close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8./ ZÁVOJ 2.část

25. dubna 2007 v 18:59 | Lentilka |  Více než nic
Když se za pár minut ozval znovu zvonek, byla jsem si jistá, že tohle už je pro mě. S úsměvem jsem otevřela dveře a pohlédla na vyšňořeného Michaela. Překvapilo mě, že si myslím, že mu ti sluší. Obvykle se v jeho případě takových myšlenek strachuji a obávám, ale teď jsem si bez výčitek připustila, že v tom kvádru vypadá dost dobře. Nastoupila jsem do jeho úžasného auta a jenom doufala, že znovu nespustí chvalozpěv na jeho vybavení. Dikybohu mě toho dnes ušetřil a jenom mi s upřeným pohledem zdělil, že mi to sluší. Nikdy jsem nezažila, aby mi někdo otevřel galantně dveře, když vystupuji podá mi ruku a když spatřím v ejho druhé ruce bílou růži nedokážu skrýt překvapený pohled. Jenom jí šokovaně vezmu do ruku a v zavěšení vejdeme pomalu do místnosti, kde se koná ples. Už je tam hromada lidí, ale já stěží poznám pár. Ihned si ale všimnu 3B partičky i Tří ďáblových dcer. Marion má svoje havraní vlasy narovnané a k tomu černé dlouhé lesklé šaty, Vivian si na hlavě vytvořila podivný účes a na sobě má krásné krátké hnědé vlasy na zavázání kolem krku a nakonec Kastel. Dlouhé zelené šaty, které jí zvýrazňují oči, kta že i v té tmě hluboce září, vlasy má v dlouhých loknách vyčesané do drdolu. Všechny tři je vystihuje jedno slova -Sirény.

Nechám se Michaelem vést, chodím za ním poslušně jako pejsek a s úměvem odmítám všechny jeho žádosti jeslti něco nepotřebuji. Když se ode mě na minutku doloučí a kousek ode mě hovoří s nějakým klukem nezúčastněně se rozhlédnu po tanečním parketě. Spatřím tam ve stínu stát kluka, který neptaří sem ,ale někam naprosto jinak. I kdyby měl jenom džíny a tričko strčil by do kapsy všechny tyhle našňořený tučnáky. Takhle tam jenom stojí v černé košily s vlasama lehce nagelovanýma do nezbedné špičky jako by mu bylo jedno, kde je. Jenom pomalu cítím, jak mě pomalu zradí dech. Když pomalu zvedne pohled a střetne se s mým mám pocit, že musím každou chvíli vybuchnout. Nepřidá úsměv, nic, pouze na mě hledí. V další chvíli uslyším lhas, který ke mně promlouvá. Trhnu sebou jako by jsem se probrala z tranzu a pohlédnu na Michaela, který se mě na něco ptá. Pouze bezmyšlenkovitě přikývnu, on mě vezme za ruku a někam vede. Na co jsem řekla ano? Hodím poslední pohled po Andrewovi a když spatřím, jak tam stojí a Kastel mu něco s úsměvemšpetá do ucha bodne mě ostech žárlivosti. Oni dva se k sobě perfektně hodí, nádherní a nedostižní. Odvrátím pohled a jdu za Michaelem.
"Kam mě to vedeš?"pokusím se zeptat nenápadně.
"No přeci tančit"řekne vesele a mě zmrzne úsměv. Tančit a já? Příště budu poslouchat. Mám problém se na těhlech smrtelných podpatcích udržet a vypadat při tom normálně, ale tančit v nich? Když vcházím mezi tančící páry všimnu si i Lian, ona mě také. Hodí po mě překvapený pohled a sjede na mé nohy. No jo, já to vím taky. Tohle bude moje smrt, ale za nic bych to nepřiznala. Nyní bych s radostí přivítala ploužák, ale když začne hrát poměrně rychlá píseň jenom bolestně zaskučím. Nikdo si mého zoufání nevšimne a já se začnu podle naučených kroků vlnit do rytmu hudby. Když po pár chvílích, kdy už jsem se viděla padat nakonec vše ustojím jenom si s úsměvem oddychnu. Já a podpatky? To je doopravdy horor. Když píseň skončí, vyvléknu se Michaelovi a omluvím se mu, že si musím odskočit. Vyjdu na chodbu a když spatřím jak na záchod vcházjí Sirény, raději vyběhnu dlouhé schody nahoru. Překvapí mě jaké je nahoře ticho, muzika sem doléhá jenom vzdáleně a všude je tma. Postavím se k velkému oknu a fascinovaně hledím na měsíc. Připomíná mi vodu. V tu chvíli si vzpomenu na můj ranní insident. Andrew má schopnost, proč bych nemohla mít i já? Vidím do budoucnosti? Proměňuji se ve vodu? Dobře, já to akceptuji. Ne, kecám. Z tohodle spíš půjdu do blázince.
"Nepřipomíná ti něco?"ozve se za mnou tichý hlas. Leknutím poskočím a jenom překvapeně hledím na Andrewa.
"Co tady děláš?"zeptám se zvědavě.
"Chtěl jsem vypadnout z toho blázince dole"řekne s úsměvem. A ze spáru Kastel? Pomyslím si hořce. Nevypadala to, že by ho to dole extra obtěžovalo i Kastel se zdála spokojená, ale proč mě to štve? Já jsem tady s Michaelem, on s Kastel, tečka. Tím to pro nás dva končí.
"Myslím, že bychom měli vypadnout zpátky"řeknu a tiše projdu kolem něj. Najednou se mi zdá klapot podpatků ostrý a řezavý v té tmě.
"Počkej"zastaví mě tiše. "Oni to bez nás chvíli přežijí"řekne s úsměvem.
"Nepřipomíná ti něco?"zeptá se a přikročí k oknu. Dívá se na měsíc. Pomalu k němu dojdu a zahledím se do té slabé záře, která dopadá na chodbu.
"Je to jenom kus ledu"řeknu hořce. Překvapeně na mě pohlédne, co čekal? Co po mě chce? Abych se tu s ním bavila, zatím co tuším, že ho dole hledá Kastel.
"Andrew?"řeknu tiše. Pouze odpoutá svůj pohled od měsíce a zvědavě ho upře na mě. Tohle je ještě horší než kdyby se díval mimo mě, takhle znerózním.
"Chtěla jsem ti poděkovat za to, že jsi mě zachránil. Já jsem myslela, že mě snad ani nikdo nebude hledat, že tu nikomu nebudu chybět, takže jsem ani nedoufala"řeknu tiše.
"Proč bys neměla nikomu chybět?"zeptá se mě zvědavě.
"Proč? Protože tu jsem chvíli, nikoho neznám, s nikým se pořádně nebavím, přijde mi, že sem nepatřím"řeknu tiše.
"Myslíš, že já sem patřím?"
"Ty, ne, já. Ty sem prostě už zapadáš, máš tu svoje místo"
"Já tu mám svoje místo?"
"No určitým způsobem jo"
"Určitým způsobem?"zeptá se mě s úsměvem.
"Sakra, přestaň už překrucovat moje odpovědi na otázky"vybuchnu naštvaně.
"Dobře, ale uvědomi si proč jsi tam byla"řekne mi škádlivým tónem, ale jeho oči potemní. Já tu možná stojím jen díky tomu, že se usilovně nutím nemyslet na to, co se tam dělo, co se mohlo stát. Snažím se nemyslet na slova Co kdyby.
"Protože jsem jí lezla na nervy?"položím otázku do vzduchu sebevědomím tónem.
"Protože tě viděla se mnou?"odpoví mi už bez úsměvu zpátky.
"Takže to nebylo jenom kvůli mojí barvité osobnosti?"řeknu naoko zklamaně.
"Cvoku"zasměje se pobaveně. Už by jsem opravdu měla jít, ještě chvíli a začnu plácat nesmysli, ještě chvíli se budu koukat do jeho očí a zešílím, musím pryč!
Udělám pouze dva kroky směrem ke schodišti a on mě najednou prudce strhne zpátky. Vyděšeně zavrávorám a opřu se o zeď. Ty podpatky jsou zabijáckej vynález! Andrew ale stojí skrytý za sloupem hned vedle mě a jenom mi posunkem naznačí, ať jsem ticho. Už se ho chci zeptat, co blbne, ale v tu chvíli uslyším další klapot podpatků na schodišti. Zarazím se a hledím, kdo nás to jde navštívit. Když spatřím lesklou blond roztřepenou hlavu Kastel nachvilku mi to vyrazí dech.
"Neviděla jsi Andrewa?"zeptá se a rozhlédne se po chodbě. Nabroušeným pohledem sjedu Andrewa, který spojí ruce a naznačí, ať ho neprásknu.
"No"řeknu pomalu a na tvář mi naskočí škodolibý výraz "jestli to nebyl ten, co před chvilkou zvracel dole na chodbě, protože ten mu byl dost podobnej, tak neviděla"
Kastel se zklamaně otočí, ale před schodištěm se ještě zarazí a otočí se na mě. V očích se jí blýskne naštvaný výraz a jenom mi škodolibým hlasem řekne "Andy nepije"
Kousnu se do rtu a zadržím výbuch smíchu. "Andy nepije a kdo teda jo?"zeptám se jí ironicky. V očích se jí blýskne výtězná jiskřička, zřejmě jsem se zeptala přesně na to, co čekala.
"Ten Tvůj Michael se dole docela rozjíždí"řekne posměvačně a její blond hříva zmízí za rohem. Počkám dokud neodezní klapot jejích bot a naštvaně se obořím na Andrewa.
"Takže, Andy, co kdybys ses šel napít?"řeknu mu ostře a vydám se ke dveřím s nápisem WC.Pomau se rozejde za mnou a se špatně skrývaným smíchem mi odpoví "Vždyť já nepiju"
Vejdu do ledové místnosti a překvapeně se otočím, když ho spatřím za sebou.
"Uvědomil jsi si, kam jsi to vešel?"zeptám se ho šokovaně.
"Tohle jsou dívčí záchody pokud to nevíš"řeknu naštvaně. Kastel se chová jako by byla někdo lepší než já a jako by měla lepšího kluka než mám já. Vždyť Michael se přede mnou neschovává, to je mi teda hrdina.
"Když jsem sem vešla, myslela jsem, že se tě zbavím, ale ty evidentně ignoruješ moje přání"pokračuji dál hněvivě.
"Měl jsem teda s Kastel odejít?"zeptá se pobaveně.
"No to jsi teda měl!"vybuchnu naštvaně.
"A kde je vděk, že jsem ti zachránil život?"zeptá se naoko zklamaně.
"Spláchla jsem ho do záchoda"zavrčím naštvaně.
"To jsem rád"řekne a teprve teď si všimnu, že se ke mně nebezpečně blízko přiblížil.
"Co to děláš?"zeptám se do ticha. Jenom mi odhrne z tváře jednu kudrlinku a nepatrně se usměje.
"Nech toho"řeknu, ale hněv se z mého hlasu vytrácí. Jeho rty se pomalu přiblíží k těm mým. Lehce mě políbí a já si v tu chvíli připadám jako kdybych se rozpadla na milion kousků. Podivné chvění v celém těle. Nebráním se. Vzpomenu si, že je to ten samý pocit jako dnes ve vaně. Znovu jsem se rozplynula, tentokrát ve svých pocitech. Nepatrně se odtáhne a zeptá se "Mám toho nechat?"
Poblouzněně se k němu přitáhnu a znovu ho políbím. Jeho ruka, která si přitáhne mou hlavu blíž. V další chvílí ale zaslechnu zaskřípění dveří. Otevřu oči a rychle se od Andrewa odtáhnu. Pozdě. Až teď si všimnu Kastel stojící ve dveřích. Z očí jí šlehají blesky a vypadá jako nefalšovaná bohyně pomsty.

(8./ ZÁVOJ 3.část
Teď mě ona popadne za vlasy a smýkne mnou přímo do umyvadla. Vyškašlu vodu, která se mi dostala do plic a v další chvíli mám obličej znovu pod vodou. Ještě zaslechnu Andrewa jak říká "Ale no tak holky, to přeci" potom se dostanu pod vodu. Když se znovu vynořím máchnu kolem sebe rukou a ucítím jak dopadne na tvář Kastel. Dobře mířená rána, pomyslím si. Když se po mě pokusí znovu sápat jedním rychlým pohybem jí odstřím a ona spadne na umyvadlo, které se nebezpečně zakymácí a zaskřípe.
Rozcuchaná, mokrá a naštvaná se znovu postaví na nohy a znechuceně si mě měří. Jeslti po mě ještě jendou skočí, tak mě už vážně naštve. Z hlavy mi kape voda, jsem rozmazaná a je mi zima. Ještě chvíli s touhle šílenou holkou a bude toho na mě moc.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anefkaa anefkaa | Web | 25. dubna 2007 v 20:51 | Reagovat

Hustý!!!Já chci pokráčo!!!Terkooooooooo

2 vesper vesper | Web | 25. dubna 2007 v 20:58 | Reagovat

Jo příště bude rvačka (já opravdu nejsem ani trochu krvežíznivá). :-)

3 Zuzka Zuzka | 25. dubna 2007 v 21:13 | Reagovat

Senzace, i když ten další úryvek mě trochu trošičku zmátl, už se (nečekaně) těším na pokráčo!

4 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 25. dubna 2007 v 23:15 | Reagovat

Chacháááááááá, Lentil, to je síla. Bomba, ring volný..... Sice bych Andrewovi nechtěla zvedat sebevědomí, ale pro něj to bude zážitek, tomu věřím. No, Patience se už rozhodla, jak jsem poznala, takže zbývá boj.... Ale teď ke kapitolce - je bezvadná. Přesně to jsem od ní čekala. Teda ne že by záchod byl pro mě perfektní místo na malé randevú, ale má šťávu a děj. Už se těším, až přihodíš další část.  

Lentil, prosíííím, smutně koukám..... brzo ?

5 Lentilka Lentilka | 26. dubna 2007 v 15:56 | Reagovat

Dnes večer:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama