close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11./SÍLA MYŠLENKY, SLOVA, ČINU 1.část

20. května 2007 v 10:15 | Lentilka |  Více než nic
Porsche Jaimison
Ta upírka Marian se pomalu rozpadne a zmizí. Šokovaně na to zírám. Jak se to mohlo stát? Andrew se od ní pomalu zvedne a pohleddo jeho očí mě vyděsí. Je v nich nefalšovaná nenávist a vztek. Jsou temné a děsivé. Ucuknu pohled a podívám se na Patience. Ona v mém těle. Umírá a nikdo z nás nemůže nic dělat.
"Andrew, měl bys udělat to o co tě Patience požádala."řeknu tiše, ale do jeho očí se nepodívám.
"Mám jí nechat umřít?"zeptá se mě zvýšeným hlasem nevěřícně.
"Nikdo z nás neví, co má dělat. Nikdo neví, jak jí zachránit."namítnu tiše.
"Ty můžeš být v klidu. Ty máš tělo, které tě nechce zabít. Ty s tu jen tak stojíš a nic neděláš."vyjede na mě ostře.

"Já jsem tohle nechtěla. Nechtěla jsem, aby to zašlo tak daleko. Můžu za to, že umírá, ale nevím, jak tomu zabránit. A nemysli si, že je mi to líto. Já byla v její hlavě. Já vím, jak se cítila, jak žila. Pro mě to není tak lehké jak to vypadá."řeknu tiše.
"Někdo by mohl vědět, jak jí zachránit."řekne tiše. Překvapeně se na něj podívám.
"Pohlídáš mi jí na chvíli?"zeptá se tiše a jeho pohled změkne. Jenom přikývnu.
"Já půjdu s tebou."ozve se najednou za mnou Matthew. Plácnu se do čela a zamračím se.
"K čemu bys mi asi tak byl?"vrátí se Drew do bojovné nálady.
"Jestli chceš vědět, jeslti jí může někdo zachránit měl bys mu vidět do hlavy, protože ti to sám od sebe asi neřekne. A to ty neumíš, zato já jo."řekne mu s úšklebkem na rtech. Ucítím jak se mi do očí hrnou slzy. Prudce zamrám, ale tím je jenom víc rozdráždím.
Andrew se rozejde, ale Matt se na mě ještě otočí. Možná uvidí paniku v mém obličeji a přijde blíž ke mně. Dívám se mimo něj a snažím se zastavit slzy alespoň dokud nezmizí. Přitáhne si mojí hlavu a lehce mě políbí na rty. Potom se na mě lehce usměje a zmizí ve stínech. Pomalu se sesunu na zem vedle Pat a položím pod její hlavu svojí mikinu.
"Řekni mi, že neodešel pryč."zašeptá Patience zničeho nic.
"Za chvíli se vrátí."řeknu jí klidně, ale můj hlas zní skřípavě a tiše. Jako když mi něco velkého uvízlo v krku a já nemůžu téměř ani dýchat.
Pokusím se vrátit zpátky do reality a uklidnit se. Vůbec se mi to nepovede. Zavřu oči a zaposlouchám se do ticha. Někde v dálce slyším zpívat ptáčky. Za chvíli by se mohlo začít i rozednívat. V korunách to lehce šustí a kolem nás jinak panuje hrobové ticho. Potom se místa kolem mě prosvětlí. Spatřím obrovský hřibitov a všechno kolem něj. Potom uvidím i dvě postavy. Dvě postavy na které se z toho všeho soustředím nejvíce. Vrátili se zpátky do toho domu. Do domu Svolávače.
Cítím to, co oni. Vidím to, co oni. Projdou ohořelými dveřmi dovnitř. Potom se obraz an chvíli rozmaže. Překvapeně zamrkám a dojde mi, co mě vyrušilo.
"Kde je Marian?"zašeptá ze spánku Patience a cukne sebou.
"Na chvilku odešla zkusit najít řešení, které by ti mohlo pomoci."řeknu rychle uklidňujícím hlasem.
"Dobře, dobře. Ale ať se jí nic nestane."zašeptá a znovu usne. Zavřu oči a pokusím se navodit si znovu obraz. Objeví se téměř ihned.
Andrew jediným pohybem ruky spálí celé dveře na prach a projde do velké haly v které dohořívá krb. V té místnosti se na něj překvapeně otočí muž, upír. Nejdřív se mu přes tvář mihne překvapený výraz, ale ihned ho zakryje samolibým. Drew znovu na ruce vykouzlí plamen a se stejně temným pohledem jako měl tady k němu přistoupí.
"Jak jí můžu zachránit?"zeptá se chladným, neosobním tónem.
"Koho?"odpoví mu škodolibě upír.
"Je v jiném těle a to jí teď zabíjí. Kdo ti pomáhal v tom vytáhnout z Porsche duši? Kdo?"zahřmí celým pokojem jeho naštvaný hlas. Za ním stojí Matthew a jenom se opatrně rozhlíží. Zřejmě čeká, kdy Drew toho nesmyslnýho pokládání otázek nechá.
"Celé jsem to vedl já. Řeknu ti to jednoduše. Nejde jí zachránit. Mimochodem, máš jistotu, že pořád jetě te´d žije? Tyhle věci jdou obvykle rychle."řekne škodolibě a uculí se na něj. Ohnivý plamen se nebezpečně zvětší, ale potom uhasne uplně. Andrew ustoupí a před něj si stoupne Matthew.
"Ó, náš velký Matthew. Pořád nechápu, proč jsi pro mě nechtěl pracovat. No což, co po mě chceš? Neměl jsi být náhodou dole a přemýšlet o mé nabídce?"zeptá se vesele. Mattovi přejde přes obličej posměšný výraz a oči se mu nepatrně rozzáří.
"Ale, ale. Snad se mi nechceš postavit."řekne rádoby veselým tónem, ale něco z té sebejistoty se vytratí. Celou dobu ho chtěl na svojí stranu, protože se ho bál? Mattovi oči zazáří jako když jsem ho viděla poprvé a já si všimnu, jak Andrew zkameněl. Svolávač sebou cukne a chce něco říci, ale z jeho úst nic nevyjde. Stojí jako ochromený a z jeho očí letí blesky. Potom po jeho obličeji přejede bolestný výraz. Jo,jo. Já vím, co prožívá. Cítím slabé chvění až v konečkách prstů a potom to zničeho nic přestane. Mattovi oči pohasnou.
"Mluví pravdu"řekne tiše Matt "Ale nedělal to sám. Byla tam s ním nějaká žena."
"To byla jen, jak se to u vás řekne, asistentka. Ta toho moc nezmůže."řekne pobaveně Svolávač, ale teď už to zní spíš jako naříkání.
"Matthew, Matthew."řekne vzápětí a mávne rukou. Ten závrávorá a chytne se za hlavu. Andrew na ně oba střídavě překvapeně hledí a potom se v jeho ruce objeví plamen.
"Víš, kdo byla ta žena?"zaptá se Mattheea a ten jenom přikývne hlavou, ale obličej má zkřivený v bolestné grimase. Panebože.
Andrew namíří plamen na Svolávače, ale ten proti němu natáhne ruku a plamen pohasne. Drew se pokusí znovu vytvořit plamen, ale nic se nestane.
"Dohajzlu"uleví si. Matt se narovná a v jeho očích zajiskří. Matthew, ne. Znovu se mu lehce rozsvítí oči a Svolávač ucukne bolestí. Andrewova ruka se rozhoří jasným plamenem. Matt stojí vzpřímeně a propaluje Svolávače očima.
"Nech mě napokoji!"zařve zuřivě upír a pokusí se znovu vztáhnout na Andrewa ruku, ale nic se nestane. Nedokáže se pohnout. Matthew se otřásá pod náporme vyčerpání a bolesti. Cítím jako by procházela spolu s ním i mým tělem. Chci zakřičet, ale nedokážu nic udělat. Jenom zírám na ten obraz před mýma očima. Andrew přistoupí k upírovi a ten vzplane modrým plamenem. Místností se rozlehne jeho bolestní křik a potom se rozpadne na prach. Konec. Je pryč. Matthew ulevně vydechne a pohasnou mu oči. Ulevně si oddechnu. Už jsem cítila něco nebezpečného. Něco bolestného ve vzduchu tam.
"Andrew, ta žena jí nedokáže pomoci. Mluvil pravdu, když říkal, že to vedl sám. Ta žena nemá žádné schopnosti. Je ot pouze bylinkářka. Nedokáže jí zachránit."řekne tiše Matt.
"Nebyla chyba, že jsi ho zabil. Nepomohl by nám. V jeho hlavě se rodil plán na to, že je najde obě a zabije je. Je dobře, že jsi ho zničil."řekne mu chlácholivým tónem a přes tvář se mu mihne stín smutku. Opře se o zeď a zhluboka se nadechne. Andrew najednou vypadá zničeně. Jeho tvář zbledne a rysy povadnou. Nikdo nezná nic, jak by mohl Patience zachránít. Nikdo nevím co má dělat. Patience umře.
"Dobře, Patience! Jak si přeješ! Měl jsem tě chránit a zklamal jsem! Slyšíš mě? Zklamal jsem! Můžeš v klidu odejít! Jdi si kam chceš! Už tě tu nedržím! Chci, abys odešla. Už nechci, abys víc trpěla. Nedokázal jsem tě před tím uchránit. Jdi někam, kde bude někdo lepší než jsem já. Jdi tam, kde ti nikdo neublíží, ale už odejdi. Jeslti chceš, abych tě propustil, tak se tak staň. Můžeš jít! Jsi volná! Já už tě tu nedržím!"rozběsní se Andrew. Potom si pomalu a zničeně klekne a schová obličej do dlaní. "Dohajzlu, nebudu tě tu víc držet!"zašpetá zničeně. Zaposlouchám se do jeho slov a cítím něco, co mnou projde. Najednou mám pocit, jako by odešla velká část mě. Chvíli mi trvá než si uvědomím, že to není můj pocit, ale jeho. Mám pocit, že je ve mně obrovská díra. Že světlo, které ve mně zářilo odešlo. Najednou mám pocit, že krev v mých žilách proudí studeně. Nedokážu se nadechnout. Chci se od něj odpoutat. Nedokážu vydržet ten smutek, který mě pohltí, když cítím to, co on. Než obraz uplně zmizí pronikne ke mně ještě jeden pocit. Ještě jedna bolest. Teď už ne psychická, ale fyzická. Cítím ostré pálení po celém těle. Obraz začíná pomalu ztrácet barvy.
"Andrew, je mi to tak líto. Chtěl jsem ti pomoci víc. Svolávač tě chtěl zabít, přenesl jsem jeho moc na sebe a nařídil mu, aby utočil na mě a ne na tebe. Nevzdávej to, ale postarje se mi o Porsche, prosím."řekne smutným tónem Matthew a zhluboka se nadechne. Potom se zhroutí k zemi. Obraz se rozplyne a já vykřiknu.
Svět přede mmou se pomalu rozmaže. Všimnu si slz, které padají po mém obličeji. Mým tělem se rozlije bolest, kterou jsem před chvíli cítila z Andrewa. Ztráta něčeho milovaného. Nedokážu se nadechnout. Otřu si oči a pomalu se postavím. Protřu si oči a vyděšeně se rozhlédnu. Pocítím náhlou apatii ke všemu kolem.
Každý náhrobek na hřbitově začne pomalu zářit slabým modrým světlem. Pomalu se to začne šířit po celém hřbitovu. Všechny začnou zářit. Jména vyrytý do kamene jasně svítí a na oblohu vylezou jarní červánky a začne pomalu vycházet slunce. Co se to děje? Celé moje tělo zachvátí vlna něčeho studeného a obejme mě. Nedokážu se pohnout. Modré světlo se obtočí kolem mých kotníků a pokračuje nahoru po celém těle. Všimnu si, že to samé se děje s Patience. Světlo mě pomalu vyzvedne do výšky a projede do mého těla. Nedokážu vykřiknout ani se bát. Pořád v sobě zřetelně cítím ten pocit bolesti, ten pocit, který človkě zažije, když ví, že umírá. Vidím, před sebou Matta. Znovu vidím, jak padá k zemi. Zavřu oči a pokusím se ten obrázek vypudit z hlavy, protože mě jenom nutí nedýchat. Protože ve mně jenom otevírá velkou černou díru. Pomalu se nadchnu a ucítím volnost. Potom uslyším hlas.
"Síla myšlenky, slova a činu."
Potom celé moje tělo zachvátí prudká vlna bolesti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Více než nic?

Ano!

Komentáře

1 Angela Angela | 20. května 2007 v 10:47 | Reagovat

Ne to NE, Matt nesměl zemřít. Určitě se ještě probere. Já se snad zítřka nedožiju.

2 Kate Kate | 20. května 2007 v 19:56 | Reagovat

co....jak....proč.....já myslím, že asi neumím mluvit, uplně mi to vzalo dech a to, že tady nemáš upoutávku na příště doufám neznamená, že už sem nemáš, co dávat, že ne?.......

3 Lentilka Lentilka | 20. května 2007 v 20:02 | Reagovat

ne jenom jsem jísem ted nechtěla dát, ale příští čás je poslední...

4 anefkaa anefkaa | Web | 20. května 2007 v 20:43 | Reagovat

ježišikriste!!!Já tě zabiju jestli někdo umře!jestli si myslíš,že mam úžeh a nedokážu tě uškrtit,tak jsi na omylu!Terko!!!!To nemůžeš!!

5 Zuzka Zuzka | 20. května 2007 v 22:12 | Reagovat

Páni, tak koukám, že nám Víc než nic spěje rychle ke konci. Za dva až tři měsíce dokončit celou knížku, to je tedy úctyhodný výkon. Kolik času jsi tomu týdně věnovala? A kdy přesně jsi začala psát?

6 Lentilka Lentilka | 20. května 2007 v 22:38 | Reagovat

Přibližně začátkem března... Fíha, najednou se mi to zdá jako krátká doba, co jsem to začala psát. Je fakt že mě to chytlo a dost bavilo, též doufám, že se vám to líbilo, ale neodbila jsem to trochu? třeba by dopadla líp, kdybych to tak neuspěchala...No a týdně jsem se tomu věnovala podle času, někdy jsem za den nenapsala nic, někdy pár stránek A4. Snažila jsem se psát denně...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama