26. dubna 2007 v 19:18 | Lentilka
|
"Kastel?"řekne lehce překvapeně Andrew a stáhne svou ruku, kterou mě zatím objímal kolem pasu.
"Ano, to jsem já, Kastel. Tvoje holka, ta se kterou máš právě teď být dole a bavit se a ne se tady muchlovat s touhle běhnou!"vyštěkne nenávistivě a udělá krok směrem ke mně.
"Tohle jsem nechtěla"řeknu směrem k ní omluvně, ale to byla chyba. V očích jí zajiskří plamínky hněvu, v další chvíli si sundá botu a s ohromnou razancí jí po mě mrští. Jen tak, že se stihnu skrčit a bota prosvyští bepzečně nade mnou. Když, ale zaslechnu tříštění skla jak prolétla až ven jenom se na ní nenávistně podívám a přimhouřím oči. "To se teda nemělo stát!"zapiští.
"Kastel, Patience, hlavně se uklidněte"řekne vyrovnaným hlasem Andrew a my obě na něj šokovaně pohlédneme a pootevřeme pusu jako by jsme chtěli něco namítnout. Potom se jenom znovu otočíme k sobě a v tu chvíli Kastel vyrazí. Skočí po mě a já se na podpatcích nebezpečně zakymácím. V další chvíli už narazím do zdi a jeno popadnu ztracený dech.
"Patience, ne"ozve se kousek ode mě Andrew, ale teď už ho ani nevnímám. Pouze si sundám boty a vrhnu se na Kastel. Mrská kolem sebe rukama a já ucítím ostré bodnutí na tváři jak mi tam zaryla nehty. Popadnu jí za vlasy a škubnu s nimi, takže bolestně zakřičí. Vedle sebe spatřím umyvadlo, pustím kohoutek a pokusím se jí narvat pod něj hlavu. Třeba zchladne. Docílím jenom toho, že se nějak ucpe umyvadlo a postupně se naplňuje, zatím co Kastel mi znovu zaryje nehty do rukou a já jí s cuknutím pustím. Teď mě ona popadne za vlasy a smýkne mnou přímo do umyvadla. Vyškašlu vodu, která se mi dostala do plic a v další chvíli mám obličej znovu pod vodou. Ještě zaslechnu Andrewa jak říká "Ale no tak holky, to přeci" potom se dostanu pod vodu. Když se znovu vynořím máchnu kolem sebe rukou a ucítím jak dopadne na tvář Kastel. Dobře mířená rána, pomyslím si. Když se po mě pokusí znovu sápat jedním rychlým pohybem jí odstřím a ona spadne na umyvadlo, které se nebezpečně zakymácí a zaskřípe.
Rozcuchaná, mokrá a naštvaná se znovu postaví na nohy a znechuceně si mě měří. Jeslti po mě ještě jendou skočí, tak mě už vážně naštve. Z hlavy mi kape voda, jsem rozmazaná a je mi zima. Ještě chvíli s touhle šílenou holkou a bude toho na mě moc.
"Andrew?"řekne hořkým hlasem a upře na mě nenávistý pohled. "Doufám, že jsi věděl o té -sázce- v které se říká, že pokud chce nějaká nová holka vstoupit do klubu našich třech blbých bloncek musí rozdělit jakýkoliv pár, co nejdrastičtějším způsobem. Takže předpokládám, že jsi jí viděl ve společnosti těch tří, vždyť oni spolu byli už i nakupovat, není to úžasné? Chtěla jsem ti tohle jenom oznámit, abys věděl s jakýma běhnama se mě opovažuješ podvádět"řekne mu naprostou lež o které jsem v životě neslyšela. Jenom na ní vyděšeně zírám. Kde se to v ní bere?
"Patience?"ozve se vedle mě Andrew a já na něj jenom pohlédnu. Moje mlčení si vyloží po svém, oči mu ztmavnou vztekem a bez jediného pohledu na mě či na Kastel vyjde s hlasitým prásknutím ze dveří. Nenávistně přimhouřím oči a hledím na Kastel, která se na mě vítězně zubí.
"Když ho nemůžu mít já, tak nikdo a obzvláště ne ty"řekne zlomyslně. Vrhnu se po ní, obě se praštíme o umyvadlo, které s hlasitým prasknutím dopadne na podlahu. Z trubky vytryskne voda a začne na nás stříkat, až obě zaječíme. Sehraně se rozeběhneme ke dveřím, ale v tu chvíli už tam stojí velká robotusná postava. Ředitel.
Obě sedíme v tvrdých kožených křeslech a na zem z nás kape voda. V jedné ruce držím boty a druhou se snažím vyždímat si nenápadně vlasy na tlustý bílý koberec. Kastel sedí rovně jako prkno, nohu přes nohu a s přimhouřeným pohledem hledí před sebe.
"Kastel, Patience"řekne na pohled klidným hlasem říďa a opře se o stůl, až se nebezpečně zakymácí a zavrže "jsem si jistý, že jste obě spokojené s výsledkem vaší práce. ZLIKVIDOVALI jste horní dívčí záchody, doufám, že jste na sebe hrdé!"zařve už jako tygr a já se nevědomky odtáhnu, protože si všimnu, jak mu od úst letí sliny. Lehce se natočím na Kastel a všimnu si, že jí cukají koutky úst.
"Kastel měl jsem tě za milou, hodnou a BEZPROBLÉMOVOU dívku a tebe Patience SanMarion jsem přijal s dobrým úmyslem na nové pololetí a ty se mi odvděčíš TAKHLE?" pokračuje dál ve svém proslovu a chvilkami dává důraz na určitá slova. Už se ani neobtěžuji ho poslouchat, stačí, že slíbí, že zavolá zítra ráno rodičům a ti budou muset uhradit škody. Já s Kastel dostaneme školní trest, budeme pracovat v knihovně. Jedno lepší než druhý. Se zachmuřeným výrazem nás obě propustí, ať si jdeme na ples nebo kamkoliv chceme. Vyjdu ze dveří a nazuji si podpatky. Se vztyčenou hlavou přejedu Kastel opovržlivým pohledem a otočím se. Lehce kulhavou chůzí se dostanu zpátky do dolního patra, které se mezitím proměnilo v divokou párty. Už je tam ale mnohem míň lidí. Kam všichni zmizeli?
V další chvíli ke mně přitančí kolébavou chůzí Michael a obejme mě kolem pasu, ani se nestihnu odtáhnout a zarazí mě pohled na Andrewa, který stojí o pár kroků dál. Začne ve mně bojovat pokušení rozeběhnout se za ním a všechno mu vysvětlit. Jsem tu, ale s Michaelem ne? K tomu neměl Kastel věřit, ale proč mě teda tak štve, že jí věří? Protože měl věřit mě, jak ho mohlo vůbec napadnout, že jsem ho tak využívala? Já? Ale proč by měl věřit divný holce jako jsem já namísto svojí přítelkyni Kastel? Tohle ho ospravedlňuje a já mu to chci vysvětlit. Prostě musím! Všimne si mě a vypadá, že chce něco říci. Třeba jí nevěří. Udělám k němu krok a už chci spustit příval omluv, ospravedlnění a všeho, co by mi mohlo pomoci, ale vynoří se přede mnou Cecilia a předběhne mě.
"Patience, tak ty jsi to dokázala? Nečekala jsem, že když jsi tu nová zvládneš rozvrátit tak rychle jeden z pevných vztahů. A ještě opravdu drastickým způsobem! Teď k nám konečně můžeš pořádně patřit, já vždycky věděla, že ty jsi ta pravá!"spustí vesele a naprosto ignoruje můj naštvaný i překvapený výraz. Pouze se podívám za její rameno na Andrew a spatřím jeho temné oči, které hledí kamsi mimo mě. Potom se otočí a odchází. Proč se proti mně všichni spykli?
"Cecilie, naprosto nechápu o čem to mluvíš!"vyjedu na ní ostře. Pouze se otočí a když spatří, že za ní nikdo nestojí vykouzlí nádherný úsměv a sladce mi řekne "Ty nic chápat nemusíš, kočko, hlavně že -On- to pochopil" a ladnou chůzí se otočí a pomalu zmizí. Ta hnusná mrcha! Proč jsem si myslela, že tahle škola bude fajn? Proč? Měla jsem zůstat v pozadí jako předtím a sem jsem vůbec neměla chodit, nikdy! Když spatřím Lian, jak se ke mně blíží jenom přivřu oči a očekávám další bombu.
"Pat, opravdu si myslíš, že jsem cvok, který by měl patřit do kazajky?"zeptá se mě vážně a pohlédne mi zpříma do očí. Už otevřu pusu, abych jí řekla, že tohle si nemyslím, ale ona mě umlčí mávnutím ruky.
"Protože jestli si to doopravdy myslíš, tak jsem ráda, že jsi mě prokoukla tak brzo, protože já si na týhle image hodně zakládám"řekne vesele. Jenom na ní nechápavě hledím.
"Tímhle ti chci naznačit, že těm kravinám, co se tu teď o tobě šířej nevěřím"zašeptá spiklenecky a já se na ní jenom vděčně usměji. V další chvíli ke mně znovu přistoupí Michael a obejme mě kolem ramen. Ucítím prudký zápach alkoholu.
"Kolik si toho pil?"zeptám se zhnuseně.
"Promiň"řekne lehce podnapilým hlasem.
"Michaeli, jsem si jistá, že když jsi mě sem pozval, myslel jsi to z těch nejčistčích úmyslu, ale teď pochybuju, že tvojí společenské pověsti prospěje, když tu budeš nadále setrvávat v mojí blízkosti."řeknu a pomalu setřesu jeho ruku z mých ramen. Jenom na mě nechápavě pohlédne a já spatřím jak se mu oči lesknout. Rána si třeba nebude nic pamatovat.
"Lian, já už půjdu"řeknu jí a rozejdu se ke dveřím, které vedou do mrazivého nočního večera. Na rameni se mi houpe maličká taška a přes sebe mám lehkou bundu ve které teď zřejmě umrznu. Fajn!
Už natáhnu ruku po klice, která mě vyvede z tohodle pekelného místa, když mě někdo zarazí. Překvapeně se otočím a spatřím Michaela. Stojí tam ve svém perfektním drahém obleku a na tváři má výraz jako když malému klukovi berete hračku.
(8./ ZÁVOJ 4.část
Potom za sebou zaslechnu smích. Otočím se a když spatřím Kastel, která stojí kousek za mnou s naštvaným výrazem v očích, jenom stihnu vykřiknout a v tu chvíli do mě strčí. Padám do zádu, přímo do bazénu. Do temné ledové vody.
Ucítím teplo, které mě vyděsí. Voda má být ledová, ne teplá. Ale příjemný pocit se šíří celým mým tělem. Z instinktu se pokusím máchnout rukami a vyplavat nad hladinu, ale v další chvíli nedokážu zvednout ruce a vlastně ani nemůžu kopat nohama. Popadne mě hrůza, cítím bublinky, které stoupají kolem mě vzhůru. A začínám pociťovat chlad vody, ale nedokážu se pohnout)
Ááááááááá, já vím, že jsem s tím otravná, ale prostě musíš, musíš sem dát, co nejdřív pokračování. Ty zvraty jsou senzační!!!