close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

EPILOG

21. května 2007 v 22:48 | Lentilka |  Více než nic
Světlo poráží temnotu? Ale no tak, neblázněte. Pohádky jsou pro šílence. Šílence, co věří. Věříte? Nebuďte hloupí. Stejně, já věřím.
Květen je krásný měsíc. Modré nebe a slunce. Všechno rozkvétá a vynutí si to úsměv na vaší tváři. Nevím proč, ale já jsem se mračila. Měla jsem k tomu dobré důvody. V poslední době jsem se ráda mračila. Chtěla jsem být šťastná, ale nějak jsem to nedokázala překonat. Nedokázala jsem se nahodit zpátky. Povede se mi to. Vím to, stačí k tomu jediný povel. Dejte mi pár dní. Třeba se to zlepší. Byla jenom jedna jediná věc, co mě rozzářila. Ale teď jsem se nemohla smát.
"Porsche, zlatíčko, jsi v pořádku?"přišla ke mně starostlivě máma a zkoumavě si mě prohlédla. Vynutila jsem na tváři úsměv.

"Jistěže jsem. Jsem v pohodě."řekla jsem nuceně.
"To jsem ráda. V poslední době jsi strašně přešla. Chci ti jenom říci, že život jde dál a ty se nesmíš nad smrtí pozastavovat. Truchli, ale jdi dál. To je všechno. Budeš připravená jít na pohřeb zítra?"zeptá se, ale vypadá klidně. Přesvědčila jsem jí, že jsem v pořádku. Jenom přikývnu a s radostí se otočím pro telefon, abych nebyla nucená pokračovat v tomhle rozhovoru.
"Porsche?"ozve se v telefonu ten známý hlas.
"Ano, Patience, co potřebuješ?"zeptám se překvapeně. Pořád mě překvapuje, že jsme se teď obě změnili. Je to jako najít sestru, která bydlí daleko od vás a vás to rmoutí. Pořád mě to překvapuje.
"Něco jsem si uvědomila. Když jsme byli na tom hřbitově a vrátili se zpět do svého těla, víš že ano?"zeptá se opatrně a já jenom něco brouknu, aby pokračovala.
"Viděla jsem podivné tváře, podivné obrazy. Myslela jsem,že to nic neznamenalo, ale teď mi to došlo."řekne nadšeně.
"Patience, vymáčkni se konečně."řeknu netrpělivě.
"Viděla jsem svůj příběh. Viděla jsem svou matku a otce jak se seznámili, viděla jsem, jak mě moje matka odložila a odešla v slzách.A viděla jsem ještě jednu věc."řekne tajemně. Kdyby stála u mě asi po ní už skočím.
"Nech toho, prostě to řekni!"
"Viděla jsem svého bratra!"řekne nadšeně a já uslyším její veselý smích. Jenom překvapeně zůstanu zírat na sluchátko.
"Chci je najít!"pokračuje dál.
"To je úžasné."dostanu ze sebe po chvíli. Dostanu pocit, že já jí vůbec neznám. Proč jsem měla pocit toho souznění? Jsme jenom dvě holky, co měli společný příběh. Nic víc. Najednou dostanu ještě hlubší pocit prázdnoty.
"Blíží se víkend.Přijedu za tebou a řeknu ti, co chci dělat!"dostane ze sebe a já se pomalu uklidním. Možná to taklhe mělo být. Třeba jsme doopravdy spřízněné duše. Možná ne a možná ano.
"Myslím, že nebudu rušit. Znovu tam jdeš?"zeptá se tiše.
"Jdu tam."odpovím s úsměvem nad jejím spykleneckým tónem.
"Jsi šílená. Jsi tam každý den a určitě i někdy večer a to ti ani nevadí, že se tam večer nesmí!"řekne pobaveně a položí telefon. Na tváři mi zůstane úsměv. Tohle je další věc, která mi zlepší náladu. Teď můžu jít.
Vejdu do velké bílé budovy a otřesu se odporem. Všechno tu skoro vypadá jako v márnici. Projdu tolik známou cestou a kývnu na tváře, které teď každý den výdám. Jsem tu více než doma. Pomalu otevřu dveře a nahlédnu dovnitř. Překvapí mě, když ho uvidím stát vedle postele. Jako každý den mi vyrazí dech to, jak vypadá. Oči se mi zalijí slzami. Je to anděl, které je tu pro mě. Jenom nechápu,proč je oblečený. Ne, že by mu bílé tričko a džíny neslušeli, ale proč neleží? Možná už je čas, kdy ho propustí. Možná bych se měla vrátit o pár týdnů zpátky.
Když byl Matthew pryč, myslela jsem, že umřu s ním. On pro mě odešel. Vrátili jsme se do domu Svolávače, Andrew mi nic neřekl. Prostě mě tam jenom zavedl. Matt seděl opřený o zeď a na tváři měl bolestný výraz. Myslela jsem, že sním. Když mě uviděl, pokusil se usmát, ale byl to spíše škleb. Bolestná grimasa. Nakonc skončil v nemocnici s otřesem mozku. Jsem tu u něj každý den, abyh se přesvědčila, že jsem ten den nesnila a že tu skutečně je. Když mě uvidí teď, přijde ke mně a políbí mě na čelo. Tohle je ta věc, která mě dokáže rozesmát a rozzářit.
"Jsi v pořádku? Co děda?"zeptá se tiše.
"Pohřeb je zítra."řeknu tiše.
Někdy se věci mění. Člověk si může myslet, že to tak skuteně je, ale pravda? Ta je vždcyk jiná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Více než nic?

Ano!

Komentáře

1 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. května 2007 v 7:43 | Reagovat

Ahoj. Nechtěla jsem už psát, ale musím ti poděkovat. Ten konec je nádherný!!!! Vlastně celá kniha. Děkuju ti za to. Byl to fantastický příběh a já jsem ráda, že jsem ho mohla číst. Lentil, piš dál. Píšeš skvěle!!!!

2 babarik babarik | E-mail | Web | 22. května 2007 v 9:30 | Reagovat

jako bylo to uzasny..sem moc happy ze nikdo neumrel!! a budes psat neco dalsiho??

3 anefkaa anefkaa | Web | 22. května 2007 v 14:00 | Reagovat

Yanniesse:jak to myslíš,že si nechtěla psát?To je hrozné!Na tvé komentáře se vždycky těším =) A terka určitě taky...Já si říkala,co se děje že už vůbec nepíšeš :(

4 Angela Angela | Web | 22. května 2007 v 16:59 | Reagovat

Skvělé. Hrnou se mi slzy do očí nad tím závěrem. Nechala jsi nás dlouho čekat, než jsme zjistili, že nikdo nezemřel. Už jsem tu pro Matta brečela a on měl jenom otřes mozku. Vážně piš dál....

5 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. května 2007 v 18:36 | Reagovat

Anefka : víš, připadam si hloupě. Zaprvé v poslední době tady (nejenom tady) házím dlouhé příspěvky s komentářem jenom já (to ta moje ukecanost...:-))) ) a pak mám dojem, že na vás asi moc tlačím s pokračováním. Budiž mi omluvou, že se mi vaše knížky opravdu líbí a vždycky se strašně těším jak to bude dál.

6 anefkaa anefkaa | Web | 22. května 2007 v 18:40 | Reagovat

Yanniesse:Jenom za sebe ti říkám,že chci aby si dál psala komentáře!Vždycky se na ně moc těším =) Nemusíš psát nějak dlouhý,ale ty jsou právě nejlepší,klidně stačí pár slov...já jsem jedině ráda,když lidi komentují mojí knihu :) Pak mam chuť psát,protože vím,že se aspoň někomu líbí =)

7 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 22. května 2007 v 19:14 | Reagovat

Anef : díky.....

8 Lentilka Lentilka | 22. května 2007 v 19:50 | Reagovat

TOhle je konec Více než nic a teď asi začnu úsátněco nového, nevím přesně co, ale něco mě napadá, jenom si vybrat...:D

Souhlasím s Ančou:) Když vidím nový komentář vím, že tu ten dotyčný byl a chce vyjádřitsvůj názor:) a za ten ať je jakýkoliv jsem strašně ráda:)

9 Angela Angela | Web | 23. května 2007 v 18:41 | Reagovat

MOžná bys někdy mohla k tomu napsat pokračování. Mě by totiž zajímalo jak to dopadne mezi Patience a její rodinou a hlavně Drewem.

10 Alfík Alfík | 27. května 2007 v 21:15 | Reagovat

Huh.

Až dneska ráno (heh, spíše v poledne) jsem si konečně našla čas, abych si tvou knížku "Víc než nic" přečetla. No, a jelikož ti na ni názor píšu až k Epilogu, je jasný, že jsem se od ní hnula možná tak k jídlu a k povinnostem =).

Skvělá knížka, skvělý nápad, skvělý postavy, skvělý styl psaní =). A i když mě občas překvapily nějaký ty hrubky, neodradily mě, což zase potvrzuje, jak se mi to šíleně líbilo.

Jsem strašně ráda, že jsem to začala číst až v celku, protože ačkoliv jsem toho měla na dnešek naplánovanýho víc, tak bych asi nevydržela pořád čekat na pokračování, jako čekaly holky, jejichž komentáře jsem si občas četla =).

Takže - děkuju, že jsem se dostala k tvýmu blogu díky tvým vzkazům na různých stránkách o Buffy, které navštěvuju, kde jsi psala o té verzi pokračování =). Je to opravdu snad nejlepší blog, který jsem zatím navštívila a příští víkend už se těším, jak budu číst "Něco jako tma" ;-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama