3. června 2007 v 19:54 | Lentilka
|
Maylee mě zavede do chladné kamenné místnosti, která má být koupelna. Po chvíli váhání za mnou zatáhne závěs a já si všimnu páky a podivné napodobeniny sprchy. S úlevou se pod ní postavím a zatáhnu za páku. Spadne na mě proud ledové vody, až zaječím.
"Páku dávej nahoru, jeslti chceš teplou vodu."zaslechnu za závěsem Maylee. Jenom naštvaně utrousím "No to teda díky" a šikovně se prosmíknu kolem tekoucí vody a páku vysunu nahoru. Konečně se na mě spustí krásně teplá voda. Po očišťovací proceduře dostanu další nové šaty, tyhle jsem lehce našedlé, ale dají se považovat i za bílé. Představí mě další dívce, která tu pracuje. Amanda. Má delší špinavě blonďaté vlasy a zářivě modré oči. Usměje se na mě a slušně mě pozdraví. Vrátím se zpátky k umývání ovoce. Na město pomalu padne soumrak a já cítím, jak se mi klíží víčka. Když už mám problém udržet je otevřená zavedou mě do skromně zařízeného pokoje. Jsou tu tři postele. S úlevou zahučím na jednu z nich a zavřu oči. Dál už nevnímám nic. Pouze čekám, až uslyším pravidelné oddechování obou dívek. V temné noci přes sebe přehodím svojí lehkou přikrývku a pomalu otevřu dveře. Chodby jsou pusté a tiché. Vyplížím se, až na nádvoří a tam si všimnu dvou vojáků u východové brány. Splynu se stínem a vydám se u stěny, která je obehnaná kolem celého sídla. Opatrně se odrazím od velkého balvanu a přelezu zeď. Otřu si odřené ruce do šatů a pomalu podél lesa u pláže se plíží dál. Nevím, kam bych šla, ale tady být nechci. Pořád ve mně něco hlodá a našeptává mi, že bych mohla objevit vchod zpátky do svého světa. Nemohla jsem od toho místa ležet daleko. Najednou se prudce zarazím. Skyp. Strašně rád hledal v sídle různé škvírky a na noc mi utekl do chodby. Nechala jsem mu pootevřené dveře, protože jsem nedokázala uvěřit, že by se ke mně nevrátil. Zapomněla jsem na něj. Možná mu ale tady bude lépe. Stejně to nic nemění na tom, že se stal mým kamarádem.Věrným a poslušným.
Přidám do kroku, abych zapudila ten odporný svíravý pocit, který mě uvnitř trhá. Jak jsem mohla zapomenout? To, že už neuvidím ani jednoho pána sídla mě vůbec netrápí. William mě chtěl nechat zabít. Za to ho mám mít ráda? Vtipné. Cuknu sebou, když za mnou praskne větvička. Zahledím se za sebe a uvidím stín, který se ke mně rychle blíží. Maylee.
"Co to doháje děláš?"zeptá se mě ostře a já si s úlevou všimnu, že Skyp jí běží u nohy. Když mě spatří rozeběhne se ke mně a začne na mě vesele skákat a kňučet. Šťastně ho podrbu za uchem a vezmu ho do náruče.
"Jenom jsem chtěla ..."pokusím se vysvětlit, ale nedokážu říci, co jsem vlastně chtěla.
"Vrátit se? Jsi blázen? Myslíš si, že se budeš procházet lesem bez toho, aby tě někdo přepadl nebo nezabil a náhodou trefíš na tajmný vchod, kterým se dá procházet mezi světy? Tohle si myslíš? Nebo jsi jenom na procházce? Jeslti jsi na večerní procházce, tak ti rovnou říkám, že je to špatný nápad. Pán tě tu nechal a ty mu budeš dobrovolně sloužit. Máš obrovské štěstí a pochybuji, že by ti dal ještě jednu možnost. Měla bys zvážit, co doopravdy chceš. Začít nový život jinde nebo zemřít při hledání svého ztraceného. Vyber si, co chceš. Jenom jsem tě chtěla upozornit, že jeslti na tebe někdo přijde, nemusíš dostat druhou šanci. A už tak je nebezpečné potulovat se tady sama nocí."spustí na mě a já se pomalu zmenšuji a zmenšuji.
"Můžeš se vrátit se mnou nebo jít."řekne a pomalu se vydá schovaná ve stínech zpátky k sídlu. Tiše a bez jediného slova se vydám za ní. Možná bych ten vchod našla, ale ani sama netuším, kde přesně jsem se probudila. Celou tu dobu od mého světa, až po probuzení tady mám jako v mlze. Teď v noci bych neměla šanci uspět.
Znovu zaslechnu zapraskání větví. Tentokrát jsem to nebyla ani já, ani Maylee. Strnu na místě a pustím Skypa na zem. Najednou mi někdo zakryje pusu rukou a já nestihnu vykřiknout. Skyp vyděšemě zavrčí a vycení na útočníka zuby. Maylee se překvapeně otočí a zakoulí očima, když mě spatří. Vyděšeně na ní vytřeštím oči. Ona za sebou nemá bůh ví koho. Potom ucítím něco ledového na svém krku. Nůž. Vedle mé tváře se objeví druhá, stará a vrásčitá. Muž vycení zuby a zářivě se na Maylee usměje třemi zuby. Z odporného dechu i jeho potu se mi zvedne žaludek.
"Dámy? Porsím všechny cennosti."řekne a já nemám daleko k mdlobám. Maylee si od pasu utrhne váček, který zachrastí penězi. Sleduji, jak mu pomalu podává váček. Dostane se téměř přede mně. V jednom okamžiku mě muž pustí a Maylee mě odstrčí do strany. Dopadnu do písku a vyděšeně zírám. Maylee nějakým způsobem vytrhne muži nůž a praští ho do tak už zoufale vypadajících úst. V dalším okamžiku muž leží na zemi. Pomalu zavřu pusu a začnu se sbírat ze země.
"Maylee, co to?"zeptám se překvapeně, ale ona mě pouze popadne za paži a vlekne pryč. Nějakou tajmně stvořenou dírou ve zdi skrytou za velký stromem mě prosmýkne dovnitř a zavede do našeho pokoje. Lehne si na svojí postel a naznačí mi, abych nemluvila. Proč ale nemám mluvit, když jsem viděla jak právě bez jediného problému či zaváhání složila nějakého muže? Tohle vyvolá pár menších otázek na které bych docela ráda slyšela odpověd. Zítra je taky den. Maylee, promi%n, ale těš se. Na nějakou mu budeš muset odpovědět.
Ráno mě probudí ostré bodavé světlo. Prudce se posadím a zjistím, že obě holky jsou pryč. Rychle se obléknu a vyjdu ze dveří.Najdu Maylee opřenou o kamenou stěnu nádvoří, jak hledí do klidné vody. Opřu se vedle ní a chvíli počkám. Nezvedne hlavu, pouze hledí do moře.
"Maylee, jak jsi vůbec včera věděla, že odcházím?"zeptám se jí tiše. Začnu s otázkami postupně. Proč spěchat?
"Přišel za mnou pan Dobrák, viděl tě z okna plížit se ven a šel mě vzbudit, abych se tě šla zeptat, kam bloudíš a seznámila tě s podmínkama. Jinak bych si ani nevšimla, že jsi pryč."řekne mi otráveně.
"Pan Dobrák?"zeptám se nechápavě.
"Pořád by dělal jen nějaký skvělý skutky pro každý nemehlo, i pro tebe. Náš pán Matwood. Někdy by ale potřeboval i jednu střelit. No nic, pustíme se do práce."řekne rychle a zmizí vevnitř. Kdo je pan Dobrák dohajzlu? Uvidím, jak se ve dveřích objeví William. Pomalu k němu dojdu a nervózně se ošiji.
"Pane?"zeptám se a uhnu pohledem. Vlastně ani nevím, co chci říct.
"Panebože, já nejsem žádnej pán. Stačí Williame nebo jak chceš, ale pán nejsem ani tady a doufám ,že ani normálně."řekne mi lehce otráveně s úsměvem. Pokrčím rameny a prosmýknu se kolem něj dovnitř. Záhada je vyřešená. Pan Dobrák je Carlos. Já nechci jít pracovat, znovu už ne. Najdu Maylee a vytřesu z ní, kde se naučila být nebezpečná časovaná bomba. Správný úkol.
Pěkné :D Čím dál tím lepší