close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3./UČITELKA 5.část

10. června 2007 v 18:28 | Lentilka |  Temnota světla
Opatrně projdu přes teď rušné nádvoří. Všimnu si pár vesničanů i jiných lidí. Mají pochodně a všichni vzrušeně debatují. Když se přede mnou zaleskne špička vidlí vyděšeně odskočím a zhnuseně vejdu dovnitř. Nevím proč, ale z nějakého důvodu se cítím vina za to, že ho někdo viděl. Ty jeho důvěřivé oči jsou teď přede mnou a pořád na mě hledí jako na přítelě. Prudce zatřesu hlavou, abych je vypudila. Tohle není můj problém. On není můj problém. Vejdu do našeho pokoje a sesunu se na postel. V dalším okamžiku za mnou vejde Maylee. Její oči jiskří, ale pořád má vážnou tvář.
"Ciaro, možná jsme přišla na to, co se stalo v tom lese s těma ptákama."řekne mi a udělá dlouhou odmlku, aby zvětšila důležitost jejího postřeho. Jenom povytáhnu obočí a dál na ní zírám.

"Dokážeš komunikovat se zvířaty, dokážeš je ovládat."řekne a posadí se vedle mě, až se postel prohne. Jenom cítím, jak se mi pusa překvapením otevře a znovu zavře.
"To není možné"řeknu jí s nevěřícným úsměvem.
"Jak jinak bys to chtěla vysvětlit? Dobře, některá zvířata na tebe nereagují, dneska jsme tě pozorovala, ale co třeba Skyp? Proč tě má tak rád?Třeba když jsi v nějakém rozpoložení dokážeš s nimi mluvit a ani o tom nevíš."
"To je pitomost. Myslíš si, že bych si nevšimla, kdybych procházela kolem slepic a neslyšela odtamdut - Zrní, zrní, hele zrní. Moje zrní.- Věř mi, že bych si toho všimla. Tohle rovnou vyluč a mimochodem ty si snad myslíš, že mě Skyp má rád jenom protože musí a ne protože jsem to já?"řeknu lehce načuřeně. Přivře oči a evidentně se zamyslí.
"Co ti vždycky šlo?"zeptá se zamyšleně.
"Chytat ryby?"nabídnu jí řešení i když jsem nikdy nic neulovila ani to nezkoušela. Jenom zavrčí.
"Co ti vždycky šlo samo od sebe."vysvětlí mi to podrobněji.
"Dostávat se do průšvihů a manipulovat ostatníma?"pokusím se o další nápovědu.
"Všímej si, co se kolem tebe nepřirozeně mění, můžou to být i maličkosti. Cokoliv."řekne mi otráveně. Asi jsem jí zkazila radost. Ale to je vážně blbost. Já a zvířata? Já a nadpřirozená schopnost? Kam jsme se to dostali, světe, kam? Maylee vstane a už chce odejít. Vzpomenu si ještě na jednu věc kterou bych ráda věděla.
"Co se stane s jednorožcem ,jestli tam doopravdy je a oni ho chytí?"zarazím jí.
"Podle toho kdo. Zřejmě ho chytí, svážou, zavřou do klece a budou na něm vydělávat balík. Tipuji, že tímhle tempem jim brzo pojde a oni ho vycpou a budou na tom tržit ještě víc. Prostě lidi. Tohle je všude stejný. Jednorožec je legendární zvíře, lidi ho nenechají napokoji, když bude blízko nich."vysvětlí mi a zmizí ve dveřích.
Naberu pomalu vzduch do plic. Zavřu oči a položím se na postel. Nezajímá mě, co s ním bude. Je to jeho věc. Já s ním nemám nic společného. Pořád jeho oči. Stojí přede mnou a věří mi. Jestli se takhle bude chovat k ostatním, tka je v háji. Sakra, tohle není moje věc! Ale jestli měla Maylee pravdu, tak za to můžu já. Jsem si jistá, že se lidem vyhýbá jinak by tu nebyl. Není důvod proč by měl přijít ke mně. Jedině, že jsem ho zavolala. Něco ve mně ho přitáhle a teď ho kvůli mně chytí. Ne, kvůli mně ne. Dost, lehni si a spi! Tohle doopravdy není moje věc.
Geisha neklidně přešlapuje, ale pozná mě. Pár koní ve stáji chybí. Převlékla jsem se do obleku, který jsme měla na sobě s Maylee poprvé, když jsme byli cvičit. Teď mě kožená vesta zahřívá, protože venku už se setmělo a začel foukat studený vítr. Tiše je osedlám a vyvedu ze stáje. Všichni jsou někde pryč, jenom co jsme šla sem jsem nepotkala živou duši. Jenom slepice a ty doopravdy nemluvili. Skypa jsem nedokázala přemluvit k tomu, aby zůstal v domě, takže teď mi nadšeně seděl u nohy, protože čekal večerní procházku.
Rozjela jsem se do temného lesíka po špatně vyšlapané cestičce. Spoléhala jsem na to, že Geisha vidí lépe než já. Skyp nadšeně běhal kolem a na můj výslovný zákaz neštěkal. Možná na té teorii od Maylee něco bude, sama jsem nechápala proč mě má Skyp tak rád. Byla jsem za to ráda, lae nechápala jsem to. Taky jsme si vzpomněla na psa z mého dětsví. Bála jsem se a on mě šel zachránit. Tohle ale není komunikace se zvířaty. To je prostě jenom náhoda. Skyp si mě určil za pána a tak to teď bere. To je všechno.
Slyším dál od nás hlasy a když vyjedeme na malou mýtinku zahlédnu v dálce i pár pochodní. Vydám se na druhou stranu. Až teď mi dojde, že já vlastně taky nevím, kde jednorožec bude. Navíc nemám světlo a jsem na místě, kde to naprosto neznám. Něco se ve mně zlomí a já otočím koně. V tom si všimnu pochodně pár metrů od nás mezi stromy a vyděsím se. Nikdo mě tady nesmí vidět. Geisha možná vycítí mojí paniku a bez rozmyslu se otočí k lesu a rozeběhne se. Na to, že jsem na jí jela jedno pořádně se udržím solidně. Chytnu se sedla a zakloním se. Geisha uhání po nějaké cestička a vůbec nereaguje na moje uklidňování. Párkrát mi švihne přes obličej větvička a před sebou nevidím vůbec nic. Jenom tmu.
Ucítím ránu a to, jak moje svaly povolí. Jako ve zpomaleném filmu pomalu spadnu z koně a dopadnu tvrdě na zem. Geisha se o kus dál zastaví jako by nechápala, co vyvádím. Podívám se nahoru a spatřím tlustou a nízko posazenou větev. Promnu si bolavé čelo a ucítím šrám. Skyp sedí vedle mě a zřejmě ho moc nebere, co všechno jsem si mohla udělat. Fascinovaně zírá někam za mně. Otočím se po směru jeho oči a střetnu se s dalšími. Jsou to ty samé jako na pláži. Znovu přátlské a důvěřivé. Tentokrát v nich ale vidím i jiskřičku pobavení. I nějakej rohatej kůň se mi teda bude smát? Kdo měl vidět tu blbou větev? Pomalu se postavím na nohy. Jednorožec zahrabe kopytem v zemi a tiše zafrká. Skoro jako pozrav. Rychle pokloním hlavu a vedle mě se zjeví Geisha. Taky nechápavě zírá na to překrasný zvíře. Skyp po mém boku se ani nepohl. Jednorožec pobaveně zatřese hlavou jako by nechápal, co se nám stalo. Z tranzu mě vytrhne až rychlé přibližování se dalšího zvuku kopyt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lisa Lisa | Web | 10. června 2007 v 19:04 | Reagovat

Jsem hrozně napjatá, co bude dál?...už zapomínám co chci psát, jo aha, prosím o další kapču :-)

2 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 10. června 2007 v 20:58 | Reagovat

Lentil, ty mě budeš mít na svědomí. Čekám napjatá, jak dopadne nakousnutý problém jedné kapitolky a když přidáš pokráčo, je tu nový problém a jsem tam, kde jsem byla. Škemry, škemry (+psí oči), že brzo dopíšeš, jak to dopadlo...

3 Kate Kate | 10. června 2007 v 21:13 | Reagovat

"To je pitomost. Myslíš si, že bych si nevšimla, kdybych procházela kolem slepic a neslyšela odtamdut - Zrní, zrní, hele zrní. Moje zrní.- Věř mi, že bych si toho všimla."

tak tohle mě dostalo....těším se na pokráčo....:)

4 Angela Angela | Web | 11. června 2007 v 18:15 | Reagovat

Skvělý. Jen toho jednorožce je mi trochu líto. Kdy pak sem dáš pokráčko, abych věděla, jak to s ním dopadlo??

5 Lentilka Lentilka | 11. června 2007 v 18:17 | Reagovat

Dneska večer nebo zítra :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama