close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7./ DOHODA 1.část

17. dubna 2007 v 9:52 | Lentilka |  Více než nic
"Natašo, uklidni se!"zavrčím podrážděně. Možná nebyl dobrý nápad vzít Natašu a Kaylee s sebou. Vím, sliby se mají dodržovat, ale jak může asi dopadnout setkání tak rozdílných osob? Řekla jsem Mattovi, že tam večer přijdu, slíbila jsem holkách, že s nimi někam půjdu. Možná jsem jim neměla říkat, že jsem dohodnutá s Matthewem. Třeba by jsem to nějak zkloubila dohormady. Mohla jsem to provést tak, že bych se od někoho vypařila dřív. Ale já husa, to řekla holkám, teď společně míříme tam, kde se mám sejít s Matthewem. Ne, tohle nemůže dopadnout dobře. Otočím se na podpatku a jdu zpátky k domu.
"Porsche, kam to jdeš?"zaslechnu za sebou překvapenou Kaylee.
"Domů"křiknu přes rameno a hned vzápětí ke mně obě přiběhnou.
"Proč?"ptají se sehraně a obě nechápou, co mám v plánu.
"Nechci tam jít, bude tam i ta druhá holka a na to nemám náladu"řeknu, ale přitom je pravda spíše tohle : Je tam ta druhá holka, bude tam Kaylee a Nataša, bude tam Matthew, budu tam já. Ne, tohle nemůžu sloučit dohromady. Jenom já a Matthew jsme nebezpečná kombinace. Já a Meg jsme velice , jak to řící? Rivalky, to je ono! Ne, tohle je špatný nápad.
"Porsche, nemůžeš jí tam s ním nechat samotnou!"vykřiknou obě.
"Né? Myslíte, že to neudělám?"zeptám se s úsměvem.
"Ale nám jsi slíbila, že někam půjdeme! Porsche, ven prostě musíš a na tobě tedy necháme kam"nabídne mi Kaylee kompromis. Neřekla jsem jim, kde se s ním mám sejít. Ještě, že nejsem tak blbá. Znovu se sejdeme v kavárně "Spadlá hvězda", hned poblíž je zakouřený divoký podnik. Možná, ne to nepůjde. Nemůžu to udělat, není možné přebíhat z jednoho podniku do druhého, to prostě nejde. Matthew má smůlu, může si užít Meg beze mě.
"Holky, víte na co mám dneska náladu?"řeknu s tajuplným úsměvem.
"Na ten taneční bar dvě ulice za parčíkem, víte, který myslím?"zeptám se. Dobře, dneska to bude velice zajímavý večer. Fajn, míříme do baru, kde to nesnáším a který je čistou náhodou vedle kavárny Spadlá hvězda. Jsem já to ale stupidní idiot.
Zaplatím vstupné tlustému hlídači a vstoupím dovnitř. Když mě do nosu udeří pach kouře, ihned vím, proč vlastně to tady nesnáším. Jsem výkvět mládeže, vymikám se normám. Místní mládež to tady zbožňuje, já to nenávidím. Holky to musí brát jako popud nebo čiré bláznovství z mé strany, protože na tenhle podnik já vždycky nadávám. Teď sem dobrovolně vlezu. Proderu se masou těl, až k baru, kde skleničkou limonády zkusím zapít pach kouře a potu. Panebože, jak já to tady nenávidím. Kaylee mě strhne k sobě na parket a když se na mě přilepí nějaký černovlasý mladík, jenom se nevinně odtáhnu a pokusím se mu ztratit. V tomhle místě to není problém. Stačí udělat dva kroky a hned jsem schovaná za svíjejícími těly. Díky loktům se proderu, až k záchodkům, ale když spatřím tu ohromnou frontu zničeně se vrátím zpátky.
Dotlačím se k baru, kde si poručím další limonádu. Barman na mě nechápavě pohlédne, asi jsem jediná, kdo pije limonádu, ale dát si něco jiného asi hodím šavli. Kouř jako by se mi usazoval úplně všude, když se na mě nepříjemně nalepí muchlující se dvojice vedle mě, mám chuť to zabalit.
"Promiňte?"zaječím před sebe na barmana, který v plné práci nalívá kolem sebe tekutiny nejrůznějších barev a vůní. Nahne se ke mně a čeká, co si poručím. V tomhle podniku se nedá moc komunikovat, co mu mám říct? Jak mu vysvětlit můj záběm jedním slovem?
"Východ!"zaječím, co nejhlasitěji. Nejdřív na mě překvapeně pohlédne, potom otevře pusu, lae když mu dojde, že ho neuslyším, jenom mi ukáže kousek za mě, kde tuším vchod. Doháje, já věděla, že to nepochopí.
"Druhej! Není?"zaječím znovu v zoufalé touze, aby ho osvítilo světlo pochopení. Jenom se zmateně rozlédne a mě dojde, že to nepochopil. Proč to tu musí tak řvát doháje? Takhle to prostě nepůjde. Odmávnu to rukou, ale potom mě osvítí plán. Přiložím si ruku k ústům a naznačím mu žaludeční nevolnost. Překvapí mě, jak rychle pochopí tohle. Jedním pohybem odklidí skleničky na baru přede mnou, dalším mi pomůže přeskočit bar a vzápětí mě strčí do kumbálu v kterém jsou pootevřené další, které vedou ven. Já věděla, že je tu další východ. Odmávne pár lidí, co se snaží dovolat se jeho pozornosti a vystrčí mě ven na mráz, kde na mě vyděšeně hledí. Nadechnu se úlevně čerstvého vzduchu a s překvapením hledím na jeho vyděšený pohled.
"Mě ale není blbě"řeknu s potlačovaným veselím. Jenom něco zavrčí, mávne rukou a mizí znovu ve dveřích. Všimnu si, ale toho nepatrného úsměvu, který mu vklouzl na tvář, když jsem to řekla. Tahže to nebude, tak hrozný jak vypadá. Když mi dojde, že moje bunda vysí v šatně a dostanu se k ní jenom přes papírek v zadní kapse zatřásnu se nočním chladem. Přeci jenom je listopad, zima začíná. Brzy by prý mělo začít sněžet. Super. Opatrně vejdu komůrkou znovu k baru, kde ťuknu prstem do barmana, který míchá nějaký nápoj. Vyděšeně nadskočí a láhev čehosi mi přistane na botech. Zmučeně to pozoruji, lae potom si všimnu jeho naštvaného výrazu. Teď už doopravdy. Skrčí se a stáhne mě s sebou. Ještě nikdy jsem neklečela za barem. Naznačí mi, že mám zůstat a rychle dolije pití. Potom se ke mně rychle skloní a zasyčí "Proboha, co seš to zač?" Potlaím nutkání k úsměvu.
"Potřebuji tudy projít sem a zpátky"zakřičím na něj a on jenom zakroutí očima a v nich se objeví nevěřícní výraz. "Jestli tě tu najdou budu mít problém"zakřičí na mě mezi naléváním. "Prosím?"zkusím to znovu a nasadím štěněčí oči. Jenom mávne rukou a kývne. Nadšeně vyskočím a proběhnu ven. Stačí mi minutka, abych se zorientovala v uličce a ocitla se znovu před vstupem do baru. Přeběhnu rychlostí blesku ke kavárně a vstoupím dovnitř. Rozhlédnu se a v rohu spatřím sedět ty dva. Matthew vypadá jako vždy nádherně, jeho oči se smějí jako jeho rty. Má na sobě bílé tričko a je opřený o stůl, s úsměvem poslouchá, co mu právě Meg vypráví. Vrr. Meg má na sobě třpitový bílý top. Vlasy má rozpuštěné a v nich poletují třpytky. To se takhle vyparídila kvůli kavárně? Nadzvednu pobaveně obočí.Musím ale uznat, že vypadá dobře, víc než to. Možná bych měla odejít, nerušit. Ne sakra to neudělám. V tu samou chvíli si mě Meg všimne. Ať ani nedoufá, že jsem si nevšimla, jak jí povadl úsměv. Rychle se pokusí o chabou náhradu a kývne mi na pozdrav. Ne, ty děsivá Megero! Upozorní na mě, takže se Matthew zvědavě otočí a když mě spatří vykouzlí na tváři tak nádherný úsměv,že se mi podlomí kolena. Teď už nemůžu odejít. Pomalu dojdu, až k jejich stolu a sesunu se na volnou židli.
"Porsche, nečekal jsem, že přijdeš"řekne Matthew a v očích mu pobaveně zajiskří.
"Teď tu ten zápach kouře ještě zesílil, to bude ta dvojice kousek od nás, pořád si připalujou"řekne podrážděne Meg. Potlačím úsměv, ale lehkému zčervenání se neubráním.
"Počkej, Porsche, ty jsi tu bez bundy?"zeptá se překvapeně Matt.
"Né, ne."pokouším se z toho šikovně vykroutit, protože jenom blázen by se vydal večer bez bundy jenom v tričku s krátkým ven. Jenom blázen jako Porsche.
"Ale ano, já tě viděla jak jsi vešla tak jsi jí neměla"řekne překvapeně Meg a já mám chuť jednu jí vrazit. Zkazila můj plán říct, že jsem si jí odložila u dveří. Ona mě snad nemá ráda a to jsem jí zachránila život! Lidi jsou dneska tak nevděčný!
"Tak jak se bavíte?"zkusím změnit téma, všimnu si jak po mě Matthew hodí znepokojený pohled, ale umožní mi únik.
"Ale jen jsme tak nezajímavě tlachali"odbyte to rukou Meg. Takže nechce abych věděla o čem mluvili, hm pěkný. Nebo jenom fakt kecali o kravinách. Nebo je tak blbá, že si myslí, že mě nenapadla ani jedna z těch dvou možností? Já věděla, že sem nemám chodit. Tohle bude stres a psycho na hlavu.
"Tak to můžeme nerušeně pokračovat, doufám ,že jsem něco nevyrušila, nějaký tlachání může bejt i zajímavý. Venku je krásně, chladivý ale čerstvý noční vzduch, cítím v něm sníh, brzy by mělo začít sněžet. Panebože, to bude nádhera! Miluju léto, ale sníh má v sobě něco nepopsatelně krásnýho, člověk se v něm může válet, házet ho po sobě a když padá všechno vypadá tak čistě a nevinně. Nic se nevyrovná pohledu v noci z okna na padající sníh kolem sebe. To je protě Nádhera!"začnu se rozplývat nad prvním, co mě napadne. Když spatřím jak se Matthew opírá o jednu ruku a fascinovaně na mě hledí a vedle něj Meg, která má v překvapení pootevřenou lehce pusu, zarazím se.
"Moc mluvím?"zeptám se nejistě. "Naprosto ne"řekne překvapená Meg. Vypadá to, že hledí na exotické zvířátko a ne na lidskou bytost. Jsem vážně tak zvláštní? "Myslím, že si odskočím a objednám si"řeknu nejistě a zvednu se. Dojdu až na záchody, kde rychle vyskočím k okénku a pootevřu ho. Do obličeje mě udeří už ne tak příjemný vítr. Znovu přeběhnu až do zadní uličky baru a otevřu dveře do kumbálu. Vejdu do zakouřeného podniku a jenom úsměvem poděkuji barmanovi, který na mě nevěřícně hledí. Jestli si myslí, že jsem byla celou dobu venku, tak ho docela chápu. Přeskočím šikovně bar a hned o kousek dál vrazím do Nataši.
"Holka a my už tě tu hledáme takovou dobu"křikne na mě pobaveně.
"Promiň, tancovala jsem s nějakým divným týpkem, co mě nechtěl pustit"zakřičím pobaveně a vydám se s ní najít Kaylee. Ta zatím ukořistila tři židličky u nějakého stolu. Úlevně se posadím. Potom mě holky vytáhnou na parket, kde v kroužku nekroužku zkoušíme tancovat. Po pěti minutách mě začnou nohy táhnout pryč. Přistoupí ke mně zvláštní kluk a posunkem mi nabídne tanec. Přikývnu a s úsměvem se od holek oddělím. Když zmizíme o kousek dál dá se do prapodivného tance. "Sorry!"zaječím přes muziku a začnu se probíjet masou těl k baru. Lehce se nakloním přes bar a ignoruji naštvané obličeje, které po mě hází všichni, kdo si chtějí něco objednat. S veselým úsměvem obsluhuje roztomilou blondýnku, potom si všimne mě a úsměv mu pomalu zpadne. Když nasadím štěněčí oči jenom otráveně mávne rukou a já opatrně přelezu bar. Vyběhnu ven do mrazu a rychle přeběhnu k okénku, které vede do záchodů kavárny. Když spatřím, že je zavřené naštvaně kopnu do země. Pokusím se zlehka zabušit a když se po chvilce otevře a v něm spatřím překvapený obličej nějaké ženy, jenom jí poděkuji a prolezu zpátky do tepla.
V hrané pohodě vyjde z WC, u baru si objednám skleničku koly, protože kdybych tam byla ještě dýl mohli by po mě vyslat pátrací četu. Se svojí chabou skleničkou dosednu znovu na místo poblíž Meg a s nepatrným úsměvem pohlédnu na Matthewa, který překvapeně hledí na husinu na mojí ruce. Venku mrzne, co by po mě chtěli? Přebíhat z jednoho místa na další není taková sranda jak se to zdá, ještě když máte jenom tričko. Pokusím se o nezávazný hovor a pokouším se pořád jednoho nebo druhého na něco ptát, přitom pomalu usrkuji pití a ignoruji Mattovi pohledy. Když mám pocit, že jsem tam přes patnáct minut s omluvným úsměvem se zvednu, že jsem slíbila kamarádkám, že se s nimi sejdu. To, že jsem se s nimi sešla a teďmám být s nimi vynechám, dokonce přehlédnu i to, že je tu vlastně nechám samotné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 17. dubna 2007 v 22:42 | Reagovat

No, řekla bych že místy má Porsche problém určit priority. Držím pěsti. Kdy bude pokráčo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama