close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 1.část

31. května 2007 v 21:27 | Lentilka |  Temnota světla
Opřela jsem se o strom a pokusila se uklidnit se. Cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo a zrychluje tep. Panika. Něco se mi otřelo o nohu. Vykřikla jsem a spatřila malé štěně u mé nohy. Bylo roztomilé a hledělo na mě přátelskýma hnědýma očima. Pomalu jsem se svezla na zem a ono na mě skočilo a stulilo se mi do náruče. Hladila jsme ho po heboučké strsi ušpiněné od bláta a snažila se uklidnit. Vůbec se mi to nedařilo.
Abigail uklidni se. Pomalu se nadechni. Výdech. Nádech. Zavři oči a představ si něco jiného. Uklidni se. Jsem v prdeli. Vážně jsem. V cizím světě a začíná mi hrabat. Já jsem prostě nahraná. Nasupeně otevřu oči a probudí se ve mně hněv. Hněv na všechno a všechny. Možná bych ho mohla zvětšit, ale to by mě nesměla tak strašně bolet hlava.

Pomalu se zvednu a pomalým krokem se vydám napříč lesem. Táhnu za sebou svojí pravou nohu jak kulhavej pirát a musím se po každým kroku opírat o strom. Štěně mě oddaně sleduje. Mohla bych mu vymyslet jméno. Co třeba Beruška? Nebo Eliška, Gerda nebo Damiána.
"Pojď sem holčičko."řekla jsem přátelsky a natáhla k štěnátku ruku. Přiběhlo ke mně a olízlo mi ruku. Vzala jsem ho do náruče a obrátila na záda. Aha, tak nic.
"Sorry"utrousila jsem mezi zuby a pustila ho na zem. Byl to kluk. Jméno nemůže být holčičí. Takže třeba Skyp.
"Skype, líbí se ti Skyp?"řekla jsem a štěně ke mně obrátilo pohled a vesele štěklo a poskočilo.
"Dobře, budeš Skyp."zamumla jsem spíše pro sebe a dál se trmácela lesem. Les začel pomalu potemňovat. Začala jsem být nervózní. Z bolesti hlavy jsem cítila mžiky před očima a sotva jsem pletla nohama. Uviděla jsem něco zvláštního. Ostře oranžové paprsky pronikaly skrze stromy a já uviděla něco, co mi připomínalo místo doma, ale tohle bylo jiné. Mělo to jinou vůni, jinou barvu. Přidala jsem do kroku a s každým špatným došlápnutím jsem usykla bolestí. Nepomáhalo, že jsem jako debil skákala po jedné noze. Pokaždé o něco zavadila a já měla pocit, že se mi do kotníku zabodl nůž. Konečně jsme došla na konec lesa. Přede mnou byl písek. Byl nažloutlý, ležely na něm kameny a zdál se být tak, opravdový. Zírala jsem na něj a potom jsem ještě šokovaná přejela pohledem k moři. Bylo obrovské a táhlo se do dáli. Tohle jsem neznala. Proč se náš svět vzdal těhlech krás? Voda byla průzračně modrá a vlny tančili po moři jako kurtizány, které chtějí nabřeh, ale nemůžou. Skyp se vesele vrhl do písku a zabořil čumák do slané vody. Vyděšeně vypískl a schoulil se mi u nohou. Neubránila jsem se úšklebku.
"Skype, jsi srab."řekla jsem pobaveně a štěně na mě jenom vesele zíralo a z tlamy mu odkápla slina. Konečně jsme odtrhla zrak od té nádhery a podívala se dál. Viděla jsem dům. Ne takový jako u nás. Tenhle byl měnší. Takový jsem viděla ve strých filmech z historie. Byl kamenný a malý. Za ním se rozkládalo víc takových domečků a tvořili celé město. Překvapením mi spadla čelist. Najednou jsem nevěděla jeslti mám utéct nebo jít za nimi. Toužila jsme znovu vidět lidskou tvář, ale bála jsem se, co se mnou udělají. Něco rozhodlo za mně. Moje hlava se začala točit a najednou se z pláže stala obrovská houpačka. Cítila jsem, jak se mi zvedá žaludek. Skyp pod mýma nohama nervózně knučel a skákal mi na nohu. Protřela jsem si oči a zamžourala na něj. V očích měl strach a potom se otočil zpátky k pláži. Zvedla jsem pohled k tomu, co ho tolik upoutalo. Kousek od lese procházela dívka. Měla tmavou pleť a tmavé vlasy svázané do dlouhého copu. Na rameni nesla džbán. Zaritě zírala do země, ael potom uslyšela Skypa. Zvedla pohled a voda ve džbánu se rozlila do písku. Chvíli stála a jenom na mě hleděla. Musela poznat, že tam nepatřím. Měla na sobě dlouhé světle zelené šaty, byli prosté a jednoduché. Její rysy byli tvrdé a obličej nepřístupný. Snažila jsem se vystrašeného Skypa uklidnit, ale nedal se. Když jsem se sklonila, abych ho uklidnila pohlazením omdlela jsem. Před očima se mi zatemnělo a já se řítila k zemi. Co udělala dívka dál už jsem nevěděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lentilka Lentilka | 31. května 2007 v 21:29 | Reagovat

Nejsem si jistá jestli je to dobré. Mě se to líbí, ale můj názor byl často jiný než ostatních. Jsem ráda, že to čte cca čtyři lidi, protože každý komentář potěší a čím víc, tím větší chuť psát a tím lepší pocit. Takže jsem ráda za ty, co čtou a tohle téma je neodradilo hned v začátku. :)

2 Zuzka Zuzka | 31. května 2007 v 21:58 | Reagovat

ÚŽASNÉ!!! Nechápu proč by tohle téma mělo někoho odradit, fakt ne, je totiž neokoukaný a strašně čtivý, podle mě je to zatím ten nejlepší začátek, co tu máš.

3 Lentilka Lentilka | 31. května 2007 v 22:04 | Reagovat

to jsem moc ráda, Zuzi, jenom mě trochu mrzí, že mi to komentuje a zřejmě i čte málo lidí, zato jsem ale strašně ráda za Vás, protože každý váš komentář mě přesvědčí, že to není zbytečná práce a baví mě to ještě víc psát to:)

4 Zuzka Zuzka | 31. května 2007 v 22:27 | Reagovat

Šak to znám, mě na stránkách komentuje tak, když trochu přidám, asi desetina lidí, ale to musí být můj šťastný den!

5 Peggy Peggy | 31. května 2007 v 23:22 | Reagovat

Hustý! Tohle je naprosto geniální hláška: Výdech. Nádech. Zavři oči a představ si něco jiného. Uklidni se. Jsem v prdeli. Vážně jsem.

PS: Tebe tenhle příběh psát nebaví? Mě se totiž strašně moc líbí. Možná by byli ostatní spokojeni, kdyby se z některých obyvatel městečka stali upíři :D

6 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 31. května 2007 v 23:24 | Reagovat

Nevěš hlavu, jsi dobrá, bylas a budeš ještě lepší.Tvůj výběr jsem nekomentovala, protože by to bylo zbytečné - myslím, že jsi byla rozhodnutá už když jsi dávala nabídky s příběhy na stránky.

Abigail - holčina, rozmazlená bohatstvím, pocitem vlastní důležitosti, samolibá. Skvělá radikální léčba pro život. Teda to, co jsi jí připravila. Už se těším, co všechno bude prožívat.

"Voda byla průzračně modrá a vlny tančily po moři jako kurtizány, které chtějí na břeh, ale nemůžou" - až na tu hrubku je to nejlepší věta, která mi vzala dech. Promiň, jsem romantik a dala jsem se tím unést víc než příběhem, ale opravdu se ti povedla. Úplně jsem to viděla.

Psala jsem ti u Lily, že mám pro tebe překvápko, ale asi to nebude tak žhavé. Vzala jsi mi vítr z plachet.

Takže, námořníče, spustit plachty, do plachet vítr, nabrat kurs směr Fantazie, ještě polibek Múzy na čelo a AHÓÓÓJ, ty to zvládneš!

7 Haňulka Haňulka | E-mail | Web | 1. června 2007 v 8:41 | Reagovat

Ahojík! Na můj blog si mi k povídkám psala, jakto, že mi tam lidi posílaj svoje dílka :-) Řeknu ti, že je to jednoduší, než se zdá...jsou to víceméně všechno moje kámošky. A (naštěstí) mi jich píšou tolik, že je tam skoro ani nestíhám dávat :-D

Tak se zas někdy stav,mám tam nový povídky. P@@@

PS: Nechceš se spřátelit? :-)

8 Lentilka Lentilka | 1. června 2007 v 14:11 | Reagovat

Peggy: super nápad s upírama, bude mě inspirovat a možná se tak doopravdy stane:-D A psát mě to baví jenom někdy váhám jeslti ho mám tady zveřejnit:-)

Yanniesse:Co mělo být ot překvapení? Moc děkuji za komentář:)

9 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 1. června 2007 v 14:30 | Reagovat

Nemáš zač... a překvápko asi nebude, říkala jsem ti, že jsi mě zase dostala, jsi výborná vypravěčka....

10 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 1. června 2007 v 15:27 | Reagovat

Mimochodem, kdy bude pokráčo....

11 Lentilka Lentilka | 1. června 2007 v 15:49 | Reagovat

asi za půl hodky?:D

12 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 1. června 2007 v 16:13 | Reagovat

Hmmmm, už se moc těším..

13 Rochelle Rochelle | Web | 3. června 2007 v 16:12 | Reagovat

pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama