close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2007

Pocity

3. dubna 2007 v 18:59 | Lentilka
Pocity

Silný cit neutuchající touhy,


ostrá strana odvráceného ráje,

zlomyslná sladká rána,

bolest vyrytá do skály,

tvé jméno vzkvetlo v růži,

spálené květy zapadajícího slunce.



V mé duši písčitá bouře,

v mých rukou díry po bolesti.

PRotékající voda v mém těle,

zavřené oči ubohého slepce.



Měsíční svit spaluje mou kůži,

záře slunce ničé mé oči,

na řasách kapky modré krve,

padajíc stále dolů,

měnící barvu,

pláču krvavé slzy mého srdce.



Kříším mrtvé tělo,

pozoruji tvé červené líce,

bolestně natahuji ruku,

moje rty touží po polibku.



Smyslná touha vodní říčky,

naivní láska lesní víly,

zabijácká nenávist mrtvé ženy,

půvabná krása květu stromu.



Na prach spálený celý svět,

moje oči,srdce,ruce tělo,

mojeduše pluje kamsi pryč,

nenávist, touha i láska mnou prostupuje.



Jak bájná socha budu tu,

navždy stejná,nezměněná.

Jako slepec natahuji ruce k mým snům,

vícekrát nespatřím barvy světa,

černá růže hozená do kostela.
http://img66.imageshack.us/img66/7729/caminhoescuro0av.jpg


Gothic photo

2. dubna 2007 v 22:27 | Lentilka

Paul Walker- photo

2. dubna 2007 v 22:15 | Lentilka

Drew Fuller- photo

2. dubna 2007 v 22:10 | Lentilka
Click to view full size image



Heath Ledger-photo

2. dubna 2007 v 22:04 | Lentilka
Heath Ledger

Chad Michael Murray- photo2

2. dubna 2007 v 21:55 | Lentilka
one tree hillOne Tree HillOne Tree Hill: Peyton, LucasOne Tree Hill: Peyton, LucasOne Tree Hill: Brooke, Lucas

Charlie Hunnam-photo

2. dubna 2007 v 21:36 | Lentilka
charlie hunnam
Charlie Red
Charlie Hunnam
Charlie Hunnam
Charlie Hunnam
thethirdbar
smirk - charlie hunnam
Laugh - charlie hunnamCarlisle // Charlie HunnamCarlisle // Charlie Hunnam

Vrácení

2. dubna 2007 v 20:20 | Lentilka
Vrácení


Byl jsi moje všechno,
byla jsem tvá jediná.
Do mých očí s úsměvem jsi hleděl,
něžný to cit.

Víra v lásku prý nikdy neumírá,
když věříš i odpustit se ti dá.
Klečím tu na kolenou a tiše pláču,
vzívám prastaré božstvo.

Opustil jsi mě nejhorším způsobem,
co kdy na světě byl.
Nevěru, ztrátu lásky,
vše bych ti odpustila.
Mimo jedné věci tragické.

Odejít, když chránil jsi mě,
to mi nesmíš udělat.
Měsíc prosvětluje mojí tvář,
třpytí se slzy které letí dolů.

Odešel jsi navždy ve věčné lásce ke mě,
opustil jsi moje oči.
Nepoznávám už teď tvůj hlas ve tmě,
smrt si tě odnesla do svých spárů.

Křičím, sténám, prosím.
Všichni mocní duchové,
pro sílu lásky která nehyne,
vemte si mě,
ať jdu za svým milým.

Hvězda padá po obloze
do mých dlaní ledových.
Zavírám oči a začne pršet.
Obloha se rozpíná,
letí orel,šťastný posel.
Potom tvůj hlas uslyším.

Vrátili mi vše co jsem chtěla,
obživili mrtvého.
Budeme znovu my dva spolu.
Neopustím tě už nikdy více.
Slzy štěstí letí dolů,
jsi tu se mnou,
díky mocní.

Obrázek “http://www.visualparadox.com/images/no-linking-allowed/asthecrowflies.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.


Yveta Shanfeldová - Píseň lásky

2. dubna 2007 v 19:55 | Lentilka
Píseň lásky
Přede mnou pěšina
romantický text. Vyvzdychaná
hroty vycházkových
holí, otvírá se, krade.
Potom mizí. Chorus
plevele a nejasného
porostu rýmuje smysly.
Kus krajiny
u vody se staví,
na hladině se zrcadlí
a den se topí.
A kolem čas
v uprášených botách
obchází kraj do soumraku,
než se složí k zemi.
A kolem krouží
text, jako chodec, němý.
Yveta Shanfeldová (1957) studovala, ale nedostudovala anglistiku a literaturu na Pensylvánské Univerzitě ve Filadelfii, vystudovala klavír na Pražské konzervatoři a filadelfském Curtisově Institutu. U nás publikovala řadu rozhovorů, článků, překládá moderní americkou poezii, jejíž překlady vyšly mj. v Literárních novinách, Hostu a Labyrintu. Literárně činná je i v USA, kde publikuje básně a povídky. Nakladatelství Host má v edičním plánu autorčinu samostatnou sbírku.

Václav Hrabě

2. dubna 2007 v 19:51 | Lentilka
Báseň skoro na rozloučenou
Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem

Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky

Můžu tě ztratit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno to co nelze vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekcí
úsměvem
touhu a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně

Opuštěná (Abandon)

2. dubna 2007 v 14:41 | Lentilka
http://paper.cloudyday.org/038/abandon-800x600.gifMovie Poster Image for Abandon

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 2.část

2. dubna 2007 v 14:29 | Lentilka |  Více než nic
"Matthew, nemusíš se mnou chodit"řeknu tiše a obléknu si bundu. S nesouhlasným výrazem se postaví vedle mě a otevře mi dveře ven. Do tváře mě uhodí studený vítr, ale nebe je poseté hvězdami a měsíc svíti perfektně na cestu. Kam mám jít? Zavřu oči a pokusím se zaposlouchat. Slyším, ale jenom motory aut, křik a smích a nic víc. Nevím, kam mám jít. Šepot v uších je stále naléhavější a ruší mě při poslouchání. Zatřesus se zimou a bezradně se rozhlédnu kolme sebe. Když jsme předtím nevěděla co dělat, bylo to něco jiného. Teď vím, že někdo potřebuje pomoc, ale nevím kde je! Sakra! "Nemůžu přijít na to, kam mám jít"řeknu naštvaně Mattovi. Pokusím se o to ještě jednou. Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a zkusím ignorovat šepot uší, ale jako by ještě víc zesílil. Bezmocně vydechnu. Potom ucítím na své dlani hřejivý stisk. Nemusím otvírat oči. Pevně sevřu ruku, která mě dlaží a celou svou myslí se pokusím naslouchat. Šepot zmizí a přede mnou se rozevře cesta. Nedokážu popsat jak, ale když ot přijde, prostě vím kam jít. Vítr mě tlačí do zad a moje nohy sami jdou. Otevřu oči a vděčně se na něj usměji. "Jdeme?"zeptám se tiše a ostrou chůzí se rozejdu.
Doběhnu lehce zadýchaná do tmavé ulice. Světla střídavě svíti a nebo blikají, po chvíli zhasnou úplně. Proč to nikdy nemůže být v prosvětlené ulici? Asi nějaký zvyk, že všechno špatný bude v tmavých místech. Nechápu, proč se upír nemůže najíst v prosvětlené ulici. Prostě mi to hlava nebere. Kdo se má pachtit v těhlech tmavých ulicích? Já, samozřejmě. Kdo jiný? Zamyšleně přejedu rukou po zdi a když mi rukou projede ostré chvění, jsem si jistá.
"Je to tady"řeknu Matthewovi, který se kolem rozhlíží. Jeho moc mu možná přidělala problém, ale nevědomky, zatím co já do těch problému sama lezu a proč? Možná jsem moc dobrá. Co kdybych to prostě ignorovala? A měla je všechny na svědomí? Ne, díky.
Zaslechnu rychlé kroky na podpatku. Fajn, tohle bude holka. Ty jsou to nejčastěji, lae proč? Chlapi. To jsou celí oni. Naznačím Mattovi, aby se posunul blíž ke stěně a prstem přiloženým ke rtům mu naznačím ticho. Kde vznikl tenhle znak? Musel ho vymyslet vážně chytrej člověk. Klapot se pomalu blíží k nám a potom se z rohu vynoří vysoká postava. Dívka s vlasy pod ramena barvy blond, krátké sukni a bundě jde k nám a pořád se vyděšeně otáčí, takže si nás vlastně nevšimne dokud nestane přímo před námi a to vyděšeně vyjekne.
"Pardon, ale mám pocit, že mě někdo sleduje"řekne nejistě se strachem v očích.
"Měli by jsme jít pryč"řeknu tiše a v tu chvíli vyjde z rohu temná přikrčená postava. Asi chápu, proč by tohle dopadlo špatně, nemrtvý je velice hladový a zoufalý, už teď má vyceněné špičáky a měří si nás naštvaným pohledem. Zřejmě se vrhne na nás všechny. Budeme krásná svačinka.
"Měli jsme vypadnout rychlejš, teď je pozdě"zamručím naštvaně. Neznámá dívka vykřikne při pohledu na toho zrůdného nemrtvého, který si nás hladově měří. Zřejmě přemýšlí, kdo z koho. Pořád upírá žádostivý pohled po blondce, asi je to jeho značka krve.
"Fortuna, máš nápad?"zeptá se mě tiše Matt. Já jestli mám nápad? Vrhnu se na něj a zničím ho. Prošpekuju ho nožíkem, co mám v kabelce a bude klid. Ne, to není můj nápad. Můj velice moderní nápad je až moc stereotypní.
"Utíkat?"zašeptám.
"Ty se ptáš nebo to říkáš?"zeptá se nechápavě.
"Se ptám, ale tady pán zubatý asi rozhodne brzo za nás"řeknu a pořád nespouštím oči z upíra, který má zřejmě taky pěkně zaplavenej mozek tím, co vlastně dělat. Neznámá dívka vyděšeně couvne a s výkřikem spadne na zem. Jo to ty podpatky. Zběhně na ní pohlédnu, ale v tu chvíli ucítím prudkou ránu. Byla jsem nejblíž, proč mě to nenapadlo? Já mám být svačinka. "Matthew, postarej se o ní"zakřičím a pokusím se ho ze sebe zkopnout. Obkročmo si na mě sedne a pokusí se mi přitlačit ruce k zemi, aby se mohl konečně zakousnout do večeře. Oči mu temně svítí hněvem a s nelidskou silou se mu daří pomalu mi ruce tlačit k zemi.
"Co ty?"ozve se Matt vyděšeně.
"Zvládnu to, seber ze země tu holku"vřísknu naštvaně. Třeba mě poslechne. Jednou nohou se mi podaři vyhodit a zaklínit mu o krk a pokusím se ho ze sebe stáhnout, ale jenom se víc předkloní a teď už tvrdě mi přimáčkne ruce k zemi s tím, že mezitím se mu povedlo praštit mojí hlavou o zem. Jeho zuby se nebezpečně přiblíží k mému hrdlu.
"Tak to teda ne!"zaslechnu naštvaný hlas. Matthew přijde blíž a nakopne vampírka do obličeje, až povolí svůj stisk a já ho ze sebe shodím. Rychle se postavím vedle Matta a jenom zavrčím "Měl jsi se postarat o tu holku"
"Ty to potřebuješ víc"zasměje se pobaveně. Přetáhnu si přes krk malinkou taštičku a jako bojovou zbraň si jí položím do jedné ruky. Zubáč se naštvaně postaví a bůh ví co chce dělat. Rychlím pohybem zatočím s rukou a přetáhnu ho přímo přes obličej. Naštvaně zasyčí a já ustoupím o krok do zádu. "Dneska nejez"poradím mu nevrle. Jeho špičáky se vrátí do normální lidské podoby a jeho tvář se uklidní. Otočí se a zmízí ve tmě. Prostě se vypaří přesně tak jak to dělají všichni.
Otočím se na dívku, která stojí vyděšeně vedle. Matthew k ní přistoupí a ukliďňujícím hlasem jí poví, že všechno bude v pořádku. Kdyby na mě jeho hlas měl stejnou moc jako na ní, asi bych se doopravdy uklidnila. Vyhrknou jí do očí slzy a v dalším okamžiku vysí Mattovi kolem krku a vyděšeně vzlyká. Zaraženě na to divadlo zírám a přinutím se jenom zavřít pusu. Jeho modré oči pobaveně zajiskří a s pokrčením ramen se na mě obrátí.
"Hej, krásko, fajn dost, stačí uklidni se"řeknu rázně, že by proto že vysí na krku zrovna Mattovi? Ne to nebude tím. To bude spíš tím, že se na něj pořád dívá vyděšenýma očima a hledá u něj ukliďnění. Co jsem udělala já když jsem ho poprvé potkala? Jo poslala jsem ho do háje. No co, všichni jsme nějaký. "Myslím, že by byl fajn nápad jít si někam sednout, ty něco vypiješ a vzpamatuejš se z toho šoku, co tomu říkáš?"zeptám se už vlídným hlasem. Jenom přikývna na souhlas. Vrátíme se zpět tam, kde jsme dnešní večer započali. Do kavárny "Spadlá hvězda"

Hudbu složil, slova napsal

1. dubna 2007 v 12:00 | Lentilka
http://thecia.com.au/reviews/m/images/music-and-lyrics-by-poster-0.jpg
Hudbu složil, slova napsal
Music and Lyrics

Most do země Terabithia

1. dubna 2007 v 11:53 | Lentilka

http://www.disneyfrontier.com/wp-content/uploads/2006/12/bridge_to_terabithia_film_trailer.png

Most do země Terabithia

Bridge to Terabithia

Prázdniny

1. dubna 2007 v 11:45 | Lentilka
Prázdniny
The Holiday


The Sundays - Wild Horses

1. dubna 2007 v 11:42 | Lentilka

Guided By Voices - Teenage FBI

1. dubna 2007 v 11:41 | Lentilka

The Rock

1. dubna 2007 v 11:36 | Lentilka
Skála
The Rock
Skála - The Rock
Akční / Thriller / Drama
USA, 1996, 136 min

K's Choice-Virgin State of Mind

1. dubna 2007 v 11:29 | Lentilka

There's a chair in my head on which I used to sit
Took a pencil and I wrote the following on it

Now there's a key where my wonderful mouth used to be
Dig it up, throw it at me
Dig it up, throw it at me

Where can I run to, where can I hide
Who will I turn to now I'm in a virgin state of mind

Got a knife to disengage the voids that I can't bear
To cut out words I've got written on my chair

Like do you think I'm sexy
Do you think I really care

Can I burn the mazes I grow
Can I, I don't think so

Can I burn the mazes I grow
Can I, I don't think so

Where can I run to, where can I hide
Who will I turn to now I'm in a virgin state of mind
Virgin state of mind
Virgin state of mind
Virgin state of mind