Duch jako samostatná substance
je obecné označení pro představu nehmotné nadpřirozené bytosti. Má být tvořen samotnou energií, nebo hmotou jakési mlhovité konzistence. Traduje se, že duchové mají sídlit tam, kde někdo zemřel nepřirozenou smrtí, nebo se duše neodpoutala od těla. Mají se nacházet ve městech i v přírodě, nejčastěji však na hřbitovech. Velmi často se vyskytují v různé fantasy literatuře s dobrými i zlými vlastnostmi. Náboženské směry nedefinují přesně, zda mají být duchy také andělé, démoni, lesní víly, skřítci nebo vodníci a zda mají nějaké podstatně rozdílné schopnosti.
Duch jako součást živého tvora
Filozofické směry, které připouštějí existenci duše, často rozlišují duši, jako jakýsi životní princip a ducha (spiritus), jako podstatu svobodné vůle a abstraktního poznání.
Vyvolávání duchů a spiritismus
Jsou známy aktivity lidí, kteří věří v možnost vyvolávání duchů a komunikování s nimi v tajemném prostředí.
Genius loci
V latině znamená toto slovní spojení duch místa.
V římské mytologii byl Genius loci duch či bůžek, ochraňující určité místo, často býval zobrazován jako had. V dnešním slovníku má však tento obrat spíš význam specifické atmosféry dané oblasti, než jakési místní ochraňující síly.
Genius loci je také nepravidelná (ale častá) rubrika časopisu Reflex, která pojednává právě o zajímavých či významných místech po celém světě i v Česku.