Vstoupím do dlouhé dřevěné chodby a rozhlédnu se.Maylee stojí znuděně opřená o zábradlí a prohlíží se nehty. Když mě spatří pouze se s nezájmem v očích otočí a začne pomalu scházet schody. Seběhne za ní schody a překvapí mě, jak jsou moje nohy vrtkavé a slabé. Před dveřmi, které vedou ven se zarazím. Maylee se na mě otráveně otočí a ukáže někam k mým nohám. Všimnu si obyčejným slaměných žabek. Opatrně do nich vklouznu. Jsou překvapivě pohodlné. Vyjdu na slunné nádvoří a rozhlédnu se kolem sebe. Slaný vítr mě udeří do obličeje a já s pohledem upřeným na kamenné zábradlí udělám pár kroků vpřed. Opřu se o horký kámen vyhřátý prudkým sluníčkem a naprosto šokovaně hledím dolů. Jsem na útesu. Tohle není ta vesnička, kterou jsem viděla na pláži. Tohle je jiné místo. Vlny prudce naráží do skáli a o kousek dál je vody klidnější a průzračně modrá, že bych mohla dohlédnout na dno. Otočím se a v dálce vidím zelené stromy. Les. Nebe je modré a slunce mě pálí do očí. Na všechno šokovaně hledím a nedokážu pochopit, kde se to tady vzalo. Sůl mě štípe v očích i v nose a cítím jí i na jazyku. Vítr mě byčuje do obličeje a já bolestně přivírám oči. Maylee za mnou netrpělivě stojí, ale nic neřekne.
"Kde to jsem?"otočím se na ní překvapeně. Pouze kývne hlavou, abych jí následovala a sejdeme kamenné schody a vydáme se dolů po prašné cestě.
"Tohle je městečko De Noche. Jako Západ slunce. Tohle je sídlo rodiny Matwoodu. Máš štěstí, že tě sem přijali. Neptej se mě, co tady s tebou bude, protože to neví nikdo." řekne mi a ostrou chůzí míří přímo k nějaké vesničce. Když jdu po kraji lesa a vidím to moře dojde mi, že až teď mířím do vesničky u které jsem stála předtím. Proč jsem si nevšimla i toho útesu? Byl schovaný za rohem dojde mi vzápětí. Jsem na kruhové pláži. Pomalu se přede mnou objevuje přístav a když jdeme dál vynoří se i vesnička. Vejdeme dovnitř, do centra, a Maylee mi podá košík. Nechápavě hledím z košíku na ní. Skyp celou dobu běží věrně za mnou a na písknutí se mi zařadí poslušně vedle nohy. Vychované štěně.
"Jdeme nakupovat"vysvětlí mi Maylee jako bych byla úplný idiot. Procházíme mezi stánky a Maylee mi hází do košíku různé druhy ovoce, až košík nesnesitelně těžkne. Snažím se ignorovat to. Na čele mi vyskočí krůpěje potu. Když už košík přetéká ovocem a zeleninou tak se Maylee zase vydá ostrou chůzí zpátky. Povážlivě se kymácím s košíkem za ní a pořád více a více se nakláním za košíkem jako by šlo o závaží s kterým se každou chvíli zabořím nosem do země. Díky bohu si Maylee všimne, že nezvládám a košík sama popadne. Šokovaně hledím, jak ho vezme hravě do jedné ruky a znovu ve svém tempu se rozejde do sídla. I bez košíků mám skoro problém jí stačit. Uřícená se dostanu do kuchyně, kde mě postaví k nádobě s čistou vodou. Z jedné strany mi podstrčí čisté ovoce na umytí a z druhé zkažené, které mám vyhodit. Nasměrují mě k dřevěným malým dvířkám ve zdi. Pomalu je otevřu a opřu se o ně, abych mohla pohodlněji vysypat zkažené ovoce. Zaslechnu jenom bolestné usiknutí a škodolibé zasmání a potom se propadnu do stěny.
Dvířka pode mnou povolily a já se i s mísou s ovocem řítím malou kamenou šachtou. Cítím kolem sebe pach zkaženin. Nestihnu ani vykřiknou a už dopadnu do velkého sudu v kterém přímo plavou odpadky z kuchyně. S odporem se začnu hrabat ven. Konečně se přehoupnu přes okraj a dopadnu na kamenou dlažbu. Páchnu přímo odporně. Pomalu zvednu pohled a uvidím upřený pobavený pohled. Blonďaté vlasy jsou delší a lehce se kroutí. Dá se mluvit spíše o špinavé blond. Zajímavé hnědé oči, které mi něco připomínají. V dalším okamžiku mi dojde koho mi připomínají. Podobné má i William i když lehce jinak zbarvené.
"Carlos Matwood"řekne s úšklebkem na rtech a pobaveně se kření. Stojím před ním jako zmoklá slepice a nedokážu ze sebe vydolovat slovo. Další pán sídla. Sklopím pohled a nevím, co dělat. Ozvou se kroky a za rohme se vynoří Maylee za Williamem.
"Aha, Carlosi. Tohle je Ciara. Ta nová."řekne William bez toho, aby se na mě podíval. Carlos jenom znuděně pokrčí rameny a oba dva se bez dalšího slova rozejdou pryč. Stojí přede mnou jenom Maylee, která kě mně přikročí, ale když mě ucítí cukne sebou. Nedivím se jí.
velice krátká část, zítra večer ale spíš v pondělí odpoledne další část...:)