Skočím do vody a plavu rychle zpátky do paláce. Eurynomé na mě čeká a zářivě se na mě směje.
"Vítej, Tyché"přivítá mě. Jenom na ní kývnu. Když neuvidí na mé tváři usměv zamyšleně si stáhne divoké vlasy z obličeje a přitočí se ke mně.
"Copak tě trápí?"zeptá se mě tiše.
"Tam nahoře, měla jsem svůj život, proč si ho nepamatuji? Proč si pamatuji jenom útržky?"zeptám se jí. Když tro dopovím v jejích očích zasvítí naštvané jiskřičky. Její ústa se skřivý do jedné tenké linky a přimhouří oči.
"Ty si něco pamatuješ?"zeptá se nabroušeným temným hlasem.
"Já-já si pamatuju jenom trochu. V mysli mi běhají obrazy a já nevím, co znamenají, neznám jména, místa nic, ale pořád mám v mysli nějaké tváře a místa."řeknu jí nervózně.




