close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

8./ ZÁVOJ 5.část

29. dubna 2007 v 20:32 | Lentilka |  Více než nic
"Přesně tohle chci."řekne chladně a pohlédne někam mimo mě.
"Chceš? Jak chceš?"řeknu rozechvělým hlasem a cítím, jak se slzy pomalu převalily přes moje víčka a přetekly na tvář. Cítila jsem jejich slanou chuť v ústech.

"Chci tomu věřit, opravdu chci. Jenom nemůže, můj rozum mi tvrdí, že je to pravda, ale potom je tu druhý hlas, který říká, že to není možné. Chci ho ignorovat, potom už nebude těžký nenávidět tě, ale ten hlas je moc hlasitý. S každým mým tvrdým pohledem směřovaným na tebe křičí stále víc a víc. Za chvíli ohluchnu, jestli ho neumlčím"řekne a pořád upírá pohled kamsi za mě. Jedna lež, dvě lásky, moře neštěstí. Střetnou se a rozplynou se v jednu.
Pomalu se podívá do mých očí a když se střetne s mým pohledem ucukne. Otočí se a potom to vypadá jako by váhal. Udělá první nejistý krok směrem ode mě a já jenom hledím na jeho záda a nerozhodnost.
"Víš, co? Je mi jedno, co si o mě myslíš. Je nejlepší ukončit to, protože to bude lepší pro nás oba. Určitě"řeknu pevným hlasem, který ani nezní jako můj. Otočí se na mě a já ucuknu pohledem.
"Oba se dáme svou vlastní cestou"řeknu rázně. Spolu? Vím, že na mě hledí. Jeho pohled mě pálí na tváři. "Vím, že jsi na mě naštvaný a máš na to právo. Takže, sbohem?"řeknu tiše. Odvrátí zrak a kdybych tomu sama věřila, řekla bych že mu přes tvář přelétl nepatrný úsmev.
"Pouze ahoj"řekne a otočí se ke mně zády. Přeběhnu k brance, kterou jsem vyšla, ale místo, abych zaběhla dovnitř nenápadně uhnu a skryji se do stínu pod mohutně rozrostlé psí víno. Hledím na Andrewa, jak pomalu nasedá na motorku. Už chce nastartovat, ale v tom se ze stínu za ním ozve jemný hlásek. Vidím, jak natočí hlavu, ale nemůžu poznat, kdo to je ani co mu říká. Když se stínu vyjde drobná dívka s černými rktákými rozpuštěnými havraními vlasy jenom se překvapeně přitisknu ještě více ke zdi. Má na sobě obyčejné džíny a bílé tričko, které kontrastuje s její tmavou pletí, která se v té tmě téměř ztrácí. Přistoupí k němu blíže a s širokým úsměvem se postaví před jeho motorku. Teď už zaslechnu útržky hovoru.
"Drew, už dlouho jsem tě neviděla"říká ta dívka sladkým vyčítavým hlasem.
"Marian, jdi domů"řekne jí otráveně Andrew.
"Ale no tak, už dlouho jsme si nepovídali, chybí mi to. Fabrius mě drží strašlivě zkrátka, nemám skoro žádnou volnost a nudím se, strašlivě se nudím"řekne smutně dívka a upře na něj svoje temné oči.
"Teď nemám náladu si povídat"odbyde jí znovu.
"Copak ti kdo provedl?"zeptá se zvědavě dívka a nakloní hlavu na stranu.
"Nikdo nic. Prostě nemám náladu"řekne naštvaně.
"Na mě jsi měl vždycky čas. Kdopak tě rozlobil?"pokouší se to z něj dostat neznámá dívka.
"Marian, jdi domů!"zavrčí Andrew zoufale. Lehce se přikrčím, ale zavadím o kousek větve, která mi zašustí kolem hlavy a nepatrně se mi otře o tvář. Marian i Andrew upřou zrak mým směrem a potom jenom Marian splyne s tmou a slyším Andrewa jak tiše říká směrem, kterým zmizela "Jenom nikomu, prosím tě, dnes neubliž"
Když ucítím upřený pohled prudce sebou trhnu a otočím hlavu do strany. Střetnu se s přímým pohledem Marianiných oči, které na mě hledí z nepatrné blízsko. Skoro se dotýkáme nosy. "Marian?"zaslechnu hlas, kterým jí volá. Aniž by ze mě spustila pohled mu podrážděným hlasem odpoví "Bez obav"
Nevím, jestli mám zaječet nebo co mám dělat. Nemám rpávě chuť, aby mě šel Andrew zachraňovat, protože teď se mi to prostě nehodí, ale zase naprosto netuším, co je tahle holka zač. Marian. Její oči jsou temné hnědé jako když spadly do hořké čokolády, ale po okrajích čočky má svítivý žlutý proužek, který jejím očím dodává divokost i neskutečnou krásu. Zaslechnu zaburácení motoru a už vím, že teď si budu muset poradit sama.
"Copak tady děláš?"zeptá se mě tiše dívka a zkoumavě si ma prohlíží.
"Já jsem se tu bavila s Andrewem, a potom jsem- no vlastně chtěla jsem- odejít, ale schovala jsem se do stínu a -a slyšela jak si povídáte a ty jsis mě -všimla-"soukám ze sebe pomalu a sekaně.
"Proč jsi se s ním bavila?"řekne překvapeně a znovu nakloní hlavu zvědavě na stranu. Všimnu si, že její krátké černé vlasy sahají sotva po uši a jsou ostře prostříhané a rozházené do stran. Vypadá lehce lyšácky a působí mladým rozverným dojmem.
"Protože jsem myslela, že je na mě naštvaný"řeknu tiše.
"A byl?"řekne překvapeně a jedno její obočí vyletí vzhůru.
"Ano"odpovím rychle a pokusím se odpoutat od jejích očí, když se mi to povede dokážu se konečně svobodně nadechnout.
"Byl spravedlivě rozhořčený?"pokračuje dál ve svém výslechu. Už otevírám pusu, ale potom jenom neštastně přikývnu.
"Drew je můj přítel, nelíbí se mi, že jsi mu něčím ublížila. Vypadal zklamaně."vyčte mi tichým, temným hlasem.
"Nechtěla jsem mu ublížit. Všechno to na mě spadlo, obvinili mě z něčeho, co jsem neudělala a on jim uvěřil. Nemám nic, čím bych se mohla bránit"řeknu zoufale. Pomalu se ode mě odtáhne a propaluje mě zkoumavým pohledem.
"Myslím, že mi dvě bychom mohli být přítelkyně"pronese po chvíli ticha. Jenom na ní vyděšeně zírám. Co je ta holka zač?
"Už několikrát jsem byla napomenutá na to, že nemám věřit ani se přátelit s cizími a obzvlášť lidmi, ale ty se mi opravdu líbíš a jestliže se líbíš i Drewovi, tak jsi má přítelkyně. Chtěla bych tě ale upozornit na to, že já nejsem člověk"řekne mi veselým přátelským tónem.
"Před dvěma měsíci jsem byla proměněna a ze svého předchozího života si téměř nic nepamatuji, můj stvořitel byl Fabrius, snažil se mě vychovat jejich zvykům, ale jak vidíš, já chci ochutnat z každého světa část"řekne mi vesele a podá mi ruku na seznámení.
"Patience"představím se jí v tichém údivu.
Spiklenecky se ke mně nakloní a zašeptá mi do ucha. "Jestli se na tebe Drew neprávem naštval dojde mu jeho chyba. On není namyšlený ani hloupý i když to tak někdy vypadá."řekne s úsměvem. "A kdyby mu to nedošlo, tak ti pomůžu ho o tom přesvědčit"řekne vesele jako by začínala nějaká zábavná hra.
"Proč jsi -taková-?"zeptám se nejistě.
"Upírka, která se baví s lidmi?"řekne s úsměvem. Jenom přikývnu a pozorně si prohlížím její krásné oči.
"Fabrius mi řekl, že jako člověk jsem milovalo tmu a strašlivě mě přitahovala. To mě dostalo k tomu, že mě napadli a kdyby mě nepřeměnil zemřela bych. Teď mě chrání a nemůže uvěřit tomu, že se chci přátelit s lidmi a jako magnet mě přitahuje světlo a den."vysvětlí mi s úsměvem.
"Jak jsi se ty vůbec dostala sem?"zeptá se mě ihned. Asi bude mít i ona hodně otázek.
"To je nadlouho"odpovím s úsměvem.
"Máme na to celou noc"řekne a roztáhne ruce vzhůru k nebi.
Opatrně se vplížím do domu, kde odchytím Michaela polomrtvého strachy a vysvětlím mu, že se sama dopravím domů a že jsme naprsto v pořádku" Než stačí cokoliv říci vytratím se z domu z kterého duní muzika. Před vchodem se setkám s Marian a společně vykročíme do temné noci. Pomalu jí začnu vyprávět jak se semlet dnešní večer, co se mi stalo na záchodech, v bazéně a nezapomenu ani na tajemný hlas v mé hlavě. Všemu naslouchá a chvílemi si všimnu, že bojuje s výbuchem smíchu, ale téměř úspěšně ho přede mnou skrývá. U mých dveří se rozloučíme. Za celou cestu se o ní dozvím, že po večerech bloudí nocí a často odchytne Drewa a povídají si dlouho do noci. Prý je fascinující jeho pohled na svět. Než odejde slíbí mi, že se další den večer vrátí a pomůže mi vyřešit záhodu s tajemným hlase, který jí bůhví proč tolik zajímá. Je přesvědčená, že mě nějaká zbloudilá duše žádá o pomoc nebo něco na ten způsob. Je tím chvílemi téměř posedlá. Nebráním jí. Sama bych se chtěla dozvědět, co po mě Porsche Jaimisonová chce.
(9./ VÍRA, KTERÁ NEUMÍRÁ 1.část

Zem pode mnou se rozevře a já s šokem padám dolů. Ten hajzl! Dopadnu tvrdě na kamenou zem a rozjedu se dolů. Cítím se jako v nějakém úzkém tunelu, který prudce svažuje dolů. Mám chuť křičet, ale z mých ust nevyjde nic. Pokusím se zastavit o stěny, ale jsou hladké a kluzké. Řítím se stále níž a níž a netuším, co mě tam dole čeká. Když spatřím černou díru, kde tunel končí jenom vyděšeně zavřu oči. Ucítím, jak letím vzduchem a potom dopad do ledové vody. Doháje. Pomalu cítím, jak mi proniká pod kůži a ochromuje části mého těla. Nohy jsou nepřirozeně těžké a necitelná. S vypětím všech sil se dostanu nad hladinu a rozhlédnu se kolem sebe. Temná jeskyně.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 29. dubna 2007 v 22:55 | Reagovat

No, to je zajímavé. A ještě bude. Je mi jasné, že je na řadě Porsche. Pat držím pěsti, Andymu, Drew je hezčí, Drewovi přeju sladké sny, až skončí řešit dilema a rozhodne se. A Porsche? Ať ještě chvíli vydrží, Pat jí určitě ve štychu nenechá. Teda doufám. A tobě děkuju za příjemný večerníček. Ikdyž se mi bude špatně usínat, protože se mi zase budou v hlavě honit představy, jak to asi bude dál? A ta Mariana je zajímavá, jsem zvědavá jak se vybarví.

2 Kaname Kaname | Web | 30. dubna 2007 v 21:07 | Reagovat

Už jsem psala, že jsi úžasná a je mi trochu trapný to pořád opakovat, ale je to pravda. Stačilo by ještě více to rozvést a  můžeš to zkusit dát nějakému nakladateli. Určitě to vezme. Přemýšlelas už o tom někdy? A...ehm...Kdy bude další? Prosím, prosím.

3 Lentilka Lentilka | 30. dubna 2007 v 22:39 | Reagovat

další zřejmě zítra, o vydání jsem přemýšlela, ale potřebovala bych sehnat "které nakladatelství" a kdyby někdo z váš znal adresu na nakladelství Petra nebo Erika budu moc ráda, když mi to napíšete:)

4 Nat Nat | 1. května 2007 v 14:42 | Reagovat

Tak co, tak co? Už se tu dneska potřetí...a nic:))))

5 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 1. května 2007 v 15:10 | Reagovat

Nazdar, Lentil.

Jsem nažhavená jak no, to...takové to, no elektrické zařízení.... Slíbila, že snad dneska přidáš to, no takovou tu novou, no víš co ne....

Tfuj, já snad zkratuju. Lentil, slituj se, alespoň napiš, že dneska nic nebude.

Sedím u kompu jak bludná ovce, fuj, to ne! Sedím tu jak hromádka neštěstí a bez kopretiny se špatně zjišťuje, bude...nebude...bude...

6 Lentilka Lentilka | 1. května 2007 v 19:59 | Reagovat

promintee celej den jsem byla pryč, takže až ted to sem hodímm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama