26. června 2007 v 18:22 | Lentilka
"Chci to znovu zkusit, chci se pokusit znovu se spojit s nějakou osobnou."řeknu jí rychle. Trochu zmateně přikývne. Opřu hlavu a o zeď a zavřu oči. Zjistím, jeslti si vymýšlím nebo ne.
"Madam?"vyděší mě vzdálený hlas. Otevřu oči a ve dveřřích znovu uvidím stát toho muže, co naposledy.
"Elisho, počká to, až se vrátím ano? Jenom si na chvilku odskočím."řeknu jí s úsměvem a pomalu se vydám za mužem. Obezřetně se vydrápu na palubu a s potěšením zjistím, že musí být ještě dost brzy ráno. Na palubně uvidím jenom Demetriose a muže, který mě sem dovedl, ten ale okamžitě mizí v nějakých dveřích.
"Co po mě chceš?"zeptám se opatrně.
"Když jde o společnost jsi velice schopná, ale jestli se dostaneš do problému, tak jsi, ehm, jak to říci, v hajzlu."řekne mi zamyšleně.
"Mě to takhle vyhovuje."řekne s přimhouřenýma očima.
"Nám to takhle nevyhovuje! Můžeme dohodu okamžitě zrušit, jeslti si to přeješ, ale potom nebudeš v bezpečí ty ani to dítě!"vybuchne najednou, až sebou cuknu. Nastane podivné tíživé ticho rušené jenom narážením vln do lodi.
"S čím chceš začít?"pronesu tiše s obrovskou dávkou sebezapření. Pomalu ze země sebere dva klacky. Tohle už tady bylo a já tohle neumím. Nejsem bojový typ. Chytnu klacek pevně do rukou a zvednu pevný pohled na Demetria. Zaútočí pomalu na hlavu, lehce to vykryju, potom zaůtočí na bok, dělá to pomalu a opatrně. Udělá takhle další tři výpady a celé to opakuje. Znovu a znovu. Pořád zrychluje. Cítím pulzovaní v pravé ruce, která už protestuje. Slyším už jenom to, jak do sebe klacky narážejí a hučení v uších. Když už mám pocit, že nedokážu vykrýt nic uskočím od něj.
"Dost!"řeknu mu tiše a skloním klacek. Nemůže mě napoprvé zničit.
"Znovu!"zavrčí naštvaně a já k němu opatrně přistoupím.
"Zavři oči."řekne nekompromisně a já je pomalu vyděšeně zavřu.
"Teď"řekne mi a moje ruka vylétne do místa první rány. Znovu jede celé to kolečko. Všech pět úderů pořád dokola. Moje víčka se třesou pod náporem a já je musím mít pevně sevřené, aby se neotevřeli. Znovu zrychluje. Moje ruka už nesnesitelně bolí a pořád vykrývá ty stejné údery.
"Stačí"řeknu mu tiše. Skloním zbraň a otevřu oči. Ucítím pronikavou bolest v boku, kde mě klacek silně praští. Vyjeknu bolestí a uskočím. Udělá krok ke mně a znovu se do mě pustí. Přehodím klacek do druhé ruky a znovu je začnu vykrývat. S větší razancí a vztekem.
"Já- už- nemůžu!"řeknu mu vytočeně.
"Docela smůla"ušklíbne se na mě pobaveně. Všechen vztek vypění napovrch, fakt, že je to upír se skryje někam za výbuch. Vykreji jednu jeho ránu a hned mu jedno vrátím. Pobaveně zvedne obočí a pokračuje nerušeně dál. Zaútočím na něj rychleji a donutím ho o krok ustoupit. Když mu dám přímou ránu a v tomhle se zarazíme uvidím jeho pobavený obličej. Cítím jak mi pot pomalu stéká po obličeje a jak mi obě ruce chtějí vybouchnout bolestí. Zatlačím na něj a on ustoupí. Zarazí se o palubu.
"Dobře, můžeme zkončit."řekne mi pobaveně, ale ani jeden z nás neskloní klacek. Je to v okamžiku, kdy pustím můj klacek a chytnu ho za krk. Překvapeně mě chytne za mojí ruku a současně se zakloní. Ztratí rovnováhů a oba nás stáhne přes palubu. Ucítím prudký náraz do vody. Popadne mě panika, lae když hned vedle sebe uvidím vyplavat Demetriose zkusím se uklidnit.
Jenom nečekám to, že ke mně připlave a místo, aby mi pomohl mě stáhne pod vodu. Vyděšeně sebou začnu cukat, lae on nepovolí jeho stisk. Utopím se tady se. Najednou ucítím, jak jeho stisk začne povolovat. Vyškubnu se mu a zhluboka se nadechnu. Kyž ho naspatřím nikde se vynořit opatrně se potopím a rozhlédnu se v jasně modrém moři kolem sebe. Spatřím ho kousek od sebe, jak plave do hloubky. To co uvidím před ním mě ale zarazí. Někdo s ním je. K mým uších dolehne něco slabého. Píseň. Zaslechnu slabý dívčí hlas, který zpívá tesklivou píseň pod vodou. Mořská panna?
Nechápu. Vůbec nechápu souvislosti.