close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2007

Temnota Světla

3. června 2007 v 21:33 | Lentilka
Tady jsou obrázky lidí, jak si je já představuji v knížce. Kdyby vám některý herec seděl lépe na postavu než jsem vybrala já napiště do komentíků a taky mi pište, jak se vám můj výběr líbí. :)

Abigail Cosmas

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 5.část

3. června 2007 v 19:54 | Lentilka |  Temnota světla
Maylee mě zavede do chladné kamenné místnosti, která má být koupelna. Po chvíli váhání za mnou zatáhne závěs a já si všimnu páky a podivné napodobeniny sprchy. S úlevou se pod ní postavím a zatáhnu za páku. Spadne na mě proud ledové vody, až zaječím.
"Páku dávej nahoru, jeslti chceš teplou vodu."zaslechnu za závěsem Maylee. Jenom naštvaně utrousím "No to teda díky" a šikovně se prosmíknu kolem tekoucí vody a páku vysunu nahoru. Konečně se na mě spustí krásně teplá voda. Po očišťovací proceduře dostanu další nové šaty, tyhle jsem lehce našedlé, ale dají se považovat i za bílé. Představí mě další dívce, která tu pracuje. Amanda. Má delší špinavě blonďaté vlasy a zářivě modré oči. Usměje se na mě a slušně mě pozdraví. Vrátím se zpátky k umývání ovoce. Na město pomalu padne soumrak a já cítím, jak se mi klíží víčka. Když už mám problém udržet je otevřená zavedou mě do skromně zařízeného pokoje. Jsou tu tři postele. S úlevou zahučím na jednu z nich a zavřu oči. Dál už nevnímám nic. Pouze čekám, až uslyším pravidelné oddechování obou dívek. V temné noci přes sebe přehodím svojí lehkou přikrývku a pomalu otevřu dveře. Chodby jsou pusté a tiché. Vyplížím se, až na nádvoří a tam si všimnu dvou vojáků u východové brány. Splynu se stínem a vydám se u stěny, která je obehnaná kolem celého sídla. Opatrně se odrazím od velkého balvanu a přelezu zeď. Otřu si odřené ruce do šatů a pomalu podél lesa u pláže se plíží dál. Nevím, kam bych šla, ale tady být nechci. Pořád ve mně něco hlodá a našeptává mi, že bych mohla objevit vchod zpátky do svého světa. Nemohla jsem od toho místa ležet daleko. Najednou se prudce zarazím. Skyp. Strašně rád hledal v sídle různé škvírky a na noc mi utekl do chodby. Nechala jsem mu pootevřené dveře, protože jsem nedokázala uvěřit, že by se ke mně nevrátil. Zapomněla jsem na něj. Možná mu ale tady bude lépe. Stejně to nic nemění na tom, že se stal mým kamarádem.Věrným a poslušným.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 4.část

2. června 2007 v 23:45 | Lentilka |  Temnota světla
Vstoupím do dlouhé dřevěné chodby a rozhlédnu se.Maylee stojí znuděně opřená o zábradlí a prohlíží se nehty. Když mě spatří pouze se s nezájmem v očích otočí a začne pomalu scházet schody. Seběhne za ní schody a překvapí mě, jak jsou moje nohy vrtkavé a slabé. Před dveřmi, které vedou ven se zarazím. Maylee se na mě otráveně otočí a ukáže někam k mým nohám. Všimnu si obyčejným slaměných žabek. Opatrně do nich vklouznu. Jsou překvapivě pohodlné. Vyjdu na slunné nádvoří a rozhlédnu se kolem sebe. Slaný vítr mě udeří do obličeje a já s pohledem upřeným na kamenné zábradlí udělám pár kroků vpřed. Opřu se o horký kámen vyhřátý prudkým sluníčkem a naprosto šokovaně hledím dolů. Jsem na útesu. Tohle není ta vesnička, kterou jsem viděla na pláži. Tohle je jiné místo. Vlny prudce naráží do skáli a o kousek dál je vody klidnější a průzračně modrá, že bych mohla dohlédnout na dno. Otočím se a v dálce vidím zelené stromy. Les. Nebe je modré a slunce mě pálí do očí. Na všechno šokovaně hledím a nedokážu pochopit, kde se to tady vzalo. Sůl mě štípe v očích i v nose a cítím jí i na jazyku. Vítr mě byčuje do obličeje a já bolestně přivírám oči. Maylee za mnou netrpělivě stojí, ale nic neřekne.
"Kde to jsem?"otočím se na ní překvapeně. Pouze kývne hlavou, abych jí následovala a sejdeme kamenné schody a vydáme se dolů po prašné cestě.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 3.část

2. června 2007 v 16:44 | Lentilka |  Temnota světla
Ucítím něco těžkého na žaludku. Nejdřív mě popadne panika a já s výkřikem vystřelým do sedu. Když spatřím Skypa, který se mi schoulil na břiše a chtěl spát jenom prudce vydechnu a znovu se zhroutím na postel. Další úlek přijde, když uslyším rozražení dveří. Malátně zvednu hlavu a podívám se, kdo to zase je. Nemám ráda nikoho v mém pokoji. Mimo Skypa, když mě neděsí. Zatím to vypadá jako by mě chtěli vyléčit a ne zabít. No třeba mě hodí zpátky do mého světa s tím, že mě tady nechtějí a nebudou mít žaludek na to zabít mě. Ach, kéž by.
Do pokoje vejde vysoký, ehm, muž? Může mu být tak dvacet nebo dvaadvacet. Má tmavě hnědé vlasy, které má delší, přibližně někam po uši a jsou lehce zvlněné. V obličeji má pořád ten klukovský pohled, ale teď se na mně kouká tvrdě a ledově. Má hladce oholenou tvář a neprostupné hnědé oči. Z dálky se zdají skoro černé. Lehce zakašle a nervózně přejede pohledem ze mě na Skypa.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 2.část

1. června 2007 v 16:30 | Lentilka |  Temnota světla
Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala. Měla jsme je k sobě slepené. Na hlavě mě pálil šrám a celé tělo bylo ztuhlé a měla jsme pocit,že ležím na kamnech. Přímo jsem hořela. Cítila jsem něco odporně páchnoucího. Pokusila jsem se posadit a překvapil mě, jak mě jen tenhle pohyb vyčerpal. Kousek ode mě stál stařík, když si všiml, že jsem vzhůru vypadal vyděšeně. Vyčerpaně jsem sebou praštila zpátky na tvrdý polštář a jenom si z čela sundal odporně páchnoucí hadr. Potřebuju do nemocnice a ne tohle sakra! Chtěla jsem křičet, ale moje rtybyli suché a hrdlo vyprahlé. Zavřela jsem oči a pokusila se zhluboka nadechnout. Skopala jsem ze sebe přikrývnu a ovanul mě závan chladivého průvanu. Cítila jsem lehkou úlevu. Potom jsem nad sebou znovu slyšela hlasy. Proč o mě pořád všimnu v poslední době mluví jako bych byla nesvéprávná? Dobře, chápu. Únosci se mě nebudou ptát, co chci k večeři a oni si se mnou můžou dělat co chtějí, ale stejně. Moje ego bylo nahlodané a ublížené.
"Pane, před chvílí se probudila."
"Ta je teda v hrozném stavu."odpovědl mu druhý hlas a já měla chuť něco namítnout. Neměla jsem sílu.
"Co s ní chcete udělat?"