close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

10./ NALEZNI SAMU SEBE 7.část

15. května 2007 v 16:13 | Lentilka |  Více než nic
"Jak jsi věděla, že tady?"zeptám se jí vyjeveně a naskočí mi husí kůže z pohledu na ten hrůzostrašný baráček.
"Moje duše"řekne mi s úšklebkem.
"Teď tiše"zašeptá a přikrčí se. Jako dva lupiči, znovu, se plížíme k domu. Tiše otevře prohnilé víko a v tom se pod tím objeví kamenné schodiště. Pomalu do něj vleze a mě stáhne sebou. Když vejdu dovnitř nevidím nic. Možná jenom tak špičku nosu, ale dál nedohlédnu. Cítím jak Porsche svírá mojí ruku a stojí na místě.
"Co to děláš?"zašeptám vyděšeně.

"Jeslti mi v tvém těle zůstali moje schopnosti, najdu Matta a potom po paměti půjdu rovnou k němu. To je moje schopnost. Celý tenhle barák je přírodní a obkopený přírodou. Jsem s přírodou spřízněná a ona mi ukazuje cestu a říká mi, co se kde děje. Dej mi chvilku."vysvětlí mi a já jenom přikývnu i když vím, že mě nemůže vidět. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Co to provádím? Jdu za nejmocnějším upírem široko daleko? Co se to se mnou děje? Přijde mi, že uběhne celá věčnost a Porsche se konečně znovu pohne.
"Vím, kde je. Musíme si pospíšit, ale není to daleko."řekne radostným hlasem. Aspoň že někdo z nás si to užívá.
Najistotu jde do tmy a mě vede za ruku za sebou. Když mě najednou do očí praští měsíční světlo prudce zamrkám. Porsche otevřela nějaké dveře a teď se před námi rozprostírá dlouhá chodba. Zhluboka se nadechnu. Znovu zavřu oči a pokusím se uklidňit šílený tep. Probere mě těžké dopadání chodidel nedaleko odemě. Trhnu sebou a zjistím, že Porsche stojí o pár metrů dál a mává na mě u nějakých dveří. Taky zaslechla ty kroky. Nedoběhnu k ní. Slyším je téměř kousek do sebe. Musejí být za rohem. Mávnu na ní, ať běží. Ona ví, kde je a ona ho dokáže zachránit. Nemá moc času. Vmžiku je za dveřmi, ale stihne mě povzbudit pohledem, který říká "počkej a uteč." Zapluji za temný červený závěs a přestanu dýchat. Porč mají tyhle masochysti vždycky červený závěsy všide, kde je to možný? Nějaká uchylka nebo co.

Těžké kroky projdou těsně kolem mě. Na chvíli ztichnou a já mám pocit, že se mi nedokrvuje hlava a každým okamžikem nervami exploduji. Když se znovu rozejdou a vzdálí se, mám samou radostí chuť vyskočit a začít zpívat. Vylezu zpoza závěsu a otočím se ke dveřím do temného podzemí, které mě zavede ven. Než se ale stačím dotknout kliky překvapí mě náhlá husina po celém těle.
"Madam?"ozve se za mnou hrubý hlas. Tep mi vyskočí do závratných výšek a krev se začne vařit v žilách. Pomalu se otočím a strachem přimhouřím oči. Najednou mám pocit, že jsem strašně malinká. Můj pocit se ještě znásobí, když před sebou spatřím obrovského nabušeného chlapa. Vyděšeně na něj hledím a za nic si nedokážu vzpomenout, jak se dýchá. Nejdřív otevřu pusu jako by se mě chtěl na něco zeptat, ale potom se mu oči rozšíří hrůzou i poznáním? On mě poznal a takhle se vyděsil? Asi nevypadám nejlíp, já vlastně ani nevím, jak přesně vypadám, ale že by až takhle strašně? No to snad ne.
Bezmocně zalape po dechu. Zakroutí hlavou a jeho obří tlapa mi dopadne na rameno. Pevně ho sevře a trhne se mnou dopředu. Jenom před ním poslušně cupitám. Postaví mě před velké dveře a já automaticky sáhnu po klice. Nestačím za ní zatáhnout a nade mnou se ozvehrozivá rána. Trhnu sebou a uskočím dozádu. Prudce narazím do hromotlukova těla on mě od sebe odstrčí. V tu chvíli mi dojde, že to byl hrom. Na střechu se snese vlna kapek a ty neúnavně buší nad našimi hlavami. Nadechnu se a projdu dveřmi dovnitř. Je to velké prostorná místnost. Je v ní příjemně teplo, protože v rohu hřeje velký krb a vesele a bezstarostně si plápolá.
"Tady počkej"zahřmí za mnou hlas toho velikána a zmizí ve dveřích. Vděčně se přesunu ke krbu a začnu si ohřívat ruce. Doháje, Porsche, jak se odtud dostanu?
Dveře se tiše otevřou a dovnitř vstoupí nějaký muž. Má dlouhé černé vlasy svázané do culíku a na sobě pouze bílé tričko a džíny. Jeho zjev mě zarazí. Když mi dojde, že na něj civím, rychle odvrátím pohled zpátky k ohni. Neujde mi, že překvapeně hledí do mého obličeje.
"Řekni mi, že je to vtip!"řekne veselým hlasem a přijde ke mně blíž. Upřeně civím do ohně a snažím se ho ignorovat. Jeho hlas se mi ale zarívá pod kůži a duní v hlavě.
"Ty nemůžeš být Porsche."pokračuje ve svojí samokonverzaci.
"Řekni mi něco, ať vím, že jsi to ty."zasyčí nebezpečně blízko mojí hlavy a já jenom pevně sevřu rty a mlčím.
"Ty nejsi Porsche."zašeptá ještě překvapeněji sám pro sebe. Upřu na něj nenávistý pohled a na jeho tváři se objeví pobavený výraz.
"Co jste to udělali?"zasměje se škodolibě.
"Vzali jste jí tělo nebo co?"pokračuje a vypadá, že se vážně dobře baví. Co je tohle za maníka? JE to vůbec upír? Mohla bych to poznat, ale nepoznám. Vypadá spíš na blázna, co utekl z blázince a teď se baví každou kravinou, co za cestu potká. Jo to by odpovídalo.
"Pojď se projít."řekne a otevře dveře, kterými jsme oba přišli. Nervózně se rozhlédnu po prostorném pokoji a vydám se za ním. Pomalu jdeme temnou chodbou a on otevře velké skleněné dveře přímo ven. Je tu malé kruhové nádvoří a uprostřed malá fontánka. Právě teď na zem padají obrovské kapky a vítr se tudy prohání a ledové studí. Jsme schovaní pod nějakou kamenou římsou a po stranách jsou další dveře, které vedou bůh ví kam. Moje šance utéct? Muž se otočí a zahledí se na fontánku. V jeho očích jde vidět radost a potěšení.
"Nádhera, co?"řekne zasněně a já se rozhlédnu, kam bych mohla utéct.
"Myslím, že nevíš, co s tebou zamýšlím. Jinak bys tu tak klidně nestála."řekne pobaveně s pohledem pořád upřeným na malé nádvoří, které plave pod nánosem vody. Otočím se a rozeběhnu se pryč. Je mi jedno, kam uteču. Mluví jako cvok, který chce někoho zabít. Nebudu čekat, až se rozmyslí.
"Právě jsi udělala správné rozhodnutí a třeba ti i došlo, co tě čeká!"zavolá za mnou pobaveně. Pevně k sobě semknu rty a donutím se neotočit. Nesmím se otočit. To je to, co po mě chce. Musím utéct!
Prudce vrazím do prvních dřevěných dveří a zalomcuji klikou. Ani se nepohnou. Hlasitě zakleji a otočím se, abych se znovu rozeběhla, ale něco mě přimrazí na místě. Stojí přímo přede mnou a na tváři má nevinný úsměv.
"Panebože"zašeptám tiše. Jeho výraz pomalu ztvrdne a já na tváři ucítím tvrdou ránu. Chytnu se za bolestně tepající tvář a pohlédnu do jeho očích. Už vůbec nejsou lidské. Teď s jistotou vím, že on člověk není. On je monstrum.
"Myslej jsem, že tě potrestám a budeš trpět. Nevím, jak jsi se sem dostala ani proč nejsi ve svém těle a máš tu tuhle ustrašenou holku, ale k pocitu vítězství mi teď bude stačit to, když zabiju ji a tvoje tělo. Prozatím."zařve na mě a já ucítím nápor slz, které se mi začnou valit do očí.
Nemuselo mi to dojít nikdy, ale možná by bylo lepší, kdyby mi to došlo hned. Stojím přímo před Svolávačem. Nejmocnějším upírem. Možná je někde mocnější, ale tady v okruhu pár měst, vládne on. Proč musím narazit zrovna na něj. Do mých nohou vrazí neviditelná síla a donutí je pohnout se. Neudělám ani pár kroků a silná rána do zad mě odmrští do strany. Ucítím tvrdou ránu o zem a ledové kapky, které se na mě začnou snášet. Zvednu hlavu a uvidím ho, jak pomalu vstupuje do deště s temným pohledem.
Pomalu se postavím a hledím do jeho očí. Ledová voda mi lepí oblečení na tělo a studí. Nemám šanci utéct. Nemám šanci ani přežít. Proč vždycky ztratím naději tak rychle? Realistycký pohled na mojí situaci? Přijde ke mně a chytne mě pod krkem. Zem pod mýma nohama zmizí. Potom ucítím naprostý stav beztíže. Odhodí mě a já dopadnu na hranu fontánky. Pomalu se postavím na nohy a zalapu po dechu. Znovu stojí u mě a chytne mě za vlasy. Nedokážu se bránit. Je strašně rychlí. Nestačím se nadechnou ani zavřít oči. Strčí mojí hlavu do vody ve fontáně a já překvapeně hledím do průsvitné rozbouřené vody, která mi bere dech. Moje ruce kloužou po vodě a nohy se nedokážou odlepit od země. Každou chvíli mám míň a míň kyslíku.Něco uvnitř mě nutí se nadechnout. Otevřu pusu a do mých plic vnikne voda. Bez kyslíku. Pokusím se sebou naposledy ze všech sil škubnout, ale nic se nestane. Pořád vyděšeně hledím do průzračné vody a nemůžu dýchat. Topím se. Po celém mém těle se začne rozléhat mravenčivé brnění. Umírám? Ucítím, jak se mi začne do končetin rozlévat teplo a vyhání odporný chlad. Před očima mi naskáčí temné flíčky a já vím, že je pozdě. Teplo pronikne celým mým tělem. Potom se to, ale stane.
(10./ NALEZNI SAMU SEBE 8.část
"Porsche?"zašeptá tichým chraplavým hlasem. Překryji si dlaní ústa, abych se vztekem a štěstím nerozkřičela nahlas. Teď si všimnu i toho, že jeho ruce jsou svázané k sobě dlouhým řetěznými pouty. Nad obočím má větší tržou ránu a po celém těle nespočet modřin a odřenin. Panebože.
"Chtěli mě dostat na svojí stranu, ale já jsem nepovolil. Nechtěl jsem, už jenom pro tebe. Pro tvojí památku jsem chtěl zůstat ten dobrý. Věděl jsem, že za mnou přijdeš. Věděl jsem, že v těch snech jsi mě volala k sobě. Chtěla jsi, abych za tebou přišel. Teď to chápu. Nechtěli mi dovolit zemřít, ale já to zvládl. Zvládl jsem to proto, abych se setkal s tebou. Volala jsi mě a já neslyšel. Teď můžeme být spolu."řekne a na jeho tváři se objeví úsměv. Jeho oči jsou pořád zavřené.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Více než nic?

Ano!

Komentáře

1 Angela Angela | 15. května 2007 v 21:13 | Reagovat

Už na tebe nebudu naléhat, aby jsi sem dala pokračování. Mno ruším svůj slib. Dej sem prosí, prosím pokračování. To čeká mě zabije =(

2 Kate Kate | 16. května 2007 v 15:35 | Reagovat

já....nemám slov, je to absolutně strašně napínavý a já nechci aby Patience s tělem Porsche zabil......já vim, že moje chtění nepomůže, ale budu doufat...:)....aspoň do příštího pokračování....:)

3 Hannah Hannah | 16. května 2007 v 20:36 | Reagovat

Týjo, je to fakt úžasný a líbí se mi to čím dál víc:)) Už se těším na pokráčo;)

4 Zuzka Zuzka | 16. května 2007 v 23:39 | Reagovat

Já taky. A strašně moc. Pokračování, please!

5 babarik babarik | E-mail | Web | 17. května 2007 v 1:00 | Reagovat

Ahoj mas fakt nadherny povidky..jelikoz si urcite nebudu scopna zapamatovat adresu tvyho blogu co kdybysme je spratelili?? Dik pa Bara...a pokracovani pls ;)

6 Lentilka Lentilka | 17. května 2007 v 13:07 | Reagovat

V pokračování doufám dnes večer:) není to ale uplně jisté:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama