close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Květen 2007

Tulákova píseň

6. května 2007 v 13:20 | Lentilka |  Poem
Věčnost v čase ztracená,
nesmrtelnost zemřela v očích ženy.
Smutné osudy odsouzených,
bolává náhoda samoty.


Osamělý tulák u cesty,
jeho zpěv se nese tmnou.
Jeho bolest, štěstí, láska.
Promluv k němu a poznáš,
co myslím.


Sám se nese tmou,
září v letním dni.
Zašeptej do vzduchu svá přání,
on tě uslyší.


Duše tuláka nese se tmou,
jeho hlas proudí vzduchem.
Poslechni si jeho píseň,
bolavou a tesklivou.


Poznej sílu,
kterou zná jenom on.
Osamělý tulák nočního večera.


Souboj Slunce s Měsícem

6. května 2007 v 13:14 | Lentilka |  Poem
Prudký oheň síly mocné
plane modrým plamenem.
Vzývá ohy všehomocné,
prudký příval ostrým světlem.
Hvězdy do dlaní touží spřádat,
touží ukrást z obluhy Slunce.
Měsíc nemůže ho zvládat,
jeho slzy padají k nám každý večer.

9./ VÍRA, KTERÁ NEUMÍRÁ 3.část

5. května 2007 v 19:30 | Lentilka |  Více než nic
Pomalu se dotknu hladké, slizké stěny a jdu za směrem pravé ruky. Každá cesta z bludiště vás odvede tak, že když půjdeme pořád po pravé ruce, nakonec vyjdete ven. Jenom aby to netrvalo věčnost. Adrenalin mě sice drží ve střehu, ale za chvíli ani on nepřemůže zimu a unavu. Po pár krocích mě zarazí chvění země pode mnou. Jsem tu naboso, takže každé nepatrné zachvění cítím zřetelně. Zaraženě stojím a přemýšlím, co to může být. Potom zaslechnu slabé prasknutí a zvuk, který připomíná drolící se hlínu ze země. Doháje!

9./ VÍRA, KTERÁ NEUMÍRÁ 2.část

4. května 2007 v 15:06 | Lentilka |  Více než nic
"Och, vidím,že jste se seznámili. Tohle je Leonardo, další můj test. Žije, no pokud se to tak dá nazývat, tu už stopadesát let. Ještě neumřel, protože ho dopuji jistou drogou a tak tu může stále být a je to jeden z mých nejlepších testů. Na tomto se přesně projeví, jeslti můžeš jít dál. Nechceme z tebe mít masochistku, ale nemůžeš být zase mírumilovná. Proto budeš potřebovat tohle"řekne mi vlídně a natáhne ke mně ruku. Opatrně z jeho rukou vezmu nějaká nástroje a dojde mi, že v ruce právě držím byč, sirky, nůž a kleště. S odporem to upustím na zem a ucouvnu zpátky do chodby.

Spasitelka

1. května 2007 v 22:10 | Lentilka |  Poem
Spasitelka
Tmou se nesl nářek noci,
měsíc zářil na nebi.
Sestoupila ke mě dívka něžná,
můj anděl krásný, spasitel.


Tmou se nesla jako nikdo jiný,
byla krásná, nevinná.
Nepohlédla mi do očí,
pouze ke mě ruku natáhla.


Neuvědomovala si,
co dělá její dotyk hebký.
Když dotkla se mé ruky
ucukl jsme bolestí.

Jak bezmocná kráska noci vznesla se na nebe,
měsíc zářil v jejích očích.
Přeji si,
ať vrátí se zpět ke mě hned!


Utekla a nevrací se,
její pohled ve snech mám.
Čarokrásná dívka noci,
jizvu v ruce nechala mi.

Když naříkal jsem do noci,
kůže zestárla, věky přišli.
Můj čas přišel odejít pryč,
přišla pro mě, můj anděl vysněný.

Jednorožec

1. května 2007 v 21:54 | Lentilka
Jednorožec je zvíře složené z několika tvorů, strašlivě řve, podobno jsouc tělem koni, co do noh slonu, co do ocasu vepři, co do hlavy jelenu, avšak mající místo parohů roh jeden dlouhý.

Walsch Neale Donald

1. května 2007 v 21:51 | Lentilka |  Classic
Hovory s Bohem pro mladé


Představte si, že byste mohli dát Bohu jakoukoli otázku a on by vám odpověděl. Na co byste se zeptali? Mladí lidé na celém světě kladou zajímavé otázky. Proto Neale Donald Walsch, jehož život se změnil v důsledku jeho rozhovorů s Bohem, měl další rozhovor. Je to velmi prostý a srozumitelný rozhovor. Odpovědi v této knize mohou změnit vaše názory na Boha, peníze, sex, lásku a na všechno, co vás ve škole učili. Jestliže vás zajímá, zda vám Bůh naslouchá, zda vám Bůh může opravdu pomoci, zda vás Bůh miluje a zda Bůh vůbec existuje, pak je tato kniha pro vás.
*Velice poutavá knížka, která mi ukázala, že pohledů na svět je mnohem víc a že Bůh tak jak je tady líčený je vcelku skutečný a pravdivý

9./ VÍRA, KTERÁ NEUMÍRÁ 1.část

1. května 2007 v 20:02 | Lentilka |  Více než nic
Vyděšeně hledím kolem sebe. Jsou tu velká skleněná okna, kterými dovnitř prosvítají malé obrazce. Jsou ale tak vysoko, že je nemožné se k nim dostat. Strop se tyčí vysoko nade mnou a já téměř rozmazaně vidím obrazy, které jsou na něj vmalovány. Kolem mě jsou kamenné stěny. Jsem v obrovské místnosti, která mi připomíná svatostánek bez dveří. Na podstavci leží rakev v které jsem byla uložena a v místnosti je ještě nějaký stůl a různé harampádí. Pokusím se pomalu postavit, ale moje nohy zaprotestují a já se nebezpečně zakymácím a zpadnu zpátky do sedu. V tom si všimnu v roho podivného stínu, který se pohne. Chci se zeptat, co tam dělá, ale moje rty se jenom pohnou a vyjde mi z hrdla tiché zachraptění. Přišla jsem o hlas? Osoba pomalu vyjde ze stínu a já si i v tom šeru všimnu, že je to mladý muž. Má úzká ramena a působí i docela drobně. Jde ke mně pomalým vyrovnaným krokem s úsměvem na rtech. S potlačením bolesti se postavím a naštvaně mu hledím do tváře.