close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4./ ODVAHA? 3.část

21. června 2007 v 19:18 | Lentilka |  Temnota světla
Když znovu otevřu oči proniká do cely malým okénkem trochu světla. Zvědavě do něj nahlédnu a spatřím tyrkisově modrou vodu. Vlny narážejí do lodi a je viděj jenom kousek modré oblohy a delfíni, kteří zvědavě vyskakují z vody. Odtáhnu se a znovu se posadím na zem. Elisha spí schoulená v klubíčku a tváří se klidně. Pořád mám před očima její pohled, když se zezhora ozíval ten křik. Pořád jí vidím, jak křičí. Z přemýšlení mě vytrhne chrastění klíčů. Vyděšeně se otočím po dveřích. Tenhle zvuk se mi spojil s křikem a bolestí. Pouhé chrastění klíčů. Uvidím dva muže, kteří vejdou dovnitř. Všichni se namáčkou ke stěnám a vyděšeně je pozorují. Koho si vyberou?
Jejich pohled spočine na klidně spící Elishe. Pomalu si před ní stoupnu, ale pořád zírají skrze mě. Rozejdou se mým směrem. Vrazí do mě a Elisha se zmateně posadí. Promne si oči a zvedne pohled. Jeden z mužů se před ní postaví a vezme jí za drobnou ručičku.

"Ciaro?"řekne tiše Elisha jako by nevěděla, co má dělat.
"Ciaro!"zakřičí znovu, když jí dojde, co se děje. Rozhlédnu se kolem sebe a nikdo se ani nehne. Všichni odvrátí pohled. Nikdo se ani nepohne, aby jí pomohl. Rychle vezmu Elishu za ruku a upřu pohled na muže, který jí drží. Někdo mě zezadu obejme a moje ruce zůstanou uzamčené kolem mého těla. Elisha sebou škubne, ale nepomůže jí to. Na její tváři se objeví znovu vyděšený výraz. Škubnu sebou. Muž jí nekompromisně táhne ke dveřím.
"Braň se!"zavolám za ní zoufale. Netuším, co je její dar, ale každý, kdo je magicky obdařený musí něco umět. Musí se umět bránit.
"Já- já nemůžu."zavzlyká vyděšeně. Celá se klepe a škube sebou. Její oči jsou skelné a rozšířené hrůzou. Proč se nemůže bránit teď? Jsem tady s mocným dítětem, které je natolik vyděšené, že nemůže nic dělat. Strach jí svázal. Začne si něco potichu mumlat. Mohla bych pouze odezírat ze rtů. Tuším, že se modlí, že prosí o milost. Zkusím znovu škubnout. Muž za mnou se ani nehne. Elisha už je skoro u dveří. Za chvíli bude pryč. Zavřu oči. Tohle nesmím dovolit. Nesmím jí nechat odejít. Nesmím je nechat, aby jí odvedli. Znovu otevřu oči. Cítím v nich síli. Cítím moc, kerá koluje v mých žilách. Pomalu začnu zvedat ruce od těla. Ruce muže za mnou se napnout a začnou mu na pažích hrát svaly. Já svoje ruce ale zvedám jako by mě drželo pouze dítě. Udělám krok dopředu a všechno kolem mě se zpomalí. Necítím nic, moje hlava je prázdná. Nevím, co dělám. Jako by celé moje tělo dělalo všechno automaticky. Pozvednu ruce k hlavě muže, který mě držel. Nenávistně přimhouřím oči a on skloní temný prázdný pohled.
"Neublížím ti."řekne tiše jako by ho to nesnesitelně bolelo. Pomalu klekne na kolena a skloní hlavu. Rychle se otočím na Elishu a muže, který jí vede. Natáhnu k němu ruku a on se zarazí na místě. Všechny nás ovládá touha. Zvířata jsou citlivější než lidi, můžeš je ovládnout lépe než lidi, oni to lépe vycítí. Upíři jsou zvířata? Z části určitě.
Upřu svoje jedinou myšlenku na jedinou věc. - Nechcete jí ublížit. Necháte jí být.- Muž Elishu pomalu pustí a ta rozeběhne do rohu místnosti. Cítím, jak vztek pomalu odeznívá a i s ním i moc. Lehce zavrávorám a síla touhy mě opustí úplně. Pořád je kolem mě všechno zpomalené. Padám k zemi. Tvrdý dopad na dřevěnou podlahu a tma.
Proberou mě naštvané hlasy. Když zaslechnu i naštvané zavrčení jenom vyděšeně otevřu oči. Zkusím se pohnout, ale nejde. to. Moje ruce jsou svázané za tělem. Jsem přivázaná k obrovskému kůlu. Kolem mě jsou rozestoupení různí muži a dokonce jedna žena. Všichni si mezi sebou něco vzrušeně povídají nebo koukají upřeně na mě.
"Kdo to je?"vystoupí jeden z nich z davu. Vůdce? Ostatní se vyděšeně odsunou jako by mu dokazovali úctu. Je to vůdce.
"Nevíme, ale už jsme ti řekli, co dokázala,Elvine "řekne jeden z mužů, který byl dole. Ten, který přede mnou poklekl. Elvin se ke mně nakloní a nakrčí nos jako někdo, kdo nasává vzduch. Jako zvíře, které větří.
"V jejích žilách koluje odvážná krev, ale neumí čarovat. To, co mi říkáte je téměř nemožné."zavrčí podrážděně.
"Nevíme, co je zač, ale bránila tu malou dívku."řekne s dábělsým zajiskřením v očích jeden z mužů.
"Vážně?"řekne pobaveně Elvin.
"Co bys byla ochotná udělat pro to, aby se té dívce nic nestalo?"zeptá se mě pobaveně a upře na mě temné oči, které mě v denním světle přímo propalují.
"Neubližujte jí."řeknu přiškrceným hlasem. I mě samotné zní vyděšeně a cize. Co tady dělám? Já nejsem odvážná hrdinka, která se nebojí. Jsem jenom člověk na špatném místě.
"Co bys řekla takové malé dohodě?"zeptá se mě znovu s lehce pozdviženým obočím. Cítím, jak se celé moje tělo třese vyděšením. Dohoda?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 21. června 2007 v 22:06 | Reagovat

mno....mno....to si děláš srandu, ne?:'( já zejtra odjíždim a celej tejden se mám třást zvědavostí a napětím, že nevim jak to bude dál???? tyranko!:) je to úžas(ostatně jako vždy)

2 Kaname Kaname | Web | 21. června 2007 v 22:08 | Reagovat

JAKÁ DOHODA????????!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Já tě asi zabiju, ale nejdřív puknu!!!!!!!!!!!!

Další,nebo se zblázním!!To je ták škodolibý...

3 Lisa Lisa | Web | 22. června 2007 v 17:24 | Reagovat

Utnout kapču v nejlepší, dámo za to by jste zasloužila vyhnanství :-), ale jelikož jsme milostiví, necháme vás dopsat co nejrychleji pokráčko (já vím že už mi fakt dost hrabe)

4 Terka Terka | 22. června 2007 v 18:06 | Reagovat

Tak to je teda mazec.

5 Rochelle Rochelle | Web | 22. června 2007 v 18:26 | Reagovat

výstižná věta. já chcu pokráčko! ;)

6 Sas Sas | 24. června 2007 v 7:50 | Reagovat

Máš moc pěkný povídky, tahle je supr, pokráčko please :-)

7 Yanniesse Yanniesse | E-mail | 24. června 2007 v 13:35 | Reagovat

Lentil, kdy nám dodáš pokráčo?

8 Lentilka Lentilka | 24. června 2007 v 15:56 | Reagovat

Dneska, ještě dneska :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama