Nevím, jak jsem dokázala usnout, ale najednou se probudím. Mám těžké víčka a pořád lehce dezorientovaný pocit. Rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, co mě vyrušilo. Křik žen a pláč dětí. Všichni jsou vyděšení. Co se tady děje? Konečně spatřím statného muže, který drží jednu ženu a vláčí je za sebou z cely. Nikdo jí nepomůže a já si všimnu jen děsu v jejích očích. Má v nich smrtelný strach a paniku. Ona tady byla sama, bez dítěte. Postavím se a pomalu jdu ke dveřím mříží. Muž se na mě otočí a zvědavě si mě prohlédne. Elisha za mnou vyděšeně vykřikne. Muž pustí ženu a ta se vyděšeně schoulí do klubíčka a začne vzlykat. Chytne mě pod krkem a já na něj zůstanu jenom vyděšeně zírat. Potom to uvidím v jeho očích. Tu temnotu a prázdnoto. Tohle nejsou lidské oči. "Oni nejsou jako mi."proběhne mi v hlavě to, co mi řekl Will. Nejsou jako mi. Jeho oči jsou temné a téměř bez citu. Vidím v nich ale něco, co jsou u nikoho nezažila. Je v nich bolest z prožitých let. Je to jako koukat se do očí zoufalému starci, který ztratil vůli žít a jenom přežívá. Přežívá z bolesti.
Jeho sevření zesílí a on na mě vycení zuby. Jak zvířecí. Jeho zuby ale nejsou jako lidské.Jeho špičáky jsou zvětšené a ostré. I v matném světle se lesknou a jsou děsivé. Vyděšeně vykřiknu nebo ze sebe dostanu spíše jenom vyděšený vzlyk a on mě pustí. Chtěl mě vyděsit. O nic víc mu nešlo. Znovu popadne vyděšenou ženu a zabouchne mi dveře před nosem. Dovrávorám zpátky na místo, kde sedí Elisha a s vytřeštěnýma očima na mě kouká.
"Ciaro, tohle mi víckrát nedělej."řekne dětským hláskem a já si všimnu, jak se jí chvěje brada.
"Už za nimi víckrát nechoď. Nevím, proč tu jsi ani proč já, ale každá máme svůj úkol. Nevystavuj se nebezpečí. Čím později si tě všimnou tím lépe. Udělám cokoliv budeš chtít, když se budeš držet v davu. Dokážu tě zasvětit do tajů mého daru, můžu tě naučit, jak komunikovat s lidmi na dálku, cokoliv budeš chtít, ale tohle už prosím tě nedělej."opakuje mi vyděšeně a já jí jenom stisknu ruku. V očích má děs a pořád je má upřené na dveře, kterými ten muž provlékl tu ženu. Pořád tam zírá jako by věděla, co se bude dít.
Potom zaslechnu výkřik. Vyděšený a táhlý. Pohlédnu nad sebe. Nahoře na palubě se něco děje. Další výkřik. Elisha vedle mě zanaříká.
"Ne, ať to nedělají. Dej to pryč. Prosím, dej to pryč!"začne pomalu šeptat, ale její hlas se stupňuje do bolestivého naříkání.
"Ať jí neubližují."prosí mě a po tvářích jí těčou slzy.
"Elisho, co se děje? Co ti je?"zeptám se jí vyděšeně a po mých slovech se ozve další křik té ženy. Elisha na mě upře oči, jsou plné bolesti a pochopení, soucítění. Najednou to nejsou oči dítěte. Chytne mě za ruku a mnou projede ostrá vlna.
"Chupavida, oni jí ubližují. Oni jí trápí. Umírá a oni se baví! Nechci to vidět!"řekne tenkým hláskem. Svírá mojí ruku tak pevně a já vidím jenom obraz. Vidím ženu připoutanou ke stožáru. Má křečovitě zavřené oči a křičí. Na jejím hrdle je krev. Všude na ní je krev. Jeden z těch upírů je přisátý k jejímu hrdlu. Pije. On jí. Rychle pustím Elishy ruku. Všechno to bylo tak živé. Další výkřik.
"Promiň, nechtěla jsem. Někdy se to stane."řekne tiše Elisha jako by věděla, co se stalo. Upře na mě skleněné modré oči a pokusí se o úsměv.
"Kdo je chupavida?"zeptám se jí nechápavě, abych odvedla téma.
"Upíři."zašeptá vyděšeně a znovu sevře mojí ruku. Tentokrát cítím jenom pevný stisk. Nic víc.
"Už je po všem."zašeptá a zavře oči. Po všem? Ona je ? Paneboře, kde jsem se to ocitla? A proč s ní?
HÉÉÉJ PEACE!!!!!!!! HEE URČITĚ KONTROLUJ WWW.READYHIPHOP.BLOG.CZ !!! MOZNA TĚ TO BUDE ZAJMAT ALE NEVIM"!!! POSUD SAM/A :)
ZATÍM ČŮŮŮS
http://readyhiphop.blog.cz