close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7./ DOHODA 5.část

22. dubna 2007 v 12:11 | Lentilka |  Více než nic
Promočená a zoufalá se vrátím zpátky dovnitř. Naštěstí nikoho nepotkám, protože k zhroucení by mi stačila jenom otázka "Co se stalo?" Shodila jsem ze sebe mokré oblečení a lehla si do postele. Chtěla jsem usnout. Pustila jsem si písničky a nechávala se ukolébat melodií. Byla jsem připravená na hodiny převalování, takže když jsem okamžitě usnula překvapilo mě to. Překvapilo mě to hlavně z toho důvodu, že jsem se ocitla na pláži, ale pořád jsem byla při plném vědomí. Nebyl to sen, ale byla jsem na tmavé písčité pláži. Pod nohy mi svítil měsíc a na nebi bylo milion malých hvězd. Moje šaty byli černé, na sobě měli malé stříbrné tečky, které vypadaly jako hvězdy ukradené z oblohy. Čaty byli na jedno rameno, splýávaly dolů a u kolene skončily a další kus splýval až k zemi. Z hrdla mi vyšel šťastný smích, který le nezněl jako můj smích. Podobal se spíše cizímu, hysterickému a určitě né mému. Jistě jsem ale věděla, že vychází z mé pusy. Co se tu děje?
Když jsem ho spatřila, jak ke mně kráčí ve své temné horzivé podobě jenom jsem podrážděně přimhouřila oči. V mém snu mi nemůže ublížit pokud mu to nedovolím a teď už mu to doopravdy nedovolím. Když došel tak blízko, že jsem mohla vidět jeho tvář spatřila jsem nepatrný úsměv, který mu hrál na rtech.
"Co po mě chceš?"řekla jsem naštvaným hlasem.
"Pročpak jsi tak naštvaná?"zeptal se zamyšleně.
"Nehraj si se mnou! K čemu je vůbec tahle maškaráda?"vyjela jsem na něj prudce a rozhodila do stran mojí půvabnou večerní róbu.
"Nelíbí?"řekl zamračeně a luskl prsty. V další chvíli jsem si uvědomila, že mě něco táhne k zemi. Nechutně štípe a smrdí. Zhrozeně se podívám dolů a spatřím své nové šaty. Viděli jste někdy pytel na brambory s otvrorem na ruce a nohy? Ten teď na mě vysel a možná byl ještě v horší formě než obyčejně. Odporný zápach mě štípal do nosu a hrobá látka mi dřela kůži.
"Fajn, maškarádu beru"řekla jsme nabroušeně a v dalších okamžiku mi po těle splývala moje teď tak měkká a příjemná róba.
"Dokázala by jsem něco takového taky?"řekla jsem obdivným tónem a pohlédla mu zpříma do očí. Na jeho tváři se objevil samolibý úsměv. "Možná, s trochou úsilí a odhodlání by jsi to možná dokázala"řekne mi pyšně, ale v dalším okamžiku se zarazí. Možná ho k tomu dovede můj výraz, který mi hraje v očích nebo snad umí číst myšlenky. Přivřu oči, nahromadím v sobě všechen vztek, který ve mně vyvolává jen vzpmínka na tohohle parchanta a instinktivě lusknu prsty. Když otevřu oči roztáhne se mi pusa do obřího úsměvu. Svolávač, nejmocnější upír z města a okolí, přede mnou stojí v tom samém převleku jako mají u fastfoodu. Má na sobě plyšové kuře a když mu to dojde nemotorně se zapotácí na velkých kuřecích hnátách. Naštvaně luskne prsty a znovu přede mnou stojí jenom v podivně staromódním obleku. Neudje mi pobavený pohled i nebezpečné zajiskření vzteku v jeho očích.
"Dobře, tohle by myslím stačilo"řekne tiše a k mým nohám dojdou slabé vlny moře. Co po mě sakra chce? Jako by mi nekazil život už takhle dost!
"Já dohodu neporušila, už mě Matthew neuvidí.Proč tu jsem?"řekla jsem rozhodně.
"Přemýšlel jsem nad tou naší pošetilou dohodou a napadlo mě, proč jsme jí vůbec uzavřeli. Potom mi to došlo, já tě nechci zabít, ale někdy váhám, že to udělám. Když s tebou mluvím jsem přesvědčený, že tě mám nechat žít, ale když se třeba zase podívám na tvou chůzi a způsoby tak, no škoda mluvit"začne mi pomalu vysvětlovat a mě na tvář vyskočí překvapený i pobouřený výraz. Když si všimne, že chci promluvit umlčí mě mávnutím ruky. Jak způsob chůze? Já se o jeho společnost neprosím! "pořád váhám jeslti mám nebo nemám. Umřeš, neumřeš. Jsem na vážkách. Proto jsme s tebou uzavřel tu dohodu. Zabít tě nechci, ale kde beru jistotu, že jsi ta pravá? Někdy se mi zdá, že by jsi se pro můj plán do mé síně hodila perfektně, už dlouho hledám někoho, kdo by se hodil po mém boku, po tom nešťastném insidentu co se stal před rokem s mou, buď jí země stálá, minulou družkou, bych si chtěl tentokrát vybrat velice pečlivě. Nemůžu říci, že by jsi měla nějak převelice ženských vnadů a krásy jsi taky nepobrala po hrstech, ale já nejsem naprosto náročný, proto bych se spokojil i s tebou. Máš pár věcí, které se mi líbí, jiskřivé zapálení v očích, hravý tón a bystrou mysl. Jsi ladná a lehce půvabná když se snažíš. Proto by jsi možná vyhovovala. Pořád ale nemám tu jistotu. Takže jsem se rozhodl ozkoušet si tě"vysvětlí mi pomalu a ani se nezačervená, zatím co já rudnu jak vzteky tak rozpaky.
"Já nebudu -opakuji- nebudu žádná tvoje družka, na to zapomeň a přestaň rozebírat moje klady a zápory já se v tobě taky nešťourám, ty vidličko jedna!"vybuchnu naštvaně. "Nechci se zaplést do žádných tvých plánu, naprosto odmítám koukat se na ten tvůj ksycht! Splnila jsme dohodu, nech bějt mě i Matthewa a jdi do hajzlu! A navíc já si připadám hezká tak jak jsem a moje chůze není vůbec divná!"pokračuji dál v mém proslovu. Vybuchla sopka.
"Porsche, zapomínáš, že tady se tě nikdo na tvůj názor neptá"namítne s úsměvem.
"Ty jeden zamindrákovanej krvesaji, já se tě taky neptám, já ti to pouze oznamuji! Nech mě bejt, nechte mě bejt vy všichni vidličky! Co jsem vám provedla, že mě takhle trestáte? Bože, čím jsem se ti zprotivila, že jsi na mě poslal takovýhle otrapu?"skučím zmučeně.
"Vidíš, o tomhle mluvím. Už strašlivě dlouho jsem si s nikým přijemně nepopovídal, moje bývalá družka, buď jí země stálá, byla sice krásná, ale moc toho nenamluvila, sice měla překrásnou tvář i kypré tvary, ale naprosto se mnou odmítala mluvit. Zato věřím, že s tebou by jsem si popovídal, až bych toužil po tichu. Možná bych si tě ani nevybral, kdyby moje bývala družka, buď jí země stála, nebyla tak mlčenlivá. Teď už to bohužel nezměníme. Mám pocit, že jsem si vybral, takže ..."řekne mi s úsměvem.
"Nevybral jsi si! Mě naprosto nechceš! Nejsem dost inteligentí, pořád bych tě otravovala a... A večer mě bolej záda! Já nejsem ta pravá následnice po tý tvojí družce, buď jí země stálá. Hledej jinde, tady o teda nikdo nemá zájem. Děkujeme, nashle!"křičím už vytočeně. Vypadá to tady skoro jako na námluvách! "Najdi si nějakou která bude spokojená s tebou a tvýma zubama! Tvoje bejvalka, bu´d jí země stálá, musela bejt šťastná! Vidíš, už jsi mě taky nakazil! Neříká se náhodou buď jí země lehká? Vy krvasajci aby jste si nepřizpůsobili naše zvyklosti lidí, co? Všechno musíte zničit, všude se vetřete! Jděte do háje, táhni do pekla a já půjdu do nebe nebo klidně naopak mě je to jedno, hlavně když nebudu muset bejt v jedný dimenzi s tebou! Chápeš můj odpor k tobě? Pochopil jsi to konečně?"zavřísknu znovu, ale když na něj pohlédnu a on hledí někam za mě namoře jenom pobuřeně zařvu "posloucháš mě vůbec?" Trhne sebou jako by jsem ho probudila z tranzu a s úsměvem na mě pohlédne.
"Promiň neposlouchal. Přemýšlel jsem, že bych mohl hledat další náhradnici, jeslti projdeš zkouškou o čemž dost pochybuju. Takže myslím, že by jsi se mohla za chvíli probudit."řekne zamyšleně.
"O jaký zkoušce to pořád meleš?" vyjedu ostře.
"Zkouška, kterou když projdeš staneš se mou družkou. Proto vznikla celá dohoda, když umřeš nic mě vlastně nebude držet od toho, abych ublížil tvýmu miloučkýmu Matthewovi a když uspěješ, vlastně myslím, že potom ti bude jedno, co se s ním stane"řekne mi povzbudivě.
"Proč by mi to mělo bejt jedno? To mě jako okoulíš tvým šarmem a taktem, kterej jsi dneska nechal zakopanej na dvorku nebo co?"řeknu mu sarkasticky.
"Věř mi, jestli se staneš mojí družkou bude ti jedno co bude s Matthewem"řekne samolibě.
"A když neprojdu zkouškou, tak se mnou bude co?"
"Nic, budeš mrtvá. Zkouška má pouze jeden konec, život, když nedojdeš do konce umřeš. V tom je celá pointa"řekne jako by o vymyslel celý sám. Ani bych se nedivila.
"Prostě mám pro tebe zkoušku, teď se probudíš"řekne lehce znuděně. Nestihnu se ani vzepřít, ani říct počkej a najednou otevřu oči a zírám do tmy ve svém pokoji. Potom spatřím tmavou postavu, která se nade mnou naklání. Nepoznám jí, ale dojde mi, že zkouška začíná. Zkouška na život a na smrt. Svolávač pro mě připravil hru, kteoru je načase začít hrát. Děkuji pěkně. Nestihnu ani zakřičet a udeří mě prudká rána do hlavy. Jenom pocitím, jak se mi pomalu zařeli víčka a já upadla do tmy. Určitě se probudím a znovu mě bude bolet hlava! Jestli si po tomhle myslí, že si ho někdy vezmu tak to je vážně fór.
Otevřu oči a překvapí mě tma kole mě. Chvilku počkám jestli se na mě nevyřítí nějaká příšera, ale když kolem mě vládn hrobové ticho pokusím se převalit na bok. Vyděsí mě, když zjistím, že se nemůžu pořádně pohnout. Zkusím si sednou, ale ani to nemůžu. Jako by jsem byla v nějaké krabici. Když mi to dojde začnu šíleně bušit pěstmi do stran, až pocítím jak mi po rukou teče krev. On mě zaživa pohřil! Proto to horbové ticho. Už mě úplně popadne klaustrofobie a já začnu ječet. Po chvíli se mi ztratí hlas a já už jenom z posledních sil buším pěsti do stěn kolem mě. Nic nepomáhá. Umřu na nedostatek kyslíku, panebože pomoc. Já nechci. Zuřivě kolem sebe kopu, lae cítím jak mi pomalu nohy i ruce ochabují. Nemám dost síli dostat se odsud. Tohle je ta zkouška? Zavřít mě do rakve a nechat mě tu zešílet, udusit se nebo co? Tohle není zkouška, ale vražda! Hlas se mi od vřískotu vytratil a teď jenom cítím tepavou bolest v celém těle. Možná si jenom namlouvám, že nemám vzduch, ale když se mi začne stahovat hrdlo a já se začnu pomalu dávat dojde mi, že tohle nebude paranoia.
"Bože, co jsem komu udělala! Nenech mě tady takhle umřít, nenech mě!"zašeptám ochraptělým hlasem a jenom cítím jak mi slzy stékají po obličeji. Brzy spadnu do bezvědomí, sladké bezvědomí, co asi bude s mým tělem? Ještě že jsem se před tíhmel rozešla s Matthewem. Takhle to bude pro něj snažší. Nikdy jsem neměla v plánu odejít jen tak, vždycky jsem si říkala, že kolem mého zmizení bude hromada povyku, slz a nadávek, ale třeba mi bylo souzeno umřít tiše a tady.
"Bože, prosím"zašeptám spíš jen pro sebe, protože žádný hlas nevyjde, jenom se otevřou rty. V tu chvíli se horní víko odkopí a na mojí tvář dopadnou paprsky světla. Prudkým pohybem se posadím a zběsile zalapu po dechu. Do nosu mě uděří vůně kadidla a zatuchlin. Když spatřím kus nad sebou zdobené okno jako je v kostele pokusím se postavit. Moje ochablé tělo ale zaprotestuje. Pokusím se alespoň vysoukat z rakve a s hlasitým žuchnutím dopadnu vedle ní. Opřu se o ní zády a šťastně lapu po dech. Tohle byla ta zkouška? Když se ale rozhlédnu kolem dojde mi, že tohle není konec. Tohle nebyla ani celá zkouška, tohle byl pouze začátek. Bože, ochraňuj mě.
( 8.ZÁVOJ 1.část


Ucítím slabé chvění v ruce jako by mi v žilách proudila voda. Zvědavě jí pozvednu před oči a vykřiknu, když spatřím před očima jenom vodu. Moje ruka je voda! S hlasitým šplouchnutím sjedu celá pod hladinu a otevřu oči. Vyděšeně hledím pod vodou, co se se mnou děje, ale když nespatřím svoje tělo, ale je to jako by jsem si nasadila brýle a ztratila hranice svého těla dostanu další šok.
Chci vylézt z té vody, ale jenom se pohnu podél vody. Kde je moje tělo? Moje ruce? Kam zmizely? Viděla jsem strop jako by jsem ležela pod hladinou, ale voda se podivně hýbala a já se nemohla zvednout. Byla jsem voda?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. dubna 2007 v 14:58 | Reagovat

Chachacha, to kuře bylo dobrý. Taky bych někdy docela ráda udělala z některých osob ..., třeba kuře.

Jinak držím pěstičky. Holky do toho!!! Holky do toho!!! Holky do toho!!!

2 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. dubna 2007 v 14:59 | Reagovat

Soráč, jsem zapomněla. Kdy dodáš pokráčo? Začíná se to rozjíždět a já chci lístky do první řady.....

3 Zuzka Zuzka | 22. dubna 2007 v 15:40 | Reagovat

Svolávač, nejmocnější upír z města a okolí, přede mnou stojí v tom samém převleku jako mají u fastfoodu. Má na sobě plyšové kuře a když mu to dojde nemotorně se zapotácí na velkých kuřecích hnátách.

TAk tohle bylo fakt skvělý.

4 Lentilka Lentilka | 22. dubna 2007 v 17:15 | Reagovat

pokračování v úterý:) a to už ale bude Patience:)

5 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. dubna 2007 v 18:34 | Reagovat

No nic, to bude dlouhých 48 hodin. Lentil, víš, že mám pro Patience slabost, skuhry, skuhry, škemry, škemry, hele, pondělek... co ty na to? Byl by to takový krásný začátek týdne....

6 Lentilka Lentilka | 22. dubna 2007 v 18:57 | Reagovat

dobře zejtra večer:) jinak to nestihnu:)

7 Lisa Lisa | Web | 22. dubna 2007 v 19:35 | Reagovat

Krááááááááása, moc díky, za brzký(pro mě nyní vzdálený) dílek:-D

8 Mike Mike | Web | 22. dubna 2007 v 21:53 | Reagovat

Ahojky,máš u mě drobnou odměnu za horror bleskovku :-)

9 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 23. dubna 2007 v 8:56 | Reagovat

Lentil, já věděla, že jsi jednička!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama