Červen 2007

4./ODVAHA? 8.část

30. června 2007 v 18:37 | Lentilka |  Temnota světla
Skočím do vody a plavu rychle zpátky do paláce. Eurynomé na mě čeká a zářivě se na mě směje.
"Vítej, Tyché"přivítá mě. Jenom na ní kývnu. Když neuvidí na mé tváři usměv zamyšleně si stáhne divoké vlasy z obličeje a přitočí se ke mně.
"Copak tě trápí?"zeptá se mě tiše.
"Tam nahoře, měla jsem svůj život, proč si ho nepamatuji? Proč si pamatuji jenom útržky?"zeptám se jí. Když tro dopovím v jejích očích zasvítí naštvané jiskřičky. Její ústa se skřivý do jedné tenké linky a přimhouří oči.
"Ty si něco pamatuješ?"zeptá se nabroušeným temným hlasem.
"Já-já si pamatuju jenom trochu. V mysli mi běhají obrazy a já nevím, co znamenají, neznám jména, místa nic, ale pořád mám v mysli nějaké tváře a místa."řeknu jí nervózně.

4./ODVAHA? 7.část

28. června 2007 v 18:21 | Lentilka |  Temnota světla
Rychle se vynořím a začnu plavat k lodi. Demetrios jako upír dýchat nemusí a za to, co po mě chtěl si zaslouží, aby zůstal na dně moře navěky. Naštvaně plavu k lodi, která se jenom nepatrně pohybuje a nic se na ní nehýbe. Podivný pocit jako když mi něco proplave pod nohama mnou projede rychle a já se jenom otřesu a přidám do tempa. V okamžiku se přede mnou vynoří rusovlasá hlava. Úlekem vykřiknu a jenom se na ní vyděšeně dívám. Má bledou pleť, divokou kudrnatou a roztřepenou rudou hřívu a malé červené rtíky. Její oči jsou světle modré jako voda ve které plaveme. Dívá se na mě fascinovaným pohledem a ruce má volně položené podél těla jako by jí nedělalo námahu být nad vodou. Já už cítím, jak mě začínají bolet nohy, kterými zběsile šlapu vodu, abych se neutopila. Kousek od ní se vynoří Demetrie, ale jeho pohled je prázdný.

Hayden Panettiere

27. června 2007 v 13:56 | Lentilka
Celé jméno: Hayden Leslie Panettiere
Výška: 1.55 m
Barva očí: zelená
Barva vlasů: blond
Matka: Lesley Panettiere
Otec: Skip Panettiere
Sourozenci: mladší bratr Jansen Panettiere
Oblíbené: zpívání,gymnastika,ježdění na koni,piano a plavání
datum narození: 21. srpna 1989
místo narození: Palisades, New York, USA

Heroes

27. června 2007 v 13:47 | Lentilka
Seriál Heroes měl premiéru 25. září na stanici NBC. První díl sledovalo rekordních 14 miliónů diváků. Již po odvysílání prvních pěti dílů se seriálu podařilo dostat na první místo v žebříčku nejoblíbenějších amerických seriálů. Příběh pochází z pera Tima Kringa, který udělal z atraktivního tématu pro Hollywoodský letní blockbuster drama, bez žádných pláštěnek a bez akčních pasáží. Spíše se mluví a sledujeme jak se se svými nově nabytými schopnostmi vyrovnávají hlavní hrdinové.

Děj se točí hlavně okolo několika běžných lidí, kteří na sobě začínají zjišťovat, že mají super schopnosti. Jako v každém správném seriálu jsou zde hrdinové dobří a zlí. Hlavní zápletkou je hrozící nebezpečí zničení New Yorku atomovým výbuchem, kterému musí Hrdinové zabránit.
Televize NBC oznámila, že seriál bude mít i další řadu.Heroes prý předčil ve sledovanosti i seriál Lost

Milo Ventimiglia

27. června 2007 v 13:35 | Lentilka
Milo Ventimiglia

Herec

Datum narození:08.07.1977 Místo narození:Anaheim, Kalifornie, USA Znamení :Rak Milo má rád snowboarding, skateboarding, vaření a silná auta (které si dokonce i pojmenovává. Jeho současný sporťák se jmenuje Evelyn).

4./ODVAHA? 6.část

26. června 2007 v 18:22 | Lentilka
"Chci to znovu zkusit, chci se pokusit znovu se spojit s nějakou osobnou."řeknu jí rychle. Trochu zmateně přikývne. Opřu hlavu a o zeď a zavřu oči. Zjistím, jeslti si vymýšlím nebo ne.
"Madam?"vyděší mě vzdálený hlas. Otevřu oči a ve dveřřích znovu uvidím stát toho muže, co naposledy.
"Elisho, počká to, až se vrátím ano? Jenom si na chvilku odskočím."řeknu jí s úsměvem a pomalu se vydám za mužem. Obezřetně se vydrápu na palubu a s potěšením zjistím, že musí být ještě dost brzy ráno. Na palubně uvidím jenom Demetriose a muže, který mě sem dovedl, ten ale okamžitě mizí v nějakých dveřích.
"Co po mě chceš?"zeptám se opatrně.
"Když jde o společnost jsi velice schopná, ale jestli se dostaneš do problému, tak jsi, ehm, jak to říci, v hajzlu."řekne mi zamyšleně.
"Mě to takhle vyhovuje."řekne s přimhouřenýma očima.

4./ODVAHA 5.část

25. června 2007 v 22:07 | Lentilka |  Temnota světla
Když vystoupím z malé lodičky všude už je tma. Doléhá ke mně veselá hudba z dálky i nezřetelný smích.
"Půjdeš dovnitř. Splyneš s davem a ukážeš nám kudy máme jít dovnitř. Ostatní přijdou za chvíli. Teď jdi."nařídí mi Demetrios a schová loď do stínu. Pomalu se rozejdu, ale po pár krocích se zarazím. Otočím se na něj a všimnu si jeho otráveného pohledu. Jsem otravná ženská?
"Co s těmi lidmi bude?"zeptám se ho nejistě.
"Potřebujeme oblečení, potřebuje nářadí, potřebujeme toho hodně."odbude mě rychle.
"Ale co bude s lidmi? Taky je odvedete na loď?"zašeptám a ucítím, jak se mi začne chvět brada.
"Vy jste byli výjimka. Vy jste zásoba, kdybychom nenašli žádnou pevninu nebo museli zůstat déle na moři. Najíme se, když jsme tady."vysvětlí mi a otočí se ke mně zády na znamení, že tenhle rozhovor je u konce.

4./ODVAHA 4.část

24. června 2007 v 16:39 | Lentilka |  Temnota světla
"Zavři oči a uvolni se"dolehne ke mně tichý hlas Elishy. Pokusím se na tvrdé podlaze maximálně uvelebit. Cítím napjatost v každém svém svalu, ale nedokážu je uvolnit. Ucítím Elishi ruku na svém spánku a ucítím uvolnění, které projde celým mým tělem. Nechápu, jak to udělala, ale mlčím.
"Vzpomeň si na nějaká zážitek s osobnou s kterou se chceš spojit. Musí být silný a velice živý."nabádá mě tiše. Hlavou mi prolétne roj myšlenek. Netuším s kým chci vlastně mluvit. Máma? Nedokážu si vybavit žádný živý okamžik. Maylee? Co bych jí řekla? Jeden obraz a živá vzpomínka mi prolétne myslí jako šíp. Neuvědomím si to a myšlenka se začne rozplývat.
"Tak je to správně, nech jí doputovat, až k cíli."řekne mi tiše Elisha. Vysvětlovala mi to. Na první pokus mi pomůže spojit se s někým a potom už by se mi to mohlo povést samotné. Nechá na mě s kým se spojím. Musím k němu v myšlence doputovat a když se mnou bude chtít mluvit otevře se mi. Nemůžu mluvit s někým, kdo nechce. Na to nejsem dostatečně silná. Potom už prý budu vědět, co dál. Před očima se mi začnou objevovat hvězdy. Najednou jako bych padala z noční oblohy.

4./ ODVAHA? 3.část

21. června 2007 v 19:18 | Lentilka |  Temnota světla
Když znovu otevřu oči proniká do cely malým okénkem trochu světla. Zvědavě do něj nahlédnu a spatřím tyrkisově modrou vodu. Vlny narážejí do lodi a je viděj jenom kousek modré oblohy a delfíni, kteří zvědavě vyskakují z vody. Odtáhnu se a znovu se posadím na zem. Elisha spí schoulená v klubíčku a tváří se klidně. Pořád mám před očima její pohled, když se zezhora ozíval ten křik. Pořád jí vidím, jak křičí. Z přemýšlení mě vytrhne chrastění klíčů. Vyděšeně se otočím po dveřích. Tenhle zvuk se mi spojil s křikem a bolestí. Pouhé chrastění klíčů. Uvidím dva muže, kteří vejdou dovnitř. Všichni se namáčkou ke stěnám a vyděšeně je pozorují. Koho si vyberou?
Jejich pohled spočine na klidně spící Elishe. Pomalu si před ní stoupnu, ale pořád zírají skrze mě. Rozejdou se mým směrem. Vrazí do mě a Elisha se zmateně posadí. Promne si oči a zvedne pohled. Jeden z mužů se před ní postaví a vezme jí za drobnou ručičku.

Temnota Světla Otázky pro tebe

20. června 2007 v 19:39 | Lentilka




1./ Líbí se ti tenhle námět i začátek knížky?



2./ Kdo je tvůj oblíbenec a kdo ne? Proč, co se ti nejvíc líbí nebo nelíbí. Kdo ti je nejbližší?



3./ Jakou pohádkovou bytost bys tam chtěla potkat?



4./ Co ti tam chybí nebo naopak přebívá?

5./ Znáš nějakou podobnou knížku se stejnou tématikou?



6./ Chceš tam mít upíry? Kdybych je ted odstranila nic se nestane, mám námět i bez nich, oni jsou jen taková třešnička. Co jim říkáte?



7./ Čteš to ráda? Četlas i Více než nic a Něco jako tma? Co se ti líbí nejvíce? Proč a kdo ze všech knížek je tvůj oblíbenec? :-)

Justin Chambers

19. června 2007 v 23:08 | Lentilka



Filmografie:
2005Southern Belles ...Rhett Butler
2004Secret Service, The ...Charles Brody
2003For Which It Stands ...German Soldier
2002Hysterical Blindness ...Rick
2001Svatby podle Mary (The Wedding Planner) ...Massimo
2001Mušketýr (The Musketeer) ...D'Artagnan
1999Seasons of Love ...Adult Hocking
1999Liberty Heights ...Trey Tobelseted
1997Rose Hill ...Cole Clayborne
1996Harvest of Fire ...George
1964Another World ...Nicholas 'Nick' Hudson #1 (1995)


Chris Evans

19. června 2007 v 22:54 | Lentilka


Christopher Robert Evans se narodil 13. června 1981 v Sudbury v Massachusetts zubaři a tanečnici. Má ještě 3 další sourozence - starší sestru Carly a mladší dvojčata - bratra Scotta a sestru Shanu. Chris pochází z italsko-irského rodu.

Pevně věřící katolík Chris navštěvoval Lincoln-Sudbury Regional High School a zde se také rozhodl být profesionálním hercem. Poté, co se to rozhodl říct rodičům, skončil jako asistent v kastingové firmě v New Yorku. Během této práce docházel na hodiny herectví, aby zlepšil svoje schopnosti. S pomocí svého agenta, kterého potkal již dříve, dostal příležitost, vyzkoušet si pár rolí - ovšem až po té, co dokončil střední školu.

4./ ODVAHA? 2.část

19. června 2007 v 22:40 | Lentilka |  Temnota světla
Nevím, jak jsem dokázala usnout, ale najednou se probudím. Mám těžké víčka a pořád lehce dezorientovaný pocit. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, co mě vyrušilo. Křik žen a pláč dětí. Všichni jsou vyděšení. Co se tady děje? Konečně spatřím statného muže, který drží jednu ženu a vláčí je za sebou z cely. Nikdo jí nepomůže a já si všimnu jen děsu v jejích očích. Má v nich smrtelný strach a paniku. Ona tady byla sama, bez dítěte. Postavím se a pomalu jdu ke dveřím mříží. Muž se na mě otočí a zvědavě si mě prohlédne. Elisha za mnou vyděšeně vykřikne. Muž pustí ženu a ta se vyděšeně schoulí do klubíčka a začne vzlykat. Chytne mě pod krkem a já na něj zůstanu jenom vyděšeně zírat. Potom to uvidím v jeho očích. Tu temnotu a prázdnoto. Tohle nejsou lidské oči. "Oni nejsou jako mi."proběhne mi v hlavě to, co mi řekl Will. Nejsou jako mi. Jeho oči jsou temné a téměř bez citu. Vidím v nich ale něco, co jsou u nikoho nezažila. Je v nich bolest z prožitých let. Je to jako koukat se do očí zoufalému starci, který ztratil vůli žít a jenom přežívá. Přežívá z bolesti.

Jared Leto

18. června 2007 v 21:49 | Lentilka
Obrázek “http://www.jaredletoonline.com/coppermine/albums/userpics/normal_1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.



Narozen: 26.12.1971 v Bossier City, Louisiana, USA
Také zpívá: 30 sec to Mars (spolu se svým bratrem, Shannon Leto, a dvěma přáteli)

- patří mezi 50 nejkrásnějších lidí planety
- hobby: snowboarding, skateboarding, horolezectví, psaní písní, čtení a malování
- oblíbené jídlo: popcorn, zelenina a horká čokoláda
- jí jen drůbež, ne zvěř
- má psa jménem Judas
- byl zasnouben s Cameron Diaz (2002)
- mohl hrát ve filmu 'Flags of Our Fathers' (2006) ale raději se věnoval své skupině

4./ ODVAHA? 1.část

17. června 2007 v 20:28 | Lentilka |  Temnota světla
Prudce do mě strčí a já zavrávorám. Ocitnu se v malé místnosti, vězení. Kolem je jenom zeď a mříže. Rozhlédnu se kolem sebe a vydím vyděšené tváře žen a dětí. Všechny mají tvář schovanou v dlaních a drží svoje dítě nebo sedí odstrčené stranou. Zůstanu tam pouze stát a nedokážu pochopit, co s námi chtějí dělat. Nebylo v pohádkách, že chtěli jenom muže? Potřebovali je na pomoc a podobné věci. Co chtějí dělat s námi? Jedním malým skleněným okénkem sem proniká slabý svit měsíce. Slyším jenom vlny narážející do lodě a hlasitý smích a hovor zezhora. Kdybych Maylee víc poslouchala, kdybych se chtěla víc učit. Pomohlo by mi to. Ona by se dokázala ubránit, ona by věděla, co dělat aby jí nechytili. Já ne. Já jsme dokázala jenom stát a jít. Odevzdaně jako na porážku. Bylo marné házet sebou nebo se o něco pokoušet. Ten, kdo neumí se neubrání. Mohla bych se pokoušet utéct, ale jestli se to tady nedaří skoro nikomu jenom bych je naštvala. Potom by to bylo horší. Všimnu si starého muže sedícího na židli za mřížemi. Má stříbrné vlasy a unavené sklopené oči. V jeho ruce si všimnu doutníku nebo něčeho na ten způsob.

3./UČITELKA 9.část

16. června 2007 v 16:31 | Lentilka |  Temnota světla
"Protože se bojím, že už nebudu mít čas. Protože cítím, že teď je ten pravý čas zakřičet."vysvětlím mu tiše.
Pomalu stáhnu jeho ruce ze svých tváří. Probudí se něco, co tu bylo předtím. To bylo to, co mě drželo. Toužila jsme ho mít ráda, ale bála jsem se. Ta touha byla někdy uvnitř mě a nahradila jí zloba. Jsou city, které nesmíš potlačovat. Jsou věci, kterým se neubráníš. Jsou věci, které ti můžou proplavat mezi prsty a ty už je nechytíš. Jsou okamžiky, které nevrátíš a osoby, které potkáš jen jednou. Jestli toužíš křičet, křič. Jestli se probudíš a budeš se cítít na to, že můžeš létat. Vzlétni. Já chci křiet. Toužím křičet ze všech plic. Toužím křičet od té doby, co jsem se ocitla tady víc než kdy jindy. Toužím křičet. Budu křičet. Zavřu oči a políbím ho. Všechno kolem zmízí. Všechno kolem se rozplyne. Křik je slyšet z velké dálky a najednou cítím jako by něco obrovského spadlo. Najednou mám pocit, že jsem volná. Vznáším se ve vzduchu. S ním.

3./UČITELKA 8.část

15. června 2007 v 23:29 | Lentilka |  Temnota světla
Taky se rychle zvednu. Ještě cítím slabou závrať, ale jinak se cítím dobře. To bude těma houbičkama a smradlavou mastí na těch ranách. Doploužím se ke dveřím a otevřu staré dveře. Venku poklidně stojí Geisha a po Quasim ani stopa. Skyp ke mně ihned přiběhne a začne se na mě sápat. Láskyplně ho podrbu za uchem a přitulým se k němu.
"Už jdi. Čekájí tě. A dávej si pozor. Nůž, který držíš se může obrátit i proti tobě. Jeslti chceš křičet křič. Nezapomeň, že jsou city, které nesmíš potlačit."napomene mě a zmizí vevnitř. Mám chuť se jí ještě na něco zeptat, ale radši se otočím a pomalu vyšplhám na Geishu. Pomalu se rozejde, pevně věřím, že směrem k domovu. Skyp jde se svěšenýma ušima kousek před námi. Nechápu ho, cestu sem proběhal a radoval se z každého krku. Teď jako by se mu dopředu ani nechtělo. Pobýdnu Geishu ke klusu a za chvíli už uslyším něco, co mě vytrhne z přemýšlení. Uslyším křik. Popoženu Geishu kupředu a přede mnou se objeví sídlo. Vyděšeně zalapu po dechu. Vidím kouř a oheň. Pořád slyším křik. Skyp podrážděně zavrčí a já pobídnu Geishu do cvalu. Za chvíli dojede ke stájím, které jsou prázdné o opuštěné. Odsedlám jí a vyběhnu nahoru. Potkám asi jenom dva muže, kteří kolem mě vyděšeně proběhnou a při pohledu na mě si jenom něco zamručí.

3./UČITELKA 7.část

14. června 2007 v 17:27 | Lentilka |  Temnota světla
Pomalu odsunu talíř a pobaveně se na ní podívám. Mám moc, kterou jsem sama vytvořila a rozvinula? Já neumím ani uvařit čaj natož rozvíjet schopnosti.
"Vážně věříte, že bych mohla mít nějakou moc?"zeptám se jí a vytáhnu jedno obočí do výšky.
"Jistě. Znala jsem dívenku, která tak strašně potlačovala všechnu svojí zlost, že se jí naučila dokonale ovládat, potom dokázala jediným pohledem v někom jiném zlost potalčit a nebo vytvořit tak silnou, že mohl trpět, až fyzickou bolestí. Velmi nadané děvče."řekne téměř pyšně, jako by to byla její dcera. No taky co já vím, že jo?
"Je tady něco, co by ti vždycyk šlo? Nebo co ses snažila potlačovat?"zeptá se mě zvědavě.

3./UČITELKA 6.část

12. června 2007 v 13:17 | Lentilka |  Temnota světla
Zaraženě stojím a nevím, co mám dělat. Jeslti mě tady najdou s Geishou a Skypem a to ani nemluvím o jednorožci bůh ví, co se se mnou stane. Prudké přiblížení se dusotu mě probere a já popadnu Geishu a nekompromisně jí táhnu do křoví. Chvilku se vzpouzí, ale potom dá na moje slova a v klidu se prodírá lesem. Jednorožec i Skyp jdou zkoumavě za mnou. Jestli se mi podaří s touhlo zoologickou bandou schovat tak bude vážně dobrá. Když ujdu pár metrů a les začne houstnout zastavím se. Dál už to stejně nemá cenu. Opřu se o strom a promnu si ránu na čele. Začela svědit a pálit. Taky cítím lehké zvedání žaludku a závrať. Ještě jedna pecka o strom a nedojedu domů. Kůň na cestě se zastaví a vzrušeně zafrká. Slyším uklidňující mumlání jeho jezdce, ale nedokážu poznat, kdo to je.
"Tady nikdo není!"prořízne noční ticho ostrý hlas. Poznám ho, jsem si jistá, kdo to je. Nestihnu se ani nadechnout a jezdec se od nás vzdálí. Zaslechnu i pár dalších hlasů trochu dál od nás. Úlevně si oddechnu.

3./UČITELKA 5.část

10. června 2007 v 18:28 | Lentilka |  Temnota světla
Opatrně projdu přes teď rušné nádvoří. Všimnu si pár vesničanů i jiných lidí. Mají pochodně a všichni vzrušeně debatují. Když se přede mnou zaleskne špička vidlí vyděšeně odskočím a zhnuseně vejdu dovnitř. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se cítím vina za to, že ho někdo viděl. Ty jeho důvěřivé oči jsou teď přede mnou a pořád na mě hledí jako na přítelě. Prudce zatřesu hlavou, abych je vypudila. Tohle není můj problém. On není můj problém. Vejdu do našeho pokoje a sesunu se na postel. V dalším okamžiku za mnou vejde Maylee. Její oči jiskří, ale pořád má vážnou tvář.
"Ciaro, možná jsme přišla na to, co se stalo v tom lese s těma ptákama."řekne mi a udělá dlouhou odmlku, aby zvětšila důležitost jejího postřeho. Jenom povytáhnu obočí a dál na ní zírám.