close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 3.část

4. dubna 2007 v 12:00 | Lentilka |  Více než nic
Objednám dívce horkou čokoládu a ona se nám záhy představí jako Megara. Svoje jiskřivé zelené oči co chvíli upře na Matta. Možná, by si mohla spálit jazyk o tu čokoládu. Nebo by mohla být ve větším šoku ne? Prožila právě napadení upíra z kterýho jsem jí vysekala, tak proč kouká po mým klukovi neklukovi?
"Co to bylo zač?"položí po chvíli naprosto samozřejmou otázku.
"To byl jenom nějakej lupič nebo co, všimlu jste si taky toho jak to v tý tmě vypadalo, že má velký špičáky? To by člověk neveřil, co hra světel dokáže, ale byl to otřesnej pohled, to vám povídám"řeknu přesvědčivě a Megara se jenom otřásně při vzpomínce na to. Matthew na mě sice nechápavě pohlédne, ale když mu pohledem naznačím, ať hraje se mnou nic nenamítá. Proč by jsme jí měli děsit tím, co někdy budí ze spaní mě? Ať má alespoň někdo klidné spaní.
"A vy dva spolu chodíte?"zeptá se nejistě. Matthew otevřu pusu k odpovědi. Řekl by ano nebo ne? Co by odpověděl?
"Ne, my spolu nechodíme"skočím mu do řeči a vyhnu se jeho pohledu. My spolu nechodíme. Co je to vlastně chození? Neřekli jsme si, že spolu chodíme a ani nechodíme. Prostě ne. Takže proč odpovídat ano? Když správná odpověď je ne? Ale odpověď na to "Je tenhle kluk volnej" je jednoznačně záporná. Nevysvětlím nikomu mojí logiku, ale je to nějak tak, že spolu nechodíme, ale pokusíš se s ním chodit ty a špatně skončíš. Ale oc kdyby odpověděl ne? Co když mě vlastně nemá rád? Tohle na tom nesnáším, tu nejistotu a neustálé obavy. Je lepší bejt svobodná a volná než žít v tomhle. Chci mu jenom pomoct, až tohle všechno skončí už ho nikdy nemusíš vidět. Nikdy? Má naprostou volnost, já mu nebudu v ničem bránit.
"Jak jste se tam vůbec vzali?"změní po chvíli Meg téma. Wau, záludná otázka.
"Vraceli jsme se z párty- Právě jsme někam šli"odpovíme s Mattem současně a oba na sebe pobaveně hledíme zatímco Meg zmateně zamrkná očima. "takže jste někam šli nebo jste se vraceli?"řekne zamyšleně. "Šli- vraceli"odpovíme znovu sehraně a oba se neudržíme a na tvář nám vklouzne pobavený smích. "Od někud jsme se vraceli a šli jsme na jinou"řekne Matthew na objasněnou a Meg konečně svitne jiskřička pochopení v očích.
"Tohle, ale byl ale naprosto otřesnej zážitek"řekne po chvíli, ale už vypadá spíš na to, že se při vzpomínce na to hnusí než aby hrozilo to, že se nám tu složí.
"A ty jsi byl tak statečnej"řekne s pohledem upřeným na Matthewa. On?Počkat a co já? Já jsem vzduch. Prokleju Matta naštvaným pohledem a on na mě zase upře nechápavý. Tahle holka je poněkud zvláštní. Jo zvláštní je to slovo který hledám. Když jí tak poslouchám a pozoruji otevírá se mu kudla v kabelce. Smůla ale je, že dneska jsem si ten blbej nožík zapoměla. Obvykle ho sebou nosím pro všechny případy, se ví.
"Skočím si ještě pro něco k pití"řeknu nabroušeně a jdu si stoupnout k baru, abych dostala něco, co se nerozbije pod mým naštvaným stiskem a třeba mi ta cesta pomůže k tomu, že nebudu mít chuť rozbít svojí skleničku Meg o hlavu. Ta holka je fajn, to já jsem moc výbušná. Mám ráda problémy? Asi jo, protože jinak bych Megaře řekla, že s Matthewem chodím a teď bych se nemusela koukat jak ty svoje zářivý zelený očka upírá do těch jeho a on se jenom nervózně ošívá a usmívá.
Stoupnu si k baru a už otevřu pusu, abych si objednala, ale v tom mi na rameno přistane obrovská tlapa. Pohlédnu do tváře slizkému chlapíkovi z kterého odporně táhne pivo a jiný výpary. S odporem setřesu jeho ruku z mého ramene. Chci si konečně objednat, ale v tom si mě slizoun přitáhne za pas a něco nesmyslně zažbleptá opilým hlasem. "Pane, prosím vás"zaslechnu barmana a já sama naštvaně vyjeknu. Prudce se mu vyvléknu a pohlédnu mu do opileckých očí s jiskřičkama vzteku. "Nechte mě bejt!"řeknu napruženě a v tom mě něco donutí se otočim. Pohlédnu do očí Mattovi, který jde přímo k nám s rozrušeným pohledem. "Ty malá děvko!"řekne naštvaně opilec a pokusí se mě přitáhnout. Rychle se mu vymaním a přitom ho praštím loktem lehce do břicha. Člověk někdy v rozrušení zapomíná na hlavní pravidla. Za prvé nenaštvat opilce a za druhé, když už ho praštit tak pořádně. Teď se totiž jenom rozzuří a velkou tlapou mi vrazí facku až popolétnu dozádu. Najednou se zastavím o pevnou náruč. Pohlédnu na tvář vedle té své a když spatřím Matthewa, jak lehce naštvaně hledí na opilýho výtržníka málem úlevou poposkočím. "Do náruče mi létají krásky"zašeptá mi pobaveně do ucha. Potom jeho výraz zvážní a znovu před sebe upře chladný výraz.
"Ehm, jo v pohodě"řeknu a vyprostím se z jeho pevného objetí. "Myslím, že se vrátíme ke stolu"řeknu tiše. "Já ho nechám vyhodit, pardon"řekne omluvně barman a začne obcházet bar.
Otočím a na rameno mi znovu dopadne mohutná tlapa a bolestně ho stiskne. Teď už opravdu naštvaně se otočím a jednu mu natáhnu. Loket? Ne. Pěstí, přesně do obličeje. Všimnu si, že se lehce zakynklá a z nosu mu vytryskne krev. Za ním zaslechnu pobavené hvízdnutí a v tu chvíli už ho barman vezme a s nevěřícným úsměvem ho vyprovodí ven. Dosednu s hlasitým žuchnutím na židly a položím si hlavu do dlaní. Ignoruji pobavené pohledy, kterým mě ti co to sledovali poctívají.
"Vážně jsi v pořádku?"zeptá se Matthew a upře na mě ty svoje modrý oči. Říká se, že oči jsou okno do duše, proč má tedy Matthew tak překrásný oči? Proč jsem se do nich musela hned napoprvé zamilovat, on nemůže mít takovou duši. Nechci aby měl. Odtrhnu od nich pohled a chabě se uměju na Megaru, která se na mě překvapeně dívá.
"Vždycky jsi tak, nevím jak to říct, drsná?"zeptá se váhavě s plachým úsměvem. "Já nejsem drsná"ohradím se vzápětí. To, že se bráním znamená, že jsem drsná? Nejsem. Vždyť ot byl prostě jenom opilec a já nemám ráda, když na mě šahaj cizí lidi, toť vše.
"Porsche, má jenom velice radikální nápady"řekne Matthew a i když to má znít vesele všimnu si, že se místo toho chvílemi zamyšleně mračí. Nad čím asi může přemýšlet? Ví, že já pro něj nejsem dost dobrá? Já jsem něco splácaného dohromady a teď u před ním sotjí roztomilá holka, která ho evidentně na první pohled zbožňuje. Možná už mu došlo že si vybral tu špatnou. Večer v tom parku mě neměl políbit. Věděla jsem, že neměl. Bál se, že mu uteču, ale teď jsme to já, kdo se bojí, že mi řekne, že jsem měla pravdu. Nechci mít pravdu. Tohle nesnáším. Bála jsem se toho, aby mě k sobě nepřipoutal, ale nedokázala jsem to. A teď se stane to, proč jsem se před ním bránila. Možná si myslí, že jsem necitelná a nezáleží mi na něm, ale opak je pravdou. Aniž chci vyhrknout mi do očí slzy. Rychle zamrkám. Proč nám vždy ublíží nejvíce věci před kterými se snažíme co nejvíce chránit?
(5./SEZNÁMÍM TĚ S ... 4.část-Ukázka

"Co když seberu sílu a přemluvím se k tomu, abych tě neměla ráda?"zašeptám nejistě.
"Opravdu by jsi to chtěla?"řekne a pomalým pohybem mi shrne vlasy z obličeje.
"Ne"zašeptám tiše.
"Opravdu by jsi to dokázala?"zašeptá a jeho oči se ke mně pomalu přiblíží.
"Ne"řeknu znovu tiše.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 5. dubna 2007 v 11:27 | Reagovat

aaaaaaaaaa.....pokračování......bude....kdy??? :-) je to mooooooooc pěkný... :)

2 Ivet Ivet | 5. dubna 2007 v 21:29 | Reagovat

je to opravdu mooooc fešný....:) kdy bude pokračování?;)

3 Lentilka Lentilka | 5. dubna 2007 v 22:17 | Reagovat

Zřejmě zítra ráno:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama