close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3./UČITELKA 7.část

14. června 2007 v 17:27 | Lentilka |  Temnota světla
Pomalu odsunu talíř a pobaveně se na ní podívám. Mám moc, kterou jsem sama vytvořila a rozvinula? Já neumím ani uvařit čaj natož rozvíjet schopnosti.
"Vážně věříte, že bych mohla mít nějakou moc?"zeptám se jí a vytáhnu jedno obočí do výšky.
"Jistě. Znala jsem dívenku, která tak strašně potlačovala všechnu svojí zlost, že se jí naučila dokonale ovládat, potom dokázala jediným pohledem v někom jiném zlost potalčit a nebo vytvořit tak silnou, že mohl trpět, až fyzickou bolestí. Velmi nadané děvče."řekne téměř pyšně, jako by to byla její dcera. No taky co já vím, že jo?
"Je tady něco, co by ti vždycyk šlo? Nebo co ses snažila potlačovat?"zeptá se mě zvědavě.

"Štvát lidi a řítit se do průserů?"dám jí jednu možnost. Všimnu si jejího téměř melancholického výrazu a pobavenému jiskření ve vodnatých očích.
"Něco, co ti vždycky šlo jako třeba křičet, běhat, milovat, radovat se. Nějakou přirozenou vlastnost v které jsi vždy vynikala nebo zanikala. Je nějaká taková?"pokusí se mi to blíže vysvětlit.
"Manipulovat?"napadně mě náhle jako by to ve vzduchu vyselo pořád. Souhlasně přikývne a pobídne mě, ať pokračuji.
"Moje ,ehm, kamarádka měla přítele a měli se doopravdy rádi, ale jednou večer jsem se s ním bavila a políbila ho. Chtěl odejít, já jsem vážně věděla, že chce, ale nakonec zůstal. Nevím proč, ale podlehl mi a jeho přítelkyně nás viděla."vysvětlím jí tiše a vzpomenu si na Sashu. Tu ztřeštěnou ukecanou holku. Najednou se mi po ní nesnesitelně stýská. Kdy naposledy jsem se s někým pořádně zasmála? Nebo popovídala jako dřív? Kdy naposledy? Zaženu smutné vzpomínky, když párkrát zamrkám očima a zaženu tím i slzy.
"Kdybys dokázala manipulovat s lidmi musela bys ovládat jejich osobnost a to je velice těžká věc. Jsem už jenom stařena, ale ty nebudeš lidi ovládat silou osobností. Jsi pozoruhodná osobnost, ale nemáš v osobě takovou sílu, abys rozhodovala za cizí osobnost. Nejsem si jistá, jeslit takovou sílu vůbec někdo má."řekne zasmušile a upřeně si mě prohlíží. Nechápu na čem pořád staví to, že mám nějakou rozvinutou schopnost, když já jí nemám.
"Řekni mi další příběhy, klidně docela obyčejné, ale chci jich víc."pobídne mě zvědavě.
"Jednou jsem byla na plese. Všichni tančili a já stála uprostřed parketu. Pořád jsem lítala z jedné do druhé ruky. Každý se mnou chtěl tančit a holky jenom žárlivě stáli na kraji a pozorovali to. Kůň, který umíral a vyděšeně kopal na všechny strany. Byl sám a měl jen poslední chvíli života. Byl vyděšený. Nemohla jsme se na to dívat. Odvrátila jsem pohled a když jsem se na něj za chvíli podívala stál klidně. Byl zpocený a byl slyšet jeho zrychlený dech. Ale v jeho předtím vyděšeným očích bylo vidět smíření a klid se smrtí. Všichni byli vždycky oblíbení a společenští. Já jsme se od nich chtěla lišit. Toužila jsme být tam s nimi, ale nechtěla jsem být jako oni. Nikdy jsem se s někým pořádně nebavila, vždycyk jsem se snažila být něčím jiným než ostatní."řekla jsem jí náhodné příběhy ze života na které jsem si ted vzpoměla.
Stařenka si mě na chvíli zkoumavě prohlédla, souhlasně pokývala hlavou, ale neřekla nic. Nedočkavě jsem tam seděla a čekala, co z ní vypadne. Za chvíli řekne, že jsem bůh Dindi a já půjdu do kolen.
"Takže?"zkusila jsem jí pobídnout k akci.
"Dítě, v tobě není kus magie, ale máš velké seběvědomí, což není špatné, ty to jenom přeháníš. Se vším. Jdeš do všeho po extrému."řekne mi zadumaně.
"Nedivím se, že jsi si vypěstovala tuhle schopnost. Ty neovládáš ani zvířata ani lidi. Ty ovládáš něco menšího v každém z nás. Ovládáš nepatrný cit, který prožíváme téměř každou chvíli. V mladí, dokonce i teď jsi to potlačovala a nedala tomu průchod. Tvůj cit potřeboval ven a tys jím dokázala manipulovat s ostatními. Byla to tvoje touha, která to všechno dělala. Tvoje potlačená touha být někým jiným ostatní vyděsila, když jí pocítili a nechtěli tě k sobě pustit. Ten kůň se smířil se smrtí, protože jsi mu ukázala, že touha žít je dobrá, ale ne vždy správná. Zvířata mají svoje smysly rozvinutější než mi a jejich touha žít, být svodobní je obrovská. Oni tě slyší lépe než ty je. To je to, co za tebou přivedlo. Jeho touha nebát se, kterou jsi v něm rozdmýchala. Všechno, co jsi chtěla jsi potlačila. Já mám touhu žít a kdybys jí chtěla slyšet můžeš mi jí vzít stejně jako dát. Nikdy nepodceňuj sílu menších citů. Touha je stejně mocná jako všechno ostatní. Je stejně mocná jako nůž."řekne mi tiše a začne se pomalu zvedat. Touha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rochelle Rochelle | Web | 14. června 2007 v 18:17 | Reagovat

zajímavý. dokážu se Abi vžít. a to se mi líbí.;)

2 Angela Angela | Web | 14. června 2007 v 19:48 | Reagovat

Ty jo. Pěkně jsi to tu vysvětlila........;)

3 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 14. června 2007 v 19:50 | Reagovat

Nádhera. Jen mám strach o Abi, aby to nepřehnala s potlačováním. Někdy všeho moc škodí a Will.....

4 Lily Lily | Web | 14. června 2007 v 20:58 | Reagovat

Write as fast as you can, I cannot wait. Even though I`m not the right person to bitching about that...

5 Lentilka Lentilka | 15. června 2007 v 15:48 | Reagovat

Chcete pokračování už dnes? :-)

6 cvrček cvrček | 15. června 2007 v 19:08 | Reagovat

JO!! x)

7 Peggy Peggy | 15. června 2007 v 19:38 | Reagovat

Jasně!

8 Lentilka Lentilka | 15. června 2007 v 19:48 | Reagovat

Takže tu bude tak za dvě hodinky, počítala jsem že ho sem dám ted ale nestíhám a musím něco dopsat:)

9 Lily Lily | Web | 15. června 2007 v 20:40 | Reagovat

Pěkný! ...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama