"řekne a pomalým pohybem mi shrne vlasy z obličeje.
"Ne"zašeptám tiše.
"Opravdu by jsi to dokázala?"zašeptá a jeho oči se ke mně pomalu přiblíží.
"Ne"řeknu znovu tiše.)

Více než nic-Fórum

3. dubna 2007 v 20:05 | Lentilka
Chtěla bych vás požádat, aby jste mi sem psali jak se vám knížka líbí, ale hlavně chyby nebo věci na které zapomenu a oni potom nejsou zřejmé. Můžete se tu ptát na věci, které nejsou jasné a upozorňovat na chyby. Někdy mám pocit, že tam totiž píšu dvakrát to samé nebo měním různé podstatné fakta, takže všechno tohle, když se vám bude chtít, mi pište sem. Díkys:)
Jo malinká otázečka, chcete abych nakonec dala vždycky upoutávku na další část?