close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 3.část

2. června 2007 v 16:44 | Lentilka |  Temnota světla
Ucítím něco těžkého na žaludku. Nejdřív mě popadne panika a já s výkřikem vystřelým do sedu. Když spatřím Skypa, který se mi schoulil na břiše a chtěl spát jenom prudce vydechnu a znovu se zhroutím na postel. Další úlek přijde, když uslyším rozražení dveří. Malátně zvednu hlavu a podívám se, kdo to zase je. Nemám ráda nikoho v mém pokoji. Mimo Skypa, když mě neděsí. Zatím to vypadá jako by mě chtěli vyléčit a ne zabít. No třeba mě hodí zpátky do mého světa s tím, že mě tady nechtějí a nebudou mít žaludek na to zabít mě. Ach, kéž by.
Do pokoje vejde vysoký, ehm, muž? Může mu být tak dvacet nebo dvaadvacet. Má tmavě hnědé vlasy, které má delší, přibližně někam po uši a jsou lehce zvlněné. V obličeji má pořád ten klukovský pohled, ale teď se na mně kouká tvrdě a ledově. Má hladce oholenou tvář a neprostupné hnědé oči. Z dálky se zdají skoro černé. Lehce zakašle a nervózně přejede pohledem ze mě na Skypa.

"Doufám, že už se cítíte lépe."řekne po chvíli. Jenom na něj zůstanu nechápavě civět.
"Omlouvám se za toho psa, nedokázali jsme ho chytit a pořád sem utíká."řekne a popojde blíž k mojí postali. Natáhne rukou po Skypovi, který ale hned hbitě uskočí a přikrčí se na předních tlapkách v očekávání velké hry. Ještě radostně zablafe a zavrtí ohonem. Navzájem se pozorují jako dva nepřátelě a můj hostitel nebo kdo pouze pobaveně zvedne jedno obočí do výšky. Když si všimne, že je pozoruji nasadí znovu nepropustnou tvář.
"Nikoho neposlouchá."řekne s lehkým pokrčením ramen a naštvaným pohledem na Skypa. Chlapi. Když jim něco nejde hned to musí bejt chyba něčeho jiného a né jejich.
"Skype, zlato, ke mně."řeknu tiše. Pejsek ihned přestane s očekáváním hry a přiběhne ke mně. Stulí se mi do připravené náruče a slastně se zavrní. Potlačím škodolibý úsměv a znovu zvednu pohled k návštěvníkovi.
"Sakra"ujede mu, ale hned se zatváří jako by nic neřekl. Po tomhle se úsměvu neubráním, ale hned ho zamaskuji vážnou nechápavou tváří.
"Můžete mi ho tu nechat."dodám po chvíli ticha.
"Ano, dobře,ehm, slečno?"
"Abigail, Abigail Cosmas."vyhrknu rychle.
"Takže Abigail."zamumlá.
"A vy jste?"
"William Matwood."řekne naučeným cizím hlasem.
Teď mi teprve dojde odkud ho znám. Ne jeho, ale jeho hlas. To on tu se mnou seděl předtím. Neotevřela jsem oči, ale slyšela jsem hlas. Na tvář mi skočí ruměnec, když si uvědomím, co všechno jsem musela žvanit za nesmysli. Pořád jenom mu to i přes ten nebručenej výraz sluší.
"Co se mnou uděláte?"zeptám se tiše a pohladím spícího Skypa. Nemusím prozradit, že jsem je poslouchala, když se bavili o tom, co se mnou udělají. To doopravdy nemusím.
"Jste v mém domě. Připojíte se k mému služebnictvu a dokud se nerozhodne, co dál budete tu složit a dělat to, co se vám nařídí."
"Já vám tu mám dělat služku?"zeptám se překvapeně. Přes tvář se mu mihne úsměv.
"Přesně to říkám. Dostanete šaty a jídlo. Víc vám nemůžu nabídnout a myslím si, že je to dost štědré k vaší situaci."
"Taky vám změníme jméno, aby splynulo lépe s naší dobou a davem. Od teď se budete všem představovat jako Ciara. Nikdo jiný kromě mě, mého sluhy a Maylee, té dívky, co vás našla, o vás neví, tak to tak pro své vlastné bezpečí nechte."řekne mi stroze. Otočí se a odejde. Zůstanu ještě na zavřené dveře hodnou chvíli zírat a potom zoufale praštím hlavou a rám postele. Zaskuhrám bolestí i zlobou. Pořád horší a horší.
Dveře se znovu otevřou. Vejde Maylee. Tmavé vlasy znovu svázané do pevného copu, ale teď má na hlavě ještě šátek a na sobě obyčejně vyhlížející dlouhé šedé šaty. Přehodí přes postel ještě nějaké. Mají zelenou olivovou barvu.
"Cítíš se dobře?"zeptá se a pomalu začne poklízet stůl a všechno kolem.
"Docela to jde."odpovím překvapeně nad někým, kdo se mnou konečně mluví normálně.
"Ciara, že ano? Převleč se a já ti ukážu, co a jak. Musíš splynout s davem. Žádné výstřelky se ti nebudou trpět. Přijela jsi sem z jednoho zničeného města a hledáš si nové živobytí. Náš pán tě tu zaměstnal a nabídl ti práci a jídlo."vylíčí mi ve zkratce můj příběh. Ten nepravý.
"Vážně?"dostanu ze sebe šokovaně a ona se na mě jenom pobaveně otočí.
"Praštila ses do hlavy,co?"řekne spíše pro sebe pobaveně.
"Budu tě čekat venku. Pospěš si."
Dveře se za ní zavřou a já tam zůstanu se spokojeně spícím Skypem a svojí vlastní prázdnotou a tichem. Budu jim tu sloužit. Budu služka. To, že tu mají papír a svítí hlavně svíčkami mě děsí, ale chvílemi mám pocit, že vidím něco, co mi alespoň trochu připomíná můj svět. Lehké oděvy, které nepřipomínají ty staré praštěné a nepohodlné. Tohle je docela pohodlná lehká látka. Alespoň něco. Převléknu se a se Skypem po boku pomalu otevřu dveře, které an protest skřípají a vržou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 2. června 2007 v 18:41 | Reagovat

"Jste v mém domě. Připojíte se k mému služebnictvu a dokud se nerozhodne, co dál budete tu složit a dělat to, co se vám nařídí."

No není ten kluk roztomilý? Prostě andílek.

2 Peggy Peggy | 2. června 2007 v 20:27 | Reagovat

To Zuzka: Přece si ji hned nevezme! O čem by ten příběh potom byl, nemyslíš?

3 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 2. června 2007 v 21:33 | Reagovat

No, ono takové to haštěření mezi (seznámení a "co dál"....)není k zahození....Ale opravdu, když se vrátím k předchozí části, jestli je to nějaký pán, těžko bude říkat "ráchlá". I když ... na pána si vedle ní dlouho hrát nebude... Lily, kdy dodáš další pokračování?

4 Zuzka Zuzka | 2. června 2007 v 21:36 | Reagovat

Nejlepší na tom bude, jak se dají dohromady, tedy pokud se dají dohromady, že? Romantická láska mezi mytím nádobí a rozkazy.

5 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 2. června 2007 v 21:58 | Reagovat

že by Popelka budoucnosti?

6 Lentilka Lentilka | 2. června 2007 v 22:56 | Reagovat

Holky, vy mě snad dobře neznáte... Přeci bych to nemohla udělat tak, že budí mít nádobí a oni dva po sobě budou sladcepokukovat, tady mám prostředky a možnosti, z čeho se soudí, že se tihle dva dají dohromady?:-D a potom by se mi příčilo udělat to moc jednoduché...a n:eívm od koho ale nápad s upíry, který tu od někoho padl asi zasadím do knížky, sice ne v tom anění v jakém tu padl, ale měli by se tam objevit.. a připomínky:-D. Abigail neumí bojovata je to namyšlený střevo:-D

7 Terka Terka | 2. června 2007 v 23:00 | Reagovat

No, to by mohlo být. Ale mě by zajímalo, jak spolu přes ty rozkazy a mytí nádobí navážou  vztah, aniž by ho přitom občas nenakopala do zadní části těla. I když by potom bylo ve hvězdách a to hodně vzdálených, co by se stalo, kdyby to vážně udělala, že by ji dal pusu? LOL

Jinak perfektní příběh, je to přesně moje krevní zkupina, takže jen tak dál! Že bude zítra pokračování, plosím.

8 Terka Terka | 2. června 2007 v 23:01 | Reagovat

To jsem odpovídala ještě na tu pětku, než došlo to zklamání od autorky.

9 Lentilka Lentilka | 2. června 2007 v 23:02 | Reagovat

to bych toho musela dneska hodně napsat protože pokaždé když něco napíšu ihned to sem celé dám, takže je to lehce obtížné..bludný kruh:D A třeba vážně nebude s Willem!:-D

10 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 2. června 2007 v 23:22 | Reagovat

Nečerti se Lentil, to my závislačky si jen krátíme dlouhou chvíli, než sem dáš pokráčo, protože to nemůžeme vydržet :-))) Hele, sama dobře víš, když čteš hodně zaujatě tak ti mimosmyslově probíhá hlavou jak to asi bude dál. A ty jsi zaujala (teda až na ty dlouhý přestávky mezi pokračováním). Ale uznej sama, představ si, taková malá hádka nebo spíše slovní přestřelka v kuchyni, jen o maličkost, jenom o to kdo má navrh, on jí deptá, ona ho slovně utírá... a pak lítají talíře, stačí jeden a když se rozejdou, oba to hřeje oba se smějí pod fousy... Já vím, je to ulítlý, ale psina. To jsou ty představy "co bude dál", prostě ulítlá romantika. To není návod jak se to má vyvíjet, to si jen krátíme dlouhou chvíli. A k poznámce, že Abigail je namyšlený střevo : co si budem povídat... první asociace co mě napadne - nenechá sebou manipulovat a nebude se chtít podřídit něčemu co jí "nevoní" a on je pán zvyklý rozkazovat... Prostě už v tom zase jedu... Opravdu tu není myšleno nic proti tobě a knížce, jen diskutujem. Copak nevíž, že ženský mají přezdívku "užvaněný"?...

11 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 2. června 2007 v 23:24 | Reagovat

Tak, teď vidíš jak jsem zaujatá, místo nevíš jsem napsala nevíž....

12 Lentilka Lentilka | 2. června 2007 v 23:34 | Reagovat

holky já jsem to pokračování snad dám ještě dneska, sice není napsané uplně co chci ale asi si k tomu sednu a pořádně vám zamotám hlavičky:D

13 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 3. června 2007 v 0:11 | Reagovat

No ty jsi to největší zlatíčko, co chodí pod sluncem...

14 Rochelle Rochelle | Web | 3. června 2007 v 16:27 | Reagovat

týjo. tak nejsem jedinej praštěnec.... x-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama